75 CO 417/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zahraniční osoba registrovaná pod číslo sídlem adresa , anonymizováno republika zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 87.178,62 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 7. 2021, č. j. 216 C 19/2018-164,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 87.178,62 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně původní věřitelkou společností [anonymizována dvě slova] s. r. o. a manželi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jejich dcerou žalovanou [jméno] [příjmení] jako solidárními dlužníky došlo dne 22. 11. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce. Schopnost splácení úvěru v té době původní věřitelka podle okresního soudu důkladně nezjišťovala. Jednalo se o půjčku se třemi solidárními dlužníky a půjčka byla zajištěna nemovitostí. Na základě půjčky původní věřitelka poskytla dlužníkům částku 210.000 Kč tak, že částku 4.790 Kč dlužníci přijali v hotovosti, částku 15.200 Kč věřitelka uhradila na žádost dlužníků společnosti [právnická osoba] a částku 190.010 Kč převedla na účet dlužníků. Dlužníci se zavázali tuto půjčku splácet včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 22. dni každého měsíce, poprvé dne 22. 12. 2007, přičemž výše pravidelné splátky byla sjednána částkou 5.990 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 22. 11. 2017, tj. celkem 120 splátek. Stanoveným splátkám odpovídal dle smlouvy úrok 2,71 % měsíčně, celkem měli dlužníci zaplatit částku 718.120 Kč Součástí smlouvy byly i sjednané smluvní pokuty, o nichž bylo sjednáno, že smluvní pokuty a další nároky se stanovují a jsou splatné vždy ke dni, kdy vznikla příčina jejich stanovení. Ohledně úroků bylo ve smlouvě sjednáno, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Jelikož dlužníci neplatili na sjednanou půjčku řádně a včas, došlo v listopadu 2010 k zesplatnění celé půjčky, na základě [anonymizováno] [číslo] ke smlouvě pak došlo k úpravě vzájemných práv a povinností a původní věřitel rozhodl o odkladu splatnosti celé půjčky a byla prodloužena lhůta, po kterou mohou být dlužníci v prodlení se splácením splátek, aniž by nastala splatnost celé půjčky. Tato lhůta byla prodloužena na 90 dní. Jelikož se ale dlužníci dostali do prodlení u další ze splátek delšího než 90 dnů, původní věřitelka opětovně požadovala splacení celé půjčky. Žalobci celkem uhradili na danou půjčku za období od 20. 12. 2007 do 13. 5. 2020 částku ve výši 861.184 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2011 původní věřitelka postoupila veškeré své pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou doporučeným dopisem ze dne 9. 1. 2017 k úhradě dluhu z titulu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené části půjčky s příslušenstvím, a to v dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaná výzvu převzala dne 17. 1. 2017, avšak ničeho nezaplatila. Z hlediska právního posouzení věci pak okresní soud uzavřel, že ustanovení smlouvy o půjčce uvedené v odstavci IV. bod 2, umožňující přirůstání úroku k jistině, je neplatným právním úkonem, a to s poukazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002 Okresní soud i vzhledem k prokázaným okolnostem tak, jak je uvádí v bodě 31. odůvodnění napadeného rozsudku, dovodil, že v projednávané věci by sjednání tzv. anatocismu bylo i v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 3 občanského zákoníku, a ve svém důsledku by rovněž způsobovalo absolutní neplatnost dle § 39 občanského zákoníku. Dále okresní soud dovodil, že pokud jde o ujednání smlouvy o úvěru uvedené v odstavci III. bod 10 ohledně splatnosti smluvní pokuty, nesplňuje náležitosti určitosti právního úkonu ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku, neboť není přesně stanoven den, k němuž má být smluvní pokuta vyčíslena. Ve zbývající části považuje okresní soud uzavřenou smlouvu mezi účastníky za platný právní úkon se závěrem, že dlužníci uhradili za období od 20. 