75 Co 99/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53.752 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 12. 2024, č. j. 10 C 21/2024-44,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.752 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacenía) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.752 Kč za dobu od 15. 2. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku ve výši 11.312,30 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53.752 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu ohledně zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.105,3 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.752 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a zavázal žalovaného povinností k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 17.874,18 Kč (výrok III.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z níž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZSÚ“) neplatná, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 70.000 Kč a žalovaný jí zaplatil částku 16.248 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 53.752 Kč, zavázal žalovaného k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, jedná se dle okresního soudu o požadavek předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku.

3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II. v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.752 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a souvisejícímu nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši ve výši 11,75 % ročně z částky 53.752 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. Namítala, že žalovaný se v důsledku neplnění svých smluvních povinností dostal do prodlení, a z toho důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Hlavní funkce úroků z prodlení je zcela zřejmá, jedná se o zákonem předpokládanou sankci za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas, tak jak bylo mezi smluvními stranami ujednáno. Druhou funkcí úroků z prodlení je funkce kompenzační, zajišťuje, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit. Žalobkyně je tedy toho právního názoru, že soud prvního stupně jednoznačně pochybil, když v napadeném rozsudku nepřiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně pak odvoláním nebrojí proti závěru okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy.

4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 8. 2023 u Okresního soudu v Šumperku domáhala zaplacení částky ve výši 53.752 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným byla dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s úrokem ve výši 67.487 Kč a poplatkem ve výši 1.500 Kč vrátit v 21měsíčních splátkách po 6.748 Kč. Za dobu trvání úvěru ovšem žalovaný uhradil pouze částku ve výši 16.248 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022 na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 13. 1. 2023. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 16.248 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném dlužné jistiny ve výši 53.752 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 70.000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 16.248 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení od 15. 12. 2022. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Okresní soud věc projednal u jednání konaného dne 3. 12. 2024, kde byl vyhlášen napadený rozsudek.

7. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 4. - 11. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Správně tedy okresní soud provedl test postupu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu předchůdkyně žalobkyně nedostála (viz bod. 17-.20. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje a ostatně tak činí i sama žalobkyně. Důsledkem uvedeného nikoliv řádného postupu pak je, jak správně dovozuje okresní soud, neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle ust. § 87 ZSÚ, a žalobkyně má tak nárok na vrácení pouze jistiny spotřebitelského úvěru (při zohlednění, co jí dosud žalovaný uhradil), nadto v době přiměřené možnostem žalovaného. Ke kvantifikaci nároku žalobkyně se pak pro stručnost odkazuje na bod 20. písemného odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 53.752 Kč, a to bez příslušenství (výrok I.), když ve zbytku žalobu zamítl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) pak stanovil ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Tento výrok rozsudku nabyl právní moci dne 11. 2. 2025, žalovaný byl pak povinen uvedenou částku žalobkyni uhradit do 14. 2. 2025 s tím, že pokud tak neučinil, je ode dne 15. 2. 2025 v prodlení. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 postupuje u data určení prodlení žalovaného tímto způsobem.

10. Jelikož v napadeném výroku II. okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení z částky 53.752 Kč a v době rozhodování odvolacího soudu byl žalovaný již v prodlení s úhradou této částky, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal jí požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení – 15. 2. 2025) v zákonné výši, kdy zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 15. 2. 2025 12 % ročně, avšak žalobkyně požadovala pouze 11,75 %, přičemž soud nemůže jít nad návrh účastníků.

11. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, a to podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na poměrnou část nákladů řízení, které celkem činily 18.358 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.151 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53.752 Kč sestávající z částky 3.260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.630 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3.260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 12. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 12. 2024 částka 384,36 Kč představující jednu třetinu (souběh tří jednání před soudem v jeden den) z náhrady za 96 ujetých km v částce 753,08 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4x 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2.728,82 Kč, tj. celkem 18.358 Kč. Pokud jde o úspěch žalobkyně, tato požadovala v žalobě včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování okresního soudu celkem částku 69.300 Kč, jejímu nároku pak bylo vyhověno celkem co do částky 56.001,48 Kč (53.752 Kč + příslušenství přiznané a kapitalizované ke dni rozhodnutí krajského soudu – 2.249,48 Kč). Celkový úspěch žalobkyně tak činil 80,81 %, úspěch žalovaného 19,19 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně, byla tato úspěšná celkem co do 61,62 %, což činí z celkové částky nákladů řízení 11.312,30 Kč, které byly žalobkyni přiznány.

12. Jde-li o řízení odvolací, pak lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.).