75 CO 38/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa zastoupen anonymizováno jméno příjmení anonymizováno . se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa zastoupen anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 1.730,30 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 11. 2021, č. j. 14 C 106/2021-74,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 41.380,70 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.778,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.730,30 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.730,30 EUR od 2. 2. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1.200 Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 42.877,30 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně pro žalovanou provést mezistátní silniční přepravu (ze sjednaného místa nakládky v ČR do sjednaného místa vykládky ve [příjmení] republice Německo) sjednaných věcí (kontejnerů) ve sjednaném termínu (do 28. 12. 2020 do 9:00 hodin), a závazek žalované za to zaplatit žalobkyni sjednanou cenu (přepravné 1.730,37 EUR včetně DPH). Okresní soud ve věci aplikoval ustanovení Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále i jen„ Úmluva CMR“), která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. Uvedl, že podmínkou splatnosti přepravného (plynoucí z § 2564 odst. 1 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“) je doručení zásilky do místa určení s tím, že se právo žalobkyně na sjednané přepravné z dané smlouvy o přepravě (1.730,37 EUR včetně DPH) mohlo stát splatným až po žalobkyní zrealizované přepravě zásilky do sjednaného místa určení, a dále po vykládce zásilky, která je součástí přepravy realizované na podkladě přepravní smlouvy vždy, resp. nedohodnou-li si strany přepravní smlouvy jinak. Žalobkyně dne 28. 12. 2020 kontejnery přepravila do sjednaného místa určení ([příjmení] přístav terminál [anonymizováno] na adrese [adresa], [příjmení], [příjmení] republika [země]), a to již v 4:59 hodin, tj. včas, avšak k vykládce zásilky, a potažmo ani k jejímu předání příjemci zásilky (nalodění), nedošlo. Z toho pak s ohledem na dikci § 2564 odst. 1 a 2 o. z. rezultuje závěr, že žalobkyni právo na sjednané přepravné vzniklo, stalo se splatným, nicméně je ho třeba ponížit o přiměřenou část odpovídající té části přepravy, která nebyla uskutečněna (části odpovídající nerealizované vykládce a předání příjemci), a to navíc ještě tehdy, pokud žalobkyně jako přepravce neodpovídá za ty důvody, pro které k dokončení přepravy (k vykládce zásilky a jejímu předání příjemci) nedošlo, o čemž byl mezi stranami zásadní spor. K možnému vyložení, a potažmo nalodění zásilky (kontejnerů) na smlouvou předvídanou loď, zabránila skutečnost, že řidič žalobkyně vezoucí kontejnery neměl k dispozici přístupový kód do„ šupny“, kteroužto je třeba rozumět příslušné místo v příslušném nakládacím terminálu daného přístaviště v [anonymizováno]. Sporné mezi účastníky bylo to, kdo měl takový kód opatřit a zajistit, kdy okresní soud dospěl k závěru, že tato povinnost stíhala žalovanou. Za danou situaci, resp. za vznik důvodu, který dle zjištěného skutkového stavu věci znemožnil realizovat vykládku zásilky ve sjednaném místě určení, a tedy i dokončit přepravu, odpovídá žalovaná. Uvedenou otázku okresní soud zodpověděl s ohledem na čl. 11 odst. 1 a 2 Úmluvy CMR, když to měla být (při absenci ujednání účastníků o opaku) žalovaná jako odesílatel, kdo měl jednoznačně povinnost žalobkyni kódem pro přístup do jakéhokoliv prostoru daného přístaviště (ať už potřebného pro přístup k příjemci zásilky, vyložení zásilky, potažmo i k nalodění zásilky na loď příjemce) vybavit, a tento žalobkyni jako přepravci poskytnout (a jakkoliv ho pro něj zajistit). Žalobkyni tak právo na sjednané přepravné 1.730,37 EUR včetně DPH vzniklo a podmínky a předpoklady pro jeho splatnost podávající se jak z přepravní smlouvy samotné (vystavení a doručení faktury na přepravné žalované žalobkyní), tak i z § 2564 odst. 1 a 2 o. z. (provedení přepravy do místa určení a nedokončení přepravy toliko z důvodů, za které žalobkyně neodpovídá, neb za tyto odpovídá žalovaná) byly naplněny. Žalobkyni přísluší proti žalované právo na sjednané přepravné, které by bylo na místě nanejvýš (uvažováno