75 CO 54/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Markéty Pokorné a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 14.303,52 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 10. 2021, č. j. 7 C 199/2021-42,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a) ohledně částky 7.936,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.936,30 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.936,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.936,30 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) ve zbytku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2.523,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14.303,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.910,16 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované, kdy žalobkyně v řízení sice tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Ani předložení takových důkazů by však nebylo v uvedeném případě dostatečné. I když na výzvu soudu žalobkyně doplnila tvrzení o prověření schopnosti žalované splácet úvěr, zůstala tato tvrzení převážně v rovině obecných proklamací. Zejména pokud se týká výdajové stránky žalované, neuvedla jakékoli konkrétní údaje, odkazovala na„ historická data“, státem publikované údaje“ a„ odhadnuté na základě historických dat“ aniž by odkaz na tyto údaje jakkoli konkretizovala. Proto není zřejmé, jaké výdaje vzala žalobkyně při posuzování v úvahu. Žalobkyně rovněž neučinila nic, aby odstranila pochybnosti ohledně příjmů, neboť není uveden zdroj celkového příjmu domácnosti (28.000 Kč při jednom příjmu žalované 15.350 Kč), není zřejmé, kolik osob v této domácnosti bydlí, aby žalobkyně mohla usoudit na výdajové poměry, není zřejmé, jak vzala v úvahu pracovní poměr žalované se zkušební dobou na dobu určitou apod. Uvedené má za následek podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) absolutní neplatnost smlouvy podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Žalovaná by tedy byla povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 z. č. 257/2016 Sb. Okresní soud však nevzal za prokázáno, že žalované byla jakákoli částka poskytnuta. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila, že by kreditní kartu zaslala žalované a nijak neprokázala, že by žalované byl zaslán PIN. Žalobkyně nevyvinula i přes opakované poučení soudu jakoukoli snahu, aby alespoň interní dokumentací či jinými souvisejícími okolnostmi prokázala, že PIN byl vůbec odeslán, že se jednalo o PIN k uvedené kartě (na jméno, číslo) a že PIN byl odeslán prostřednictvím zprávy na určité číslo telefonu. Nebylo proto prokázáno, že by to byla právě žalovaná, která kartu obdržela a byla schopna ji používat. Za této situace soud nemohl zavázat žalovanou k vrácení poskytnuté částky. I pokud by bylo čerpání žalovanou prokázáno, pak by byla žalovaná povinna vrátit pouze rozdíl poskytnuté a splacené částky (7.936,30 Kč – 2.228 Kč).

3. Proti tomuto rozsudku, a to v celém rozsahu, podala odvolání žalobkyně, která se domáhala změny rozhodnutí tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalovaná bude povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení. Namítala, že úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, kdy vycházela z informací získaných od žalované a vyvinula i aktivní činnost, zejména zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a současně porovnala získané informace s historickými daty Českého statistického úřadu. Dále žalobkyně neakceptuje tvrzení, že nebylo prokázáno, že žalované nebyla jakákoli částka poskytnuta a že by žalované kreditní kartu nezaslala. Soudu sice nebyl předložen doklad o odeslání kreditní karty, kdy tato byla zaslána obyčejnou poštou, avšak její poskytnutí a čerpání úvěru bylo doloženo výpisy ke kreditní kartě a platební historií, kdy z těchto vyplývá, že žalovaná úvěr čerpala a na dluh i hradila.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. a dále i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, který je na napadeném výroku I. závislý, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), podaným u okresního soudu dne 18. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 14.303,52 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, kterou uzavřela s žalovanou dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10.000 Kč, a to postupnými výběry z bankovního účtu z bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Roční úroková sazba pro hotovostí čerpání byla sjednána ve výši 22,99 % a pro bezhotovostní čerpání úvěru ve výši 22,99 % RPSN bylo sjednáno ve výši 38,48 %. Před uzavřením Smlouvy v souladu s požadavky zákona provedla žalobkyně s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalované, a to i na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V případě žalované přitom shledala, že je schopna splácet požadovaný úvěr. S ohledem na opakované porušování smluvních podmínek ze strany žalované, tj. porušení povinnosti splácet tzv. minimální splátku v rozsahu alespoň 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce byl dne 3. 6. 2020 dluh zesplatněn, a to v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. c) Všeobecných produktových podmínek. Žalovaná pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 9.604 Kč, ze smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 1.306,16 Kč, úroku z prodlení počítaného z částky dlužné jistiny a kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 26. 10. 2020 v částce 347,16 Kč, úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 26. 10. 2020 v částce 46,20 Kč, z částky 3.000 Kč představující dlužné poplatky, kdy se jedná o: poplatky za upomínky ve výši 600 Kč (1 x 600 Kč), poplatky za přečerpání úvěrového rámce v celkové výši 2.400 Kč (8x 300 Kč = 2.400 Kč). Výše uvedené představuje stav pohledávky ke dni 26. 10. 2020, přičemž ode dne následujícího požaduje žalobkyně přiznat zákonný úrok z prodlení z této částky. Přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek. Pro uvedené pak žalobkyně požaduje přiznat úrok z prodlení i z částky kapitalizovaného obchodního úroku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dne 22. 9. 2021 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na den 25. 10. 2021 za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně a k tomu, zda a kdy žalovaná převzala a aktivovala kreditní kartu, k čemuž byla žalobkyně u jednání dle ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána a byla jí poskytnuta lhůta 15 dní k doplnění uvedeného. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně podáním z 1. 10. 2021, kde uvedla obecná tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti, k předání kreditní karty uvedla, že tuto zaslala žalované obyčejnou poštou dne 12. 8. 2019 a formou SMS byl zaslán [příjmení]. Dokladem o odeslání žalobkyně nedisponuje. Dne 25. 10. 2021 se ve věci konalo jednání, kde okresní soud provedl k důkazu listiny a vyhlásil napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že zcela přejímá skutková zjištění okresního soudu učiněná z žádosti o úvěr a ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, a na tato pro stručnost odkazuje.

8. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty z 12. 8. 2019 krajský soud dále zjistil, že žalovaná uvedla jako trvalou i korespondenční adresu [adresa], uvedla svůj mobilní telefon, e-mail.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty krajský soud dále zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 10.000 Kč, způsob splácení – inkasem z účtu [bankovní účet] s roční úrokovou sazbou pro bezhotovostní čerpání 22,99 %, kdy na základě této smlouvy je klient oprávněn opakovaně čerpat úvěr až do výše uvěrového rámce, a to bez žádosti prostřednictvím kreditní karty vydané klientovi, úvěr je možno po dobu trvání smlouvy čerpat v závislosti na výši opakovaně splácených částek. Klient je povinen splatit celý vyčerpaný úvěr včetně úroků a veškerých poplatků, průběžné splácení je povinen provádět vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise, tj. do konce tzv. bezúročného období a to ve výši minimální splátky rovněž uvedené na výpise, a to na účet banky [číslo]. Každá splacená částka musí být identifikována variabilním symbolem, kterým je číslo smlouvy. Kreditní karta bude předána prostřednictví poskytovatele poštovních služeb, není-li ujednáno jinak, [příjmení] bude předán formou SMS nebo prostřednictvím internetbanky, pokud držitel nepožádá o předání prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. [příjmení] vztahující se k vydávané platební kartě banka nesděluje jiné osobě než držiteli.

10. Z výpisů z účtu ke kreditní kartě+ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na jméno [jméno] [příjmení] č. karty [číslo] za období 12. 8. 2019 - 2. 9. 2020, přehledu čerpání úvěru a platební historie krajský soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem finanční prostředky ve výši 10.164,30 Kč (k prvnímu čerpání došlo dne 18. 8. 2019 – výběr 3.000 Kč zbytek čerpané částky 10.164,30 Kč byl průběžně čerpán výběrem z bankomatu a platbami u obchodníků v průběhu měsíce srpna 2019) a splatila žalobkyni celkem částku 2.228 Kč, a to dne 19. 11. 2019 splátka 2.000 Kč a dne 28. 11. 2019 splátka 228 Kč. Na úvodní stránce každého výpisu se nachází vyobrazení platební karty na jméno [jméno] [příjmení] č. karty [číslo].

11. Z rozhodnutí o zesplatnění úvěru ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne 4. 6. 2020, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušení smluvních podmínek žalovanou zesplatnila úvěr s tím, že celkový dluh činí 13.910,16 Kč. Vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 17. 6. 2020. Výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou na adresu [adresa].

