76 A 30/2011

Rubrum

76A 30/2011-193 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce J., bytem J. 120, zast. JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 4, proti žalovanému Celnímu ředitelství Olomouc, se sídlem v Olomouci, Blanická 19, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2011, č. j. 4452-2/2011-130100- 21, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Šumperk ze dne 13. 5. 2011, č. j. 1545-13/2011-096200-021, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 4 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve pokračování -2- 76A 30/2011 znění pozdějších předpisů, kterých se žalobce dopustil tím, že „…dne 22. 9. 2010 … při kontrolním vážení jízdní soupravy… bylo zjištěno překročení největších povolených hmotností stanovených zákonem č. 56/2001 Sb., resp. vyhláškou č. 341/2002 Sb. … konkrétně největší celkové povolené hmotnosti na nápravě číslo 2, 3; největší povolené hmotnosti motorového vozidla a největší povolené hmotnosti přívěsu. Největší povolená hmotnost jízdní soupravy nebyla překročena.“ Za to žalobci byla uložena pokuta 2.000 Kč a paušální částka náhrady nákladů řízení 1.000 Kč.

2. V žalobě žalobce namítal, že nebyl správně posouzen skutkový stav a věc nebyla správně právně posouzena. Vážení nebylo provedeno řádně na vážicí zóně podle metrologického předpisu MP 009-04, vážicí zóna nebyla řádně vyznačena a vážicí prostor nebyl překontrolovatelný, k tomu žalobce navrhoval místní šetření. Díky nesprávnému uložení vážicího zařízení mohou být výsledky vážení velmi zkreslené. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že ze spisového materiálu, zejména popisového listu a sdělení CSPSD, vyplývá, že vážní zóna podmínky pokynu splňuje. Podle žalobce z něj však vyplývá, že tato zóna nebyla vymezena a popisový list odkazuje na neexistující oranžový trojúhelník. Sdělení CSPSD se k otázce vážní zóny nevyjadřuje a navržený svědek nebyl předvolán a výslech proveden. Žalovaný tak vycházel z neprokázaných domněnek. Další námitkou brojil žalobce proti tomu, že nebyly splněny podmínky po celé délce vážicí zóny, což musí být prokázáno. V popisovém listu stanoviště část zóny chybí a správní orgány vycházely jen z fotografií špatné kvality a navrhované místní šetření neprovedly. Závěr správního orgánu, že celá zóna splňuje parametry podle pokynu, nemá oporu v provedeném dokazování. Správní orgán měl vyzvat subjekt provádějící měření k vyjádření nebo měl nařídit místní šetření a plochu přeměřit. Dále žalobce namítá, že došlo k porušení pokynu při vážení, když vozidlo bylo zabržděno. Žalobce požadoval převážení, což je uvedeno v protokolu, správní orgán k tomu však nepřihlédl. Spokojil se s písemným vyjádřením CSPSD, jehož pracovník nezaznamenal, že by řidič nedodržoval pokyny pro pohyb před vážicí zónou. Pokud toto vyjádření mělo být použité jako důkaz, měl mít žalobce možnost svědku klást dotazy a být přítomen výslechu. Pokud uvěřil správní orgán svědku bez dalšího proti námitkám žalobce, bylo porušeno právo žalobce na obhajobu. Poslední žalobní námitka směřovala proti výpočtu výsledků vážení, protože od naměřené hodnoty nebyla odečtena podle pokynu polovina intervalu rozšířené nejistoty, teprve tato hodnota měla být porovnána s číselným údajem podle právního předpisu. Správní orgány se omezily na pouhé sdělení CSPSD, že používají software EC 200, i když ve vážním lístku jsou uvedeny hmotnosti vozidla a ne částky zjištěné po shora popsaném odečtu.

3. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že k žalobním bodům se vyjádřil v napadeném rozhodnutí a odkázal na něj a dále uvedl, že žádný předpis nestanoví povinnost barevně vyznačovat vážní zónu, návrh na svědeckou výpověď a místní šetření odmítl žalovaný proto, že by nebyly účelné, skutkový stav byl řádně zjištěn ze spisu a výslech svědka efektivněji nahradilo sdělení CSPSD, ve kterém byl popsán postup měření obecně i v případě žalobce. Vážní zóna je podrobně popsána a fotograficky zdokumentována v popisovém listu ze dne 15. 5. 2006, od té doby pokračování -3- 76A 30/2011 nebyla změněna. Na místě žalobce přeměření nepožadoval a vážní zónou může být jakékoliv místo a nemusí být zadokumentováno podrobnými protokoly, znaleckým posudkem apod. Správní orgán I. stupně dal možnost žalobci se vyjádřit při ústním jednání i písemně a žalobce této možnosti vždy využil. Žalovaný rozebral tvrzení žalobce „při nakládce jsem byl naložen průtokovou vahou“ a uzavřel, že z toho nevyplývá, že při vážení byla souprava zabržděna. V protokolu žalobce neuvedl konkrétní námitku k porušení metodického pokynu. Opětovné přeměření vážní zóny žalobce nepožadoval. Správní orgány prokazovaly sklon a technický stav vyjádřením osobou znalou místa a problematiky kontrolního vážení (vyjádření CSDSP ze dne 16. 3. 2011). Pravdivost tohoto vyjádření posuzoval žalovaný ve vztahu k ostatním důkazům a dospěl k závěru, že tvrzení žalobce, že souprava byla zabržděna, je nepravdivé. Z obrany žalobce je zjevné, že obsah metrologického pokynu znal, věděl, že zabržděním mohou být výsledky ovlivněny a ve svůj neprospěch přesto soupravu zabrzdil. Žalovaný neprováděl výslech svědka, proto nemohl být porušen § 55 s. ř. Konfrontovat svědka s žalobcem nebylo povinností správního orgánu. S poslední žalobní námitkou se vypořádal správní orgán I. stupně a vyplývá z něj, že i po započtení poloviny intervalu došlo k překročení nejvyšší povolené hmotnosti na dvojnápravě 2, 3 a hmotnosti motorového vozidla a přívěsu.