optikou dle § 2564 odst. 2 o. z.) ponížit o přiměřenou část za neprovedení vyložení zásilky a její předání příjemci zásilky. S ohledem na charakter a rozsah této neprovedené části přepravy (a celkovou délku trasy dané přepravy), na z logiky věci v úvahu přicházející způsob vykládky tankkontejnerů z přípojného vozidla v daném přístavišti (a s ohledem na to, že dle obsahu smlouvy o přepravě nebyly veškeré další poplatky v přístavišti nebo šupně součástí přepravného, pak ale soud dospěl k závěru, že sjednané přepravné není na místě jakkoliv za nerealizovanou vykládku a předání zásilky příjemci ponížit. Žalobkyně pak vystavila v souladu s podmínkami předmětné přepravní smlouvy na částku 1.730,37 EUR fakturu a tuto žalované také dne 29. 12. 2020 doručila. Faktura byla v souladu s ujednáním stran z přepravní smlouvy splatná dne 29. 1. 2021, a pokud ji žalovaná do tohoto dne neuhradila, je dle § 1968 o. z. se zaplacením částky 1.730,37 EUR od 30. 1. 2021 v prodlení. Podle § 1970 o. z. je proto žaloba rovněž důvodná co do nárokovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1.730,37 EUR od 2. 2. 2021 do zaplacení. Jelikož šlo v případě daného závazku (k provedení přepravy za přepravné – z přepravní smlouvy účastníků - podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti), a žalobkyně prokázala v řízení rovněž upomínání žalované o splnění závazku k úhradě daného přepravného, má právo i na požadovanou částku 1.200 Kč jako na náhradu (paušální/minimální) nákladů spojených s uplatněním této pohledávky, a to dle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, která navrhovala zrušit rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, případně jej změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítala, že okresní soud neprovedl některé žalovanou navržené důkazy, zejména pak důkaz printscreenem webových stránek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], včetně výtisku na nich dostupného souboru s postupem k získávání kódu pro přístup do nakládacího terminálu přístaviště [anonymizováno], a překladu části tohoto postupu. Dále neprovedl důkaz ve formě vyžádání zprávy od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]. Žalovaná tyto důkazy navrhla ze dvou důvodů, jednak měly sloužit ke zjištění účelu daného kódu (a tím do jisté míry suplovaly absenci skutkového tvrzení žalobkyně v tomto směru), jednak z těchto důkazů mělo být zřejmé, že je to jen a pouze dopravce, který – právě vzhledem k účelu daného kódu – může tento kód získat. Pokud by soud tyto důkazy provedl, zjistil by, že kód slouží dopravci ke vpuštění do prostoru konkrétního terminálu a má primárně sloužit k tomu, aby se v prostoru daného terminálu pohybovalo jen tolik vozidel, kolik je z technických, kapacitních a jiných důvodů na straně správce terminálu přípustné. Jen dopravce pak je schopen při zadávání požadavku na vygenerování tohoto kódu zjistit, kdy může do terminálu vjet a zda je tak schopen splnit přepravní smlouvu. Zjistil by rovněž, že postup pro zajištění vstupu do terminálu je popsán na webových stránkách správce terminálu, tento postup je adresován primárně dopravcům a jsou to jen a pouze dopravci, kteří mohou po zadání své identifikace do systému vstoupit a zajistit si tak přístup do terminálu v požadovaném čase. Všechny shora uvedené skutečnosti tak mají dle názoru žalované podstatný vliv na to, kdo je povinen a oprávněn přístup do terminálu získat (tedy zda dopravce či odesílatel) a mají tak podstatný vliv na právní posouzení věci. Tato neúplná skutková zjištění pak vedly soud k nesprávnému právnímu závěru. Žalovaná pak má rovněž za to, že shora uvedené důkazy nebyly uplatněny v rozporu s ustanovením § 118b o. s. ř., když se žalované nedostalo žádného poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Správný je závěr o tom, že k vykládce zásilky a jejímu předání příjemci zásilky (nalodění) nedošlo. Nedošlo tak k dokončení přepravy. Rovněž je správné skutkové zjištění soudu, že o existenci kódu (šupny) žalobkyně věděla. V zásadní právní otázce, tedy zda žalobkyně za nedokončení přepravy odpovídá či nikoliv, dospěl však k nesprávnému právnímu závěru. S ohledem na (byť ne zcela úplně) zjištěný skutkový stav okresní soud zcela nesprávně interpretuje článek 11. odst.

