75 Co 46/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno sídlem nám. adresa proti žalované: právnická osoba a. s., IČO číslo sídlem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení neplatnosti výpovědí nájemní smlouvy, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 11 C 104/2022-133,

I. Rozsudek okresního soudu se výrocích I. a II. potvrzuje v tomto správném znění:Určuje se, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb. ze dne , datum, , kterou dala žalovaná žalobci dne , datum, , je neoprávněná.Určuje se, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb. ze dne , datum, , kterou dala žalovaná žalobci dne , datum, , je neoprávněná.

II. Rozsudek okresního soudu se výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb. ze dne , datum, , kterou dala žalovaná žalobci dne , datum, , je neplatná (výrok I.), dále určil, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb. ze dne , datum, , kterou dala žalovaná žalobci dne , datum, , je neplatná (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak okresní soud rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci z uvedeného důvodu částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III.).

2. Okresní soud po projednání věci uzavřel, že na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, vznikl, a to na dobu neurčitou, nájem prostor podle ust. § 2201 a násl. o. z., zejména ust. § 2302 a násl. o. z., přičemž při sjednání smlouvy žalovaná nejednala dvěma členy představenstva, avšak tato skutečnost nevedla okresní soud k závěru o neplatnosti nájemní smlouvy, neboť žalobce jako nájemce tuto skutečnost v řízení neuplatnil a žalované možnost uplatnit tuto skutečnost nepřísluší, neboť ji zavinila. Žalovaná jako pronajímatel vyhotovila první (ze dne , datum, ) a druhou (ze dne , datum, ) výpověď nájemní smlouvy, kterou adresovala žalobci jako nájemci, přičemž obě výpovědi byly podepsány pouze jedním členem představenstva žalované. Žalobce vznesl v dopisu ze dne , datum, a v dopisu ze dne , datum, , jež byly doručeny žalované, včasné námitky proti daným výpovědím. Okresní soud, i s ohledem na právní názor obsažený v kasačním usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dospěl k závěru, že žaloba svým obsahem splňuje náležitosti návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědí ve smyslu § 2314 o. z., který byl podán včas s přihlédnutím k okamžiku vznesení námitek a podání žaloby. Proto nalézací soud přezkoumal a posoudil oprávněnost a platnost obou výpovědí z hledisek, kterých se žalobce domáhal. V řízení bylo prokázáno, že první i druhá výpověď byla žalovanou dána žalobci v písemnostech, které jsou v rozporu s pravidly pro jednání žalované zapsanými v jejích stanovách a obchodním rejstříku podepsány pouze jedním členem představenstva žalované. Tento nedostatek právního jednání žalované nemohl být dle názoru soudu zhojen poskytnutím plné moci ze dne , datum, právnímu zástupci žalované, jež je podepsána dvěma členy představenstva žalované, a zasláním dopisu ze dne , datum, právním zástupcem žalované právnímu zástupci žalobce, neboť tato jednání nepovažuje soud vzhledem k jejich obsahu za schválení překročeného zástupčího oprávnění bez zbytečného odkladu. Jelikož v řízení byl zjištěn rozpor daných výpovědí s ust. § 164 odst. 2 o. z., kdy v rozporu se stanovami žalované a zápisem v obchodním rejstříku za žalovanou jednal pouze jeden člen jejího představenstva, jsou tyto výpovědi neplatné a neoprávněné; proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak okresní soud rozhodoval při aplikaci ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tuto náhradu přiznal procesně zcela úspěšnému účastníků, žalobci, když tuto náhradu kvantifikoval částkou , částka, při zohlednění zaplacených soudních poplatků a nákladů na zastoupení zástupcem z řad advokátů.

