75 CO 390/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 21.622,52 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 7. 2022, č. j. 11 C 39/2022-29, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2022, č. j. 11 C 39/2022-34,

I. Odvolání žalobkyně do výroku I. rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. a) co do kapitalizovaného úroku za dobu od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 ve výši 57.857,98 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 ve výši 26.370,55 Kč, úroku ve výši 17 % ročně z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do 30. 9.2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok za dobu od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 ve výši 57.857,98 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 ve výši 26.370,55 Kč, úrok ve výši 17 % ročně z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do 30. 9. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a b) ve zbytku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16.419,60 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.622,52 Kč s úrokem z prodlení z částky 21.622,52 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení ve výši 7 % ročně navýšeným o výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, maximálně však ve výši 7,5 % ročně (výrok I.), zamítl žalobu co do kapitalizovaného úroku za dobu od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 ve výši 57.857,98 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 ve výši 26.370,55 Kč, úroku ve výši 17 % ročně z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do 30. 9. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, a úroků z prodlení z částky 21.622,52 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení ve výši přesahující výši přiznaného úroku z prodlení ve výroku I. (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 11. 2005 smlouvu o spotřebitelském revolvingového úvěru dle § 479 a násl. obchodního zákoníku ve spojení s § 2 písm. a) z. s. ú. a § 52 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 7. 3. 2006. Ve smlouvě se předchůdkyně žalobkyně zavázala na požádání žalovaného poskytnout peněžní prostředky (revolvingový úvěr) do limitu 20.000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve výši vyhlášené právní předchůdkyní žalobkyně. Podle okresního soudu je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka ve smyslu § 2 odst. 2 obchodního zákoníku a dodavatelka ve smyslu § 52 odst. 2 občanského zákoníku, neboť byla bankou a musela být jakožto akciová společnost zapsána v obchodním rejstříku, přičemž úvěr poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Pokud jde o postavení žalovaného, nelze podle okresního soudu jen z toho, že je ve smlouvě o úvěru označen vedle svého rodného čísla a adresy trvalého pobytu též identifikačním číslem a místem podnikání, dovodit, že při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako podnikatel. Ve smlouvě není uvedeno, k jakému účelu mají být případně poskytnuté peněžní prostředky (úvěr) poskytnuty, zda mají být užity (pouze) za podnikatelským účelem, není v ní vymezena ani podnikatelská činnost žalovaného, ale ani v ní není uvedeno, že se jedná o„ podnikatelský úvěr“. Podle okresního soudu je obecně známou skutečností, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala a poskytuje též spotřebitelské úvěry, nejen úvěry podnikatelské. S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnutého úvěru posuzoval okresní soud otázku, zda předchůdkyně žalobkyně řádně při uzavření úvěrové smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že nikoliv. Na základě tohoto závěru posoudil okresní soud uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou dle § 39 občanského zákoníku a uzavřel, že žalobkyně nemá právo na zaplacení úroků z úvěru, nýbrž pouze na vydání případného bezdůvodného obohacení ve výši nezaplacené jistiny a zaplacení úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení žalovaného. Podle okresního soudu bylo v řízení prokázáno, že zůstatek revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému činí 21.622,52 Kč a v tomto rozsahu se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku, a proto okresní soud žalobě vyhověl pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny, tj. částky 21.622,52 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného, a co do úroku z prodlení z této částky od 1. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však ve výši 7,5 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu žalobkyně zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu, a to výslovně do všech jeho výroků, podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se vyhovění žalobě v celém rozsahu. Odvolatelka uvedla, že soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že smlouva mezi původním věřitelem a žalovaným byla absolutně neplatná, když původní věřitel dle názoru soudu rezignoval na jakékoliv zjišťování schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr. V rámci své argumentace odkázal okresní soud na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/2020 ze dne 3. 11. 