1. Úmluvy CMR. Dle tohoto článku je odesílatel povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá. Z logického a prostého jazykového výkladu shora uvedeného ustanovení Úmluvy CMR je zřejmé, že zákonodárce pojmově odděluje„ doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky“ a ostatní„ všechny informace“. Zatímco u„ dokladů“ stanoví Úmluva CMR povinnost k jejich předání odesílateli, u ostatních„ informací“ předpokládá požadavek přepravce adresovaný odesílateli k jejich poskytnutí. Okresní soud přitom dospěl k závěru, že zajištění vstupu do konkrétního terminálu, tedy poskytnutí onoho přístupového kódu, spadá do kategorie dokladů potřebných k celnímu či úřednímu jednání. Tento výklad by ve svém důsledku znamenal, že je odesílatel povinen bez dalšího přepravci poskytnout všechny informace, které potřebuje ke splnění smlouvy o přepravě. Tento výklad by vedl k bezbřehé povinnosti odesílatele poskytnout přepravci informace o trase cesty, dálničních a jiných poplatcích, mýtném, placených úsecích, dopravních omezeních, zácpách a podobně. K tomuto právnímu závěru tak dospěl soud přesto, že dopravce (dle správného skutkového zjištění soudu) o existenci vstupního kódu (šupny) předem věděl. Bylo na dopravci, jako profesionálovi, který má splnit smlouvu s odbornou péčí, aby si zjistil veškeré podmínky rozhodné a potřebné pro splnění jeho závazku. Pokud by měl za to, že ke splnění závazku mu jakákoliv informace chybí (vyjma správnosti dokladů potřebných k celním a dalším řízením), měl a mohl o ni odesílatele řádně a především včas požádat. Neučinil-li tak, jde nesplnění závazku k tíži žalobkyně jako dopravce.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že argumentace žalované o výkladu ustanovení 11. odst. 1 Úmluvy CMR není přiléhavá. V daném případě soud správně vyšel z obsahu e-mailové komunikace mezi jednateli účastníků. Předmětná přeprava byla sjednána narychlo v podstatě na období Vánočních svátků a žalobkyně vypomohla žalované s řešením její naléhavé potřeby přepravu zajistit. Soud prvého stupně v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 10) správně cituje z e-mailu jednatele žalované z 22. 12. 2020 v 18:15, který působí tak, že žalovaná poskytla žalobkyni veškeré nezbytné informace („ Doufám, že jsem na nic nezapomněl“). Současně z uvedeného e-mailu vyplývá, že žalovaná žalobkyni zasílá„ kódy pro předání rejdaři“ a poskytuje další nezbytné informace. Do tohoto rámce zapadá i to, že žalovaná zajistila pro žalobkyni kódy pro vyzvednutí nákladu na terminálu v [obec], jakož i to, že žalovaná pro přepravu zajistila zapůjčení podvozků zdarma od provozovatele terminálu v [obec], [právnická osoba]. Na základě všech těchto skutečností a informací byla žalobkyně v dobré víře, že jí žalovaná poskytla veškeré potřebné informace nezbytné k vyložení přepravovaného nákladu a veškerou součinnost k tomu, aby žalobkyně mohla pro žalovanou přepravu realizovat. Úmluva CMR je pramen mezinárodního práva a jako taková nemůže být vykládána na základě, či v jakékoliv souvislosti s národním právem, ale tak, aby bylo dosaženo jeho unifikačního charakteru. Proto je nezbytné citované ustanovení čl. 11 odst. 1 Úmluvy CMR vykládat pomocí interpretačních pravidel uvedených v čl. 31, 32 a 33 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (publikována vyhláškou MZV č. 15/1988 Sb.). Dle čl. 33 odst. 1 Vídeňské úmluvy byla-li smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo více jazycích, má její text stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v případě rozdílnosti je rozhodující určitý text. Dle čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy (CMR) musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy. Princip dobré víry dle čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy je obecně platný, a proto se týká i účastníků soukromoprávních dohod navazujících na mezinárodní smlouvy veřejného práva. Pokud žalovaná argumentuje tím, že výklad čl. 11 odst. 1 CMR, jak jej provedl soud prvého stupně, by vedl k absurdním závěrům, pak takový výklad by byl v rozporu s čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy, protože to, jak se přepravce vypořádá s otázkami souvisejícími s mýtným, trasou, poplatky atd. je v jeho volní dispozici a může na ně – po předání nákladů během přepravy - dle svého uvážení reagovat a nést za to odpovědnost. Z povahy věci však přepravce nemůže automaticky nést odpovědnost za to, že se podaří náklad naložit na cizí loď. Kromě toho ustálený úzus v mezinárodní přepravě je ten, že záležitosti, na které poukazuje žalovaná v odůvodnění odvolání, si řeší přepravce. Ohledně toho, kdo z účastníků smlouvy o přepravě zajistí kódy na„ šupnu“, žádný takový úzus není a v praxi se vyskytují oba způsoby řešení. Není pravdivé tvrzení žalované, že je to pouze přepravce, kdo je schopen přístupové kódy zajistit. Jak vyplývá i ze skutkového stavu v projednávané věci, kódy je potřeba zajistit s podstatným předstihem v podstatě před tím, než je náklad vypraven, protože později (např. když přeprava dorazí na místo) již není volná kapacita. (V této souvislosti žalobkyně připomíná, že vyplutí lodi mělo nastat 31. 12. 2020 a již 28. 12. 2020 v ca 5:00 hod. byla„ šupna“ plná). Pokud žalovaná v odůvodnění odvolání poukazuje na to, že webová aplikace je určená především pro přepravce, tak toto tvrzení může být pravdivé. Nicméně žalovaná je přepravcem, která povinnost zajistit přepravu pro třetí osobu převzala, zajistila formality – např. referenční kódy, a žalobkyni požádala pouze o fyzickou přepravu. Povinnost žalované zajistit kódy pro přístup na„ šupnu“ nevyplývá jen z toho, že odesílatel je povinen zajistit doklady k „ dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky“ ale z další části citovaného ustanovení čl. 11 odst. 1 Úmluvy CMR, kdy z anglického původního textu a rovněž z německého překladu nevyplývá, že by přepravce musel o další informace požádat, ale jde o informace, které potřebuje nebo, které jsou potřebné. V dané věci povinnost žalované, zajistit žalobkyni přístup do přístavu tak, aby žalobkyně mohla zajistit předání věci k lodní přepravě. Žalobkyně svoji povinnost z přepravní smlouvy splnila. Na tomto závěru by nic nemohly změnit ani listiny, které žalovaná navrhovala provést k důkazu a soud je neprovedl.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 3. 2021 domáhala zaplacení částky 1.730,30 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.730,30 EUR od 2. 2. 2021 do zaplacení, a dále nároku na zaplacení příslušenství pohledávky v podobě paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním dané pohledávky v částce 1.200 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazené přepravné, na něž má žalobkyně nárok dle uzavřené smlouvy účastníků o přepravě, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou na základě jejich e-mailové komunikace, završené dne 22. 12. 2020. Tento den měla žalovaná e-mailem akceptovat e-mailovou nabídku žalobkyně na uzavření dané přepravní smlouvy. [jméno] smlouvou smluvené přepravné 1.730,30 EUR pak žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou [číslo] dne 29. 12. 2020, avšak žalovaná tuto odmítla uhradit, a neuhradila ji ani ke dni podání žaloby žalobkyně v této věci. Předmětem žalobkyní tvrzené přepravní smlouvy bylo dle tvrzení žalobkyně provedení silniční přepravy kontejnerů [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo] z nákladního terminálu v [obec] v ČR na adresu [adresa], [jméno] – [anonymizováno] 1, [číslo] [příjmení], [jméno], a to za sjednané přepravné 1.730,30 EUR. Jako místo vykládky kontejnerů byl dle žalobkyně sjednán účastníky právě konkrétně terminál [anonymizováno] na adrese [adresa]. Dodací lhůta pro přepravu kontejnerů byla danou smlouvou sjednána na 28. 