12. 2007 do 28. 2. 2012 na půjčku celkem částku 176.760 Kč a dále uhradili v rámci insolvenčního řízení dne 28. 4. 2020 částku 243.668 Kč, dne 29. 4. 2020 částku 243.668 Kč a dne 13. 5. 2020 částku 197.088 Kč Celkem tedy uhradili částku 861.182 Kč, která převyšuje částku 718.120 Kč, která byla mezi stranami sjednána. Okresní soud tak návrh žalobkyně v celém rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že žalovaná i ostatní dlužníci závazek vůči žalobkyni uhradili a v současné době jí nic nedluží.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny a vyhovění žalobě. Odvolatelka uvedla, že okresní soud v rámci svého odůvodnění fakticky kopíruje odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, aniž by se jakkoliv vyjádřil k otázce platnosti nebo neplatnosti ustanovení článku IV. bod 2 smlouvy o půjčce. Žalobkyně považuje toto ujednání ve smlouvě za zcela platné, určité, uzavřené na základě svobodné vůle všech účastníků smlouvy a v tomto směru poukazuje na provedené důkazní řízení včetně výslechu svědků. Není ani správné, kdy okresní soud se snaží své rozhodnutí podpořit výší celkové dlužné částky, kdy z půjčky 210.000 Kč byl závazek dlužníků na dobu 10 let a povinnost splatit 718.120 Kč za této situace podle okresního soudu sama doba a výše koncového dluhu vylučuje možnost užití tzv. anatocismu. Odvolatelka poukazuje na to, že celková výše dluhu je určená výší půjčky, dobou jejího splácení a výší úrokové sazby, která nebyla ze strany soudu posouzena jako neplatná (nepřiměřeně vysoká) a výše splátky byla přizpůsobena možnostem dlužníků, kteří s výší splátky vyslovili souhlas, tudíž i další faktory mající vliv na koncový celý dluh jsou již objektivní včetně doby splácení. Propočet určený věřitelem v rámci smlouvy o půjčce byl natolik férový, že každý dlužník byl předem informován, jaká je výše splátky a zejména kolik za celou dobu platnosti smlouvy věřiteli zaplatí. Odměna nebyla určena ročním nebo měsíčním úrokem, který jen stěží dlužníci dokážou přepočítat do koncové částky, ale byla určena a vypočtena konkrétním číslem, kdy dlužník ihned bez nutnosti propočtů viděl, o kolik věřiteli zaplatí více, a smlouva o půjčce byla z tohoto pohledu jasná a transparentní. Nelze se také ztotožnit se závěrem okresního soudu, který smlouvě o půjčce vyčetl neurčitost ujednání vztahující se ke smluvním pokutám, když tyto jsou ve smlouvě zcela jednoznačně, konkrétně a přesně vymezeny a mezi účastníky sjednány. Pokud soud prvého stupně dále zkoumal, zda na straně věřitelky, nyní žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) došlo před podpisem smlouvy ke zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, poukazuje odvolatelka, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2007, konkrétně v listopadu, kdy v té době platné zákony a judikatura, tedy žádná platná právní úprava, exaktně neupravovala povinnost prověřování úvěruschopnosti klienta půjčku splácet a navíc v průběhu řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně naprosto nadstandardně úvěruschopnost dlužníků zkoumala.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu jako věcně správný obstojí, byť částečně z jiných důvodů, než se uvádí v jeho odůvodnění.