3. Proti uvedenému rozsudku brojila odvoláním žalovaná, domáhajíc se jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované bude přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalovaná předně okresnímu soudu vytýkala, že ač se žalobce domáhal určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř., přesto okresní soud rozhodoval o žalobě na určení dle ust. § 2314 o. z. Podle žalované tak bylo povinnosti žalobce prokázat naléhavý právní zájem, když v případě jeho neprokázání, měla být žaloba zamítnuta. Odkazovala na rozhodnutí Nevyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, , které interpretovala tak, že naléhavý právní zájem není dán, je-li žalováno po lhůtách uvedených v ustanovení § 2314 o. z. na určení neplatnosti z jakéhokoliv důvodu (kde je možno žalovat na plnění není možno žalovat na prevenci – určení). Dále argumentovala tím, že pokud by byly dodrženy lhůty dle ust. § 2314 o. z. mělo být žalováno na plnění, a nikoliv na určení, jak bylo uvedeno v rámci žalobního žádaní a výroku rozsudku. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, citovala část právní argumentace o tom, že žaloba upravená v ust. § 2314 o. z. je specifickou žalobou definovanou v hmotněprávním předpise, jíž se může vypovídaná strana ve lhůtě tam uvedené bránit proti oprávněnosti výpovědi, a to jak ve vztahu k naplněnosti výpovědního důvodu, tak i neplatnosti a zdánlivosti. Na tento odkaz pak navázala úvahou, že pokud okresní soud uvedl, že věc posuzoval podle § 2314 o. z. a neučinil další opatření, pak zatížil řízení vadou, která měla nesporně vliv i na výsledek řízení s tím, že napadený rozsudek rovněž považuje za nepřezkoumatelný. Poukazovala na to, že nedostatek podpisu druhého člena představenstva na samotné nájemní smlouvě nebyl žádným z účastníkům namítán, z čehož dovozovala, že strany smlouvy netrvaly na dodržení formálního požadavku podpisu druhého člena představenstva, dostatečný byl podpis předsedy, se kterým bylo vše projednáno. Podle žalované pak uvedené lze podle § 582 o. z. považovat za opuštění požadavku společného jednání a podpisu druhého člena představenstva, za konkludentní dohodu o formě jednání ve věci nájmu. V situaci, kdy si strany poskytovaly plnění, jednaly stále prostřednictvím předsedy představenstva, je třeba uvedené zvažovat jako opuštění požadavku jednání dvěma členy představenstva a takové jednání, včetně výpovědi, nemůže být jednáním neplatným. Rovněž nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že schválení jednání – obou výpovědí – učiněné přípisem ze dne , datum, nebylo učiněno bez zbytečného odkladu, když námitka nedostatku podpisu druhého člena byla vznesena až přípisem ze dne , datum, a doba 4 týdnů mezi uvedeným přípisem a potvrzením výpovědí ze dne , datum, je nepochybně dobou přiměřenou i s ohledem na to, že v předmětné věci nájmu samostatně jednal předseda představenstva 4 roky, v čemž shledávala nesprávnou aplikaci ust. § 164 odst. 2 o. z., § 440 o. z. S ohledem na již vyložené vytýkala okresnímu soudu dále to, že neaplikoval ust. § 582 o. z. Současně se snažila, bez bližší konkretizace, prosadit úvahu o tom, že námitka absence podpisu druhého člena představenstva je zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany. V odvolání rovněž snášela argumentaci vztahující se k problematice namítané neurčitosti a nesrozumitelnosti, když podle jejího názoru při aplikaci ust. § 553 o. z. lze nepochybně zjistit obsah právního jednání (výpovědí), tedy vůli žalované ke skončení nájmu. Ani úvaha o zdánlivosti právního jednání nemůže být shledána jako správná, když výpověď byla podána „nikoliv v žertu či na oko“, vůle tedy byla vážná a směřovala k vyvolání právních následků. Pokud žalobce namítal nesprávné uvedení doby skončení nájmu v tříměsíční, popř. šestiměsíční, lhůtě, pak podle žalované tato námitka nemá právního významu, když v případě nesprávného uvedení výpovědní doby se den skončení nájmu řídí zákonem stanovenou dobou. Pokud v pořadí prvé výpovědi ze dne , datum, bylo uvedeno, jak sama žalovaná uvádí, nesprávně datum , datum, , pak s ohledem na uvedené by bylo datum skončení nájmu dnem , datum, s tím, že v uvedeném směru odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, . Nemůže být podle žalované rovněž důvodná námitka neplatnosti z důvodu absence poučení dle § 2314 o. z., když žalobce podle dikce uvedeného ustanovení postupoval a již z prvního jeho vyjádření vyplývá, že o svých právech byl informován a když účastníci jsou podnikatelé. Ani námitka neplatnosti nesprávného označení žalobce ve výpovědi nemůže být důvodná, když žalobce věděl, komu je výpověď doručována. S ohledem na uvedené pak podle žalobce je výpověď nájmu ze dne , datum, platná a vedla ke skončení nájemního vztahu v šestiměsíční lhůtě. Pokud nedošlo ke skončení nájmu dle uvedené výpovědi, pak muselo dojít ke skončení nájmu dle výpovědi ze dne , datum, , když veškerá argumentace stran její platnosti uvedená shora, platí i pro tuto výpověď.

4. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil u odvolacího jednání dne , datum, tak, že napadený rozsudek považuje za věcně správný a zákonný a navrhuje jeho potvrzení. Jde-li o odvolací argumentaci žalované, byl toho názoru, že jde pouze o opakování argumentace již v průběhu řízení uváděné, s níž se soudy vypořádaly. Pokud v rámci odvolacího jednání žalovaná argumentovala tím, že nedošlo ke změně petitu, odkazoval na to, co bylo uvedeno i v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, a to, že výrok rozhodnutí si formuluje soud. Ostatně žalobce ani nebyl vyzván nalézacím soudem ke změně petitu. Pokud rovněž žalovaná argumentovala tím, že čtyři roky nikomu nevadilo, že za žalovanou jednal pouze jeden člen statutárního orgánu, byť podle zápisu měli jednat dva, pak to podle žalobce neznamená, že by tím snad mělo být do budoucna pro další právní jednání schváleno to, že takto může být za žalovanou jednáno. Byl dále toho názoru, že případné neplatnosti samotné nájemní smlouvy se může dovolávat pouze on, a nikoliv i žalovaná, která tuto neplatnost způsobila. Žalobce se pak neplatnosti nájemní smlouvy nedovolával. Dále odkazoval na svá dosavadní podání a přednesy ve věci.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, se žalobce domáhal, aby soud určil, že je neplatná výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb. ze dne , datum, , kterou dala žalovaná žalobci dne , datum, , a dále, že je neplatná výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb. ze dne , datum, , kterou dala žalovaná žalobci dne , datum, . Žalobu odůvodnil tím, že jako nájemce uzavřel s žalovanou jako pronajímatelem dne , datum, nájemní smlouvu označenou „smlouva o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb.“ (dále též jen „nájemní smlouva“), kterou žalovaná pronajala žalobci na dobu neurčitou pro provoz činností dle stanov žalobce nebytové prostory o celkové výměře 523 m² sestávající z místností uvedených v čl. II. nájemní smlouvy ve 3. nadzemním podlaží budovy č. p. 638, jež je součástí pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, , zapsáno na listu vlastnictví č. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále též jen „předmět nájmu“). Dále žalobce tvrdil, že žalovaná zaslala dne , datum, e-mailem na e-mailovou adresu žalobce , e-mail, dokument označený jako „skončení nájmu dle obč. zákona“ datovaný týmž dnem , datum, (dále též jen „první výpověď“). V tomto dokumentu bylo uvedeno, že žalovaná dává žalobci výpověď dle občanského zákoníku k termínu , datum, . První výpověď je podepsána pouze , jméno FO, , u jehož jména je uvedeno „předseda společnosti“. Žalobce na první výpověď žalované odpověděl dopisem ze dne , datum, . V tomto dopise označil žalobce první výpověď za neplatnou, a to mj. z toho důvodu, že první výpověď neobsahuje poučení o právu podat námitky a výpovědní doba je v ní stanovena v rozporu se zákonem. Na dopis žalobce ze dne , datum, odpověděla žalovaná dopisem ze dne , datum, , který je označen jako „Vyjádření k námitkám z výpovědní smlouvy ze dne , datum, “. V tomto vyjádření žalovaná mj. uvedla, že žalobce „zneužil daných dohod“ a „nevyužil předložených návrhů smluv a dodatků“, což žalovaná považuje za „hrubé porušení o zneužívání našich služeb“. V závěru tohoto dopisu žalovaná uvedla, že navrhuje ukončit nájem dohodou. Toto vyjádření je opět podepsáno pouze , jméno FO, . Žalovaná rovněž dne , datum, zaslala žalobci i dopis označený jako „výpověď z nájmu nebytových prostor“, datovaný dnem , datum, (dále též jen „druhá výpověď“). V druhé výpovědi žalovaná mj. uvádí, že dává žalobci „výpověď k , datum, s účinností od , datum, a to podle § 2312 NOZ s výpovědní dobou šesti měsíců“. Žalovaná v druhé výpovědi dále uvedla, že z tohoto důvodu žádá žalobce o vyklizení předmětu nájmu k , datum, , kdy končí výpovědní doba. Druhá výpověď je opět podepsána toliko , jméno FO, . Na první a druhou výpověď a na vyjádření žalované ze dne , datum, odpověděl právní zástupce žalobce dopisem ze dne , datum, . Namítl, že první i druhá výpověď jsou neplatné, a to z důvodu, že je nepodepsali dva členové statutárního orgánu žalované, jak vyžadují stanovy žalované. Žalobce dále prostřednictvím právního zástupce namítl, že druhá výpověď je nesrozumitelná pro neurčitost, pokud jde o běh výpovědní doby. V závěru tohoto dopisu žalobce zdůraznil, že se nebrání ukončení nájemní smlouvy dohodou, a navrhl žalované za tímto účelem osobní schůzku. Na tento dopis odpověděla žalovaná e-mailem ze dne , datum, , označeným jako „Výzva k předání objektu střelnice dle smlouvy ze dne , datum, “. V tomto dopise žalovaná uvedla, že žalobce vyzývá, aby do , datum, v 08:00 hod. vyklidil „veškeré věci nesouvisející se smlouvou“ a předal tyto včetně klíčů. Dne , datum, byl žalobci doručen dopis právního zástupce žalované datovaný dnem , datum, . V tomto dopise zástupce žalované uvádí, že žalovaná trvá na výpovědi ze dne , datum, , a vyzývá žalobce k předání vyklizených nemovitostí do , datum, . Druhá výpověď ze dne , datum, prý byla učiněna „pro případ, že by byla zpochybněna výpověď ze dne , datum, “. Zástupce žalované v tomto dopise dále uvedl, že žalovaná považuje podpis výpovědi jen jedním z členů představenstva za platný, protože i vlastní smlouva o nájmu byla také uzavřena jen jedním členem představenstva. Dané výpovědi žalobce považuje za neplatné, neboť nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a práva a povinnosti jejích účastníků se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Podle ust. § 2312 část věty před středníkem o. z. platí: „Jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční (…)“. Žalovaná v první výpovědi ze dne , datum, uvedla, že dává žalobci výpověď k termínu , datum, , tedy s tříměsíční výpovědní dobou. Z toho vyplývá, že první výpověď dala žalovaná žalobci z vážného důvodu, jinak by byla výpovědní doba šest měsíců (srov. ust. § 2312 občanského zákoníku). Fakt, že první výpověď dala žalovaná žalobci z vážného důvodu, potvrzuje i přiložené vyjádření žalobce k námitkám ze dne , datum, . V něm se v bodě 2 uvádí, že žalovaná dala žalobci výpověď kvůli nedodržení dohod o úpravě nájmu, zneužití daných dohod a nevyužití předložených návrhů nových smluv a dodatků, což žalovaná dle svých slov považuje za „hrubé porušení o zneužívání našich služeb“. Dalším hrubým porušením Nájemní smlouvy mělo být dle slov žalované ve vyjádření ze dne , datum, „neplnění smluvního ujednání dle dané smlouvy“. Lze proto uzavřít, že první výpověď dala žalovaná žalobci z vážného důvodu, tj. s tříměsíční výpovědní dobou, přičemž oním vážným důvodem má být údajné hrubé porušení nájemní smlouvy žalobcem. Druhou výpověď dala žalovaná žalobci s výpovědní dobou 6 měsíců. To vyplývá přímo z textu druhé výpovědi, kde se mj. uvádí, že žalovaná dává výpověď „k , datum, s účinností od , datum, a to podle § 2312 NOZ s výpovědní dobou 6 měsíců. Nájem končí uplynutím výpovědní doby v délce šest měsíců, proto Vás vyzýváme k předání a vyklizení nemovitosti nejpozději ke dni , datum, s termínem vyklizení , datum, , kdy končí výpovědní doba“. Dle názoru žalobce je tato výpověď nesrozumitelná pro neurčitost (vzhledem k množství protichůdných časových údajů není zřejmé, zda nájemní vztah končí k , datum, , nebo k , datum, ). Z citovaného vyjádření žalované je však zřejmé alespoň to, že žalovaná dala žalobci druhou výpověď s šestiměsíční výpovědní dobou. Druhá výpověď tak již nebyla dána z vážného důvodu (u kterého je výpovědní doba tříměsíční), nýbrž bez uvedení důvodu, tj. s šestiměsíční výpovědní dobou. Žalobce podal proti oběma výpovědím v zákonné lhůtě námitky. První výpověď byla předsedovi žalobce doručena dne , datum, , a žalobce podal námitky již dne , datum, . Proti druhé výpovědi ze dne , datum, podal žalobce námitky dne , datum, . Po doručení námitek měla žalovaná jeden měsíc na stažení obou výpovědí, přičemž ve vztahu k první výpovědi tato lhůta uplynula v květnu 2022 a ve vztahu k druhé výpovědi tato lhůta uplynula , datum, . Žalovaná však v dopise jejího právního zástupce ze dne , datum, výslovně uvedla, že k výzvě ke stažení výpovědí sděluje, že na obou výpovědích trvá. Žalobce dále argumentoval tím, že výpovědi mu nebyly platně doručeny. Žalovaná totiž poslala jak první, tak druhou výpověď předsedovi žalobce panu , jméno FO, jako fyzické osobě, a nikoli žalobci. To je zjevné ze záhlaví těchto výpovědí, kde je v obou případech uvedeno: „Zájmový spolek , právnická osoba, . , tituly za jménem, , jméno FO, , adresa, “. Žádný „zájmový spolek , právnická osoba, .“ však neexistuje (žalobce je zapsaným spolkem, nikoli zájmovým spolkem). Jako adresát je u obou výpovědí uveden pan , jméno FO, , a jako adresa je uvedena adresa trvalého pobytu jeho osoby, tj. č. p. 41, , adresa, . Pokud žalovaná zaslala obě výpovědi na tuto adresu, a přitom je výslovně adresovala panu , jméno FO, jako fyzické osobě, nebyly tyto výpovědi žalobci platně doručeny. Žalovaná dala žalobci první výpověď z vážného důvodu, tj. s tříměsíční výpovědní dobou. V této souvislosti žalobce proti první výpovědi především namítá, že v první výpovědi není žádný důvod (natož pak vážný důvod) není uveden a z tohoto důvodu je první výpověď neplatná. Žalovaná určité důvody pro výpověď částečně doplnila až prostřednictvím svého vyjádření ze dne , datum, . Takové doplnění však nemá právní význam, protože důvod výpovědi musí být uveden přímo ve výpovědi (mj. proto, aby mohl nájemce podat proti výpovědi námitky). Důvody první výpovědi, které žalovaná doplnila prostřednictvím vyjádření ze dne , datum, , jsou navíc naprosto nekonkrétní, účelové a hlavně nepravdivé. První výpověď navíc neobsahuje poučení žalobce o právu podat námitky. Druhou výpověď dala žalovaná žalobci s šestiměsíční výpovědní dobou, tj. bez uvedení důvodu, takže žádný důvod není v druhé výpovědi uveden. Obě výpovědi za žalovanou podepsal pouze předseda představenstva , jméno FO, . Tento způsob jednání za žalovanou je v rozporu s čl. 9 odst. 9.1 stanov žalované, jakož i se zápisem v obchodním rejstříku. Podle čl. 9 odst. 9 stanov žalované platí: „Společnost zastupují vždy dva členové představenstva společně“. Podle zápisu v obchodním rejstříku dále platí: „Společnost zastupují vždy dva členové představenstva společně“. To znamená, že žalovaná při uskutečnění právního jednání spočívajícího v předmětných výpovědích závažným způsobem porušila závazná pravidla o jednání za žalovanou. V době, kdy žalovaná dala žalobci výpovědi z nájemní smlouvy (tj. ke dni , datum, a ke dni , datum, ) mělo představenstvo žalované dva členy, a to předsedu představenstva , jméno FO, st., nar. , datum, , a člena představenstva , jméno FO, ml., nar. , datum, . S ohledem na citovaný čl. 9 odst. 9.1. stanov žalované, jakož i s ohledem na zapsaný způsob jednání žalované v obchodním rejstříku náleželo, aby obě výpovědi podepsali oba členové představenstva žalované, tj. jak V. , jméno FO, st., tak V. , jméno FO, ml., k čemuž nedošlo. Jak z první, tak z druhé výpovědi vyplývá, že V. , jméno FO, st. jednal jako předseda představenstva žalované, nikoli jako zmocněnec žalované na základě plné moci. To je zjevné jednak z jeho označení „předseda společnosti“ a dále z absence jakéhokoli odkazu na plnou moc. Ani v dopise právního zástupce žalované ze dne , datum, se o plné moci neuvádí ničeho. Je proto zřejmé, že V. , jméno FO, st. jednal jak při první, tak při druhé výpovědi v rozporu se stanovami žalované a se zápisem v obchodním rejstříku. Pokud jde o první výpověď ze dne , datum, , její neplatnost uznala sama žalovaná, neboť ve vyjádření ze dne , datum, výslovně uvedla, že námitky žalobce respektuje, navrhuje ukončit nájem dohodou, a dala žalobci druhou výpověď. Druhá výpověď je neplatná i z toho důvodu, že je nesrozumitelná pro neurčitost, a to pokud jde o běh výpovědní doby. Časové údaje uváděné žalovanou se vylučují, protože buď je výpověď dána k , datum, , nebo k , datum, . A návazně pak výpovědní doba končí buď , datum, (nikoli , datum, , jak nesprávně uvádí žalovaná), nebo k , datum, . Není však možné nemovitou věc vyklidit nejpozději k , datum, s termínem vyklizení k , datum, . Žalobce dále uvedl, že považuje jednání žalované nejen za protiprávní, ale i za nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná začala poté, co žalobce podal námitky proti první i druhé výpovědi, žalobce protiprávně očerňovat na internetu. Na sociální síti Facebook uveřejnila dokument označený jako „Vyjadreni PEGAS SLUZBY.pdf“, datovaný dnem , datum, . V něm uvedla, že žalobce působí žalované blíže nespecifikované škody a neplní své povinnosti na úseku bezpečnosti provozu střelnice. Dle žalobce žalovaná v důsledku těchto nepravdivých, nepodložených a zavádějících vyjádření neoprávněně intenzivně zasáhla do jeho dobrého jména a pověsti ve smyslu ust. § 135 o. z., a mohla naplnit i , podezřelý výraz, čin pomluvy podle ust. § 184 , podezřelý výraz, zákoníku. Součástí žaloby učinil žalobce i návrh na vydání předběžného opatření, podle něhož se domáhal, aby žalované bylo uloženo, aby se zdržela jakékoli činnosti směřující k bránění práv žalobce v souvislosti s nájmem místností č. , hodnota, , č. , hodnota, až 335, č. , hodnota, až 345 a č. , hodnota, až 349 ve 3. nadzemním podlaží budovy č. p. 638, která je součástí pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, , a umožnila žalobci jejich užívání tím, že se zejména zdrží: zastavení přívodu vody, odpojení přívodu elektřiny či znepřístupnění pro žalobce uvedených místností.

7. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , okresní soud návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl, přičemž k odvolání žalované bylo citované rozhodnutí okresního soudu usnesením Krajského soudu v , adresa, -pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušeno a věc okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhovala její zamítnutí. Podle žalované na požadovaném určení chybí naléhavý právní zájem s tím, že zákonem přípustná obrana nájemce proti žalobě je pouze žaloba podaná podle § 2290 OZ ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě, přičemž žaloba v dané věci je podána po uplynutí uvedené lhůty a žalobce se tak snaží žalobou o určení obejít promeškání prekluzivní lhůty. V replice k vyjádření žalované žalobce odmítl její názor o aplikaci ust. § 2290 OZ, když pravidlo tam uvedené dopadá na nájem bytu či nájem domu a na vztah účastníků jej tak nelze použít. Žaloba byla podána ve lhůtě dle ust. § 2314 OZ a o žalovanou tvrzené prekluzi tak nemůže být řeč. Dále žalobce k formulaci žalobního žádání argumentoval rozhodnutími Nejvyššího soudu a tvrdil okolnosti k naléhavému právnímu zájmu, když podle něj má žaloba preventivní charakter, neboť vytvoří pevný právní rámec, který odvrátí budoucí spory účastníků ve sporu o vyklizení předmětu nájmu, o vydání bezdůvodného obohacení, ve sporu o ochranu osobnosti, ve sporu o náhradu škody a , podezřelý výraz, řízení, když blíže tyto důvody vymezil.

9. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , okresní soud návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, doplněný podáním ze dne , datum, , zamítl, když jeho usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Na den , datum, okresní soud nařídil jednání ve věci, v rámci něhož provedl účastníky navržené listinné důkazy, u jednání dal poučení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. a § 119a o. s. ř. a jednání odročil na den , datum, za účelem vyhlášení rozsudku, když uvedeného dne rozsudek (v pořadí prvý) vyhlásil (č. l. 78). K odvolání žalobce zdejší krajský soud jako soud odvolací usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v pořadí prvý rozsudek okresního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušil a věc vrátil okresnímu soud k dalšímu řízení, když okresnímu soudu vytknul jednak tam vyložené procesní pochybení a rovněž nesprávné právní posouzení věci. Následně okresní soud nařídil jednání na den , datum, , které po jeho provedení odročil na den , datum, , kdy vyhlásil napadený rozsudek.

10. Za podmínek ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalované podle stavu k , datum, , z něhož bylo zjištěno, že statutárním orgánem žalované je představenstvo, které k datu uzavření předmětné nájemní smlouvy (, datum, ) sestávalo ze tří členů, a to předsedy představenstva , jméno FO, roč. 1942, a dvou členů představenstva , jméno FO, , roč. 1949, a , jméno FO, , roč. 1970, když od , datum, měla žalovaná zapsaný způsob jednání tak, že společnost zastupují dva členové představenstva společně. Dne , datum, došlo k výmazu osoby , jméno FO, jako člena představenstva, když dále představenstvo společnosti tvořili označení , jméno FO, . Z listiny označené jako: „Smlouva o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/90 Sb.“ bylo zjištěno, že tuto jako pronajímatel uzavřela žalovaná zastoupená , jméno FO, a žalobce v postavení nájemce zastoupený předsedou spolku , jméno FO, jako statutárním orgánem dne , datum, , když předmětem nájmu zavřeného na dobu neurčitou byly „nebytové prostory“ tam specifikované, když nájemné bylo splatné do 15. dne následujícího měsíce. Účelem nájmu „nebytových prostor“ bylo mimo jiné provozování střelnice, výukové činnosti a činností dle stanov žalobce na dobu neurčitou. Ze shodných tvrzení účastníků učiněných u odvolacího jednání bylo zjištěno, že první ani žádné další žalobcem uhrazené nájemné nebylo tomuto žalovanou vráceno. Z listiny předžalobní výzva ze dne , datum, adresované předchozím zástupcem žalobce žalované, jejíž správnost nebyla zpochybněna, vzal odvolací soud za prokázané, že přípis zástupce žalobce datovaný dnem , datum, (obsahující námitky proti v pořadí druhé výpovědi, včetně absence podpisu druhého člena představenstva) byl žalované dodán do datové schránky dne , datum, , když současně byl doručován i jako listová zásilka, která nebyla vyzvednuta. Dne , datum, pak zástupce žalobce přijal email od žalované, která mu sdělovala, že hledá právní zastoupení a že se její právní zástupce zástupci žalobce ozve. Současně se žalobce ohrazoval proti dle jeho názoru lživým vyjádřením učiněným členem dozorčí rady , jméno FO, na síti Facebook. Z listiny označené jako , právnická osoba, . datované dnem , datum, se žalovaná jako „majitel střelnice“ k neurčitému počtu subjektů vyjadřovala k výpovědi dané žalobci a ke sporu s žalobcem ohledně výše nájemného a k tomu, že žalobce nedodržoval podmínky smlouvy s tím, že vyjádřila dále to, že to bude ona, kdo bude střelnici kontinuálně provozovat. Z listiny Výpověď ze dne , datum, vzal odvolací soud za prokázané, že tuto učinil , jméno FO, jako předseda představenstva žalované. Dne , datum, žalovaná zastoupená , jméno FO, , roč. 1942, jako předsedou představenstva, a , jméno FO, , roč. 1970, jako členem představenstva, udělila advokátu , tituly před jménem, Bubrjakovi „procesní advokátní plnou moc“ ve věci ukončení nájmu dle smlouvy ze dne , datum, – , právnická osoba, ., IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, . Dne , datum, zástupce žalované vyhotovil přípis adresovaný zástupci žalobce, v rámci něhož mimo jiné vyjádřil, že žalovaná trvá na podaných výpovědích.

11. Nad rámec vyložených skutkových zjištění pak odvolací soud akceptuje skutková zjištění učiněná okresním soudem tak, jak je okresní soud popsal pod bodem 8. a 9. písemného odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud rovněž akceptuje závěr okresního soudu o skutkovém stavu věci popsaný v první části bodu 14. písemného odůvodnění napadeného rozsudku s tím doplněním, že , jméno FO, , roč. 1942, předmětnou nájemní smlouvu uzavíral v zastoupení žalované v době, kdy byl předsedou představenstva statutárního orgánu žalované jako právnické osoby, když v té době tento orgán měl další dva členy a když při právním jednání měli žalovanou zastupovat dva členové jejího statutárního orgánu (představenstva), přičemž žalovaná první a další nájemné hrazené žalobcem akceptovala a toto nikdy žalobci nevrátila. Písemné výpovědi nájemní smlouvy, které dala žalovaná žalobci dne , datum, a , datum, rovněž za žalovanou jako pronajímatele podepsal pouze , jméno FO, , roč. 1942, jako předseda představenstva, když rovněž v té době platilo, že při právním jednání měli žalovanou zastupovat dva členové představenstva, přičemž žalovaná tyto (pouze již) dva členy měla, když druhým členem byl , jméno FO, , roč. 1972. Až přípisem ze dne , datum, , doručeným dne , datum, , žalovaná, jednající v zastoupení advokátem (zástupcem v tomto řízení), sdělila žalobci prostřednictvím jeho advokáta (zástupce v tomto řízení), že na výpovědích trvá.

