75 CO 415/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 965.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 248.970 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 8. 7. 2022, č. j. 14 C 243/2017-330,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26.960 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 965.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 965.000 Kč od 11. 12. 2014 do zaplacení, dále částku 214.053,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 214.053,35 Kč od 14. 5. 2016 do zaplacení, a částku 248.970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 248.970 Kč od 14. 5. 2016 do zaplacení (výrok I.), dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 185.240 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žalobu je na místě po připuštěné změně žaloby v rozsahu změněných skutkových tvrzení žalobkyně vymezujících skutek, na jehož podkladě je po žalované žalobou nárokovaná částka 965.000 Kč s příslušenstvím, zamítnout, a to primárně pro neunesení břemene tvrzení na straně žalobkyně ohledně části těch rozhodujících skutkových okolností, ve vztahu ke kterým byla žalobkyně soudem marně poučena dle § 118a odst. 1 o. s. ř. u jednání konaného ve věci dne 31. 5. 2022. Uvedené platí ve vztahu k těm žalobkyní i po tomto poučení nedotvrzeným skutečnostem, kde konkrétně v [obec] (jak do té doby tvrdila, ale po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedotvrdila/neupřesnila), v žalobkyní naopak upřesněném období roku 2012 (od 1. 9. 2012 do 10. 12. 2012), a po jakých konkrétních částkách (což zůstalo žalobkyní i po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. opět nedotvrzeno), došlo fakticky k předání hotovosti v souhrnné částce 965.000 Kč ze strany bývalého jednatele žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]) žalované (a jak žalobkyní naopak bylo skutkově dotvrzeno – a tedy výhradně v souladu se smlouvou o půjčce účastníků v písemné podobě ze dne 10. 12. 2012). Dále okresní soud uvedl, že pokud by krajský soud tento právní názor neakceptoval, i tak má za to, že jsou zde důvody pro zamítnutí žaloby. Smlouvu o půjčce ze dne 10. 12. 2012 vyhodnotil jako jediný tvrzený právní důvod, z kterého žalobkyně žalobou uplatněné nároky uplatňuje. Skutkové okolnosti, které by dovolovaly tuto smlouvu dle jejího zjištěného obsahu posoudit toliko jako kvitanci se současným ujednáním smluvních stran o změně nějakého jejich dřívějšího závazku (a tedy jako vedle kvitance i jako kumulativní novaci), a jako by bylo např. nové ujednání o novém úročení, o nové smluvní pokutě, o nové splatnosti dřívějšího závazku, o novém platebním místě... apod., ty tvrzeny nebyly, a nebyly ani prokázány. Tím méně se jedná o privativní novaci, neboť ve smlouvě není uvedeno, že by se touto rušil nějaký původní závazek a tento nahrazoval novým. V případě předmětné smlouvy o půjčce z 10. 12. 2012 jde právě o typovou smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále také jen „o. z.“) a nikoliv o jakýkoliv typ novace nebo i kvitanci. Tvrzení žalobkyně o postupném předávání hotovosti z její strany žalované (a za současné absence tvrzení o ujednání stran budoucí smlouvy o půjčce a o závazcích se k nim vztahujícím) by pak bylo možno hodnotit v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou vtělenou do § 498 o. z. účinného do 31. 12. 2013, jako případnou zálohu na budoucí závazek žalobkyně poskytnout žalované hotovostní půjčku. Tedy ani změněná žalobní tvrzení (o dřívějším postupném předání předmětu půjčky z této později uzavřené smlouvy o půjčce) nebrání tuto smlouvu posoudit jako právní důvod žalobou uplatněných pohledávek a ani jako smlouvu o půjčce, když dané dřívější odevzdání předmětu půjčky je dle judikatury a odborné literatury možné. Předmětnou smlouvu o půjčce pak shledává okresní soud jako platně uzavřenou, dospívá však k závěru, že byla prokázaná obrana žalované, že předmětnou hotovost v částce 965.000 Kč od žalobkyně ve skutečnosti žalovaná vůbec neobdržela, a tedy že písemné potvrzení této skutečnosti ze strany žalované (završené podpisem žalované na předmětné smlouvě o půjčce z 10. 12. 2012, který také žalovaná později uznala před legalizačním orgánem dne 16. 4. 2013 za vlastní) není ve skutečnosti pravdivé. Uvedené okresní soud podrobně odůvodňuje, kdy k danému závěru vedla okresní soud jednotlivá skutková zjištění vedoucí ve svém souhrnu k závěru, že k předání hotovosti ze strany žalobkyně žalované vůbec nedošlo. Pokud pak nebyla z titulu dané smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012 půjčka částky 965.000 Kč žalované reálně poskytnuta, závazek k jejímu vrácení na straně žalované s ohledem na reálnost tohoto typu kontraktu nikdy nevznikl, včetně požadovaného příslušenství a smluvní pokuty.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno, případně rozhodnutí zrušil a tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Namítala, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Uvedla, že legalizace podpisu žalované na předmětné smlouvě splňuje zákonné podmínky, když spojení jednotlivých listů do svazku a opatření přelepkou a úředním razítkem by bylo nutné, pouze pokud by o to žalovaná požádala, což se nestalo. Žalobkyně má výhrady k tomu, že okresní soud v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu rozhodl o změně žaloby a na základě takto údajně změněných žalobních tvrzení žalobu přednostně zamítl pro neunesení břemene tvrzení. Žalobkyně opakovaně tvrdí, že na základě smlouvy o půjčce ze de 10. 