5. V prvé řadě krajský soud konstatuje, že odvolání žalobkyně projednal při odvolacím jednání dne 20. 9. 2022 bez účasti žalobkyně i žalované, a to za situace, kdy žádný z účastníků se k jednání bez omluvy nedostavil, a byly tedy splněny podmínky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou na vydání platebního rozkazu doručeným okresnímu soudu dne 9. 4. 2018 domáhala po žalované zaplacení částky 87.178,62 Kč s odůvodněním, že předchůdce žalobkyně společnost [anonymizována dvě slova] s. r. o. uzavřela [datum] s manžely [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky smlouvu o půjčce [číslo] [rok], na základě které původní věřitel poskytl dlužníkům půjčku ve výši 210.000 Kč a dlužníci se zavázali splácet tuto půjčku včetně příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.990 Kč vždy k 22. dni měsíce s tím, že první splátka byla sjednána 25. 12. 2007 a poslední 22. 11. 2017, tj. po dobu 120 měsíců. Půjčka byla původním dlužníkům v úplnosti vyplacena, závazek dlužníků z půjčky byl sjednán jako solidární. Dne 30. 3. 2011 sjednaly strany dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce, v němž se dohodly na dílčích změnách vzájemných práv a povinností, přičemž v dodatku dlužníci prohlásili, že poskytnutou půjčku využili na účely financování opravy a údržby nemovitosti, která byla zároveň poskytnuta jako zajištění pohledávek věřitele ze smlouvy. Dle ustanovení článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčce se úroky počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něho jako na novou půjčku věřitele dlužníka, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náleží dosavadní půjčce s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. Dlužníci porušovali sjednané platební povinnosti, když byli v prodlení s úhradou splatných splátek půjčky a dopisem ze dne 26. 11. 2010 byli vyzváni k úhradě všech dosud nesplacených splátek za celou sjednanou dobu půjčky včetně veškerého dalšího nesplaceného příslušenství, tj. úroku z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků. Na odůvodněnou žádost dlužníků rozhodl původní věřitel o odkladu okamžité splatnosti celé půjčky a jednal s dlužníky o smírném řešení sporu a výsledkem tohoto jednání bylo uzavření dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce, avšak v důsledku prodlení dlužníků došlo znovu ke splnění podmínek, za kterých byl původní věřitel oprávněn požadovat po dlužnících úhradu celé půjčky. Dle žalobních tvrzení se dlužníci zavázali uhradit na poskytnutou půjčku částku ve výši 718.120 Kč (120 x 5.990 Kč – součin počtu sjednaných splátek a jejich výše), z čehož částka ve výši 508.800 Kč je úrokem z půjčky sjednaný pevnou částkou (718.800 Kč – původní jistina ve výši 210.000 Kč). Takto sjednaným splátkám odpovídá úrok z půjčky ve výši 2,71 %. Při řádném splácení půjčky mohli dlužníci umořovat sjednaný úrok z půjčky postupně po dobu 120 měsíců sjednanými splátkami, v důsledku porušení sjednaných povinností o tuto výhodu přišli, a vznikla jim povinnost uhradit závazky v rozsahu ujednání dle článku III. odst. 9 smlouvy o půjčce ve znění článku II. odst. 2 dodatku [číslo]. Na poskytnutou půjčku věřitel obdržel pouze částku 176.760 Kč a dlužníci tak nesplatili ani jen původní jistinu půjčky. Věřitel veškeré platby dlužníků použil k umoření nesplacené částky půjčky příslušenstvím, byť dle ujednání v článku III. odst. 11 smlouvy o půjčce je mohl použít k úhradě jiných svých nároků za dlužníky. Věřitel tak má za dlužníky nárok na úhradu všech sjednaných splátek půjčky po odpočtu již uhrazené částky, tj. celkem částky 542.040 Kč (výpočet 120 splátek x 5.990 Kč po odpočtu částky ve výši 176.760 Kč). Touto žalobou žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené částky půjčky s příslušenstvím v celkové výši 542.040 Kč v sazbě 8,05 % z dluhu, měsíčně za období předcházejících 24 kalendářních měsíců, tj. za období ode dne 1. 4. 2016 do 31. 3. 2018 v celkové výši 87.178, 62 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2011 původní věřitel postoupil veškeré své pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou doporučeným dopisem ze dne 9. 1. 2017 k úhradě dluhu z titulu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené části půjčky s příslušenstvím, a to v dodatečné lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaná výzvu převzala dne 17. 1. 2017, výzvě nevyhověla. K žalobě žalobkyně připojila listinné důkazy, a to smlouvu o půjčce, dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce, oznámení o zadání příkazu k úhradě, seznam zaplacených splátek, výzvy k úhradě včetně doručenek. Okresní soud v Šumperku ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 11. 6. 2018, č. j. 216 C 19/2018-23, kterým žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Dne 10. 7. 2018 podala žalovaná proti platebnímu rozkazu odpor, který doplnila podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku 1. 8. 2018. Usnesením ze dne 4. 9. 2018, č. j. 2016 C 19/2018-28 vyzval Okresní soud v Šumperku oba účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 18. 9. 2018 vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci bez nařízeného soudního jednání s tím, že se nepovažuje za dlužnici v uvedené věci. Okresní soud dne 11. 12. 2018 bez přítomnosti účastníků rozhodl ve věci napadeným rozsudkem.

7. Rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 12. 2018 byl usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 5. 5. 2020 k odvolání žalované zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení. Důvodem kasace rozhodnutí okresního soudu byla jeho nepřezkoumatelnost. Po vrácení věci okresnímu soudu se ve věci vyjádřila žalobkyně a doplnila skutková tvrzení ve vztahu k výši žalované částky a ve vztahu k otázce prověření úvěruschopnosti dlužníků. Okresní soud nařídil jednání na den 7. 7. 2021, zopakoval listinné důkazy, vyslechl svědky [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dne 14. 7. 2021 rozhodl ve věci napadeným rozsudkem.

8. Krajský soud částečně zopakoval dokazování, a to smlouvou o půjčce [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uzavřené mezi manžely [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky a právní předchůdkyní žalobkyně [anonymizována dvě slova] s. r. o. jako věřitelem. Nad rámec správných skutkových zjištění okresního soudu krajský soud zjistil, že účastníci si v článku III. bod 9. sjednali, že dlužník je povinen plnit veškeré závazky vyplývající z této smlouvy řádně a včas a v případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné částky či v případě zhoršení zajištění půjčky, je na výzvu věřitele povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy k zaplacení. V bodě 10. si smluvní strany sjednaly, že smluvní pokuty a další nároky se stanovují a jsou splatné vždy ke dni, kdy vznikla příčina k jejich stanovení. V článku IV. bod 2. smlouvy si účastníci sjednali, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náležejí dosavadní půjčce, s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. V článku VII. bod 1. si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé pravidelné splátky smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné splátky, a to za každý započatý měsíc prodlení, ode dne vzniku prodlení do zaplacení. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce krajský soud zjistil, že byl uzavřen dne 30. 3. 2011 a v článku II. bod 2. si účastníci sjednali, že dlužník je povinen veškeré závazky vyplývající z této smlouvy plnit řádně a včas. V případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné částky, které přesáhne devadesát dnů, nebo jestliže celková částka v prodlení přesáhne pět procent půjčené částky, či v případě zhoršení zajištění půjčky, je povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele vzniklých v souvislosti s půjčkou, například nároků ze zástavní smlouvy či z jiného zajištění půjčky, nebo nároků na úhradu oprávněných nákladů, vzniklých věřiteli v souvislosti s vymáháním dlužných částek (dále též„ okamžité splacení celé půjčky“, neboli všech sjednaných splátek, případných úroků z prodlení, smluvních pokut a ostatních oprávněných nároků věřitele, snížených o již zaplacenou část pohledávky věřitele za dlužníkem). Celá půjčka se stane okamžitě splatnou, jakmile nastane byť jen jedna ze vpředu uvedených podmínek. V případě, že důvodem okamžité splatnosti celé půjčky je zhoršení zajištění půjčky, dlužník může ve lhůtě 15 dnů ode dne splatnosti celé půjčky nabídnout jiné jeho zajištění, a pakliže věřitel toto zajištění akceptuje, má se za to, že okamžitá splatnost celé půjčky nenastala.