4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 23. 6. 2011.

5. Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k žalobním námitkám žalobce zjistil, že příkazem Celního úřadu Šumperk ze dne 11. 1. 2011 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku popsaného shora a byla mu uložena pokuta ve výši 2.000 Kč.

6. Spis obsahuje popisový list stanoviště kontrolního vážení vozidel při silnici č. I/35 Vysoké Mýto (areál firmy Kobra Cargo v prostorách Celního úřadu Vysoké Mýto – Celní správy ČR).

7. Podle vážního lístku – protokolu Centra služeb pro silniční dopravu (dále i „CSPSD“) ze dne 22. 9. 2010 o vážení vozidla s řidičem – žalobcem vozidlo po srážce 3 % tolerance vykazovalo hmotnosti u os 2, 3 celkem 1640 kg, tj. 8,6 % nad povolený limit.

8. Podle vyjádření ze dne 5. 3. 2011 po seznámení se spisem 2. 3. 2011 žalobce nesouhlasil s tím, že spáchal přestupek, protože spisový materiál jeho spáchání neprokazuje. Ze spisové dokumentace nelze průkazně potvrdit, že stanoviště kontrolního vážení splňuje veškeré náležitosti požadované metrologickým předpisem MP 009-04. Stav komunikace, kde bylo prováděno měření, je v rozporu s tímto pokynem, jsou na ní výmoly a výtluky, je poškozená. Na místě není vyznačen obdélník o rozměrech 20 x 3 m, žádná značka, a není tedy jasné, která místa byla schválena k měření. Posunutí měřidel byť jen o 0,5 metru by znehodnotilo výsledek pokračování -4- 76A 30/2011 měření a navíc při přesném nevymezení stanoviště vážení jsou získané údaje nepřezkoumatelné. Popisový list stanoviště se neshoduje s reálným aktuálním stavem. Dále nebyla vážicí zóna vyměřena v souladu s citovaným pokynem podle jeho čl. 2.3.

1. Proto žalobce navrhl provedení důkazu místním šetřením a přeměřením vážicí zóny a zhodnocení kvality jejího povrchu. To bylo podle popisového listu učiněno naposled v květnu 2006. Provozní a přírodní vlivy podle rozhodnutí nebyly vztahy v úvahu. Při kontrolním vážení došlo k porušení čl. 6.3.1.1 pokynu MP 009-04 – obsluha měla zajistit, aby vozidlo nebylo zabržděno, což se nestalo. Návrhu žalobce, aby kontrolní vážení bylo provedeno s nezabržděným vozidlem nebylo vyhověno. Podle stanoviska Ministerstva dopravy ze dne 6. 11. 2006 má být u vozidel přepravujících sypké substráty kontrolována pouze celková hmotnost vozidla z důvodu řidičem neovlivnitelných posunů hmot při přepravě. V souzené věci nebyla celková hmotnost vozidla překročena. Protokol o vážení a vážní lístek neobsahují veškeré náležitosti požadované právními předpisy, jmenovitě podle vyhlášky č. 104/1997 Sb. Na protokolu je uvedeno jméno pana J.D., který však není zástupcem správce pozemní komunikace a neúčastnil se vážení. Z protokolu také nevyplývá, jak byl zohledněn výsledek vážení dle čl. 6.3.1.2 pokynu.

9. Ve vyjádřeních CSPSD ze dne 23. 3. 2011 a ze dne 24. 3. 2011 k dokazování bylo popsán proces zjištění skutkového stavu, při kterém byl zjištěn přestupek, kvalita povrchu komunikace a její sklon s odkazem na fotografie ze dnů 6. 4. 2009 a 17. 3. 2011, odkaz na shora citované metodické pokyny. Přílohou vyjádření je příkazní smlouva uzavřená mezi Ředitelstvím silnic a dálnic ČR s. p. o. a Centrem služeb pro silniční dopravu s. p. o. (CSPSD) ze dne 18. 11. 2008, podle které CSPSD přísluší hospodařit s dálnicemi a silnicemi I. třídy ve vlastnictví ČR, včetně oprávnění ke kontrolnímu vážení nejvyšších povolených hmotností a rozměrů vozidel a jejich náprav.