12. 2012 předala žalované částku 965.000 Kč, kdy převzetí žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Synonymem spojení„ na základě“ je„ ve smyslu, v souladu“, pokud tedy žalobkyně následně upřesnila svá tvrzení, že k předání peněz došlo na několikrát v průběhu roku 2012, tak zcela určitě nezačala tvrdit něco jiného, než tvrdila v žalobě. Z uvedeného logicky vyplývá, že k předání peněz došlo před uzavřením samotné smlouvy. Nikde žalobkyně netvrdí, že k předání došlo bezprostředně před jejím uzavřením, toto si dovodil samotný odvolací soud. K předání půjčky může dojít i před dojednáním obsahu smlouvy, když žalobkyně předávala na několikrát částku 965.000 Kč, to se s žalovanou nedohodly, jak a kdy má dojít k vrácení jednotlivých částek. K podmínkám vrácení a ke smluvní pokutě se dohodly až v samotné smlouvě o půjčce. Jiná smlouva, než ta ze dne 10. 12. 2012, mezi stranami uzavřena nebyla. Pokud by při předání každé jednotlivé půjčky mělo dle soudu dojít k uzavření samostatné ústní smlouvě o půjčce, pak smlouva ze dne 10. 12. 2012 měla charakter privativní novace. Ujednání o tom, že se původní závazek zrušuje, je s odkazem na judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 610/2001 nadbytečné. Když docházelo k postupnému předávání konečné částky, strany se nedohodly na podmínkách vrácení, toto učinily až při podpisu smlouvy o půjčce dne 10. 12. 2012, i samotné ujednání o úrocích a smluvní pokutě bylo učiněno až v této smlouvě o půjčce. K postupnému předávání došlo postupně v průběhu roku 2012, kdy žalobkyně není schopna dnes říci konkrétní den a částku, která byla předána žalované, nicméně v samotné smlouvě o půjčce ze dne 10. 12. 2012 žalovaná souhrnnou částku 965.000 Kč stvrdila svým podpisem. Argumentace okresního osudu ohledně toho, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení k tomu, kde a jak byly žalované jednotlivé částky předány, považuje žalobkyně za přepjatý formalismus. Vymezení učiněné žalobkyní tato považuje za dostatečné. Okresní soud důkazy nesprávně hodnotil, kdy výpověď žalované a [jméno] [příjmení] považoval za věrohodné, na druhé straně výpověď [jméno] [příjmení] a prohlášení žalované ze smlouvy o půjčce o převzetí peněz za nevěrohodné, okresní soud měl ve věci od počátku jasno, všechny důkazy, které navrhla žalobkyně hodnotil jako nevěrohodné. Pouze na základě špatně zaúčtovaných položek v účetnictví žalobkyně učinil závěr o tom, že žalobkyně peníze žalované neposkytla, k uvedenému žalobkyně argumentuje a uvedené vysvětluje shodně jako již dříve v průběhu řízení před okresním soudem. Žalovaná sama ve své výpovědi přiznala, že lhala, když uvedla, že žádnou smlouvu o půjčce nepodepsala, ale jedno vyhotovení má přitom doma. Žalobkyně pak nepovažovala za nutné, jak je jí okresním soudem vyčítáno, nechat si vystavit potvrzení o přijetí jednotlivých částek, jelikož se domnívala, že samotný text smlouvy o půjčce a prohlášení o tom, že před podpisem smlouvy žalovaná částku přijala, je dostatečným důkazem o předání finančních prostředků. Pro žalobkyni je otázkou, z jakých peněz žalovaná hradila část kupní ceny za nemovitosti od žalobkyně na základě kupní smlouvy založené ve spise, kdy z jejího obsahu vyplývá, že při podpisu žalovaná zaplatila žalobkyni v hotovosti částku 220.500 Kč, kdy zcela určitě nešly peníze z účtu žalované a žádné peníze nevybírala. Uvedená skutečnost znevěrohodňuje výpověď žalované v tom směru, že si neměla důvod peníze půjčovat. Svědek [příjmení] je rovněž nevěrohodný, neboť lhal, že nemá žádné exekuce, přitom pouhým nahlédnutím do centrální evidence exekucí lze zjistit, že tento má na sebe vedeno asi 30 exekucí. Svědek [příjmení] pak sice nebyl u předání peněz, ale potvrdil, že si žalovaná byla vědoma, že má u žalobkyně asi milion dluh, kdyby peníze nepřevzala, nemohla by si být vědoma toho, že žalobkyni dluží peníze z titulu smlouvy o půjčce. Přesto, že to byla žalovaná, kdo neunesl důkazní břemeno, okresní soud rozhodl, že jej unesla, na základě tohoto pak věc nesprávně právně posoudil.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že v dané právní věci je nesporné, že spor se týká vrácení (nikdy neposkytnuté) půjčky. Právní teorie i praxe jsou jednotné v tom, že věřitel, který se soudně domáhá po dlužníkovi vrácení půjčených peněz, musí splnit důkazní povinnost nejen o tom, že s dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce peněz, a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil. Žalobkyně ve svém odvolání poukazuje na tu část smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012, ve které je uvedeno, že„ ...věřitel půjčuje dlužníkovi a touto smlouvou již půjčil.“ žalované částku 965.000 Kč, přehlíží však, že ve svém podání ze dne 3. 10. 2018 sama tvrdila, že v ten den, tedy 10. 12. 2012 nic žalované nepředala, že peníze měly být jednak předány na několikrát, jednak jindy než 10. 12. 2012, když v podání ze dne 13. 6. 