9. Dále odvolací soud provedl důkaz usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka], z nějž zjistil, že vůči dvěma zbývajícím dlužníkům, vyjma žalované - rodičům žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zahájeno a proběhlo insolvenční řízení, v němž byla žalobkyně uspokojena dne 28. 4. 2020 částkou 243.668 Kč, dne 29. 4. 2020 částkou 243.668 Kč a 13. 5. 2020 částkou 197.088 Kč. Zjištění o výši zaplacených částek žalobkyni v průběhu insolvenčního řízení koresponduje tabulce plateb (č. l. 113 spisu).

10. Po takto doplněném dokazování konstatuje odvolací soud, že přejímá jako správná skutková zjištění okresního soudu tak, jak je okresní soud rekapituluje v bodě 14. odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje.

11. Pokud jde o právní posouzení věci, ztotožňuje se krajský soud s názorem okresního soudu, že dohoda obsažená v ustanovení článku IV. bod 2. smlouvy o půjčce o tzv. anatocismu je v této konkrétní projednávané věci dohodou neplatnou. Odvolací soud nepřehlíží závěr Nejvyššího soudu, že zákazem dohody o úročení úroků není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny (rozsudek ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, Rc 5/2006). Protože jej však Nejvyšší soud vyslovil v řízeních vedených mezi podnikateli, má odvolací soud za to, že vůči spotřebiteli tento závěr s ohledem na § 55 odst. 1 občanského zákoníku neplatí. V této souvislosti je třeba konstatovat, že právní poměry účastníků smlouvy o půjčce je třeba posoudit podle předchozí právní úpravy, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb. - dále jen občanský zákoník, neboť k uzavření smlouvy o půjčce došlo v roce 2007, tedy před účinností novely občanského zákoníku. Požadavek žalobkyně a jí uplatněná konstrukce„ přirůstání“ postrádají rozumný hospodářský smysl, a jeho jediným důvodem se proto jeví být zisk žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) bez poskytnutí jakékoliv protihodnoty. Tímto způsobem by žalobkyně mohla (arg. ad absurdum) úročenou jistinu zvyšovat v podstatě neomezeně, např. každý měsíc o úroky a úroky z prodlení. Ujednání, které takovéto úročení umožňuje, je dle názoru krajského soudu v rozporu s požadavkem dobré víry (poctivosti) a k újmě spotřebitele nastoluje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je podle § 56 odst. 1 a § 55 odst. 2 občanského zákoníku tudíž neplatné. Neplatnost vedle toho vyplývá i z § 55 odst. 1 občanského zákoníku, podle nějž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Protože ujednání o úročení něčeho jiného než poskytnutých prostředků se odchyluje od § 502 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku v neprospěch spotřebitele, je v rozporu s § 55 odst. 1 občanského zákoníku, a tudíž je neplatné. Krajský soud v tomto směru odkazuje na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 64 Co 23/2014. Je třeba poukázat, že nový občanský zákoník v ustanovení § 1806 a § 1932 odst. 2 úročení úroků obecně připustil, ale v dané věci je ujednání mezi účastníky nutno posuzovat podle předchozí právní úpravy.

12. Již neplatnost dohody o tzv. přirůstání úroků obsažená v článku IV. bod 2. předmětné smlouvy, je důvodem pro zamítnutí žalobního požadavku žalobkyně.