12. 2020, nejpozději do 9:00 hod. Žalobkyně svůj závazek z uzavřené smlouvy o přepravě splnila, a to když sjednanou přepravu kontejnerů do sjednaného místa vykládky řádně a včas provedla. Jelikož zde ale náklad nemohl být vyložen, odvezla jej žalobkyně následně zpět do místa nakládky. Důvodem nemožnosti složení kontejnerů v účastníky sjednaném místě vykládky bylo to, že žalovaná nezajistila správný„ kód“ pro rezervaci nakládacího terminálu na loď v přístavišti v [anonymizováno] (tzv.„ šupnu“), a to v rozporu s platnou právní úpravou, podle které má žalobkyně za to, že nebylo-li mezi stranami dané smlouvy výslovně sjednáno jinak, pak povinnost zajistit takovýto„ kód“ stíhala žalovanou. Pro uvedené dle žalobkyně svědčí i to, že to byla opět žalovaná, kdo pro žalobkyni zajistil i přístupové kódy pro nakládku kontejnerů v terminálu v [obec] (konkrétně kódy: [anonymizováno] a [anonymizováno]). Žalovanou byl pro realizaci sjednané přepravy kontejnerů sdělen ještě i referenční kód pro předání kontejnerů na loď v daném přístavišti (kód: # [číslo]). Bližší specifikace místa vykládky (než adresa„ [příjmení] přístav, terminál [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [jméno] – Eckelmann-Strasse 1, [číslo] [příjmení], [jméno]“) účastníky v předmětné smlouvě o přepravě ujednána nebyla. Žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na obsah a podmínky uzavřené přepravní smlouvy (a na právní vztahy z dané přepravní smlouvy dopadající právní úpravu) bylo tedy povinností žalované zajistit veškeré procedury a formality spojené se zajištěním nalodění přepravovaných kontejnerů na rovněž mezi účastníky sjednanou loď, a tedy i zajistit pro žalobkyni přístup do nakládacího terminálu v přístavišti [příjmení] přístav, terminál [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [jméno] – [anonymizováno] 1, [číslo] [příjmení], [jméno]. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že není její povinností jako přepravce zkoumat, jsou-li takové přijaté doklady nebo informace v souvislosti s přepravou z její strany (od žalované jako od objednatele přepravy) správné a dostačující. Z důvodu prodlení žalované s úhradou přepravného, které bylo žalované vyúčtováno žalobkyní ve faktuře žalobkyně [číslo] (doručené žalované e-mailem 29. 12. 2020), zaslala žalobkyně žalované upomínku do datové schránky žalované, a to dne 1. 2. 2021. Žalovaná se tak dostala do prodlení se zaplacením dluhu nejpozději 2. 2. 2021.

7. Žalovaná od počátku řízení žalobou uplatněný nárok s jeho příslušenstvím neuznávala a považovala žalobu za nedůvodnou. Žalovaná nesporovala samotnou existenci a ani uzavření dané smlouvy o přepravě mezi účastníky, ale tvrdila, že žalobkyně svůj primární závazek z dané smlouvy (realizovat přepravu kontejnerů pro žalovanou do účastníky sjednaného místa vykládky) nesplnila, a právo na danou smlouvou sjednané přepravné jí proto nevzniklo, kdy kontejnery ve sjednaném místě vykládky žalobkyně nevyložila, ale odvezla je zpět do místa nakládky. Pokud to pak bylo z důvodu, že pro završení žalovanou objednané přepravy kontejnerů do sjednaného místa vykládky bylo potřeba zajistit přístupový„ kód“ pro rezervaci nakládacího terminálu na loď v přístavišti v [anonymizováno] („ šupnu“), stíhala dle žalované povinnost tento„ kód“ včas a řádně zajistit žalobkyni, a to jako přepravce a profesionála v rámci této podnikatelské činnosti. Pokud tedy z důvodu porušení povinností žalobkyně jako přepravce a profesionála v dané oblasti podnikání nedošlo ke splnění smluvní povinnosti žalobkyně jako přepravce ze smlouvy o přepravě, nemohlo dle žalované žalobkyni vzniknout ani právo na sjednané přepravné z dané přepravní smlouvy. Žalovaná pak také naopak dle svých tvrzení žalobkyni poskytla veškeré informace a plnou součinnost k tomu, aby žalobkyně svůj závazek z dané smlouvy o přepravě splnit mohla, předala jí zejména veškeré možné materiály dostupné na její straně k realizaci přepravy, a žalobkyni zároveň nikdy nesdělila, že předmětný„ kód“ (resp. nakládací terminál na loď v přístavišti v [anonymizováno] – tzv.