2022 žalobkyně doplnila, že tak mělo být v období od 1. 9. 2012 do podpisu smlouvy. [jméno] žalovaná tedy předání peněz podle smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012 popírá. Kdy, kde a v jakých částkách měly být peníze předány, však již žalobkyně nikdy netvrdila, a tudíž ani neprokazovala. Svědek [příjmení], který měl být dle tvrzení [anonymizováno]. [příjmení] u předávání peněz (v blíže neurčených obdobích a částkách) v bytě žalované, ve své svědecké výpovědi nic podobného nepotvrdil, naopak, vypověděl, že nikdy u žádného předávání peněz žalované nebyl. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že smlouva o půjčce je privativní novací, žalovaná tvrdí, že takovéto právní jednání nelze ze smlouvy o půjčce dovodit ani výkladem. Žalobkyně ostatně sama sebe usvědčuje ze lži, když v bodu 10. odvolání tvrdí, že [anonymizováno]. [příjmení] nepožadoval od žalované žádná potvrzení o předání peněz, protože„ ...se domníval, že samotný text smlouvy o půjčce a prohlášení o tom, že před podpisem smlouvy žalovaná částku přijala je dostatečným důkazem o předání finančních prostředků...“, ačkoliv v doplnění skutkových tvrzení ze dne 13. 6. 2022 v bodě 7. žalobkyně tvrdí, že k předání peněz mělo docházet v rozmezí od 1. 9. 2012 do podpisu samotné smlouvy o půjčce, tedy dříve, než byla smlouva o půjčce podepsána. Znalecký posudek, který byl vypracován v průběhu řízení před soudem I. stupně potom skutečnost, že k žádnému předání peněz žalované nikdy nedošlo, podepírá. V této souvislosti žalovaná ještě poukazuje i na to, že rovněž tvrzení žalobkyně, že měla dostatek finančních prostředků na poskytnutí půjčky je opět negováno tvrzením samotného tehdejšího jednatele [příjmení]. [příjmení] při jeho výpovědi dne 4. 8. 2020, když ve své svědecké výpovědi před soudem I. stupně uvedl, že půjčka byla předávána na několikrát, protože neměl dost peněz (str. 5 Protokolu). Smlouva o půjčce byla žalované podstrčena, aby jí podepsala. Žalovaná listiny, které podepisovala, nikdy nečetla, protože [anonymizováno]. [příjmení] (tehdy) důvěřovala a domnívala se, že podepisuje další paré kupní smlouvy, která, jak vyplývá z jejích závěrečných ustanovení, byla podepsána v osmi vyhotoveních, resp. ještě nějaké„ papíry“ ohledně společnosti [právnická osoba] Se zřetelem na shora uvedené lze konstatovat, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně předání peněz žalované.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou dne 13. 11. 2017 domáhala po žalované zaplacení částky 965.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 965.000 Kč od 11. 12. 2014 do zaplacení, částky 214.053,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 214.053,35 Kč od 14. 5. 2016 do zaplacení, a částky 248.970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 248.970 Kč od 14. 5. 2016 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012 předala žalobkyně žalované částku 965.000 Kč, když převzetí částky potvrdila žalovaná podpisem na smlouvě, resp. čl. I obsahuje ustanovení, podle něhož žalovaná prohlašuje, že od žalobkyně předmětnou částku převzala. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit nejpozději do 10. 12. 2014, kdy tuto povinnost však nesplnila, proto se žalobkyně domáhá jejího vrácení, včetně úroku z prodlení, ujednané smluvní pokuty 248.970 Kč a smluvního úroku 214.053,35 Kč. Samotná písemná smlouva o půjčce se pak dle žalobkyně podepisovala dne 10. 12. 2012, kdy tehdy se ještě podpis žalované na písemné smlouvě o půjčce neověřoval, přičemž podepsána byla účastníky celkem dvě vyhotovení této smlouvy. Jedno si ponechala žalovaná a jedno tehdejší jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení]. Výdajové pokladní doklady se pak při výplatě půjčky žalované nevystavovaly, kdy obě strany smlouvy o půjčce si důvěřovaly, a měly za dostatečné vyhotovení dané smlouvy jako takové. K ověření podpisu žalované na předmětné smlouvě o půjčce pak došlo až následně dne 16. 4. 2013 při návštěvě pobočky České pošty, s. p. žalovanou a dřívějším jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení]. V podání ze dne 3. 10. 2018 pak žalobkyně svá dosavadní tvrzení o předání hotovosti z dané půjčky změnila tak, že peníze se podle zjištění žalobkyně předávaly žalované ze strany dřívějšího jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], a to v hotovosti, na několikrát v roce 2012 v [obec], a k prokázání tohoto nového tvrzení navrhla i výslech bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]. Právě ten je měl žalované také takto fakticky předávat. Zda bylo mezi účastníky při těchto tvrzených předáních hotovosti ze strany bývalého jednatele žalobkyně žalované něčeho ujednáno ve vztahu k těmto dle žalobkyně na několikráte předávaným částkám, to žalobkyně netvrdila, a blíže okolnosti těchto předání hotovosti neupřesnila ani do okamžiku vydání ve věci prvního (a již zrušeného) rozsudku soudu prvního stupně. Pouze u jednání konaného ve věci dne 4. 8. 2020 žalobkyně tvrdila, že o předávání této hotovosti může vědět žalobkyní navržený svědek [jméno] [příjmení], a to s ohledem na to, že se účastnil jednání bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalované, při kterých k tomuto předávání mělo docházet.