10. Součástí spisu je platné potvrzení o ověření stanoveného měřidla (vah) ze dne 3. 12. 2009.

11. K zabrzdění vozidla možnému ovlivnění výsledku měření se vyjádřil 11. 4. 2011 Český Metrologický institut (doručeno správnímu orgánu 13. 4. 2011) tak, že při statickém vážení vozidla na přenosné měřící zařízení pro zjišťování zatížení na kolo, zatížení na nápravu a celkové hmotnosti silničních vozidel ovlivňuje použití brzd výsledky vážení. Proto i metrologický předpis MP 009–04 požaduje, aby vozidlo nebylo během vážení zabrzděno a pokud se provádí vážení na vozovce s podélným sklonem, který by způsoboval sjíždění váženého vozidla ze zařízení, je nutno vozidlo zajistit jinak nebo jiným vhodným prostředkem. Protože při brzdění vozidla může docházet ke korelaci tohoto vlivu s dalšími faktory, které rovněž ovlivňují výsledky vážení, například vyvozená tření na závěsech vozidla a případně dalších elementech podvozku váženého vozidla, nelze předpokládat systematicky jednostranné ovlivnění výsledků vážení. Nelze rovněž jednoznačně kvantifikovat míru tohoto ovlivnění. Míra tohoto ovlivnění, díky korelaci s jinými možnými vlivy, závisí na konstrukci a technickém stavu váženého vozidla a může se pohybovat v rozmezí 1 až 5 % zatížení na nápravu. pokračování -5- 76A 30/2011

12. Správní orgán I. stupně oznámil žalobci ukončení dokazování, toto oznámení žalobce převzal 5. 4. 2011 a 26. 4. 2011 se vyjádřil.

13. Žalobce ve vyjádření z 26. 4. 2011 trval na svém předchozím vyjádření a namítal, že ani z nově založených listin nebylo prokázáno, že stanoviště kontrolního vážení splňuje veškeré náležitosti požadované metrologickým předpisem MP 009– 04. Z fotodokumentace nevyplynulo, jak byla reálně vymezena vážicí zóna s vyznačeným prostorem pro uložení vážicího zařízení a není zřejmé vyznačení obdélníku o rozměrech 20 × 3 m. Ani z vyjádření zástupce CSPSD nevyplynulo, že v celé délce vážicí zóny jsou splněny požadavky podle bodu 6.2.2. metrologického předpisu a délka prostoru před obdélníkem 20 × 3 m a za tímto obdélníkem nebyly změřeny a posouzeny s parametry podle citovaného článku. Žalobce trval na tom, že při kontrolním, vážení bylo vozidlo zabrzděno a návrhu žalobce, aby bylo kontrolní vážení provedeno znovu s nezabrzděným vozidlem, nebylo vyhověno. Toto tvrzení žalobce nemůže být tvrzením zástupce CSPSD vyvráceno. Z nově založených listin nevyplývá skutečnost, zda a jak se osoby provádějící vážení vypořádaly s vyhodnocením výsledků vážení podle bodu 6.3.1.2 metrologického předpisu a vyhlášky č. 341/2002 Sb. Podle § 15 odst. 5 této vyhlášky je stanovena váhová tolerance z důvodu možného znečištění vozidla 3 %. Tato tolerance však nepokrývá nepřesnosti měřidla nebo způsobu měření. Ty mají zachycovat podle čl. 6.3.1.2. metrologického předpisu definované hodnoty rozšířené nejistoty měření. Z vážního lístku odečet poloviny intervalu rozšířené nejistoty nevyplývá, je zde pouze uvedena zjištěná hmotnost na jedno kolo, od které se pak odečítá toleranční srážka 3 %. Žalobce navrhl provést za jeho účasti místní šetření v místě stanoviště vážení za účelem přeměření vážicí zóny (její délky, šířky, sklonu) a zhodnocení kvality povrchu. Toto bylo učiněno, jak vyplývá z popisového listu, naposledy v květnu 2006 a změny za posledních 5 let způsobené provozními a přírodními vlivy nejsou správními orgány nikde zaznamenány ani vzaty v úvahu. Dále žalobce poukázal na dopis se stanoviskem Ministerstva dopravy ze dne 6. 11. 2006.