12. Podle ust. § 2312 o. z. jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

13. Podle ust. § 2314 odst. 1, odst. 3 o. z. vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

14. Již v předchozím kasačním rozhodnutí, usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odvolací soud poukázal a citoval právní závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (obdobně rovněž rozhodnutí ze dne , právnická osoba, . 2021, sp. zn. , spisová značka, ), které je třeba s ohledem na odvolací námitky žalované zopakovat a zdůraznit, a to, že je-li ze skutkových tvrzení žaloby zřejmé, že žalobce má výhrady vůči naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu (s výpovědí „nesouhlasí“) a platnosti (případně zdánlivosti) výpovědi z nájmu prostor sloužících podnikání, a že má proto za to, že nájem „trvá“, „nezanikl“, výpověď je „neplatná“ apod. a takto i formuluje svůj žalobní petit, lze sice přisvědčit tomu, že formulace žalobního petitu není správná, soudu však nebrání ani v projednání žaloby, ani v jeho správné formulaci (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Není rozumný důvod, proč by měl soud jen pro nesprávnou formulaci petitu posuzovat takovou žalobu podanou ve lhůtě stanovené v § 2314 o. z. jako obecnou žalobu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Žaloba upravená v § 2314 o. z. je specifickou žalobou, definovanou v hmotněprávním předpise, jíž se může vypovídaná strana ve lhůtě tam stanovené bránit proti oprávněnosti výpovědi (zahrnující v sobě nejen naplněnost výpovědního důvodu, ale i neplatnost a zdánlivost výpovědi – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem a ustanovení § 2314 o. z. (není-li jeho použití vyloučeno dohodou stran) rovněž brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi byla posuzována v jiném řízení, a to i jako otázka předběžná.

15. Uvedený závěr dovolacího soudu totiž v sobě nepochybně implikuje obecnou zásadu civilního řízení sporného, že povinností žalobce je tvrdit rozhodné skutečnosti (skutkově vymezit spor) a nikoliv skutek právně hodnotit, neboť právní hodnocení sporu je výsadou soudu. Žalobce v této věci spor skutkově vymezil tak, že nepochybně se dovolával posouzení toho, zda žalovanou dané výpovědi jsou či nejsou oprávněné, což jak výše v sobě zahrnuje posouzení tvrzení žalobce o nenaplněnosti výpovědních důvodů, popř. o neplatnosti či zdánlivosti výpovědi. Ostatně ani skutečnost, že žalobce se v rámci žalobního žádání domáhá „určení“, nezakládá v kontextu výše označené judikatury (na kterou žalobce sám v žalobě poukazoval s odkazem na to, jak formuloval žalobní žádání), že by daná věc měla být projednána v režimu § 80 o. s. ř. Pokud pak žalobce v průběhu řízení v podání ze dne , datum, snášel argumenty k naléhavému právnímu zájmu, bylo tomu tak právě jako replika k vyjádření žalované, která se snažila posouzení věci právně subsumovat pod režim § 80 o. s. ř., čemuž okresní soud v pořadím prvém rozsudku přisvědčil a který byl jako nesprávný odvolacím soudem zrušen.

16. Pokud tedy v rámci odvolání žalovaná stále podsouvá svou úvahu, že se žalobce domáhal určení ve smyslu § 80 o. s. ř. a že měl prokazovat naléhavý právní zájem, který dle žalované neprokázal, je třeba uzavřít, že tato úvaha není správná, stejně jako úvaha, že by snad měl žalobce žalovat na plnění. Pokud tedy okresní soud na věc aplikoval ust. § 2314 odst. 3 o. z., je jeho právní posouzení správné s výhradou korekce dále uvedené, když předmětnou smlouvu uzavřenou dne , datum, je třeba posoudit jako smlouvu uzavřenou dle § 2302 o. z. (nikoliv jak je rubrikováno ve smlouvě odkazem na neúčinný právní předpis zákon č. 116/1990 Sb.), když činnost žalobce je možné považovat i za podnikatelskou, jeho vedlejší hospodářská činnost (provoz veřejné střelnice, prodej, půjčování zbraní a střeliva).

17. Podstatou právního posouzení této věci je určení právních následků toho, kdy žalovanou jako právnickou osobu dle určeného způsobu zastupovaní mají (měli v rozhodném období) při právním jednání zastupovat dva členové jejího statutárního orgánu, přičemž v předmětné věci již samotnou písemnou smlouvu uzavíral pouze předseda představenstva a stejně tak napadené písemné výpovědi podepsal (činil) pouze předseda představenstva.

18. Podle § 164 odst. 2 o. z. náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání.

19. Podle § 440 odst. 1 o. z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna, odst. 2) není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

20. Doktrína i rozhodovací praxe soudů (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ) je jednotná při řešení otázky, jaké důsledky má to, že není nedodržen stanovený způsob jednání, mají-li dle zakladatelského právního jednání (např. stanov) jednat dva (či více) členové společně, a to v tom, že se na straně takto samostatně jednajícího člena jedná o překročení zástupčího oprávnění s tím, že právnická osoba není takovým právním jednáním vázána, ale může překročení zhojit dle § 440 OZ, tj. může jednání bez zbytečného odkladu schválit a pokud jej neschválí, je jednající člen zavázán sám.