7. Žalovaná od počátku řízení žalobou proti ní vznesené nároky neuznávala a navrhovala žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. Své stanovisko k žalobě stavěla žalovaná primárně na tom, že předmětná písemná a žalobkyní k důkazu doložená smlouva o půjčce mohla dle mínění žalované vzniknout toliko nějakým„ podvodným způsobem“, a zároveň bez toho, aby byla žalobkyní žalované poskytnuta na podkladě této písemné smlouvy o půjčce jakákoliv hotovost. Pro to podle žalované nepřímo svědčilo, že žalovaná je osobou majetnou (vdovou po spolumajiteli společnosti [právnická osoba], společnosti zabývající se výrobou oken), že žila vždy bez dluhů, pracovala celý život jako učitelka v mateřské škole, a i to, že majetková situace žalované v roce 2012 (kdy měla předmětná smlouva o půjčce vzniknout) byla dobrá, a tedy nevyžadující potřebu jakékoliv půjčky. Konkrétně měla tehdy sama žalovaná k dispozici na svých různých finančních produktech finanční prostředky v celkové částce 644.295 Kč (na stavebním spoření, bankovním účtu …). Důvod pro„ vzetí“ půjčky 965.000 Kč, a nadto přijímané v hotovosti, proto žalovaná v roce 2012 neměla. Pokud by ale i hypoteticky takový důvod existoval, vzala by si žalovaná půjčku od osob jí blízkých, a nikoliv od žalobkyně, a nadto v hotovosti, když žalované je známa zákonná úprava omezující platby v hotovosti v rámci opatření proti„ praní špinavých peněz“. Dle žalované se pak mohl její podpis na předmětné smlouvě o půjčce objevit někdy v dubnu 2013, a asi při příležitosti podepisování dvou jiných smluv, při jejichž uzavření žalovaná fakticky jednala s přítelem svého syna [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] pak byl v té době také dle žalované jednatelem žalobkyně, a věděl i o důvěře žalované k jeho osobě, založené právě na přátelském vztahu syna žalované s ním. Jde-li o dané dvě smlouvy, při příležitosti jejichž uzavření mohlo dle žalované dojít i k vylákání podpisu žalované na předmětné smlouvě o půjčce, pak mohlo jít o smlouvu o převodu obchodního podílu žalované v [právnická osoba] s. r. o. (kdy tato smlouva se podepisovala 26. 4. 2013 u notářky [anonymizováno] [příjmení], a obchodní podíl na této společnosti byl touto smlouvou převáděn z žalované na manželku [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), a ve kteréžto obchodní společnosti žalovaná toliko formálně působila v zájmu podnikatelských aktivit svého syna, a nebo o kupní smlouvu z 22. 4. 2013, která se vztahovala k domu [adresa] v obci a k. ú. [obec] a pozemku [parcelní číslo] opět v obci a k. ú. [obec] (kdy tyto nemovitosti žalovaná kupovala do spoluvlastnictví s panem [příjmení] [příjmení] od žalobkyně, za kterou i tehdy jednal dřívější jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení]). Při příležitosti uzavírání těchto smluv, v rámci kterých žalovaná vystupovala opět toliko formálně a v zájmu podnikatelských aktivit svého syna, se totiž stávalo, že [jméno] [příjmení] žalované telefonicky sdělil, že je potřeba něco podepsat na poště nebo u notáře. To pak žalovaná zrealizovala, a to aniž by zkoumala, co se zrovna podepisuje. Právě při těchto příležitostech tak mohla být žalované listina s předmětnou smlouvou o půjčce [jméno] [příjmení] podstrčena k podpisu, a to aniž by s ohledem na popsané okolnosti žalovaná v té době podepisované listiny četla nebo blíže zkoumala. Pokud následně žalovaná obdržela dvě upomínky o zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o půjčce, tak celou záležitost považovala za tragický omyl, a měla za to, že jej právě s ohledem na jejich vzájemné vztahy vyřeší s [jméno] [příjmení] syn žalované [jméno] [příjmení]. Tohoto tím také pověřila. Dle žalované dále pro fiktivnost dané smlouvy o půjčce svědčí i obsah účetnictví žalobkyně, ze kterého se dle žalované podává, že žalobkyně o předmětné půjčce z tvrzené smlouvy o půjčce s žalovanou neúčtovala nejméně do roku 2014, a nebo i to, že daná smlouva o půjčce na své poslední straně, kde je připojen podpis žalované, obsahuje prakticky stejné formulace, jako již výše zmíněná kupní smlouva z 22. 4. 2013, včetně označení této smlouvy o půjčce za„ kupní smlouvu“. I s ohledem na tyto okolnosti pak dle žalované není vyloučeno, že právě v době podpisu kupní smlouvy z 22. 4. 2013 žalovaná na předmětné smlouvě o půjčce uznala svůj podpis za vlastní, když ji považovala za kupní smlouvu z 22. 4. 2013, kterou tehdy uzavírala. Pro úplnost žalovaná konečně uváděla, že kupní cenu z kupní smlouvy z 22. 4. 2013 financovala žalovaná z úvěru od [právnická osoba], který je do současnosti splácen (konkrétně pak synem žalované [jméno] [příjmení], a který v předmětných nemovitostech také fakticky bydlí a pracuje).

8. Okresní soud ve věci již jednou meritorně rozhodl, a to rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne ze dne 4. 8. 2020, č. j. 14 C 243/2017-211, a tímto žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl. Okresní soud zde uzavřel, že mezi stranami skutečně došlo k podpisu a i uzavření žalobkyní tvrzené a k důkazu i provedené písemné smlouvy o půjčce datované dnem 10. 12. 2012, a i to, že tato má veškeré povinné obsahové náležitosti smlouvy o půjčce (včetně toho, že je v této dostatečně určitě a jasně vyjádřen závazek žalobkyně přenechat žalované částku 965.000 Kč a závazek žalované žalobkyni této tutéž částku po uplynutí sjednané doby - nejpozději do 10. 12. 2014 vrátit). Žalované se však podařilo prokázat, že od žalobkyně žádnou finanční hotovost neobdržela, a když je zároveň smlouva o půjčce typickým reálným kontraktem (a tedy smlouvou, která k platnému vzniku závazku vrátit půjčku vyžaduje i skutečné – faktické odevzdání předmětu půjčky), vyhodnotil okresní soud žalobu jako zcela nedůvodnou a tuto zamítl. Uvedený rozsudek byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 10. 