„ šupnu“) zajistí. Ten si tedy byla povinna zajistit žalobkyně sama. Pokud pak žalobkyně nedostála své primární povinnosti z dané smlouvy účastníků, neakceptovala žalovaná ani fakturu na částku představující výši přepravného z dané smlouvy účastníků. Žalovaná také uzavřela, že z komunikace účastníků, kterou danou smlouvu o přepravě uzavřeli, plyne, že součástí smluvních povinností žalobkyně bylo kontejnery nejen přepravit na sjednanou adresu v [anonymizováno], ale i předat kontejnery rejdaři (naložit je na sjednanou loď), pro což také žalovaná žalobkyni sdělila kód # [číslo]. Ve věci bylo okresním soudem nařízeno jednání na den 17. 8. 2021, kde soud provedl listinné důkazy, řízení bylo koncentrováno a soud poučil žalobkyni dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní o skutečnosti, že provedla přepravu předmětných kontejnerů z ujednaného místa do ujednaného místa do 9:00 hod dne 28. 12. 2020 a o tom, že došla do dispozice žalované faktura [číslo] ze dne 29. 12. 2020. Jednání bylo odročeno na den 2. 11. 2021. Následně žalobkyně dle poučení soudu v určené lhůtě doplnila svá tvrzení a označila k nim důkazy. Ve věci se konalo dne 2. 11. 2021 další jednání, kde byly provedeny listinné důkazy a vyhlášen napadený rozsudek.

8. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje. Shodně tak přejímá krajský soud jako správný závěr okresního soudu o skutkovém stavu.

9. Co se týká právního hodnocení věci, krajský soud se zcela ztotožňuje s právním názorem okresního soudu ohledně aplikace ust. § 2555 a násl. občanského zákoníku o přepravní smlouvě a Úmluvy CMR, která na předmětný spor dopadá. Okresní soud pak věc po právní stránce posoudil zcela bezchybně, kdy na jeho vyčerpávající a podrobný právní rozbor věci nelze než odkázat. Snad jen pro stručné shrnutí, krajský soud je shodného názoru, že došlo k platnému uzavření přepravní smlouvy, k řádnému ujednání, co je předmětem přepravy, kam, odkud a dokdy má být předmět přepravy přepraven a k ujednání ohledně výše přepravného. Krajský soud se ztotožňuje s názorem, že přeprava byla provedena včas, avšak nebyla řádně dokončena z důvodu na straně žalované (nedošlo k vykládce nákladu a k předání nákladu rejdaři), kdy tato ve smyslu čl. 11 odst. 2 Úmluvy CMR neposkytla žalobkyni veškeré potřebné informace k úspěšnému dokončení přepravy. V tomto směru se krajský soud ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že tato se s ohledem na poskytnutí přístupových kódů pro nakládku kontejnerů v [obec], referenčního kódu pro předání nákladu na loď rejdaři a v kontextu celé e-mailové komunikace, v rámci níž žalovaná uvedla, že„ snad na nic nezapomněla“, mohla právem domnívat, že má vše co k úspěšnému provedení a dokončení přepravy potřebuje. Pokud se strany nedohodly jinak, což z provedeného dokazování nevyplynulo, nebyla žalovaná povinna ve smyslu čl. 11 odst. 2 Úmluvy CMR zkoumat, zda takovéto informace jsou pro úspěšné dokončení přepravy dostačující a správné. Okresní soud pak správně uzavřel, že přeprava nebyla realizována v tak nepatrné části, že zde není důvod pro ponížení přepravného a žalobkyně má nárok na úhradu celé ujednané částky a to včetně požadovaného příslušenství, kdy počátek prodlení a výši zákonného úroku z prodlení z dlužné částky okresní soud stanovil správně.