14. V rozhodnutí ze dne 13. 5. 2011 správní orgán I. stupně uvedl, že měření proběhlo v místě, které splňuje veškeré náležitosti požadované metrologickým pokynem č. MP 009-04, jak vyplývá z přiložené dokumentace – popisového listu stanoviště Správy a údržby silnic Pardubického kraje ze dne 15. 5. 2006. Dále správní orgán I. stupně odkázal na vyjádření Ing. T. G., vedoucího MEJ 813 Pardubice (usnesení – doplnění listin k řízení o přestupku ze dne 22. 12. 2010), podle kterého bylo vážení jízdní soupravy provedeno staticky po jednotlivých nápravách na certifikovaných mobilních vahách s neautomatickou činností typu WL103 s uvedením výrobních čísel a ověřením ČMI (potvrzení ze dne 3. 12. 2009). O vážení byl vyhotoven protokol a vážní lístek. Vážením bylo zjištěno překročení hmotnosti jednotlivých náprav dle protokolu, což bylo v rozporu s § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhlášky č. 341/2002 Sb. Nebylo zjištěno překročení nejvyšší povolené hmotnosti celé jízdní soupravy. K námitkám žalobce správní orgán I. stupně uvedl, že vážní místo bývá označeno kužely, jak je vidět z fotografií ze dnů 6. 4. 2009 a 17. 3. 2011. Porovnáním fotografií a popisového listu je vidět, že se shodují. Navíc z metrologického předpisu ani jiných předpisů nevyplývá nutnost vyznačení kontrolního stanoviště. Povrch komunikace, kde proběhlo vážení, je od doby pokračování -6- 76A 30/2011 zaměření v nezměněné podobě, bez zjevného poškození, jak uvedlo CSPSD dne 24. 3. 2011. Tento stav doložilo fotografiemi ze dnů 6. 4. 2009 a 17. 3. 2011. Z uvedených důkazů vyplývá, že stav stanoviště odpovídal čl. 2.3.1 pokynu MP 009- 04. Místní šetření s ohledem na citované důkazy shledal správní orgán I. stupně jako nadbytečné s tím, že je nanejvýš nepravděpodobné, že by se změnila délka, šířka či sklony vážicí zóny, což potvrzuje i vysvětlení CSPSD ze dne 24. 3. 2011. Podle žalovaného z vyjádření žalobce při kontrolním vážení nevyplynulo, že by žádal převážení z důvodu zabrždění vozidla a proto se jedná o dodatečné účelové tvrzení. I kdyby byla jízdní souprava zabržděna, nemělo by to vliv na překročení nejvyšších povolených hmotností náprav. Stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 6. 11. 2006 bylo změněno 31. 1. 2008 proto, že si jej řidiči špatně vykládali. Výsledkem je, že se budou vážit celé jízdní soupravy a jednotlivé nápravy a v případě nesouhlasu řidiče s vážením toto bude řešeno ve správním řízení. Podle celního úřadu mají protokol a vážní lístek všechny náležitosti včetně podpisu, jak ukládá § 51c odst. 3 písm. j) vyhlášky č. 104/1997 Sb. Podepsaný J. D. je na základě příkazní smlouvy (přílohy vysvětlení CSPSD) oprávněný zástupce správce pozemní komunikace. K vážení jsou používány váhy s příslušným zpracovatelským software a výsledky odpovídají metrologickému předpisu MP 009-04, zákonu o pozemních komunikacích a vyhlášce č. 104/1997 Sb. Tato vyhláška neukládá výpočty nejistot, žalobce překročil největší povolenou rychlost na nápravy č. 2, 3, hmotnost motorového vozidla a přívěsu. Žalobce měl možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutím tak, že mu bylo doručeno oznámení o ukončení dokazování ze dne 31. 3. 2011. Zástupce žalobce nahlédl do spisu a předložil vyjádření 26. 4. 2011. Povolené sklony vážicí zóny jsou vyšší než skutečné a při kontrolním vážení žalobcova souprava jen mírně přesahovala vymezený obdélník. K obvinění žalobce učinil celní úřad vlastní výpočty. Celní úřad vyjmenoval podklady pro rozhodnutí a odkázal na zákon č. 56/2001 Sb. a § 15 odst. 1 písm. c) bod 4, odst. 2 písm. b) a d) vyhlášky č. 341/2002 Sb.

15. Podle vyjádření žalobce v protokole ze dne 22. 9. 2010 „při nakládce byl naložený průtokovou váhou; při vážení celním úřadem Vysoké Mýto nebyl dodržen metodický pokyn a bylo odmítnuto kontrolní vážení“. Uvedený protokol na vážní lístek odkazuje.

16. V napadeném rozhodnutí žalovaný popsal skutkový stav, proces vážení, odkázal na § 38a zákona č. 13/1997 Sb. a uvedl, že bylo zjištěno překročení největší celkové povolené hmotnosti nápravy číslo 2, 3 o 8,6 %, motorového vozidla o 7,2 % a přívěsu o 3,8 %. Největší povolená rychlost jízdní soupravy překročena nebyla, byly dodrženy i ostatní kontrolované limity. K námitkám žalovaný uvedl, že povinnost barevně vyznačovat vážicí zónu nevyplývá z žádných předpisů, kontrolní orgány před měřením mají povinnost zónu zkontrolovat, povinnost vést o tom dokumentaci nemají, avšak v souzené věci bylo vymezení zóny zakresleno do popisového listu stanoviště ze dne 15. 5. 2006. Přesné místo lze určit zaměřením od budovy s přesností na desetiny metru. Pokud žalobce měl pochybnosti o vážicí zóně, měl na to upozornit při vážení. Popis místa navíc objasňuje vysvětlení CSPSD ze dne 30. 3. 2011. Vážní zónou pro nízkorychlostní vážení může být jakékoli místo, pokud splňuje podmínky metodického pokynu. Vážní místo neodpovídá žádné certifikaci ani není výslovně upraveno žádným právním předpisem či správním aktem. Tomu odpovídá i pokračování -7- 76A 30/2011 to, že měření probíhá na přenosném měřícím zařízení. Tímto se toto měření odlišuje od vysokorychlostního měření nepřenosnými vahami. Místo vážení dále dokládají i fotografie ze dnů 6. 4. 2011 a 17. 3. 2011. Na místě žalobce vážicí místo nezpochybňoval. Místo lze kdykoli přeměřit. Při zastavení jízdní soupravy jednotlivou nápravou na vážním zařízení a odlehčením brzdového pedálu nedochází k pohybu vozidla, proto zatížení na jedno kolo ani nápravu nemohlo být terénem ovlivněno. Vyjádření CSPSD je vyjádřením správce komunikace a osoby znalé problematiky i daného místa. Námitka žalobce v protokole o vážení byla obecná, nebylo uvedeno konkrétní porušení pokynu a chyběla námitka zabrždění vozidla. Před vážením je řidič kontrolovaného vozidla povinen řídit se pokyny osoby obsluhující vážicí zařízení, proto případné zabrždění nelze klást za vinu správním orgánům či CSPSD. Proto není nutno dokazovat, zda souprava byla zabržděna či nikoliv. I kdyby toto bylo zjištěno, jednalo by se o vědomé zkreslení výsledků vážení žalobcem.

17. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Spornou otázkou v souzené věci je, zda vážicí zóna byla na místě řádně nebo vůbec vyznačena, zda bylo správně uloženo vážicí zařízení a zda byly splněny podmínky pokynu po celé délce vážicí zóny. Podle žalobce mělo být provedeno místní šetření ke kontrole těchto skutečností, měl být vyslechnut žalobcem navržený svědek a měl být vyzván k vyjádření subjekt provádějící měření.

19. Pro řádné zjištění postupu při vážení si soud s ohledem na souzenou věc a námitky žalobce vyžádal od žalovaného zaslání Metodiky kontrolního vážení a Metrologický předpis MP 009-04. Žalovaný sdělil, že tyto pokyny nebyly součástí spisového materiálu a byly ve správním řízení použity jako skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti a že nejde o volně šiřitelné písemnosti; tyto pokyny lze pořídit za poplatek.

20. Z Metodiky kontrolního vážení Centra služeb pro silniční dopravu, verze 02, ze dne 2. 9. 2008, soud zjistil, že v něm je definována vážicí zóna a vymezení se provádí kužely z vybavení mobilních expertních jednotek CSPSD; pro každé stanoviště se vyhotovuje schématický situační plán. Metrologický předpis 009-04 se vztahuje na přenosné měřicí zařízení pro zjišťování zatížení na kolo, zatížení na nápravu a celkové hmotnosti silničních vozidel pro účely kontroly provozu na pozemních komunikacích a je dostupný za poplatek (http://www.cmi.cz). V tomto předpisu jsou stanoveny krom definice vážní zóny postupy při vážení.

21. Soud konstatuje, že ke dni nabytí právní moci napadeného rozhodnutí (29. 6. 2011) k zániku odpovědnosti za přestupek (spáchán 22. 9. 2010) nedošlo (srov. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích).

22. Dále soud konstatuje, že skutková podstata přestupku podle účinné právní úpravy existuje i ke dni vydání rozsudku [§ 42a odst. 4 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb.], a to včetně shodné právní úpravy sankcí, proto posuzoval souzenou věc podle hmotněprávní úpravy účinné v době spáchání přestupku v souladu s § 7 odst. 1 zákona o přestupcích. pokračování -8- 76A 30/2011 I. Námitky týkající se vážení

23. Podle § 42a odst. 4 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, řidič vozidla se dopustí přestupku tím, že vozidlo překročí při nízkorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.

24. Zvláštním předpisem je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.

25. Podle § 38a odst. 3 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., ve znění ke dni spáchání přestupku, nízkorychlostní kontrolní vážení zajišťuje správce pozemní komunikace v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady.

26. Podle § 38a odst. 7 téhož zákona nízkorychlostní kontrolní vážení zahrnuje kontrolu největší povolené hmotnosti silničního vozidla, kontrolu největší povolené hmotnosti na nápravu a skupiny náprav vozidla, další hmotnostní poměry vozidla a kontrolu největších povolených rozměrů vozidel a jízdních souprav.

27. Prováděcím předpisem k zákonu č. 56/2001 Sb. je vyhláška č. 341/2002 Sb., podle jejíhož § 1 písm. k) největší povolenou hmotností je pro účely této vyhlášky největší hmotnost, se kterou smí být vozidlo užíváno v provozu na pozemních komunikacích. Podle § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 této vyhlášky největší povolené hmotnosti na nápravu vozidla nesmí překročit od 1,3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 t - 19,00 t.

28. Podle § 15 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 341/2002 Sb. největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí překročit u motorových vozidel se třemi nápravami 25,00 t, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 t … 26,00 t.

29. Podle § 15 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 341/2002 Sb. největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí překročit u přívěsů se dvěma nápravami 18,00 t.

30. Podle § 15 odst. 4 vyhlášky č. 341/2002 Sb. největší povolená hmotnost vozidla nesmí překročit hodnotu největší technicky přípustné hmotnosti vozidla. Největší povolená hmotnost jízdní soupravy nesmí překročit hodnotu největší pokračování -9- 76A 30/2011 technicky přípustné hmotnosti jízdní soupravy. Největší povolená hmotnost na nápravu nesmí překročit hodnotu největší technicky přípustné hmotnosti na nápravu.

31. Podle § 15 odst. 5 vyhlášky č. 341/2002 Sb. okamžitá hmotnost vozidla (soupravy) nesmí překročit největší povolenou hmotnost vozidla (soupravy). V případě znečištění (např. bláto, sníh, voda) se připouští překročení největší povolené hmotnosti vozidla (soupravy) maximálně o 3 %.

32. Podle § 38b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. při nízkorychlostním kontrolním vážení je řidič vozidla povinen řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení.

33. Podle § 38b odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. způsob provádění nízkorychlostního kontrolního vážení, náležitosti dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení a vzor dokladu stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a její § 51a, kde je stanoveno, že řidič vozidla zajede na zařízení pro kontrolní vážení, kde je provedeno nízkorychlostní kontrolní vážení; vážení je provedeno za přítomnosti řidiče a dalších členů osádky v kabině vozidla a dále jsou v § 51c stanoveny náležitosti a vzor dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení.