21. V právě posuzované věci bylo třeba v prvé řadě vyřešit otázku, jaký právní následek má skutečnost, že již samotnou nájemní smlouvu měl za žalovanou uzavírat pouze předseda představenstva, ačkoliv dle zakladatelského právního jednání byli povolání k zastupování žalované při právním jednání dva členové představenstva. Nepochybně s odkazem na výše vyložené došlo ze strany , jméno FO, , roč. 1940, k překročení jeho zástupčího oprávnění a je třeba se zabývat otázkou, zda došlo či nedošlo k dodatečnému schválení tohoto právní jednání ze strany žalované a navození právního stavu, že tato smlouva zavazuje žalovanou. Odvolací soud zvažoval, a zdůrazňuje, že v daném případě šlo o dvoustranné právní jednání, kdy povinností žalované bylo strpět užívání vymezených prostor v její nemovitosti žalobcem, čemuž odpovídalo její právo na úhradu úplaty za užívání prostor ze strany žalobce. V řízení nebylo sporu mezi účastníky, že první (ale i další nájemné) bylo ze strany žalobce hrazeno a že ze strany žalované toto bylo přijato; nikdy ze strany žalované nebyla přijatá platba vrácena s projevem žalované, že není smlouvou vázána. Odvolací soud tedy zvažoval, zda takovýto přístup ze strany žalované lze považovat za dodatečné schválení (ratihabici) právního jednání a zda toto bylo učiněno bez zbytečného odkladu. V tomto směru je odvolací soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu (např. ve věci sp. zn. , spisová značka, ) a odbornou komentářovou literaturou (srovnej Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, str. 1377 a násl.) týkající se výkladu pojmu „bez zbytečného odkladu“ obsaženého v ust. § 440 odst. 1 o. z. a to, že z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případ. V případě konkludentní ratihabice spočívající v přijetí či poskytnutí plnění lze akceptovat lhůtu delší (i v řádných týdnů). Pokud tedy v projednávané věci žalovaná akceptovala plnění prvního nájemného dle sjednaného časového určení v souladu s nájemní smlouvou (ostatně i dalšího nájemného), toto žalobci nevrátila (ani žádné jiné), uzavírá odvolací soud, že žalovaná tímto (přijetím prvního nájemného) ratihabovala překročení zástupčího oprávnění předsedy představenstva při uzavírání předmětné smlouvy a že s ohledem na okolnosti věci, lze dobu mezi sjednáním smlouvy a přijetím prvního nájemného, učiněné v době dohodnuté ve smlouvě, považovat za faktické jednání učiněné ve lhůtě dle § 440 odst. 1 o. z., čehož důsledkem je to, že nájemní smlouva žalovanou zavazuje (zavazovala).

22. Zástupčí oprávnění , jméno FO, , roč. 1942, jako předseda představenstva žalované, ve světle výše vyloženého překročil i v případě žalobou napadených výpovědí ze dne , datum, a ze dne , datum, , když takto konal v rozporu se způsobem uvedeným v zakladatelském právním jednáním a způsobem zapsaným ve veřejném rejstříku. Takto konal v době, kdy představenstvo žalované vedle něj dále tvořil jako další člen , jméno FO, , roč. 1970. V uvedené souvislosti bylo tedy třeba zvážit, zda jednáním zástupce žalované ze dne , datum, došlo k ratihabici předmětných, tentokrát jednostranných, právních jednání (výpovědí). Bylo tak třeba vyřešit otázku, kdy se posléze jmenovaný jako člen statutárního orgánu dozvěděl, popř. mohl dozvědět, že došlo k překročení zástupčího oprávnění předsedou představenstva. Při řešení otázky vědomosti je třeba aplikovat ust. § 4 odst. 2 o. z. (srovnej. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022 str. 1377 a násl.) stanovující objektivní měřítko, kdy rozhodující je vědomost, jakou si důvodně osvojila osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím případě zřejmé, přičemž nelze odhlédnout od toho, že takovou průměrnou osobou musí být (s ohledem na specifikum věci) osoba, která je členem statutárního orgánu, kterému náleží obchodní vedení společnosti a které je tak mimo jiné stižena obecnými povinnostmi ve smyslu § 159 o. z. a zákona obchodních korporacích. V průběhu řízení bylo zjištěno, že nejpozději dne , datum, byla do datové schránky žalované (do její dispoziční sféry) dodána datová zpráva zástupce žalobce obsahující právní jednání – námitky proti výpovědi – v níž bylo mimo jiné namítáno zmiňované překročení zástupčího oprávnění , jméno FO, , roč. 1942. Podle odvolacího soudu , jméno FO, , roč. 1970, jako člen statutárního orgánu žalované, kterému náleží obchodní vedení společnosti, nepochybně mohl objektivně nejpozději s uvedený den, či bezprostředně poté, nabýt vědomost o překročení zástupčího oprávnění druhým členem statutárního orgánu, přičemž pro řešení dané otázky je podstatné, kdy se objektivně s tímto překročením mohl seznámit a nikoliv, kdy se s ním fakticky seznámil. Nelze totiž akceptovat, že by ve prospěch jmenovaného a potažmo žalované mělo svědčit jednání, kdy se nepřihlašuje do datové schránky žalované a nepřebírá listovní zásilky, a naopak toto jednání žalované, resp. osob ji zastupujících, by mělo jít k tíži žalobce; takový výklad by ve vyložených souvislostech byl jistě v rozporu s požadavkem na poctivost jednání v právním styku.

23. Jestliže nejpozději dne , datum, se druhý z členů statutárního orgánu žalované mohl dozvědět o překročení zástupčího oprávnění předsedou představenstva žalované, nelze při výkladů lhůty „bez zbytečného odkladu“ (viz shora) v posuzované věci dospět k závěru, že ratihabiční jednání (po téměř 4 týdnech) zástupce žalované ve vztahu k předmětným jednostranným právním jednáním (výpovědím) vyvolá zamýšlené právní následky – tedy dodatečné schválení právního jednání s účinky ex tunc (od tehdejška počátku).

24. Nad rámec vyložených důvodů odvolací soud současně doplňuje, že osoby jednající za žalovanou byly nepochybně o obsahu námitek i fakticky zpraveny, když dne , datum, zástupci žalobce sdělili, že si vyhledají právního zástupce, který se mu ozve. Ostatně ani následné doručení vyjádření zástupce žalované zástupci žalobce až dne , datum, , v němž je uváděno, že žalovaná trvá na výpovědích ze dne , datum, a , datum, , nelze dle odvolacího soudu s ohledem na popsané okolnosti věci považovat za včasnou ratihabici.

