75 CO 449/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 22.881,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 31. 8. 2022, č. j. 11 C 57/2022-30,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. a) co do části jistiny ve výši 2.140 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 62.451,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28.636,28 Kč, úroku z úvěru ve výši 17 % ročně z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do 20. 12. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, úroku z prodlení z částky 2.140 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistiny ve výši 2.140 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 62.451,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28.636,28 Kč, úroku z úvěru ve výši 17 % ročně z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do 20. 12. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, úroku z prodlení z částky 2.140 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a b) ve zbytku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 13.604,60 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.741,70 Kč s úrokem z prodlení z částky 20.741,70 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení ve výši 7 % ročně navýšeným o výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, maximálně však ve výši 7,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do části jistiny ve výši 2.140 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 62.451,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28.636,28 Kč, úroku z úvěru ve výši 17 % ročně z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do 20. 12. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, úroku z prodlení z částky 2.140 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, a úroku z prodlení z částky 20.741,70 Kč za dobu od 21. 12. 2021 do zaplacení ve výši přesahující výši přiznaného úroku z prodlení ve výroku I. (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 12. 2005 smlouvu o spotřebitelském revolvingového úvěru dle § 479 a násl. obchodního zákoníku ve spojení s § 2 písm. a) z. s. ú. a § 52 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 7. 3. 2006. Ve smlouvě se předchůdkyně žalobkyně zavázala na požádání žalovaného poskytnout peněžní prostředky (revolvingový úvěr) do limitu 20.000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve výši vyhlášené právní předchůdkyní žalobkyně. Podle okresního soudu je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka ve smyslu § 2 odst. 2 obchodního zákoníku a dodavatelka ve smyslu § 52 odst. 2 občanského zákoníku, neboť byla bankou a musela být jakožto akciová společnost zapsána v obchodním rejstříku, přičemž úvěr poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Pokud jde o postavení žalovaného, nelze podle okresního soudu jen z toho, že je ve smlouvě o úvěru označen vedle svého rodného čísla a adresy trvalého pobytu též identifikačním číslem a místem podnikání, dovodit, že při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako podnikatel. Ve smlouvě není uvedeno, k jakému účelu mají být případně poskytnuté peněžní prostředky (úvěr) poskytnuty, zda mají být užity (pouze) za podnikatelským účelem, není v ní vymezena ani podnikatelská činnost žalovaného, ale ani v ní není uvedeno, že se jedná o„ podnikatelský úvěr“. Podle okresního soudu je obecně známou skutečností, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala a poskytuje též spotřebitelské úvěry, nejen úvěry podnikatelské. S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnutého úvěru posuzoval okresní soud otázku, zda předchůdkyně žalobkyně řádně při uzavření úvěrové smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že nikoliv. Na základě tohoto závěru posoudil okresní soud uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou dle § 39 občanského zákoníku a uzavřel, že žalobkyně nemá právo na zaplacení úroků z úvěru, nýbrž pouze na vydání případného bezdůvodného obohacení ve výši nezaplacené jistiny a zaplacení úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení žalovaného. Podle okresního soudu bylo v řízení prokázáno, že zůstatek revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému činí 20.741,70 Kč a v tomto rozsahu se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku, a proto okresní soud žalobě vyhověl pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny, tj. částky 20.741,70 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného, a co do úroku z prodlení z této částky od 21. 12. 2021 (v návaznosti na doruční žaloby) do zaplacení, maximálně však ve výši 7,5 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu žalobkyně zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu, a to výslovně do výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se vyhovění žalobě v celém rozsahu. Namítala, že okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, že smluvní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným je nutno posuzovat jako vztah mezi Bankou a spotřebitelem, nikoli podnikatelem, když dle názoru soudu nelze usoudit na postavení subjektu jako podnikatele pouze proto, že ve smlouvě je vedle RČ uvedeno i IČ. Již v názvu samotné Smlouvy (Smlouva o úvěru ke služební kreditní kartě) je uvedeno, že se jedná o kreditní kartu služební, nikoli osobní. Dále i podmínky, které byly nedílnou součástí smlouvy, se nazývaly Podmínky pro vydávání a používání služebních kreditních karet. I z těchto dalších údajů je tedy nepochybné, že žalovaný vystupoval v daném smluvním vztahu jako podnikatel a nikoli jako spotřebitel. Dále soud v odůvodnění uvádí, že nelze v tomto směru pominout, že žalobce souhlasil se zastavením exekuce s ohledem na rozhodovací praxi ohledně rozhodčích doložek. K tomu odvolatelka uvádí, že je pravdou, že souhlasila se zastavením exekuce s ohledem na rozhodovací praxi, nicméně ani to nesvědčí o tom, že by žalovaný vystupoval v daném smluvním vztahu coby spotřebitel, když daná rozhodovací praxe se týká jak spotřebitelů, tak fyzických osob – podnikatelů, a stejně tak právnických osob. Daná rozhodovací praxe se týká zejm. netransparentnosti určení osoby rozhodce, tzn. že postavení žalovaného není v rámci určení ne/platnosti rozhodčí doložky rozhodné. Dále dospěl sou k nesprávnému závěru, že žalobkyně rezignovala na prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Soud ve svém odůvodnění uvádí, že žalobkyně musela z výzvy soudu ze dne 18. 5. 