2021, č. j. 75 Co 247/2021-289, a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž v rámci tohoto kasačního rozhodnutí odvolací soud vyslovil pro soud prvního stupně závazný právní názor. Podle tohoto je třeba výkladem žalobních tvrzení z žaloby žalobkyně ze dne 12. 11. 2017 dovodit, že žalobkyně na počátku řízení (v žalobě samotné) jasně vymezila skutek, nárok, který učinila předmět řízení, a to i tím tvrzením, že k předání a převzetí celé částky 965.000 Kč jako půjčky došlo v těsné časové souvislosti s podpisem žalobkyní tvrzené písemné smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012. Pokud pak žalobkyně v dalším průběhu řízení počala toto své skutkové tvrzení (vymezující skutkový základ žalobou uplatněného nároku) měnit tak, že k předání hotovosti došlo ve skutečnosti již delší dobu před podpisem smlouvy o půjčce, a to na několikrát v roce 2012 v [obec], a bez bližšího časového, místního a množstevního určení, změnila tím žalobkyně rozhodující skutková tvrzení vymezující skutek, z něhož žalobou vznesené nároky vychází. V dalším řízení měl pak okresní soud rozhodnout o změně žaloby dle ustanovení § 95 o. s. ř. s tím, že žalobkyně oproti žalobě nově tvrdila předání částky 965.000 Kč po částech v blíže neurčeném časovém období v roce 2012 a nikoli jako v žalobě na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012, kdy tato listina tedy není smluvním základě vztahu, na základě kterého mělo k předání částky 965.000 Kč žalované dojít. Okresní soud se měl dále zabývat samotnou listinou ze dne 10. 12. 2012 označenou jako smlouva o půjčce, její pravostí, tím, zda obsahuje skutečnou vůli žalované a naplněním náležitostí úředně ověřeného podpisu žalované (resp. zda se ověření podpisu vztahuje i na část listiny obsahující prohlášení žalované o převzetí částky 965.000 Kč), kdy žalovaná již při prvním úkonu ve věci popřela nejen pravdivost této listiny ale rozporovala i to, že by listinu tohoto obsahu kdy podepsala (nerozporovala pouze pravost úředně ověřeného podpisu na poslední stránce smlouvy o půjčce). Za této situace tedy tíží břemeno důkazní ohledně pravosti soukromé listiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2001 sp. zn. 22 Cdo 2727/99, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 1996 sp. zn. 3 Cdon 1031/96 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2009 sp. zn. 29 Cdo 3478/2007) žalobkyni. S námitkou žalované, že listinu tohoto obsahu nepodepsala, se v podstatě okresní soud vypořádal tak, že je nadbytečné se touto skutečností v podrobnostech zabývat, neboť bylo vyvráceno, že k předání půjčené částky došlo, ačkoli však z této listiny dovozoval existenci dluhu žalované vůči žalobkyni v době, kdy byla smlouva datována. Okresní soud se pak ani řádně nezabýval zákonnými náležitostmi při ověřování pravosti podpisu dle zákona č. 36/2006 Sb., kdy dle § 3 tohoto zákona, jestliže se soubor listin při legalizaci pevně spojuje do svazku, spojí se sešitím, které se přelepí, přelepka se pak opatří otiskem úředního razítka z obou stran tak, že součást otisku úředního razítka je otištěna také na listině. Žalobkyní předložený originál smlouvy o půjčce s úředně ověřeným podpisem žalované sestávající se ze dvou listů je sice opatřen přelepkou, avšak na přelepce absentuje zcela jakýkoli otisk úředního razítka. Je tedy otázkou, zda žalovaná (s ohledem na její obranu) skutečně podepsala obě stránky předložené listiny či jen stránku č. 2 obsahující její ověřený podpis, přičemž prohlášení o převzetí částky 965.000 Kč je obsaženo na nepodepsané první stránce smlouvy, která není s podepsanou stránkou spojena lepkou opatřenou úředním razítkem, jak ukládá zákon. Okresní soud pak měl po vyhodnocení shora uvedeného posoudit, zda tato listina nenaplňuje náležitosti kvitance - potvrzení o převzetí částky 965.000 Kč žalovanou. Po vyhodnocení těchto skutečností a v případě, že okresní soud dospěje k závěru, že žalovaná takové prohlášení nepodepsala, bude pak na žalobkyni, aby tvrdila skutečnosti a označila důkazy k prokázání titulu k předání částky 965.000 Kč a k prokázání samotného převzetí částky 965.000 Kč ze strany žalované a dále i tvrdila a prokázala právní důvod, na základě kterého požaduje žalovaný smluvní úrok a smluvní pokutu. Následně měl tedy okresní soud vyzvat žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tomu, kdy byly případně ústní smlouvy o půjčce uzavřeny (k předání peněz došlo dle tvrzení na několikrát), za jakých podmínek, kdy mělo dojít k vrácení částek, zda byly ujednány smluvní úroky či smluvní pokuta a v jaké výši. Dále pak, kdy konkrétně v roce 2012 mělo k předání částek dojít (alespoň přibližné časové rozmezí), kde (např. v bytě žalované, v sídle žalobkyně), po jakých částkách (zda byly např. dvě či jich bylo deset, k tomuto nebylo uvedeno ničeho), aby k tomuto následně mohly být konkrétně označeny a provedeny důkazy. V důsledku výše popsaného procesního postupu pak okresní soud zváží, a to po případném upřesnění tvrzení, kdy a jak k předání částek došlo a kdo byl u tohoto přítomen, zda je tedy pro prokázání konkrétně tvrzené skutečnosti potřebné vyslechnout svědka [příjmení] [příjmení]. V případě, že okresní soud dospěje k závěru, že žalovaná dne 10. 12. 2012 prohlášení o převzetí částky podepsala a listina z uvedeného data je kvitancí a potvrzuje převzetí částky 965.000 Kč ze strany žalované, bude naopak na žalované, aby prokázala, že k faktickému předání částky ze strany žalobkyně nikdy nedošlo, o čemž měla být okresním soudem řádně poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Závěr o pravosti listiny ze dne 10. 12. 2012 a posouzení jejího obsahu pak měl mít význam i z hlediska toho, zda došlo k ujednání o smluvní pokutě či smluvním úroku (zda se např. nejedná o změnu již uzavřených ústních smluv o půjčce).