25. Z vyjádřeného tedy plyne závěr, že napadené výpovědi žalovanou nezavazují, nelze je tedy přičítat žalované, což se zrcadlí v závěru, že je nejedná o projev vůle žalované. Absentuje-li vůle jednající osoby (tvrzené) – žalované – v předmětných výpovědí, nejde o její právní jednání, resp. se jedná o zdánlivé právní jednání (§ 551 o. z.), k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.), což ústí v závěr, že na základě zdánlivého právního jednání nedošlo k zániku smluvního vztahu mezi účastníky.

26. Okresní soud sice správně zvažoval, že deficitem žalobou napadených výpovědí je překročení zástupčího oprávnění předsedy představenstva , jméno FO, Vláčitel, roč. 1942 (viz závěr okresního soudu o rozporu se zapsanými pravidly jednání za žalovanou) a že přípisem ze dne , datum, nedošlo k dodatečnému schválení těchto právních jednání, nicméně nesprávně dovodil jejich neplatnost pro rozpor s ust. § 164 odst. 2 o. z., kdy tato jednání jsou s ohledem na shora vyložené zdánlivá (vůbec nejde o právní jednání, což vylučuje úvahu o jejich neplatnosti). Uvedené však ničeho nemění na správnosti rozhodnutí okresního soudu, které v sobě implikuje závěr, že výpovědi jsou neoprávněné, když neoprávněnost výpovědi zakládá jak neplatnost, tak i zdánlivost právního jednání, popř. nenaplněnost výpovědního důvodu.

27. S ohledem na vše shora vyložené tak odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a II. ve smyslu § 219 o. s. ř. ve správném znění potvrdil.

28. Ve vztahu k odvolacím námitkám žalované je třeba se vyjádřit potud, že pokud se snaží prosadit názor, že mezi účastníky došlo k opuštění požadavku na jednání za žalovanou prostřednictvím dvou členů představenstva s odkazem na ust. § 582 o. z., pak tato úvaha není případná, když ust. § 582 o. z. se týká otázky neplatnosti právního jednání z pohledu nedodržení formy právního jednání (ujednané či zákonem stanovené) a nikoliv otázek souvisejících s překročením zástupčího oprávnění, jak je tomu v projednávané věci. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud dospěl k závěru, že napadené výpovědi jsou neoprávněné z důvodu jejich nicotnosti (zdánlivé právní jednání), je nadbytečné se dále vyjadřovat k argumentaci žalované směřující k prosazení závěru o jejich platnosti a důvodnosti.

29. Jde-li o náhradu nákladů řízení, okresní soud správně ve věci aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tuto přiznal procesně úspěšnému účastníku řízení, kterým je žalobce. Správně okresní soud rovněž zohlednil, že žalobce na soudních poplatcích zaplatit celkem , částka, , za což mu náleží náhrada a že v situaci, kdy byl žalobce zastoupen advokátem, že mu náleží náhrada na odměnu advokáta a náhrada jeho hotových výdajů, když sazba mimosmluvní odměny činí , částka, za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 3, písm. e/ a správně § 7 bod 5 advokátního tarifu /dále jen AT/). Nesprávně však okresní soud nárok na náhradu nákladů řízení kvantifikoval. Zástupce žalobce učinil v řízení celkem , hodnota, úkonů právní služby, za něž mu náleží náhradu na odměnu advokáta v plné sazbě mimosmluvní odměny, a to převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1, písm. a) AT, podání žaloby dle § 11 odst. 1, písm. d) AT, účast u ústního jednání dne , datum, dle § 11 odst. 1, písm. g) AT, odvolání proti v pořadí prvému rozsudku dle § 11 odst. 1, písm. k) AT, účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1, písm. e) AT a účast u jednání před okresním soudem dne , datum, dle § 11 odst. 1, písm. e) AT, tj. celkem , částka, . Náhrada na mimosmluvní odměnu advokáta v rozsahu ½ poloviny náleží žalobci za následující úkony jeho zástupce, to návrh na předběžné opatření za řízení dle § 11 odst. 2, písm. a) AT, vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření dle § 11 odst. 2, písm. e) AT a účast u jednání okresního soudu dne , datum, , kde byl vyhlášen pouze rozsudek dle § 11 odst. 1, písm. f) AT, tj. celkem , částka, . Pokud žalobce požadoval rovněž náhradu za vyjádření jeho zástupce ze dne , datum, , pak podle názoru odvolacího soudu nelze tento náklad považovat za účelně vynaložený, když dle obsahu spisu nevyplývá, že by takové vyjádření bylo po žalobci soudem vyžadováno a argumenty tam uváděné mohl žalobce nepochybně uvést v rámci samotného jednání ve věci, když je třeba připomenout, že občanské soudní řízení je založeno na zásadách ústnosti a hospodárnosti. Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení náleží na náhradě na odměnu jeho zástupce za řízení před okresním soudem, včetně řízení po kasaci v pořadí prvého rozsudku, částka , částka, . Na náhradě paušalizovaných hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT za celkem , hodnota, úkonů právní služby žalobci dále náleží částka , částka, , celkem tedy náhrada nákladů zastoupení žalobce advokátem představuje částku , částka, . V situaci, kdy zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba k uvedené částce rovněž připočítat náhradu na tuto daň v sazbě 21 %, tj. částku , částka, . V souhrnu pak žalobci náleží na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částka , částka, představující náhradu za zaplacené soudní poplatky, náhradu na odměnu a paušalizované výdaje zástupce z řad advokátů a náhradu na daň z přidané hodnoty. Pokud okresní soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku , částka, , bylo jeho rozhodnutí nesprávné a odvolací soud jej proto dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, neboť odvolání žalované nebylo vyhověno. Žalovaná tedy má povinnost uhradit žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 9 odst. 3, písm. e), § 7 bod 4 ve výši , částka, (účast u odvolacího jednání dne , datum, dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) AT) a dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalované ve výši , částka, (dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT), tj. celkem , částka, . Jak výše uvedeno, náleží k náhradě nákladů řízení i náhrada na daň z přidané hodnoty počítaná v sazbě 21 % z částky , částka, , tedy částka , částka, . Celkem tak žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení proti žalované náleží , částka, , když jiných náhrad se žalobce výslovně vzdal.31. , adresa, plnění u náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.