2022 seznat, že soud hodlá smlouvu posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. S daným závěrem soudu odvolatelka nesouhlasí. Soud ve výzvě neuvedl svůj záměr posuzovat smluvní vztah jako spotřebitelský. Odvolatelka pak na tuto výzvu reagovala, když uvedla, že smlouva byla se žalovaným uzavřena dne 13. 12. 2005, tj. před účinností zákona o ochraně spotřebitele, a tudíž původní věřitel nemohl být v dané době stižen povinností, která mu nebyla zákonem uložena, na čemž nadále trvá. Soud dále ve svém odůvodnění odkazuje na nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle něhož měla být úvěruschopnost ověřována, nicméně tento není na projednávaný případ přiléhavý, kdy výše tam projednávaného úvěru dosáhla téměř 5 mil. Kč a i samotné okolnosti daného případu byly diametrálně odlišné. Nález je nutno vykládat tak, že v takto atypických (nadlimitních) smluvních vztazích je nutno přistupovat pečlivěji k prověření např. majetkové situace dlužníků, v žádném případě pak tento závěr nelze aplikovat na všechny smluvní vztahy beze zbytku a nelze z něj dovozovat, že je možno po věřitelích retrospektivně požadovat prokázání splnění povinností, k nimž nebyli v době vzniku smluvních vztahů zákonem zavázáni. Žalovaný nebyl v daném smluvním vztahu v pozici spotřebitele. I kdyby v takové pozici byl, v době uzavření smlouvy neexistovala zákonná úprava, která by věřiteli ukládala majetkové poměry zkoumat. Aplikace shora citovaného nálezu ÚS není dle odvolatelky správná, neboť se jedná o zcela odlišný případ, a proto není daný nález ÚS na projednávaný případ přiléhavý (zejm. osoba hlavního dlužníka, nikoli účastníka a taktéž výše poskytnutého úvěru). Smlouva neměla být prvoinstančním soudem shledána absolutně neplatnou. Jednalo se o standardní smlouvu o úvěru, který byl čerpán prostřednictvím služební kreditní karty. Žalovaný finanční prostředky čerpal, avšak nevrátil, čímž porušil smluvní ujednání a octl se v prodlení. Úroky z úvěru byly ujednány přímo ve smlouvě a jejich výše byla stanovena v oznámení [právnická osoba], které bylo součástí smlouvy. Úroky z prodlení požaduje odvolatelka v zákonné výši.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresnímu soudu v Jeseníku dne 4. 11. 2021 domáhala po žalovaném označeném jako fyzická osoba [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], zaplacení 1) dlužné jistiny úvěru poskytnuté žalovanému společností [právnická osoba] (dále„ právní předchůdkyně“) dle smlouvy o revolvingovém úvěru ke služební kreditní kartě ze dne [datum] (dále jen smlouva o úvěru“) ve výši 22.881,70 Kč, 2) kapitalizovaného úroku ve výši 62.451,18 Kč (tj. součet kapitalizovaného úroku ke dni 14. 6. 2007 ve výši 5.756,05 Kč a úroku z úvěru ve výši 17 % ročně z částky 22.881,70 Kč za období od 15. 6. 2007 do 25. 10. 2021), 3) úroku ve výši 17 % ročně z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, 4) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28.636,28 Kč (tj. součet kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 14. 6. 2007 ve výši 2.513,03 Kč a úroku z prodlení z částky 22.881,70 Kč za dobu od 15. 6. 2007 do 25. 10. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí) a 5) úroku z prodlení z částky 22.881,70 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, za období od 26. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 13. 12. 2005 uzavřela původní věřitelka ([právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o úvěru ke služební kreditní kartě [číslo] jejíž nedílnou součástí byly podmínky pro vydávání a používání služebních kreditních karet [právnická osoba], se kterými se žalovaný seznámil a zavázal se je dodržovat. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 20.000 Kč a účastníci smlouvy se dohodli, že úvěr bude čerpán prostřednictvím kreditní karty/karet vydaných držitelům dle určení žalovaného. Kreditní karta tak byla platebním prostředkem, jehož prostřednictvím se realizovaly platební operace na vrub kartového účtu do shora uvedeného úvěrového limitu. Žalovaný poprvé čerpal prostřednictvím kreditní karty dne 21. 12. 2005 částku ve výši 100 Kč a 10.000 Kč a od tohoto data byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému úrok z úvěru z čerpané částky. Žalovaný se zavázal, že bude splácet peněžní prostředky, které mu byly poskytnuty, pravidelnou měsíční splátkou stanovenou ve smlouvě, a to ve výši 1/10 vyčerpané jistiny úvěru, přičemž o konkrétní výši měsíční splátky byl vždy žalovaný informován prostřednictvím periodického výpisu ke kartovému účtu. Úroková sazba je dle čl. IV.1 Smlouvy vyhlašována [právnická osoba] zveřejněním v Oznámení [anonymizována dvě slova], kdy dle příslušného oznámení činila sazba ke služebním kartám (KK [anonymizována dvě slova]) 17 % a tato se neměnila. Žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, avšak nebyla uhrazena žádná měsíční splátka. Žalovaný se tak dostal do prodlení a původní věřitelka od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 6. 10. 2006. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2014. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 12. 2014 Okresní soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem dne 2. 12. 2021, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl, přičemž usnesením ze dne 7. 2. 2022 byl elektronický platební rozkaz zrušen pro nemožnost doručení žalovanému. Usnesením ze dne 18. 5. 2022, č. j. 11 C 57/2022-14, vyzval okresní soud žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení soudu doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala původní věřitelka informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, jaké příjmy a výdaje žalovaný před schválením úvěru doložil, jaké předložil doklady ověřující pravdivost jeho tvrzení a aby označila důkazy k těmto svým případným tvrzením. Na výzvu okresního soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 19. 5. 2022, v němž uvedla, že podle jejího názoru za situace, kdy smlouva mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena dne 13. 12. 2005, tedy před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o ochraně spotřebitele, který zakotvil povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitelů coby žadatelů o úvěr, nebyla původní věřitelka v době uzavření smlouvy stižena touto zákonnou povinností. Okresní soud nařídil jednání na den 31. 8. 2022, z účasti na tomto jednání se omluvila žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný se k jednání nedostavil. Okresní soud po provedení listinných důkazů ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

6. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů v bodech 3.-16 rozsudku a závěr o skutkovém stavu, jak je okresní soud rekapituluje v bodě 18. napadeného rozsudku. Na uvedené krajský soud odkazuje a tato přejímá, vyjma závěru o tom, že žalovaný čerpal z poskytnutého úvěru částku 20.741,70 Kč.

7. Odvolací soud zopakoval dokazování podmínkami pro vydávání a používání služebních kreditních karet [právnická osoba], historickým výpisem čerpání úvěru a oznámením [právnická osoba] k úrokovým sazbám.

8. Z podmínek pro vydávání a používání služebních kreditních karet [právnická osoba] nad rámec skutkových zjištění okresního soudu zjistil krajský soud, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ke služební kreditní kartě, o jejíž vydání může požádat fyzická osoba - podnikatel nebo právnická osoba, která je daňovým rezidentem a má sídlo na území České republiky.

9. Z oznámení [právnická osoba] k úrokovým sazbám krajský soud zjistil, že úroková sazba z úvěru ke kreditním kartám služebním [anonymizována dvě slova] činila 17 % ročně.

10. Z historického výpisu čerpání úvěru krajský soud zjistil, že žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěru částku 22.881,70 Kč.

11. S ohledem na výše uvedené doplňuje krajský soud závěr o skutkovém stavu v tom směru, že o vydání uvedené služební karty může požádat fyzická osoba - podnikatel nebo právnická osoba, která je daňovým rezidentem a má sídlo na území České republiky, úroková sazba z úvěru ke kreditním kartám služebním [anonymizována dvě slova] (služební kartě) činila 17 % ročně. Žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěru částku 22.881,70 Kč.

12. Pokud jde o právní posouzení věci, v prvé řadě krajský soud konstatuje, že shodně jako soud okresní posoudil věc podle„ staré právní úpravy“, tj. dle zákona č. 513/1991 Sb. - obchodní zákoník, zákona č. 40/1964 Sb. - občanský zákoník vzhledem ke skutečnosti, že úvěrová smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 13. 12. 2005.