2020, který však podle žalobkyně na uvedený případ nedopadá. Pohledávka žalobkyně vznikla z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru na částku 20.000 Kč, úvěr byl čerpán prostřednictvím kreditní karty a výše měsíční splátky se odvíjela od výše čerpaného úvěru. Žalovaný v prvních měsících splátky plnil, což může vypovídat o tom, že úvěruschopnost pozbyl až následně, po poskytnutí úvěru. Jako primární žalobkyně znovu opakuje, že dle Listiny základních práv a svobod nesmí být nikdo nucen činit to, co zákon neukládá, přičemž v době uzavření smlouvy nebyla věřitelům zákonem stanovena povinnost prověřovat úvěruschopnost spotřebitelů. Zároveň by daný postup byl porušením principu zákazu retroaktivity. Původní věřitel prokazatelně poskytl žalovanému finanční prostředky a ten je nevrátil a vůči žalovanému jsou tak zcela v souladu s právními předpisy požadovány úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení. V průběhu odvolacího jednání pak po částečném zopakování dokazování uvedla žalobkyně, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena jako spotřebitelská, ale jako podnikatelská vzhledem k tomu, že žalovaný v době uzavření smlouvy byl fyzickou osobou – podnikatelem.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Jeseníku dne 13. 10. 2021 domáhala po žalovaném označeném jako fyzická osoba [jméno] [příjmení], [rodné číslo], narozen [datum], bytem [adresa], zaplacení částky 21.622,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 57.857,98 Kč od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021, úroku 17 % ročně z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26.370,55 Kč od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 1. 11. 2005 uzavřela původní věřitelka ([právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o úvěru ke služební kreditní kartě [číslo] jejíž nedílnou součástí byly podmínky pro vydávání a používání služebních kreditních karet [právnická osoba], se kterými se žalovaný seznámil a zavázal se je dodržovat. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 20.000 Kč a účastníci smlouvy se dohodli, že úvěr bude čerpán prostřednictvím kreditní karty/karet vydaných držitelům dle určení žalovaného. Kreditní karta tak byla platebním prostředkem, jehož prostřednictvím se realizovaly platební operace na vrub kartového účtu do shora uvedeného úvěrového limitu. Žalovaný poprvé čerpal prostřednictvím kreditní karty dne 14. 11. 2005 částku ve výši 700 Kč a od tohoto data byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému úrok z úvěru z čerpané částky. Žalovaný se zavázal, že bude splácet peněžní prostředky, které mu byly poskytnuty, pravidelnou měsíční splátkou stanovenou ve smlouvě, a to ve výši [číslo] vyčerpané jistiny úvěru, přičemž o konkrétní výši měsíční splátky byl vždy žalovaný informován prostřednictvím periodického výpisu ke kartovému účtu. Žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, avšak nezasílal dostatečně vysoké měsíční splátky a následně došlo k úplnému výpadku splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 31. 3. 2006 ve výši 2.077,59 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení a původní věřitelka od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 11. 10. 2006. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2014. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 12. 2014 Okresní soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem dne 5. 11. 2021, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl, přičemž usnesením ze dne 30. 12. 2021 byl elektronický platební rozkaz zrušen pro nemožnost doručení žalovanému. Usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. 11 C 39/2022-14, vyzval okresní soud žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení soudu doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala původní věřitelka informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, jaké příjmy a výdaje žalovaný před schválením úvěru doložil, jaké předložil doklady ověřující pravdivost jeho tvrzení a aby označila důkazy k těmto svým případným tvrzením. Na výzvu okresního soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 26. 4. 2022, v němž uvedla, že podle jejího názoru za situace, kdy smlouva mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena dne 1. 11. 2005, tedy před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o ochraně spotřebitele, který zakotvil povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitelů coby žadatelů o úvěr, nebyla původní věřitelka v době uzavření smlouvy stižena touto zákonnou povinností. Okresní soud nařídil jednání na den 13. 7. 2022, z účasti na tomto jednání se omluvila žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný se k jednání nedostavil. Okresní soud po provedení listinných důkazů ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

6. Odvolací soud konstatuje, že o odvolání žalobkyně rozhodl při odvolacím jednání dne 29. 11. 2022 bez účasti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, a byly tak splněny podmínky pro postup dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Krajský soud vzhledem k rozsahu odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, tedy včetně výroku I.