9. Vázán právním názorem odvolacího soudu, pak soud prvního stupně po kasaci shora vydaného rozsudku nejprve usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 14 C 243/2017-309, rozhodl o tom, že připouští změnu žaloby provedenou v podání žalobkyně ze dne 3. 10. 2018, a spočívající ve změně dosavadního skutkového tvrzení žalobkyně z původní žaloby z 12. 11. 2017, že„ žalovaná od žalobkyně převzala částku 965.000 Kč na základě Smlouvy o půjčce účastníků ze dne [datum]“, na nové – změněné skutkové tvrzení žalobkyně, že„ žalovaná od žalobkyně převzala částku v souhrnné výši 965.000 Kč na několikrát v hotovosti v průběhu roku 2012 v [obec], a vždy od tehdejšího jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]“. Za této situace pak bylo dle okresního soudu dále na žalobkyni, aby jednoznačně specifikovala po skutkové stránce ten skutek/děj, nárok, který učinila předmětem řízení (a tedy tvrdila i ty ve věci rozhodující skutečnosti, které spočívají v podrobné specifikaci postupného předávání dané hotovosti a o případném obsahu ujednání vztahujících se k těmto předáním). To pak znamenalo, aby s ohledem na změněná žalobní tvrzení bylo z žaloby zcela zřejmé, kdy tedy byla dle žalobních tvrzení smlouva nebo smlouvy žalobkyně a žalované (na podkladě kterých mělo být žalobkyní žalované na několikrát v průběhu roku 2012 v [obec] předáno bývalým jednatelem žalobkyně v souhrnu 965.000 Kč v hotovosti) mezi žalobkyní a žalovanou uzavřeny, v jaké byla tato (nebo byly tyto) uzavřeny formě, a co v ní bylo, nebo co v nich bylo ujednáno o závazcích týkajících se dané hotovosti, o podmínkách a lhůtě k jejich předání a vrácení, zda a případně co bylo ujednáno v této smlouvě nebo v těchto smlouvách o smluvních úrocích či smluvní pokutě (a vždy i o jejich výši), dále kdy konkrétně v roce 2012 mělo na podkladě takto dotvrzené smlouvy nebo smluv k předání v ní nebo v nich ujednaných částek ze strany bývalého jednatele žalobkyně žalované v hotovosti fakticky dojít (kdy postačilo dotvrdit alespoň přibližné časové rozmezí), a i kde konkrétně v takto upřesněném období roku 2012 a po jakých konkrétních částkách došlo fakticky k předání hotovosti dle dané smlouvy nebo daných smluv ze strany bývalého jednatele žalobkyně žalované. Tyto skutkové okolnosti bylo třeba (po připuštěné změně žaloby) pro možný úspěch žaloby doplnit a upřesnit i z toho důvodu, aby bylo možno právně vyhodnotit a subsumovat pod přiléhavé zákonné ustanovení obsah listiny – smlouvy o půjčce z 10. 12. 2012, a tedy ji vyhodnotit dle jejího obsahu jako smlouvu o půjčce, popř. jako možnou kvitanci s možnou změnou v obsahu dřívějších závazků z uvažovaných dřívějších smluv o půjčce (při nově tvrzeném postupném dřívějším předávání hotovosti mezi účastníky, ve vztahu ke kterýmžto novým tvrzením ale absentovala tvrzení žalobkyně o případném ujednání práv a povinností z okamžiků těchto nově tvrzených předávek). Dále i proto, aby mohla žalovaná s ohledem na její procesní obranu (o nepřevzetí hotovosti 965.000 Kč od žalobkyně, kteroužto ale žalovaná na druhé straně zase potvrdila podpisem smlouvy o půjčce z 10. 12. 2012, resp. legalizováním svého vlastnoručního podpisu na této listině) vůbec prokazovat opak (a tedy i nepravdivost v řízení žalobkyní doloženého písemného prohlášení žalované s jejím legalizovaným podpisem ve smlouvě o půjčce z 10. 12. 2012 - o převzetí částky 965.000 Kč od žalobkyně, a to přitom nerozhodno, ať by šlo v případě dané listiny z 10. 12. 2012 o smlouvu o půjčce, nebo listinu povahy kvitance). O shora uvedeném okresní soud žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podrobně poučil u jednání konaného dne 31. 5. 2022 a to včetně možných následků neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního stran těchto skutečností. U téhož jednání pak okresní soud žalobkyni poskytl také poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. i ve vztahu k tomu, že je na žalobkyni, aby s ohledem na § 11 z. č. 21/2006 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 vyhl. č. 36/2006 Sb. (obou právních předpisů ve znění platném a účinném k 16. 4. 2013) po skutkové stránce tvrdila, zda žalovaná požádala nebo nepožádala při procesu legalizace o pevné spojení obou listů předmětné smlouvy o půjčce z 10. 12. 2012 do svazku nebo nikoliv. Tak soud učinil z toho důvodu, že žalobkyně se dané listiny dovolávala jako takové, která je opatřena legalizovaným podpisem žalované, a tedy z této listiny (resp. z legalizační doložky jí opatřené) dovozovala pro sebe příznivé právní následky, a to konkrétně ty plynoucí z § 134 o. s. ř. Přitom s ohledem na v době legalizace podpisu žalované na dané listině platnou a účinnou právní úpravu (§ 11 z. č. 21/2006 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 vyhl. č. 36/2006 Sb., obou právních předpisů ve znění platném a účinném k 16. 4. 2013), bylo pro závěr o tom, zda na předmětné smlouvě o půjčce z 10. 12. 2012 nalézající se legalizační doložka splňuje veškeré formální náležitosti, resp. zda je vlastnoruční podpis žalované na této listině legalizován je nebo ne (a zda se tedy na danou legalizační doložku vztahuje hypotéza § 134 o. s. ř.), rozhodné právě to negativní skutkové tvrzení (a jehož případnou pozitivní alternativu by tedy naopak musela tvrdit a následně prokazovat žalovaná), že žalovaná při legalizaci svého podpisu na smlouvě o půjčce z 10. 