75 CO 392/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. anonymizováno jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa o zdržení se zásahu do vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 6. 2022, č. j. 10 C 82/2021-85,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.250,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.183 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby se žalovaní 1. a 2. zdrželi vnikání zeminy ze svého pozemku [parcelní číslo] na pozemek žalobkyně p. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], (výrok I.), zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému 1. na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč (výrok II.) a dále zavázal žalobkyni zaplatit žalované 2. na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se v řízení negatorní žalobou domáhala, aby se žalovaní jako sousedé dle ust. § 1013 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.) zdrželi vnikání zeminy z jejich pozemku na pozemek žalobkyně, neboť k jejímu plotu přihrnuli zeminu až do výše 32 cm, což mělo za následek vyhnutí a poškození plotu a vnikání zeminy na její pozemek. Žalovaní měli začít s úpravami v roce 1990 a kolem roku 2007 přebudovali terén. Podmínkou vyhovění negatorní žalobě je skutečnost, že existují imise, tedy vlivy, které působí na vlastnické právo souseda a ohrožují výkon jeho vlastnického práva. Je třeba rozlišovat imise přímé a nepřímé, přičemž v dané věci se s ohledem na tvrzení žalobkyně mohlo jednat pouze o imise nepřímé, tedy o takové úkony souseda, jichž bezprostřední účinky se jeví na vlastním pozemku a jež jedině z jiných příčin mimo vůli vlastníka a bez jeho přispění působí i na pozemek sousedův. Navýšení pozemku, přihrnutí hlíny k plotu, které má způsobovat tlakem hlíny na plot, vnikání hlíny na pozemek žalobkyně, jsou tak imisemi nepřímými, neboť žalovaní aktivně neumisťují hlínu na pozemek žalobkyně, ale pouze měli přihrnout hlínu k plotu, což mělo vlivem působení gravitace na hlínu způsobit poškození plotu a následné vnikání hlíny na pozemek žalobkyně, čemuž chce žalobkyně zamezit. Žalovaní aktivně již ničeho nečiní, terén měli přebudovat v roce 2007, a jedná se tak o působení gravitace na hlínu na pozemku. Chování souseda v případě nepřímých imisí pak musí být v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezovat obvyklé užívání pozemku souseda. Obě podmínky musí být splněny kumulativně, aby mohl soud žalobě vyhovět. Soud ale v daném případě shledal, že nebyla splněna ani jedna z daných podmínek, jak bylo zjištěno z místního šetření a doložené fotodokumentace. Na místě žádné vnikání hlíny na pozemek žalobkyně skrze plot zjištěno nebylo, problematické bylo pouze jedno místo, a to přímo u domu žalovaných a žalobkyně, kde byla podhrabová deska více vyhnutá a na místo mezi plotem a domem žalovaných byla vložena dlaždice, která měla vyplnit prázdné místo, přičemž zde mohlo drobné množství hlíny na pozemek žalobkyně vniknout. Dle názoru okresního soudu se s ohledem na stáří plotu bezmála 40 let a sklon sousedících pozemků nejedná o jakkoli nepřiměřený stav. Navíc žalobkyně má na druhé straně plotu rovněž hlínu s rostlinami, tedy vnikání drobného množství hlíny na její pozemek z pozemku žalovaných nemůže omezit obvyklé užívání pozemku žalobkyní. Žalovaní již navíc k plotu ani žádnou hlínu nadále nevrší kdy, jak sama žalobkyně uvedla, naposledy se tak mělo stát v roce 2007. Z uvedených důvodů nejsou dány předpoklady pro vyhovění žalobě.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Namítala, že okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav, kdy hlína z pozemku žalovaných vniká na její pozemek a vychyluje podhrabovou desku, nesouhlasí se závěrem, že se nejedná o nepřiměřený stav. Má za to, že podmínky vyhovění negatorní žalobě byly splněny, a to je existence imise v míře nepřiměřené místním poměrům, která podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku. Není zde pouze jedno problematické místo, prohnutí plotu je vidět na více místech. Soud se řádně nezabýval historií změn výškových poměrů, není patrno, k jakým závěrům dochází při porovnání výškových poměrů. Okresní soud se nesprávně vypořádal s tím, že daný plot netvoří rozhradu, ale je postaven na pozemku žalobkyně a v jejím vlastnictví. Okresní soud dále řádně nevyhodnotil preventivní funkci této žaloby, kdy má dojít k předcházení škodám, aby nedošlo k vyvrácení plotu, rovněž tak neprovedl žalobkyní navržené důkazy výslechem svědka [příjmení] a žalobkyně, kdy svědek mohl potvrdit, že při výstavbě plotu byly pozemky žalobkyně a žalovaných v rovině a navazovaly na sebe. V současné době je zemina na pozemku žalovaných navýšena asi o 35 cm, kdy dochází k neúměrnému tlaku na podhrabové desky.