12. Na základě důkazů provedených okresním soudem a důkazů provedených krajským soudem shora, které okresní soud sice četl k důkazu, avšak v rozsudku je neuvedl a neučinil z nich žádná skutková zjištění, má krajský soud za prokázaný následující skutkový stav, který nebyl okresním soudem v rozsudku shrnut. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 8. 2019 smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 10.000 Kč, způsob splácení – inkasem z účtu [bankovní účet] s roční úrokovou sazbou pro bezhotovostní čerpání 22,99 %, kdy na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna opakovaně čerpat úvěr až do výše uvěrového rámce, a to bez žádosti prostřednictvím vydané kreditní karty, úvěr bylo možno po dobu trvání smlouvy čerpat v závislosti na výši opakovaně splácených částek. Klient byl povinen splatit celý vyčerpaný úvěr včetně úroků a veškerých poplatků, průběžné splácení je povinen provádět vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise, tj. do konce tzv. bezúročného období a to ve výši minimální splátky rovněž uvedené na výpise, a to na účet banky [číslo]. Každá splacená částka musí být identifikována variabilním symbolem, kterým je číslo smlouvy. Kreditní karta měla být předána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, není-li ujednáno jinak, [příjmení] potom formou SMS nebo prostřednictvím internetbanky. [příjmení] vztahující se k vydávané platební kartě banka nesděluje jiné osobě než držiteli. Dle výpisů z účtu ke kreditní kartě+ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na jméno [jméno] [příjmení] č. karty [číslo] za období 12. 8. 2019 - 2. 9. 2020 žalovaná čerpala celkem finanční prostředky ve výši 10.164,30 Kč (k prvnímu čerpání došlo dne 18. 8. 2019 – výběr 3.000 Kč zbytek čerpané částky 10.164,30 Kč byl průběžně čerpán výběrem z bankomatu a platbami u obchodníků v průběhu měsíce srpna 2019) a splatila žalobkyni celkem částku 2.228 Kč, a to dne 19. 11. 2019 splátka 2.000 Kč a dne 28. 11. 2019 splátka 228 Kč. Dne 3. 6. 2020 žalobkyně v důsledku opakovaného porušení smluvních podmínek žalovanou zesplatnila úvěr s tím, že celkový dluh činí 13.910,16 Kč. Vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 17. 6. 2020, a to výzvou odeslanou žalované doporučenou poštou na adresu [adresa], dne 4. 6. 2020.

13. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud předesílá, že stejně jako okresní soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření smluv o zápůjčce došlo po 1. 1. 2014, a dále dle zákona o spotřebitelském úvěru, který dle ustanovení § 2 odst. 1 za spotřebitelský úvěr považuje odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu poskytovanou nebo zprostředkovanou spotřebiteli.