12. 2012 (listiny složené ze dvou listů) dne 16. 4. 2013 nepožádala o pevné spojení obou listů dané listiny do svazku. V reakci na tato soudem žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytnutá poučení žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 16. 4. 2013 při procesu legalizace jejího podpisu nepožádala legalizační orgán o spojení 2 listů, které tvoří k důkazu provedenou smlouvu o půjčce účastníků datovanou dnem 10. 12. 2012, do svazku. Dále, že žalobkyně tvrdí, že finanční prostředky předala žalované na základě, tj. ve smyslu, v souladu, podle této smlouvy ze dne 10. 12. 2012. Následně pouze upřesnila předání na několikrát v průběhu roku 2012. K postupnému předání celkové částky 965.000 Kč došlo v období roku 2012 od 1. 9. 2012 do 10. 12. 2012. Žalobkyně v dosavadním průběhu řízení nikdy netvrdila, že by k předání hotovosti v souhrnné výši 965.000 Kč ze strany žalobkyně žalované došlo prakticky bezprostředně před podpisem písemné smlouvy o půjčce z 10. 12. 2012. Při příležitostech předávání dané hotovosti mezi účastníky (bývalým jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovanou) se účastníci nedohodli na podmínkách vrácení souhrnně předané částky 965.000 Kč, a ani na tom, jak a kdy má dojít k vrácení jednotlivých předávaných částek, což naopak účastníci učinili dle žalobkyně až v písemné smlouvě o půjčce z 10. 12. 2012 a až v této sjednali podmínky vrácení, stanovili na jaký účet má žalovaná souhrnnou částku 965 000 Kč vrátit, a to včetně toho, že to má být i s úrokem 6,5 % ročně z částky 965 000 Kč. Rovněž až v této listině účastníci ujednali žalobou nárokovanou smluvní pokutu a její podmínky. Mezi stranami byla uzavřena pouze smlouva o půjčce se sjednanými smluvními ujednáními datovaná dne 10. 12. 2012. Pokud by okresní soud vyhodnotil, že při každém předání peněz došlo k uzavření samostatné smlouvy o půjčce, pak by písemná smlouva o půjčce ze dne 10. 12. 2012 měla charakter privativní novace. Okresní soud dále u jednání konaného dne 8. 7. 2022 doplnil dokazování o výslech svědka [jméno] [příjmení] a následně také dne 8. 7. 2022 vydal napadený rozsudek.

10. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Pokud pak žalobkyně navrhovala provést v odvolacím řízení důkaz výpisem z centrální evidence exekucí ke znevěrohodnění výpovědi svědka [příjmení] a dále potvrzením o úhradě části kupní ceny žalobkyni v hotovosti ze strany žalované, jež mělo prokazovat, že k tomuto použila žalovaná peníze z předmětné půjčky, pak tyto krajský soud zamítl pro nadbytečnost. Krajský soud má za to, že provedení těchto důkazů nemůže mít na právní posouzení věci žádného vlivu.

11. Co se pak týká právního hodnocení věci, i zde se krajský soud zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, kdy na zcela vyčerpávající právní argumentaci okresního soudu lze beze zbytku odkázat a této není čeho vytknout. Krajský soud zcela akceptuje názor okresního soudu, že primárně žalobkyně ani přes poučení dle ust. § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení ke skutečnosti, kdy konkrétně, kde a jakým způsobem byla žalované předmětná půjčka po částech reálně odevzdána, když uvedené tvrzení bylo zcela zásadní pro konkretizaci skutkového děje, který žalovaná hodlala vyvracet, neboť po celou dobu konstantně tvrdila, že tvrzenou částku od žalobkyně nikdy fakticky nepřevzala. Uvedené je pak přednostním důvodem pro zamítnutí žaloby, kdy krajský soud i přes polemiku žalobkyně trvá na svém právním názoru, že žalobkyně v průběhu řízení změnila svá skutková tvrzení ohledně způsobu poskytnutí předmětné celkové částky a že se nejednalo o tentýž skutek. Svá změněná skutková tvrzení žalobkyně řádně ani přes poučení soudu dle ust. § 118 a odst. 1 o. s. ř. dostatečně nekonkretizovala tak, aby ve věci měla možnost unést byť jen břemeno tvrzení. Pokud uvedené žalobkyně vnímá jako přepjatý formalismus ze strany soudu a vymezení skutku jí učiněné považuje za dostatečné, tento názor krajský soud nesdílí. Jak shora uvedeno, žalobkyně nebyla schopna vyjma obecného časového rozmezí cca 3 měsíců vůbec tvrdit, kdy, kde a jakým způsobem žalované finanční prostředky měla předat, tj. popsat skutek, který je předmětem řízení, aby na toto žalovaná mohla i adekvátní obranou reagovat a tvrzení vyvracet. Takováto neschopnost tvrzení ze strany žalobkyně, se jeví krajskému soudu jako zcela nedůvěryhodná kdy, ač finance již byly poskytnuty s časovým odstupem, není žalobkyně naprosto schopna reagovat a konkretizovat, zda byly peníze např. předávány v restauraci, v bytě žalované, v obálce, po jakých částkách, zda např. ve dvou případech, v deseti případech, zda u předání někdo konkrétně byl a kde. Žalobkyně není schopna konkretizovat téměř nic, čemuž lze jen těžko uvěřit, pokud by skutečně finanční prostředky byly žalované předány ať již na několikráte či jinak, když se jednalo o částku téměř milionu korun.

12. K dalším argumentům uváděným v odvolání se tedy krajský soud s ohledem na shora uvedené vyjadřuje již pouze okrajově a pro úplnost, když tyto nemají na právní posouzení věci z důvodu neunesení břemene tvrzení ze strany žalobkyně vliv.