4. Žalovaní se k odvolání žalované vyjádřili tak, že navrhli rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že z jejich strany k žádnému navyšování zeminy nedošlo, a tudíž nemají co odkopávat, kdy současný stav odpovídá tomu, který byl na místě před 40 lety.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 23. 3. 2021 domáhala rozhodnutí, že jsou žalovaní povinni se zdržet vnikání zeminy ze svého pozemku [parcelní číslo] na pozemek p. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec]. Svůj návrh odůvodnila tak, že je spoluvlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a užívá část pozemků, které sousedí s pozemkem [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jež vlastní žalovaní, přičemž pozemky odděluje plot, který vystavěla v roce 1985 žalobkyně. Plot není opěrnou zídkou, přesto k němu žalovaní navršili vrstvu zeminy o výšce až 32 cm, což způsobilo, že dochází k vychylování podhrabových desek a hrozí prolomení desek u spojů na sloupcích, což dále způsobuje, že se přihrnutá zemina tlačí na pozemek žalobkyně. Žalovaní začali s úpravami pozemku po roce 1990, kdy jej nabyli do vlastnictví a kolem roku 2007 přebudovali terén – chodník uprostřed zahrady, pod okny domu navýšili terén a svažovali tak, že zeminu opřeli o plot, kdy u okna dochází k největšímu tlaku na plot. Žalovaní vybudovali dvě jezírka a vytěženou zeminu rovněž použili na dorovnání svažitého terénu. K vyosení plotu dochází právě v důsledku navršení zeminy a na tento problém byli žalovaní upozorňováni, než zeminu k plotu navršili. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že navrhují její zamítnutí, kdy není pravdou, že by navyšovali terén přisypáváním zeminy, neboť výška terénu se již desítky let nezměnila. Žalovaní upozorňovali na skutečnost, že celá ulice, na níž se pozemky nachází, je v mírném svahu se sklonem zhruba 2,4 %, je tedy zřejmé, že pokud je pozemek žalobkyně zarovnán do roviny, musela být v místě plotu odříznuta část svažitého terénu. Plot je koncipován jako rozhrada mezi pozemky, ale bohužel nebyl vystavěn na dostatečné technické úrovni, což vedlo k tomu, že po desítkách let, kdy sloužil svému účelu, se pod vlivem působení gravitace na zeminu pomalu vyvrací. Žalovaní poukázali na skutečnost, že ostatní pozemky v řadě nad nimi i pod nimi jsou řešeny stejným způsobem, právě kvůli svažitému terénu celé ulice, což s druhým sousedem žalovaní vyřešili betonovou zídkou a tato funguje bez problémů. Toto řešení pak navrhovali i žalobkyni spolu s výstavbou nového plotu. Pokud dle žalovaných došlo k nějakému navršení zeminy, muselo se tak stát již při výstavbě plotu tehdejšími vlastníky, neboť žalovaná 2. pozemek nabyla v roce 1990 a žalovaný 1. nabyl polovinu pozemku v roce 1999, přičemž pokud stávající stav žalobkyni nevyhovoval, mohla se již dříve ozvat. Protože chtěli žalovaní předejít případným škodám, navrhovali, že se budou podílet rovným dílem na výstavbě nového plotu, který by vyhovoval podmínkám pozemků, což ale žalobkyně odmítla. Následně navrhli žalovaní stavbu nového plotu na jejich pozemku, což bylo rovněž odmítnuto. Okresní soud provedl místní šetření dne 24. 5. 2022, ve věci proběhla jednání dne 8. 2. 2022 a 24. 5. 2022, kde byly provedeny listinné důkazy, dne 2. 6. 2022 pak došlo k vyhlášení napadeného rozsudku.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud zcela přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje pouze s tím doplněním, že z výpisu z katastru nemovitostí bylo krajským soudem zjištěno, že žalobkyně je v rozsahu id ½ spoluvlastníkem pozemků p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, a [parcelní číslo], zahrada, vše v k. ú. [obec], zapsáno na [list vlastnictví].