34. Z uvedeného vyplývá, že obecně závaznými právními předpisy není stanoveno vyznačení vážní zóny.

35. První žalobní námitkou žalobce namítal, že vážení nebylo provedeno řádně na vážící zóně podle předpisů MP 009–04, jmenovitě došlo k porušení ustanovení 2.3.1 a 6.2.

2. Podle ustanovení 2.3.1 tohoto pokynu vážicí zóna je úsek vozovky, jehož délka se rovná nejméně dvojnásobku největší délky váženého vozidla nebo jízdní soupravy (vzdálenost přibližných středů kolových montáží přední a zadní nápravy vozidla nebo soupravy) a odpovídající speciálním požadavkům na povinnost – viz obrázek 2. Podle ustanovení 6.2.2 požadavky na kvalitu vozovky tvořící vážicí zónu jsou: podélný sklon musí být menší než 2 %; příčný sklon musí být menší než 3 %; při zjišťování kolových zatížení musí být příčný sklon menší než 0,5 %. Vážicí zóna musí být dostatečně tuhá, aby nedocházelo ke změnám, které by mohly negativně ovlivnit výsledky měření – materiál povrchu musí být kvalitní (musí být bez výtluků a vyjetých kolejí) a čistý (zbavené nečistot). Žalobce konkrétně namítal, že vážicí zóna nebyla řádně vyznačena a vážicí prostor nebyl nekontrolovatelný a že vážení neproběhlo řádně na vážicí zóně.

36. Na popisovém listě (v soudním spise na č. l. 36 až 37 – včetně fotografií z popisového listu a na č. l. 74 – fotografie stanoviště ze dne 17. 3. 2011) stanoviště při silnici č. I/35 Vysoké Mýto, areál Celního úřadu Vysoké Mýto, je umístěna letecká fotografie stanoviště a dále narýsovaný situační náčrt s uvedením jednotlivých vzdáleností v metrech, stanoviště je slovně popsáno, je uveden výškopis a vložena fotodokumentace. V závěru je jmenovitě uvedena osoba, která dne 15. 5. 2006 stanoviště zaměřila a zpracovala popisový list (jde o vedoucího inspektora provozů pokračování - 10 - 76A 30/2011 Správy a údržby silnic Pardubického kraje pana M. C.). Dokument je nazván „Stanoviště kontrolního vážení vozidel“ a je zde uveden odkaz na § 38a a § 38b zákona č. 13/1997 Sb. V situačním náčrtu i slovním popisu je vymezeno stanoviště vážení – vážicí zóna o rozměrech 20 × 3 m. Ve slovním popisu je v poznámce uvedeno, že výškové zaměření bylo provedeno technickou nivelizací a jde o výškový systém relativní. Dále je v popisu uvedeno mimo popis umístění, že povrch stanoviště je proveden v živičné úpravě, bez poškození, vyjetých kolejí či nerovností. Podélný sklon je maximálně 0,45 %, příční maximálně 2,5 %. Soud konstatuje, že z tohoto popisu, fotografií a výsledku kontroly příslušnými zaměstnanci vyplývá, že stanoviště není poškozeno, a to celé stanoviště, nikoli jen vymezená menší část 20 x 3 m, což odpovídá celému náčrtu (celý obrázek popisového listu na str. 2), rozměry 20 x 3 m se týkají pouze obdélníku pro umístění vážního zařízení (tomu odpovídá oranžové vyznačení). Kontrola vážicí zóny byla provedena odbornou osobou, k tomu povolanou na základě citovaného § 38a odst. 3 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., která neměla důvod při výkonu své profese uvádět do protokolů nepravdivé údaje a byla nestranným svědkem. Jde tak proto o věrohodný důkaz. Nadto byly kvalita, rozměry a vyznačení vážicí zóny potvrzeny Vysvětlením CSPSD ze dne 24. 3. 2011 a sdělením CSPSD ze dne 17. 12. 2010, podle kterého vážní místo odpovídalo kapitole 6.2.2. a Vysvětlením CSPSD ze dne 23. 3. 2011, kde bylo opětovně popsán povrch vážního místa a které odkazovalo na Popisový list stanoviště a fotografie ze dnů 6. 4. 2009 a 17. 3. 2011, přičemž bylo potvrzeno, že stav stanoviště se nezměnil, nejsou na něm výtluky výmoly ani žádná jiná poškození. Pod prohlášením je podepsán Ing. T. G. Z uvedeného soud vyvozuje, že dodržení požadované kvality povrchu bylo citovanými písemnými prohlášeními jednoznačně prokázáno.