13. Žalobkyně v odvolání argumentovala, že pokud by předáním každé jednotlivé půjčky mělo dle soudu dojít k uzavření samostatné ústní smlouvě o půjčce, pak smlouva ze dne 10. 12. 2012 měla charakter privativní novace. Výslovné ujednání o tom, že se původní závazek zrušuje je dle jí citované judikatury nadbytečné. I kdyby tuto argumentaci krajský soud akceptoval, pak by ale ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012 i tak vůbec nebylo jasné, že má nějaké závazky nahrazovat a jaké by to vůbec měly být, proto zde nelze o privativní novaci vůbec hovořit. Stejně tak o novaci kumulativní, kdy v podrobnostech lze opět odkázat na podrobné zdůvodnění okresního soudu.

14. Jak dále správně uvedl okresní soud, žalované se v řízení v rámci její obrany podařilo předání tvrzené hotovosti ze strany žalobkyně jednoznačně vyvrátit. Okresní soud svůj skutkový závěr správně vybudoval na množství důkazů, které hodnotil podle své úvahy jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž tyto se navzájem prolínají, doplňují a navazují na sebe tak, že ve svém důsledku tvoří ucelený řetězec vedoucí k závěru, že k reálnému předání předmětu půjčky ze strany žalobkyně žalované nikdy nedošlo, s tímto se okresní soud bezezbytku vypořádal.

15. K tomu, že okresní soud dle žalobkyně důkazy nesprávně hodnotil, krajský soud uvádí, že je věcí bezprostředního dojmu nabytého z provedeného důkazu, jak bude okresní soud ten který důkaz hodnotit, do tohoto nepřísluší krajskému soudu zasahovat, aniž by daný důkaz zopakoval, což nebylo ve věci potřeba. Jak již bylo výše uvedeno, okresní soud se s věcí, včetně hodnocení věrohodnosti jednotlivých provedených důkazů, celkově vypořádal velmi precizně a podrobně, kdy jeho skutkové závěry včetně hodnocení jednotlivých důkazů krajský soud akceptuje, neboť působí ve svém souhrnu přesvědčivě. Okresní soud neučinil závěr o nepředání předmětné půjčky pouze na základě špatně zaúčtovaných položek v účetnictví žalobkyně, jak se domnívala žalobkyně, uvedené byl pouze jeden ze střípků zapadající do mozaiky podporující verzi žalované, která se jevila jako věrohodnější. V podrobnostech lze opět odkázat na vyčerpávající odůvodnění okresního soudu. Za zcela zásadní a nevěrohodné tvrzení a verzi žalovanou tvrzenou podporující pak považuje i krajský soud okolnost, že žalobkyně nepovažovala u tak vysoké částky zvláště v atmosféře vypjatých a nedůvěřivých vztahů se synem žalované, pro jehož potřeby v podstatě ona půjčka„ přes matku“ měla dle výpovědi [jméno] [příjmení] sloužit, za nutné, nechat si vystavit potvrzení o přijetí jednotlivých částek. Tvrzení, že se domnívala že samotný text smlouvy o půjčce a prohlášení o tom, že před podpisem smlouvy žalovaná částku přijala, je dostatečným důkazem o předání finančních prostředků, je zcela nesmyslné, neboť si žalobkyně v době až tři měsíce před sepisem tohoto dokumentu při poskytování blíže neurčených částek nemohla být jakkoli jista, že žalovaná až 3 měsíce po poskytnutí jednotlivých částek vůbec něco podepíše, a toto pro ni tedy nemohlo být ani zárukou vrácení v době údajného předání částek. Lze si jen stěží představit, že by někdo dobrovolně poskytl druhému částku téměř milion korun, aniž by o tomto měl jakékoli potvrzení a spoléhal, že až 3 měsíce ex post bude o tomto něco písemně sepsáno bez jakékoli záruky.

16. Pokud je pro žalobkyni záhadou, z jakých peněz žalobkyně hradila část kupní ceny za nemovitosti od žalobkyně na základě kupní smlouvy založené ve spise, kdy z jejího obsahu vyplývá, že při podpisu žalovaná zaplatila žalobkyni v hotovosti částku 220.500 Kč, kdy dle žalobkyně zcela určitě nešly peníze z účtu žalované a tato žádné peníze nevybírala, pak se jedná o čisté spekulace. Uvedená skutečnost nijak neznevěrohodňuje výpověď žalované v tom směru, že si neměla důvod peníze půjčovat. Údajně nevěrohodná výpověď svědka [příjmení] z důvodu jím zatajených exekucí pak nemá na právní posouzení věci vliv, neboť jeho výpověď ani žádná pro věc podstatná tvrzení neobsahuje, kdy tento ve zkratce uvedl, že o žádné půjčce jeho matce nevěděl. Pokud pak dle žalobkyně měla půjčení peněz prokazovat výpověď svědka [příjmení], který sice nebyl u předání peněz, ale potvrdil, že si žalovaná byla vědoma, že má u žalobkyně asi milion dluh, pak toto z jeho výpovědi nevyplývá. Z této naopak vyplynulo, že žalobkyně prohlásila ve vztahu k žalované při osobní schůzce, jíž byl svědek účasten, že krom jiného„ má u ní podepsán dluh za svého syna“ a nabyl povědomost o tom, že existuje nějaký dluh syna žalované u žalobkyně, který měla žalovaná následně„ převzít“. Z uvedeného naopak opět nabývá krajský soud dojmu, že tvrzené finanční prostředky obdržel reálně syn žalované a žalované fakticky nikdy půjčeny a předány nebyly.

17. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalované a správně vypočetl jejich výši.

18. Krajský soud akceptuje i závěr okresního soudu, že o úhradě vzniklých nákladů řízení státu, které by měla povinnost hradit neúspěšná žalobkyně, nevydával negativní výrok, když žalobkyně splňuje předpoklad pro osvobození od soudních poplatků.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 6, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 26.360 Kč (2x 13.181 Kč – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 19. 1. 2023 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t., dále z paušální náhrady hotových výdajů advokátky žalované ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t. V ostatním se žalovaná nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala. Celkem tak žalované na nákladech odvolacího řízení náleží částka 26.960 Kč.

20. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.