75 Co 59/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 51.484 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 11. 2025, č. j. 11 C 132/2025-27,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 10.678,91 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu odvolacího řízení částku 1.452 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 36.000 Kč a částku 15.484 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36.000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.516,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.484 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.973 Kč (výrok III.).

2. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud odůvodnil aplikací ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.973 Kč, která představuje 52,23 % z jejich celkové výše. Tyto náklady podle okresního soudu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.060 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky MS ČR č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení jež nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 11. 2025 náhrada 1.350,01 Kč za cestu osobním vozidlem a náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč ponížené na jednu polovinu, neboť zástupce žalobkyně se zúčastnil dvou jednání. Dále okresní soud přiznal 21% DPH z cestovného a náhrady za ztrátu času. Odměnu za zastoupení advokátem, okresní soud žalobkyni nepřiznal, neboť se dle jeho názoru nejedná o účelně vynaložené náklady. Okresní soud uvedl, že jak z úřední činnosti, tak ze smlouvy o postoupení pohledávek předložené v projednávané věci vyplývá, že žalobkyně je společností, která se zabývá vymáháním postoupených pohledávek, a to ve velkém množství a jedná se prakticky o inkasní agenturu. Jako taková by měla disponovat příslušným aparátem pro správu pohledávek, které pravidelně vymáhá prostřednictvím formulářových žalob, jako je tomu v tomto případě. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17 tak okresní soud náhradu za zastoupení advokátem nepřiznal.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny, pokud jde o výrok III. tak, že žalovanému bylo bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 10.915,92 Kč. Odvolatelka v prvé řadě souhlasila se závěrem okresního soudu, který pokud jde o náklady řízení účastníků aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a správně určil míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, a to v rozsahu 52,23 %. Naopak žalobkyně nesouhlasí se závěrem okresního soudu, který přiznal žalobkyni odměnu jen za 3 úkony právní služby, když žalobkyně učinila v právní věci 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ve věci a účast u soudního jednání dne 6. 11. 2025. Zásadně však odvolatelka nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu, kterým nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za zastupování advokátem, neboť se dle okresního soudu nejedná o účelně vynaložené náklady. Žalobkyni není zřejmé, jak soud prvého stupně k tomuto závěru došel. Je pravdou, že žalobkyně je faktoringovou společností, která je věřitelem více pohledávek, je však také držitelem licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů udělené jí Českou národní bankou. Tedy pozice žalobkyně je obdobná pozici banky a jen těžko může být akceptován závěr, že například banka v soudním sporu o vymožení své pohledávky se nemůže nechat zastoupit advokátem a uplatňovat náhradu nákladů řízení spojených s tímto zastoupením. Předmětem žaloby byla přitom právě pohledávka z bankovního úvěru. Žalobkyně nikterak nezneužívá nákladů na navýšení pohledávky a úvaha okresního soudu v tom směru, že by měla mít dostatek kvalifikovaných zaměstnanců, kteří by ji u soudu zastoupili naráží rovněž na skutečnost, že ani tímto způsobem by žalobkyně nedosáhla kvalifikované právní pomoci, kterou může poskytnout pouze advokát.

4. Žalovaná se odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III. spolu s dosavadním obsahem spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z většího rozsahu důvodné.

6. Lze souhlasit se závěrem okresního soudu, který pokud jde o náhradu nákladů řízení účastníků aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud také správně dovodil míru úspěchu účastníků ve sporu, když správně určil, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 76,1 % a úspěch žalované činil 23,8 %. Okresní soud pro účely tohoto výpočtu správně kapitalizoval požadované příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Správně také pak okresní soud určil, že žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených na nákladů v rozsahu 52,23 %.

7. Odvolací soud se však nemůže ztotožnit s tím, že okresní soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem, kterého si žalobkyně zvolila na základě plné moci.

8. Již v nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, Ústavní soud vyložil, že pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem.

9. Z citované i související judikatury Ústavního soudu vyplývá, že je povinností obecných soudů ve fázi rozhodování o náhradě nákladů řízení procesně úspěšné straně provést test účelnosti požadovaných nákladů řízení a že přiznat lze pouze ty, které mají charakter účelných ve vztahu k uplatněnému či bráněnému právu. V právě posuzované věci okresní soud nepochybně zvažoval otázku účelnosti žalobkyní požadované náhrady nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem, když náhradu na tyto náklady nepřiznal, nicméně tento závěr nelze v projednávané věci akceptovat. V posuzované věci nelze totiž dovozovat, že zastoupení žalobkyně vykazuje znaky zneužití práva, které by zakládalo možnost zcela odepření náhrady tohoto typu nákladů řízení ani nevykazuje jinou situaci, pro kterou by takový postup ve věci byl odůvodnitelný; tímto nemůže být sám o sobě pouze charakter poskytované právní služby jako spíše administrativní či charakter samotné činnosti žalobkyně. Pokud okresní soud v rámci odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení aplikuje závěry z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 585/17, pomíjí to, že nosným důvodem rozhodnutí Ústavního soudu byl závěr o zneužití práva na zastoupení advokátem žalobce, kdy advokát žalobce nepřímo žalobce vlastnil, čímž mělo docházet k účelovému navyšování pohledávek, a nikoliv pouze charakter podnikání žalobce spojený se správou vlastních pohledávek. Skutečnosti o zneužití práva žalobkyně na zastoupení advokátem nebyly okresním soudem zjištěny ani jinak z obsahu spisu nevyplývají, proto odvolací soud považuje argumentaci okresního soudu vycházející dílem z citovaného nálezu Ústavního soudu za nepřípadnou. V tomto směru odvolací soud nepřehlédl, že žalobkyně a její zástupce sídlí pod stejnou adresou, nicméně tato okolnost sama a osobě (bez osvědčením majetkové propojenosti mezi žalobkyní a jejím zástupcem či osvědčení společného majetkovém zájmu těchto subjektů a profitu advokáta z podnikání žalobkyně) nemůže vést k závěru o zneužití práva na zastoupení advokátem spočívajícího v nedůvodném navyšování uplatněné pohledávky.