13. Po přezkoumání obsahu spisu a částečně doplněném dokazování v odvolacím řízení odvolací soud neakceptuje závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 13. 12. 2005 pro neprokázání řádného prošetření úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru. Na rozdíl od okresního soudu dospívá krajský soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nýbrž se jednalo o úvěr podnikatelský, a smlouva tak byla uzavřena mezi podnikateli a žalovaný tuto neuzavřel jako spotřebitel, a nepožívá tedy výhod a ochrany spotřebitele. Z obsahu smlouvy je jednoznačné, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako fyzická osoba - podnikatel s uvedením místa podnikání a identifikačního čísla. Z podmínek pro vydávání a používání služebních karet [právnická osoba] pak jednoznačně vyplývá, že se jednalo o bankovní produkt„ služební kreditní karta“, o jejíž vydání mohla v době poskytnutí úvěru požádat pouze fyzická osoba - podnikatel nebo právnická osoba, která je daňovým rezidentem a má sídlo na území ČR. Z uvedeného je tak zřejmé, že se nemohlo v tomto konkrétním případě jednat o spotřebitelský úvěr. Žalovaný jako podnikatel profesionál ve smlouvě uvedl své identifikační číslo osoby, které používá při podnikání, a adresu místa podnikání, a dal tak zřetelně najevo, že smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti, kdy je nutno přihlížet ke všem okolnostem při vzniku závazkového vztahu, a to zejména k obsahu a charakteru celé smlouvy, z níž je zřejmé, že se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, ale jedná se o specifický produkt poskytovaný předchůdkyní žalobkyně fyzickým osobám - podnikatelům anebo osobám právnickým se sídlem na území ČR. Tyto zjištěné skutečnosti vylučují správnost závěru okresního soudu, že by smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo možno považovat za úvěr spotřebitelský.

14. Z uvedeného vyplývá, že nebylo důvodu zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť vzhledem k tomu, že se o spotřebitelský úvěr nejednalo, není podmínkou platnosti smlouvy zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

15. Odvolací soud tak na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne 13. 12. 2005 mezi [právnická osoba] a žalovaným byla platným právním úkonem a nároky z této smlouvy byly řádně postoupeny na žalobkyni, jak správně zjistil i okresní soud.

16. Nárok žalobkyně žalobou uplatněný pak jednoznačně vyplývá z žalobkyní předložených listinných důkazů, které byly okresním soudem provedeny a krajským soudem zčásti zopakovány, když je zřejmé, že žalovaný se v průběhu úvěrového vztahu dostal do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 6. 10. 2006. Nárok žalobkyní uplatněný je tak důvodný co do celé jistiny 22.881,70 Kč, resp. její nepřiznané části ve výši 2.140 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 62.451,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28.636,28 Kč, úroku z úvěru ve výši 17 % ročně z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 22.881,70 Kč od 26. 10. 2021 do 20. 12. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, úroku z prodlení z částky 2.140 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů. V tomto rozsahu proto odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě žalobkyně vyhověl, jak vyplývá z výroku I. písm. a) tohoto rozsudku. Ve zbývající části úroku z prodlení z částky 20.741,70 Kč za dobu od 21. 12. 2021 do zaplacení odvolací soud zamítavý výrok rozsudku okresního soudu potvrdil, když okresní soud limitoval výši běžícího úroku maximálně výší 7,5 % ročně. Toto částečné zamítnutí žaloby je důvodné vzhledem ke skutečnosti, že úvěr byl předchůdkyní žalobkyně poskytnut již v roce 2005, následně byl vymáhán v rozhodčím a poté exekučním řízení a bylo by v rozporu se zásadou obecné spravedlnosti vzhledem k délce prodlení nelimitovat výši běžícího zákonného úroku.

17. V důsledku změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvého stupně dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla se svým odvoláním (a s ohledem na změnu rozhodnutí i v řízení před soudem prvého stupně) neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu, a má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Krajský soud vyčíslil účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně před okresním soudem částkou 11.031,60 Kč, která pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 916 Kč a z odměny za zastupování advokátem počítané z tarifní hodnoty 22.881,70 Kč dle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“) ve výši 3 x 2.020 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření na výzvu soudu dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a 1x 1.100 Kč - jednoduchá výzva k plnění bez základního právního rozboru věci dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 4x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a dále s 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1.755,60 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., že je plátcem této daně. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvého stupně tak činí celkem 11.031,60 Kč.

18. Pokud pak jde o náklady odvolacího řízení, rovněž zde byla žalobkyně převážně úspěšným účastníkem a má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Krajský soud vyčíslil účelně vynaložené náklady odvolacího řízení částkou 2.573 Kč, když tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1.000 Kč, z odměny za zastupování advokátem počítané z tarifní hodnoty 2.140 Kč dle ustanovení § 7 bod 3 advokátního tarifu ve výši 1x 1.000 Kč - sepis odvolání a účast u odvolacího jednání, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 1x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT a dále z 21% DPH ve výši 273 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Nárok žalobkyně na náhradu nákladů odvolacího řízení tak představuje částku 2.573 Kč.

19. Výše nákladů řízení žalobkyně před soudy obou stupňů tak celkem činí částku 13.604,60 Kč (11.031,60 Kč + 2.573 Kč).

20. Místo plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.