75 Co 58/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení 49.194,17 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 12. 2025, č. j. 16 C 222/2025-34,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně částky 4 168 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 168 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 804,91 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni částku 5 422 Kč do tří dnů od právní rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 772,17 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 437,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 377,48 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 791,90 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % a úroku 14,75 % ročně z částky 24 791,90 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované, kdy z tohoto důvodu je smlouva o úvěru ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v souladu s § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZSÚ“) absolutně neplatná. V rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční příjmy ani výdaje žalované jako spotřebitele v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod., přičemž bez zjištění a ověření reálných příjmů a běžných výdajů nemohl věřitel vůbec úvěruschopnost žalované provádět. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá ZSÚ. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky ve výši 36 669 Kč, které představují přes 100 % z jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč a pro nepřiměřeně vysoké úroky ve výši 86 % ročně. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované pouze částku 25 832 Kč a že žalovaná předchůdkyni vrátila pouze částku 20 410 Kč a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku 5 422 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. Částka 5 422 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobkyni, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o. z., viz rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku II. v rozsahu nepřiznané částky 4 186 Kč podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala změny rozhodnutí tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno. Namítala, že částka 4 186 Kč měla být přiznána jako dosud nevrácená jistina ze smlouvy ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , kdy okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že se žalovaná obohatila pouze o částku 25 832 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 30 000 Kč. Dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, byla mezi žalovanou a , právnická osoba, uzavřena Smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , ve které se mj. uvádí, že „Provident touto Smlouvou poskytuje zápůjčku (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 30 000 Kč.“ Dále se ve Smlouvě uvádí, že „… podle Smlouvy bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky Zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, částka, která činí celkem , hodnota, Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky Zákazníka podle předchozí věty, tedy částka ve výši 25 832 Kč.“ Bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalované, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv. „na ruku“ žalované. Žalovaná obdržela částku 30 000 Kč. Žalovaná neobdržela pouze částku 25 832 Kč, která jí byla vyplacena „na ruku“, jak zcela mylně uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalované, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhů žalované, přestože tato část nebyla reálně vyplacena „na ruku“ žalované. Za bezdůvodné obohacení je vždy nutno považovat celkovou poskytnutou částku po odečtení úhrad žalované. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 9 590 Kč (30 000 Kč – 20 410 Kč).

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne 21. 5. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky 49 194,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , adresa, uzavřela s žalovanou dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své závazky ze smlouvy nesplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku 20 410 Kč a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatila. Žalobkyně se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 24 791,90 Kč a dalších poplatků a příslušenství. Smlouvou ze dne 27. 1. 2025 postoupila právní předchůdkyně spornou pohledávku na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc dne 10. 12. 2025 projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Předně krajský soud konstatuje, že přejímá skutková zjištění okresního soudu učiněná pod body 4.-8. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy na tato pro stručnost zcela odkazuje.

7. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud v prvé řadě zcela přejímá právní závěr okresního soudu o tom, že předmětná smlouva je neplatná z důvodů uváděných okresním soudem, kdy na toto odůvodnění krajský soud pro stručnost odkazuje, přičemž žalobkyně tyto právní závěry okresního soudu ve svém odvolání ani nezpochybňuje a tyto akceptuje. Své povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně jednoznačně nedostála, a smlouva o úvěru ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a spotřebitel je pak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy má nárok pouze na vrácení jistiny, která nebyla žalovanou vrácena, což je částka 9 590 Kč (poskytnuto bylo 30 000 Kč, zaplatila částku 20 410 Kč). Krajský soud neakceptuje argumentaci okresního soudu o výpočtu výše bezdůvodného obohacení, kdy má za to, že žalobkyně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 30 000 Kč a nikoli pouze 25 832 Kč, jak jednoznačně vyplývá z provedeného dokazování a jak ostatně zjistil i okresní soud. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 9. 2022, kterou uzavřela , právnická osoba, (úvěrující) a žalovaná (úvěrovaná), se předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout úvěrované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit tam dohodnutým způsobem, kdy ve smlouvě bylo ujednáno refinancování zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č. , hodnota, ve výši 4 168 Kč, proto žalované měla být vyplacena ponížená částka ve výši 25 832 Kč, převzetí této částky žalovaná potvrdila. Smlouva tohoto obsahu byla stranami prokazatelně uzavřena a bylo na ni ze strany žalované plněno, tudíž ujednání tam uvedená jsou platná a odpovídají faktickému stavu, jak obě strany stvrdily svými podpisy a následným chováním. Krajský soud tedy nemá důvod pochybovat o obsahu smlouvy a o tom, že podle smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně dle ujednaného obsahu plněno, kdy z dokazování nevyplynul opak a žalovaná toto v průběhu řízení ani nenamítala. Pokud pak žalovaná z titulu této neplatné smlouvy zaplatila pouze částku 20 140 Kč, má povinnost vrátit rozdíl (30 000 Kč – 20 140 Kč) ve výši 9 590 Kč, tj. na bezdůvodném obohacení o 4 168 Kč více, než přiznal okresní soud.

8. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. dle ustanovení § 220 o. s. ř. v napadené části změnil tak, že žalobě vyhověl co do částky 4 168 Kč.

9. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal z důvodu pasivity žalované důvody pro povolení delší lhůty plnění či plnění ve splátkách.

10. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1, 2 o. s. ř.

11. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, zde bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla i přes změnu rozsudku stále úspěšnějším účastníkem řízení, této však před okresním soudem žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

12. Pokud jde o odvolací řízení, zde byla žalobkyně zcela úspěšná, a náleží jí tedy plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného poplatku z odvolání 1 000 Kč, odměny právního zástupce z punkta 4 168 Kč za 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč, ve výši 2 000 Kč (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) dle § 7 bodu 3, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů ve výši 471 Kč (jízdné za cestu z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět dne 21. 4. 2026 – účtovaných 60 km vozidlem o doložené průměrné spotřebě 5,7 l /100 km jízdy, při ceně paliva 34,10 Kč/1 l a náhradě za opotřebení 5,90 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 573/2025 Sb.), náhrady za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět ve výši 600 Kč (4 započaté půlhodiny po 150 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu a 21% DPH z částek odměny a náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 833,91 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náleží žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 5 804,91 Kč.

13. Povinnost k náhradě nákladů soud uložil žalované splnit v obecné třídenní pariční lhůtě, a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).