8. Pokud jde o odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku okresního soudu, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. a v tomto rozsahu odvolání žalobkyně odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Z uvedeného výroku rozsudku okresního soudu vyplývá, že žalobkyni bylo vyhověno co do částky 21.622,52 Kč s příslušenstvím, a žalobkyně tak není osobou, která by mohla proti takovémuto výroku uplatnit opravný prostředek, protože se ve vztahu k jeho obsahu v odvolacím řízení nemůže domoci pro sebe příznivějšího rozhodnutí.

9. Předmětem odvolacího řízení tak zůstal zamítavý výrok v odstavci II. a související výrok v odstavci III. o nákladech řízení.

10. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů tak, jak je okresní soud rekapituluje v bodě 17. napadeného rozsudku, kde činí závěr o skutkovém stavu věci.

11. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o úvěru ke kreditní kartě ze dne 1. 11. 2005 včetně podmínek pro vydávání a používání služebních kreditních karet [právnická osoba] a doplnil dokazování výpisem z registru ekonomických subjektů - žalovaného.

12. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 1. 11. 2005 nad rámec skutkových zjištění okresního soudu zjistil odvolací soud, že jako dlužník smlouvu uzavřela osoba označená příjmením a jménem [příjmení] [jméno], adresou [adresa], [anonymizováno], [rodné číslo], číslem občanského průkazu, názvem obchodní firmy [příjmení] [jméno], místem podnikání [adresa], identifikačním [číslo] označením zápisu v obchodním rejstříku či jiné evidenci Městský úřad Jeseník. Z podmínek pro vydávání a používání služebních kreditních karet [právnická osoba] pak krajský soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ke služební kreditní kartě, o jejíž vydání může požádat fyzická osoba - podnikatel nebo právnická osoba, která je daňovým rezidentem a má sídlo na území České republiky.

13. Z výpisu z registru ekonomických subjektů krajský soud zjistil, že žalovaný [jméno] [příjmení] byl evidován jako fyzická osoba – podnikatel, druh živnosti volná, vznik oprávnění dne 25. 10. 2004, zánik oprávnění dne 25. 4. 2018 a dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zastavárenská činnost, živnost volná, vznik oprávnění dne 25. 10. 2004, zánik oprávnění dne 30. 6. 2008.

14. Pokud jde o právní posouzení věci, v prvé řadě krajský soud konstatuje, že shodně jako soud okresní posoudil věc podle„ staré právní úpravy“, tj. dle zákona č. 513/1991 Sb. - obchodní zákoník, zákona č. 40/1964 Sb. - občanský zákoník vzhledem ke skutečnosti, že úvěrová smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 1. 11. 2005.

15. Po přezkoumání obsahu spisu a částečně doplněném dokazování v odvolacím řízení odvolací soud neakceptuje závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 1. 11. 2005 pro neprokázání prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru. Na rozdíl od okresního soudu dospívá krajský soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nýbrž se jednalo o úvěr podnikatelský, a smlouva tak byla uzavřena mezi podnikateli a žalovaný tuto neuzavřel jako spotřebitel, a nepožívá tedy výhod a ochrany spotřebitele. Z obsahu smlouvy je evidentní, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako fyzická osoba - podnikatel s uvedením místa podnikání a identifikačního čísla. Skutečnost, že žalovaný byl fyzickou osobou - podnikatelem v době uzavření smlouvy, vyplývá z provedeného důkazu registrem ekonomických subjektů. Z podmínek pro vydávání a používání služebních karet [právnická osoba] pak jednoznačně vyplývá, že se jednalo o bankovní produkt„ služební kreditní karta“, o jejíž vydání mohla v době poskytnutí úvěru požádat pouze fyzická osoba - podnikatel nebo právnická osoba, která je daňovým rezidentem a má sídlo na území ČR. Z uvedeného je tak zřejmé, že se nemohlo v tomto konkrétním případě jednat o spotřebitelský úvěr. Žalovaný jako podnikatel profesionál ve smlouvě uvedl své identifikační číslo osoby, které používá při podnikání, a adresu místa podnikání, a dal tak zřetelně najevo, že smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti, kdy je nutno přihlížet ke všem okolnostem při vzniku závazkového vztahu, a to zejména k obsahu a charakteru celé smlouvy, z níž je zřejmé, že se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, ale jedná se o specifický produkt poskytovaný předchůdkyní žalobkyně fyzickým osobám - podnikatelům anebo osobám právnickým se sídlem na území ČR. Tyto zjištěné skutečnosti vylučují správnost závěru okresního soudu, že by smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo lze považovat za úvěr spotřebitelský.