10. V právě posuzované věci tedy platí, že zde nejsou relevantní důvody pro závěr o tom, že by zastoupení žalobkyně advokátem, resp. náklady s tím spojené, měly být posouzeny jako neúčelné.

11. Zbývá tedy posoudit, zda žalobkyni v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení náleží za zastoupení advokátem náhrada na odměnu počítaná z tarifní hodnoty dle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „AT“) sazbou mimosmluvní odměny dle § 7 AT či tato náhrada redukovaná ve smyslu § 14b AT. K vyřešení této otázky je třeba mimo jiné posoudit samotný návrh žalobkyně v této věci učiněný, a to optikou, zda se jedná či nejedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaný žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, pro nějž se rovněž vžil pojem formulářová žaloba.

12. K aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 AT v posuzované věci krajský soud uvádí, že opakovaně ve svých rozhodnutích uzavřel, že i v případě žalob na zaplacení pohledávek z titulu nesplaceného úvěru je přípustná aplikace ustanovení § 14b odst. 1 AT při určování výše odměny za zastoupení advokátem (např. sp. zn. 75 Co 50/2015, 75 Co 69/2015, 75 Co 270/2015). Za formulářový návrh lze považovat zpravidla takový návrh mající podobu využitého vzoru, jež se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě v takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob, účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvého stupně jej „odhalí“ díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce nebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. II. ÚS 3011/11 nebo nález téhož soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, oba uveřejněné na www.nalus.usoud.cz). Od těchto závěrů, byť Ústavním soudem přijatých v tzv. bagatelních věcech, se nemá krajský soud důvod odlišovat, neboť ve své podstatě je uvedená charakteristika formulářových žalob použitelná i pro žaloby s požadovaným plněním nad 10.000 Kč.

13. V posuzované věci však o takový případ nejde, když žalobkyně v žalobě podrobně popsala uplatněný nárok, vývoj úvěrového vztahu, jeho obsah včetně ujednání o úrocích, úrocích z prodlení a uplatněných poplatků a do žaloby včlenila natolik individuální údaje vztahující se ke konkrétní posuzované věci, že nelze uzavřít, že by se v dané věci jednalo o žalobu formulářovou. Právní služby advokáta žalobkyně tak v posuzované věci nelze považovat za rutinní činnost administrativního charakteru, za kterou by mu měla náležet odměna ve snížené výši. Podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 AT tak v této konkrétní posuzované věci splněny nebyly. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalobkyně podává, zastoupena shodným advokátem, žaloby z titulu uzavřených úvěrových smluv, z nichž některé jsou svým obsahem podobné, a bylo by lze je považovat za tzv. formulářové žaloby. V projednávané věci se však o tento případ nejedná a aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 AT v projednávané věci nelze.

14. Na základě výše uvedeného pak účelně vynaložené náklady právní služby žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.060 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 3.180 Kč (příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva k plnění, podání žaloby a účast u jednání okresního soudu dne 6. 11. 2025), dle § 11 odst. 1 AT, dále z náhrady 4 režijních paušálů z toho dvou á 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení a předžalobní výzvu k plnění, které byly učiněny před 1. 1. 2025 a 2x po 450 Kč za úkony právní služby žaloba a účast u jednání dne 6. 11. 2025, které byly uskutečněny až po 1. 1. 2025, tedy po účinnosti novely advokátního tarifu. K těmto nákladům je pak také nutno připočíst náklady cestovného ve výši 1.350,01 Kč a náhradu za ztrátu času ve výši 600 Kč v souvislosti s účastí zástupce žalobkyně u jednání dne 6. 11. 2025, které byly sníženy o jednu polovinu, tedy na částku 675 Kč a 300 Kč, neboť zástupce žalobkyně se dne 6. 11. 2025 účastnil dvou jednání okresního soudu. K nákladům řízení je pak třeba připočíst 21% DPH ve výši 3.190,95 Kč, když advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem uvedené daně. Celkové účelné náklady řízení před okresním soudem tak představují částku 10.678,91 Kč.

15. Krajský soud zdůrazňuje, že závěr okresního soudu, že by žalobkyně neměla mít právo na náhradu nákladů řízení, jelikož povaha jejího podnikání vykazuje znaky spíše inkasní agentury, která má převážně administrativní charakter a žalobkyně by tak měla disponovat příslušným aparátem nemůže obstát. Jak správně argumentuje žalobkyně v odvolání je jejím výsostným právem nechat se v řízení zastoupit zvoleným advokátem a uplatňovat, eventuálně bránit svá práva u soudu.

16. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení změnil, tak jak je uvedeno ve výroku I. shora tohoto usnesení.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení neúspěch pouze v nepatrné části a náleží jí právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby (podání odvolání) ve výši 1.500 Kč snížený o jednu polovinu, tedy na částku 750 Kč dle § 7 bod 4, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (odvolání, nikoliv ve věci samé z tarifní hodnoty 8.942,92 Kč), z náhrady 1 režijního paušálu za 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a z náhrady 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tedy celkem 1.452 Kč.

18. Místo plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů určil krajský soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.