14. Krajský soud v prvé řadě zcela přejímá právní závěr okresního soudu o tom, že předmětná smlouva je neplatná z důvodu řádného nepřezkoumání úvěruschopnosti žalované, jak podrobně odůvodnil okresní soud, kdy na toto odůvodnění krajský soud pro stručnost odkazuje. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy dle ustanovení § 2993 o. z. Při závěru, jak se projeví neplatná smlouva v majetkové sféře účastníků takové smlouvy, je třeba zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty. Není pak bez významu povaha vzájemného plnění, které si účastníci musejí obecně vydat. V případě smluv o úvěru se typicky jedná o vzájemné peněžité plnění, tedy o vzájemnou restituční povinnost stejného druhu (stejnorodé plnění). V případě stejnorodého (peněžitého) plnění tak poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Uvedené tak znamená, že majetková sféra obohaceného se bez spravedlivého důvodu zvětšila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Jinak řečeno, smluvní strana neplatné smlouvy může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení pak nevyžaduje vznesení námitky vzájemného vypořádání žalovanou stranou dle ustanovení § 2993 o. z., neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., když určení výše takového ochuzení není otázkou synallagmatického vypořádání bezdůvodného obohacení, ale otázkou kvantifikace bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním. Veden těmito závěry tak krajský soud uzavírá, že žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení z této neplatné smlouvy v celkové výši 7.936,30 Kč, kdy na základě neplatné smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku 10.164,30 Kč, od žalované pak získala na stejnorodém plnění částku 2.228 Kč, o kterou se snížil prospěch žalované jako obohacené. Žalobkyně tedy má vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7.936,30 Kč, přičemž okresní soud nepřiznal žalobkyni ničeho s tím, že neprokázala, že žalované finanční prostředky poskytla, resp. že jí vůbec doručila platební kartu a zpřístupnila [příjmení] ke kartě. S tímto názorem se krajský soud neztotožňuje, kdy má za to, že žalobkyně doloženými výpisy z účtu ke kreditní kartě na jméno žalované označené konkrétním číslem karty prokázala čerpání poskytnuté částky a rovněž z těchto výpisů vyplývají i úhrady (splátky) žalované. Argumentaci, že nebylo prokázáno, že žalované byly karta, [příjmení], potažmo finanční prostředky ze strany žalobkyně poskytnuty, pouze s odkazem na to, že žalobkyně nedoložila doklad o odeslání karty a [příjmení], považuje krajský soud za přepjatě formalistickou, kdy z provedeného dokazování, ač nepřímo, vyplývá opak, neboť s výpisy z účtu logicky korespondují i časové souvislosti, kdy smlouva byla podepsána dne 12. 8. 2019 a k prvnímu použití a čerpání prostřednictvím karty došlo dne 18. 8. 2019. Účet pak je veden od 12. 8. 2019. Odvolací argumentace žalobkyně je tak v tomto směru zcela důvodná, kdy žalobkyně má nárok na úhradu bezdůvodného obohacení, jak uvedeno shora. Žalobkyni pak rovněž vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení z takto přiznané částky 7.936.30 Kč dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data 18. 6. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na odeslané rozhodnutí o zesplatnění úvěru, kde byla žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dluhu, tj. i bezdůvodného obohacení, kdy toto jí bylo odesláno doporučenou poštou dne 4. 6. 2020, tj. při běžném chodu věcí jí bylo doručeno třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), přičemž dle výzvy měla dluh uhradit do 17. 6. 2020, prodlení tedy nastalo dne 18. 6. 2020 a od tohoto dne byl krajským soudem přiznán úrok z prodlení. Na jiné v žalobě požadované nároky nemá žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy nárok.

15. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. dle ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě co do částky 7.936,30 Kč s příslušenstvím vyhověl a ve zbývajícím rozsahu rozsudek okresního soudu dle 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či plnění ve splátkách.

17. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1, 2 o. s. ř.

18. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, zde bylo rozhodnuto, dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení více úspěšná. Krajský soud uzavírá, že pro účely určení úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny žalobní pohledávky, ale i z příslušenství kapitalizovaného dle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. ke dni vyhlášení rozhodnutí, neboť i toto je předmětem řízení. Při plném procesním úspěchu žalobkyně by náklady řízení představovaly částku celkem 12.900 Kč, sestávající ze splaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za zastupování advokátem 8.500 Kč dle § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 5 úkonů právní pomoci po 1.700 Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu na zahájení řízení, předžalobní výzva se skutkovým a právním základem, účast u jednání okresního soudu dne 22. 9. 2021 a dne 25. 10. 2021), hotových výdajů advokáta v podobě 5 režijních paušálů po 300 Kč za provedené úkony právní služby, tj. 1.500 Kč dle § 13 a.t. a k tomu 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2.100 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. S ohledem na pouze částečný celkový procesní úspěch žalobkyně ve výši 15,46 % (úspěch v částce 8.995,77 Kč – 57,73 %, neúspěch co do částky 6.587,16 Kč – 42,27 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně = celkový úspěch 15,46 %) náleží žalobkyni pouze 15,46 % z celkových nákladů řízení, tj. z částky 12.900 Kč, což je přiznaná částka 1.994,40 Kč.

19. Pokud jde o odvolací řízení, zde byla žalobkyně rovněž úspěšná pouze zčásti, a to ze shodným procentuelním úspěchem jako je popsáno v bodě odůvodnění 18., má tedy nárok pouze na 15,46 % vynaložených nákladů řízení, které činí celkem 3.420 Kč a sestávají ze zaplaceného poplatku z odvolání 1.000 Kč, odměny právního zástupce za jeden úkon právní pomoci – sepis odvolání ve výši 1.700 Kč dle § 7 bodu 3, § 11 odst. 1 písm. k) a. t., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 a. t., náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 420 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náleží žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 528,70 Kč (15,46 % z 3.420 Kč).

20. Celkově tak náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činí ve výroku II. přiznanou částku 2.523,10 Kč. Povinnost k náhradě nákladů soud uložil žalované splnit v obecné třídenní pariční lhůtě, a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).