37. K věrohodnosti tvrzení referentů Správy údržby silnic Pardubického kraje soud konstatuje, že mu důvěřuje a odkazuje na obdobnou důvěru ve vztahu k policistům. K věrohodnosti výpovědí policistů soud dokazuje na to, že Nejvyšší správní soud zcela setrvale k tomu judikuje, že zásadně se výpovědi policistů považují za věrohodné, pokud neexistuje konkrétní důvod k opačnému posouzení - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, čj. 8 As 100/2011–70, podle kterého pokud policisté mohou zjistit spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (§ 22 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011) již na základě prostého kontrolního zjištění (např. nedostatky povinné výbavy), příp. přestupek obvykle nelze prokázat jinak (např. nedání znamení o změně směru jízdy odbočujícím automobilem), svědecké výpovědi policistů zpravidla postačí k prokázání těchto přestupků. Uvedené by neplatilo zejména v případě, že by v průběhu správního řízení vyšla najevo skutečnost, která by založila důvod pochybovat o jejich nestrannosti; v jiných případech Nejvyšší správní soud upozornil, že ne každý nestandardní postup či poklesek vůči profesionálním standardům výkonu policejního povolání zakládá pochybnosti o nepodjatosti policisty – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013, čj. 9 As 139/2012-30. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2013, čj. 6 As 22/2013-27, správní orgán rozhodně nevystačí s tím, že by bez bližšího zkoumání jednu či druhou „stranu“ označil za nevěrohodnou již z povahy věci. V případě policistů formuloval Nejvyšší správní soud tuto myšlenku např. v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, čj. 4 As 19/2007-114, pokračování - 11 - 76A 30/2011 policistu obecně lze považovat za nestranného svědka, neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného. Pokud jde o obviněného, také věrohodnost jeho verze událostí je třeba zkoumat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, nikoliv a priori předpokládat, že uvádí nepravdivé údaje (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2006, čj. 6 As 47/2005 - 84, ze dne 22. 10. 2008, čj. 1 As 64/2008-42, a ze dne 21. 9. 2011, čj. 2 As 52/2011 - 47, stejně jako výše citovaný rozsudek čj. 4 As 19/2007-114).

38. Ze soudního spisu zn. 76 A 9/2012 je zdejšímu soudu známo, že velikost vozidla žalobce (resp. obě části jeho jízdní soupravy při vážení nápravy přesahují vážní zónu, stanovenou na 22 m). Ve správním spise k soudnímu spisu uvedené spisové značky byly založeny fotografie vozidla žalobce (č. l. 95 až 101), kde je zaznamenané vozidlo, které žalobce řídil, a z fotografií bylo patrné, že vozidlo nestojí v celé své délce na ohraničené ploše. Na následující fotografii ve správním spise bylo osvědčení o registraci vozidel, která žalobce řídil (resp. obou částí jízdní soupravy), ta jsou součástí i soudního spisu zn. 76 A 30/2011. V souzené věci šlo o totožné vozidlo (resp. jízdní soupravu), jak vyplývá z kopie osvědčení o technickém průkazu na č. l. 29 a 40 soudního spisu. Na tomto osvědčení je uvedena i největší techniky přípustná hmotnost vozidla 26 t. Uvedené je rovněž popsáno ve vysvětlení k procesu dokazování přestupku ze dne 23. 3. 2011 (č. l. 81 soudního spisu).

39. Pokud jde o délku vážicí zóny, z popisového listu stanoviště uvedeného výše je zjevné, že vážicí zóna mimo vyznačení oranžovou barvou na povrchu vozovky (plocha o délce 20 m), tj. před i za touto vyznačenou částí, je dostatečně dlouhá a splňuje nejen stanovený rozměr v délce nejméně dvojnásobku žalobcova vozidla i zóny o rozměru 20 x 3 m, ale i účel ustanovení 2.3.1 metodického pokynu MP 009-04 a má dostatečný prostor i na to, aby vozidlo bylo řádně zváženo (nejsou zde nerovnosti, je dostatečný prostor pro nájezd a výjezd a je dostatečný prostor před i za zastaveným váženým vozidlem). Soud zdůrazňuje, že vážicí zóna slouží podle popisového listu k umístění vah (vážního zařízení), které rozhodně nemusí a ani nemůže být dvojnásobkem délky vozidla.

40. K výzvě Celního úřadu Šumperk ze dne 16. 12. 2010 mu sdělilo dne 17. 12. 2010 Centrum služeb pro silniční dopravu, odbor silniční kontroly – mobilní expertní jednotka 813, Pardubice (dále i „CSPSD, MEJ 813“), že jízdní souprava byla podrobena kontrolnímu vážení podle zákona č. 13/1997 Sb. a při kontrolním vážení bylo zjištěno, že na uvedené soupravě došlo k překročení největší povolené hmotnosti na nápravy vozidla i k překročení celkové hmotnosti vozidla, jak bylo uvedeno v protokolu o kontrolním vážení č. 2010813284, vážní lístek č. 3487. K dotazu ohledně způsobu vážení jízdní soupravy CSPSD uvedlo, že vážení bylo provedeno staticky po částech, tj. po jednotlivých nápravách a bylo v souladu s požadavky Metrologického předpisu MP 009-04 a schválené metodiky kontrolního vážení. Kapitola 6. 3. tohoto předpisu stanovuje způsoby vážení vozidel a vyhodnocení vážení u přenosného zařízení pokládaného na povrch vozovky. Kapitola 6.3.1. stanovuje požadavky na vážení po nápravách. Vážní místo bylo v souladu s kapitolou 6.2.2., která stanovuje požadavky na kvalitu vozovky tvořící pokračování - 12 - 76A 30/2011 vážní zónu (viz přiložený popisový list stanoviště) a vyrovnání vozidla bylo v souladu s kapitolou 6.2.3.