16. Z tohoto vyplývá, že nebylo důvodu zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť vzhledem k tomu, že se o spotřebitelský úvěr nejednalo, není podmínkou platnosti smlouvy zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

17. Odvolací soud tak na rozdíl od okresního soudu dospívá k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne 1. 11. 2005 mezi [právnická osoba] a žalovaným byla platným právním úkonem a nároky z této smlouvy byly řádně postoupeny na žalobkyni, jak správně zjistil i okresní soud.

18. Nárok žalobkyně žalobou uplatněný pak jednoznačně vyplývá z žalobkyní předložených listinných důkazů, které byly okresním soudem provedeny, když je zřejmé, že žalovaný se v průběhu úvěrového vztahu dostal do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 11. 10. 2006. Nárok žalobkyní uplatněný je tak důvodný co do jistiny ve výši 21.622,52 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 ve výši 57.857,98 Kč, úroku ve výši 17 % ročně z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26.370,55 Kč od 14. 11. 2005 do 20. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 21.622,52 Kč od 21. 9. 2021 do 30. 9. 2021. V tomto rozsahu proto odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě žalobkyně vyhověl, jak vyplývá z výroku II. písm. a) tohoto rozsudku. Ve zbývající části úroku z prodlení z částky 21.622,52 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení odvolací soud zamítavý výrok rozsudku okresního soudu potvrdil, když okresní soud limitoval výši běžícího úroku maximálně výší 7,5 % ročně. Toto částečné zamítnutí žaloby je důvodné vzhledem ke skutečnosti, že úvěr byl předchůdkyní žalobkyně poskytnut již v roce 2005, následně byl vymáhán v rozhodčím a poté exekučním řízení a bylo by v rozporu se zásadou obecné spravedlnosti vzhledem k délce prodlení nelimitovat výši běžícího zákonného úroku.

19. V důsledku změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvého stupně dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu, a má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Krajský soud vyčíslil účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně před okresním soudem částkou 7.944,50 Kč, která pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 866 Kč a z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“) ve výši 2x 1.980 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, 1x 990 Kč - jednoduchá výzva k plnění bez základního právního rozboru věci dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) AT), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 3x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a dále s 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1.228,50 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., že je plátcem této daně.

20. Pokud pak jde o náklady odvolacího řízení, rovněž zde byla žalobkyně převážně úspěšným účastníkem a má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Krajský soud vyčíslil účelně vynaložené náklady odvolacího řízení částkou 8.475,10 Kč, když tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1.082 Kč, z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 4 advokátního tarifu ve výši 2x 1.980 Kč - sepis odvolání a účast u odvolacího jednání, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT a dále z 21% odměny, dále z cestovného ve výši 1.350 Kč a náhrady za ztrátu času ve výši 200 Kč. K těmto nákladům je nutno připočíst 21% DPH, tj. částku 1.283,10 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Nárok žalobkyně na náhradu nákladů odvolacího řízení tak představuje částku 8.475,10 Kč a nárok žalobkyně na náhradu řízení před soudy obou stupňů částku 16.419,60 Kč (7.944,50 Kč + 8.475,10 Kč).

21. Místo plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.