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, i v tomto ohledu se krajský soud zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, kdy okresní soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval beze zbytku správná ustanovení občanského zákoníku a s věcí se ve všech směrech vypořádal vyčerpávajícím způsobem, kdy na argumentaci okresního soudu lze v podrobnostech zcela odkázat. Krajský soud pouze uzavírá, že i on je toho názoru, že nebyly splněny podmínky pro vyhovění žalobnímu žádání, kdy imise v podobě pronikání hlíny z pozemku žalovaných na pozemek žalobkyně v míře nepřiměřené místním poměrům podstatně omezující obvyklé užívání pozemku žalobkyní v řízení prokázány nebyly, a nedošlo tedy k naplnění podmínek ust. § 1013 odst. 1 o. z. Navíc je nutno podotknut, že již samotné žalobní žádání bylo již od počátku nesprávně koncipováno a nekoresponduje s žalobními tvrzeními a s tím, čeho chce žalobkyně skutečně fakticky dosáhnout. Z obsahu žalobních tvrzení žalobkyně i z jejích předžalobních podání je evidentní, že se domáhá spíše zdržení se dalšího vršení zeminy u jejího plotu a odstranění stávající jí tvrzené navršené hlíny u jejího plotu na pozemku žalovaných, která tlačí na plot a vychyluje jej, tj. smyslem žaloby je zabránit destrukci plotu žalobkyně a nikoli zabránění pronikání hlíny přes tento plot na pozemek žalobkyně z pozemku žalovaných, což se reálně v míře nepřiměřené místním poměrům neděje. Koncepce žalobního žádání jako„ zdržení se vnikání zeminy“ tedy nemohla být s ohledem na zjištěný skutkový stav úspěšná, kdy žádná zemina na pozemek žalobkyně v míře nepřiměřené místním poměrům podstatně omezující užívání pozemku žalobkyně nevniká.

9. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a to včetně výroku o nákladech řízení, u nichž okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalovaných a správně výši nákladů řízení vypočetl.

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní byli v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšní, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalovaným plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které u žalovaného 1. sestávají z náhrady ušlé mzdy obecného zmocněnce z důvodu účasti u jednání odvolacího soudu dne 29. 11. 2022 ve výši 396,50 Kč za jím výslovně účtované dvě hodiny od 8.30 hod do 10:30 hodin při doloženém průměrném hrubém hodinovém výdělku 198,25 Kč. Dále potom z cestovného k jednání odvolacího soudu vynaloženého obecným zmocněncem ve výši 854 Kč v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase [obec] [obec] a zpět vozidlem r. z. [anonymizováno], celkem ujeto 118 km, při průměrné spotřebě 5,7 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a vyhláškové ceně benzinu Natural 95 44,50 Kč Celkem tak žalovanému 1. na nákladech odvolacího řízení náleží částka 1.250,50 Kč Náklady odvolacího řízení žalované 2. tvoří náhrada ušlé mzdy ve výši 1.183 Kč za 8 hodin ušlé mzdy z důvodu účasti u jednání odvolacího soudu dne 29. 11. 2022, kdy jí bylo v den jednání odvolacího soudu poskytnuto volno bez náhrady mzdy, při doloženém průměrném hrubém hodinovém výdělku 147,87 Kč.

11. Lhůtu k plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.