10. Ze všech uvedených důvodů považuje krajský soud rozhodnutí okresního soudu za věcně správné, kdy okresní soud správně zjistil skutkový stav a věc právně vyhodnotil, proto krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

11. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, zde okresní soud správně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované, která byla v řízení zcela neúspěšná, a je tak povinna nahradit žalobkyni náklady vynaložené k účelnému bránění práva. Dopustil se však drobných nepřesností při výpočtu odměny právního zástupce a cestovní náhrady, proto došlo ze strany krajského soudu k přepočtu a opravě výše přiznané částky nákladů řízení, která správně činí celkem 41.380,70 Kč Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.806 Kč, odměny advokáta ve výši 20.380 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 7 úkonů právní pomoci s přihlédnutím ke kurzu koruny a EUR k datu započetí jednotlivých úkonů právních služeb zástupce žalobkyně (počítaných z punkta 1.730,30 EUR) a to za úkony právní služby: - příprava a převzetí zastoupení – tarifní hodnota 46.086,50 Kč kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 9. 6. 2020 činil 26,635 odměna za úkon pak 2.980 Kč, -kvalifikovaná předžalobní výzva– tarifní hodnota 44.434,10 Kč kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 15. 2. 2020 činil 25,680 odměna za úkon pak 2.900 Kč, -sepis žaloby– tarifní hodnota 45.230 Kč kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 2. 3. 2021 činil 26,140 odměna za úkon pak 2.940 Kč, -písemné podání ze dne 24. 5. 2021 tarifní hodnota 44.001,50 Kč kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 24. 5. 2021 činil 25,430 odměna za úkon pak 2.900 Kč, -doplnění žaloby ze dne 1. 9. 2021 tarifní hodnota 43.966,90 Kč kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 1. 9. 2021 činil 25,410 odměna za úkon pak 2.860 Kč, -účast u jednání dne 17. 8. 2021 tarifní hodnota 44.018,80 Kč kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 17. 8. 2021 činil 25,440 odměna za úkon pak 2.900 Kč, -účast u jednání dne 2. 11. 2021 tarifní hodnota 44.243,80 Kč kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 2. 11. 2021 činil 25,570 odměna za úkon pak 2.900 Kč. Dále náleží advokátu 7 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 a. t., tj. 2.100 Kč, náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně tvořená základní náhradou za použití silničního motorového vozidla dle vyhl. č. 589/2020 Sb. v příslušném znění 4,40 Kč/km, a náhradou za pohonné hmoty – při cestách k výše uvedeným dvěma jednáním (první o délce 648 km na trase [obec] – [obec] – [obec] a druhé o délce 592 km na trase [obec] – [obec] – [obec]) vozidlem s kombinovanou spotřebou (dle doloženého TP 5,7 l Naturalu [číslo] km) a při vyhláškové ceně Naturalu 95 27,80 Kč (ve znění vyhlášky účinném k 17. 8. 2021) a 33,80 Kč (ve znění vyhlášky účinném k 2. 11. 2021), a tedy v částce celkem 7.626,40 Kč, dále náhrada za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami (celkem 26 započatých půlhodin ztráty času) ve výši dle § 14 odst. 3 a. t., tedy v částce celkem 2.600 Kč, a konečně náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) ve výši 6.868,30 Kč neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 a.t. doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. S ohledem na shora uvedené krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. dle ust. § 220 o. s. ř., změnil.

12. Místo plnění u náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalované nebylo vyhověno. Žalovaná tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5 a. t. ve výši 5.640 Kč (sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne 19. 4. 2022 tarifní hodnota 42.262,50 Kč, kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 19. 4. 2022 činil 24,425, odměna za úkon pak 2.820 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ a. t., účast u jednání krajského soudu dne 26. 4. 2022 - tarifní hodnota 42.262,50 Kč, kurz EURA vůči Kč při započetí úkonu dne 26. 4. 2022 činil 24,425 odměna za úkon pak 2.820 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., cestovného právního zástupce žalobkyně hromadnou dopravou k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět v doložené celkové výši 868 Kč, náhrady za promeškaný čas na této cestě za 18 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 1.800 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.), a dále částky 1.870,70 Kč jako 21% DPH z odměny, cestovného a náhrad, neboť advokát žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalobkyni částka 10.778,70 Kč. 14. [obec] plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.