13. Navíc požadavek žalobkyně nebyl ani řádně vymezen, když ze žalobních tvrzení obsažených v žalobě vyplývá, že žalobkyně touto žalobou uplatňuje nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené části půjčky s příslušenstvím v celkové výši 542.040 Kč v sazbě 8,05 % z dluhu měsíčně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) za období předcházejících 24 kalendářních měsíců, tj. za období ode dne 1. 4. 2016 do 31. 3. 2018 ve výši 87.178,62 Kč. Žalobkyně nijak nespecifikovala, a to ani v žalobě ani v průběhu řízení, proč požaduje úrok z prodlení právě za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2018. Podstatné však je, že žalobkyně v žalobě uvedla, že v souladu s ustanovením článku III. odst. 9. smlouvy o půjčce se stala půjčka s příslušenstvím okamžitě splatnou, a to poprvé již dne 23. 1. 2008 a současně k témuž dni na základě článku IV. odst. 2. smlouvy o půjčce přirostl nesplacený úrok z půjčky k nesplacené jistině půjčky a stal se součástí jistiny (kapitalizace úroků z půjčky). Původní věřitel zaslal dlužníkům doporučeným dopisem dne 26. 11. 2010 výzvu k úhradě všech dosud nezaplacených splátek za celou sjednanou dobu půjčky, kterou žalobkyně považuje žalovaným za doručenou náhradním způsobem dne 9. 12. 2010. V žalobě i v dalším průběhu řízení však absentuje další tvrzení žalobkyně o„ druhém“ zesplatnění půjčky, ke kterému došlo na základě dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce. Tímto dodatkem, jak žalobkyně v žalobě uvedla, byla ve prospěch dlužníků prodloužena lhůta, po kterou mohou být v prodlení se splátkou, aniž by nastala okamžitá splatnost celé půjčky, a to na dobu 90 dnů. Žalobkyně uvedla, že ani po těchto smírných úkonech ze strany původního věřitele nesplnili dlužníci své platební povinnosti řádně a včas a v důsledku prodlení dlužníků, které u jedné ze splátek dosáhlo 90 dnů, došlo znovu ke splnění podmínek, za kterých byl původní věřitel oprávněn požadovat po dlužnících úhradu celé půjčky. Žalobkyně však neuvedla, u které ze splátek prodlení dosáhlo 90 dnů, a od kterého tedy okamžiku byla původní věřitelka opětovně oprávněna požadovat po dlužnících úhradu celé půjčky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani její právní zástupce se nedostavili k jednání odvolacího soudu, nemohli být poučeni ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tzv. druhém zesplatnění půjčky, a zbavili se tak dobrodiní této poučovací povinnosti. Odvolací soud tak konstatuje, že v celém průběhu řízení žalobkyně neprokázala, kdy a jakým způsobem došlo k tzv. druhému zesplatnění půjčky. Bez tohoto závěru rovněž nelze dovodit důvodnost žalobkyní uplatněného nároku na požadovaný úrok z prodlení.

14. Nad rámec tohoto odůvodnění konstatuje také odvolací soud, že další požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 87.178,62 Kč považuje za rozporný s dobrými mravy dle § 3 občanského zákoníku, a to za situace, kdy v průběhu řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaní celkově včetně úhrady v rámci insolvenčního řízení dlužníků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zaplatili částku 861.182 Kč, která tak převyšuje částku 718.800 Kč, která byla mezi účastníky sjednána, a bylo by v rozporu se zásadami spravedlnosti, aby žalobkyně požadovala po žalovaných ještě další úrok z prodlení za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2018 v žalované výši.

15. Pokud jde o závěry soudu prvého stupně ve vztahu k prověření či neprověření úvěruschopnosti žalované, souhlasí krajský soud s argumentací žalobkyně, že právní řád v roce 2007, tedy v době uzavření smlouvy, takovouto povinnost nezakotvoval a navíc, jak vyplývá z obsahu spisu, zejména z výpovědi svědků, lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost dlužníků prověřila řádně.

16. Pokud jde o další závěr okresního soudu týkající se neurčitosti ujednání o smluvní pokutě, ani tento odvolací soud neakceptuje, ztotožňuje se s argumentací žalobkyně, že ujednání o splatnosti smluvních pokut je zcela jasné, konkrétní a vyhovující požadavkům určitosti. Tento závěr však na závěru o celkové nedůvodnosti žalobkyní uplatněného nároku nic nemění.

17. Jestliže tedy okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 87.178,62 Kč, rozhodl věcně správně, a odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšným účastníkem, avšak dle obsahu spisu jí v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.