41. Podle „Vysvětlení CSPSD k procesu dokazování přestupku“ ze dne 24. 3. 2011 před každým vážením pracovnicí Centra služeb pro silniční dopravu, s. p. o., obsluhující váhy navedou vozidlo před vážní zařízení, vyzvou řidiče k zastavení motoru vozidla a informují o provedení kontrolního vážení. Pracovníci obsluhy zjistí hodnoty rozvorů a rozměrů vozidla a nákladů. Zjištěné hodnoty nahlásí obsluze software, která je nastaví do vyhodnocovacího programu. Poté poučí obsluha řidiče o postupu při kontrolním vážení jednotlivých náprav, a jakým způsobem se bude v prostoru vymezeném kontrolnímu vážení pohybovat. Kontrolní vážení je prováděno podle Metrologického předpisu MP 009–04. S výsledkem kontrolního vážení seznámí obsluha řidiče kontrolovaného vozidla. Podélný sklon stanoviště kontrolního vážení činí maximálně 0,45 %, takže při zastavení vozidla jednotlivou nápravou na vážním zařízení a odlehčení brzdového pedálu nedochází k pohybu tohoto vozidla. Pokud by k pohybu vozidla docházelo, byl by v souladu s metodikou realizace kontrolního vážení použít zakládací klín. Tím je jednotka vybavena a slouží k založení – zajištění vozidla proti pohybu při kontrolním vážení a odlehčení brzdového pedálu, pokud to situace vyžaduje. Ani Ing. T. G., který vysvětlení sepsal, ani jeho kolega přítomný kontrolnímu vážení během realizace kontrolního vážení nezaznamenali potřebu vážené vozidlo dodatečně jistit proti pohybu zakládacím klínem a nezaznamenali ani skutečnost, že by řidič nedodržoval vydané pokyny pro pohyb vážicí zónou. Pokud by došlo ze strany řidiče, jak tomu často bývá, ke snaze ovlivnit hmotnostní poměry jízdní soupravy přepouštěním vzduchu mezi „měchy“, je tato činnost řidiči rázně a důrazně vytčena a s okamžitou platností zakázána. Vedoucí MEJ 813 Pardubice Ing. T. G. si nevzpomínal podle svého tvrzení, že toto by byl případ žalobce.

42. Zdejšímu soudu je známo z věci o žalobě žalobce proti žalovanému o shodném přestupku ze dne 7. 6. 2011 (sp. zn. 76 A 9/2012), že podle písemnosti Centra služeb pro silniční dopravu, nazvaného jako „Vysvětlení k procesu dokazování přestupku“, ze dne 30. 8. 2011, doručeného Celnímu úřadu Šumperk 6. 9. 2011, v soudním spise zn. 76 A 9/2012 na č. l. 62 – 63, který byl žalobci ve správním řízení znám (zástupce žalobce nahlédl do spisu dne 19. 10. 2011 a převzal data na technickém nosiči), se podle § 15 odst. 2 písm. i) vyhlášky č. 341/2002 Sb. největší povolená hmotnost naložené jízdní soupravy týká pouze návěsových souprav.

43. Jak uvedl i žalovaný v napadeném rozhodnutí a jak vyplývá z popisového listu stanoviště, vážní zóna má rozměry 44,3 x 6,35 m.

44. Soud konstatuje, že na základě důkazů provedených popisovým listem, fotografiemi v něm obsaženými a fotografiemi ze dne 17. 3. 2011, na základě sdělení CSPSD ze dne 17. 12. 2010, 23. 3. 2011 a sdělení ČMI ze dne 11. 4. 2011 bylo prokázáno, že vážení proběhlo v souladu se zákonem, vyhláškou a metodickými pokyny. pokračování - 13 - 76A 30/2011

45. Na popisový list a vyjádření CSPSD odkazuje v napadeném rozhodnutí v bodě 1 na straně 4 a 5 žalovaný a podotýká, že přesné místo vážní zóny lze tak jednoduše určit zaměřením vážní zóny vzhledem k postavení budovy bývalého Celního úřadu ve Vysokém Mýtě. Tímto způsobem lze vážní zónu stanovit vždy zcela jednoznačně, přesně, a to na desetiny metru. Vážní místo při nízkorychlostním vážení nepodléhá žádné certifikaci ani není výslovně určeno právním předpisem či správním aktem.

46. Podle ustálené judikatury (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1993, čj. 6 A 68/93-10, příp. ze dne 28. 11. 1997, čj. 5 A 27/1995-29, a navazující judikatura správních soudů, v čele s Nejvyšším správním soudem – viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, čj. 6 Ads 134/2012-47, nebo ze dne ze dne 19. 11. 2009, čj. 1 Afs 88/2009-48, č. ve Sb. NSS 2646/2012, www.nssoud.cz) rozhodnutí správního orgánu prvního a druhého stupně tvoří jeden celek. Správní orgán I. stupně se k námitce týkající se vážení vyjádřil na straně 3 až 11 v odvoláním napadeném rozhodnutí a odkázal na vyznačení kužely, jak je vidět z fotografií pořízených nezávisle na sobě 6. 4. 2009 a 17. 3. 2011, přičemž toto označení vážního místa odpovídalo situačnímu náčrtu a fotodokumentaci v popisovém listu.

47. Před a za zakresleným obdélníkem je dostatečný prostor na to, aby se jednalo o dvojnásobek délky váženého vozidla nebo jízdní soupravy, resp. vzdálenosti přibližně od středu kolových montáží přední a zadní nápravy vozidla nebo soupravy. Pokud může být největší délka vozidla řízeného žalobcem podle § 16 odst. 1 písm. c) bod 14 nejvíce 22 m, délka vážní zóny byla s celkovou délkou 44 m zcela dostačující ke zvážení a nemá vliv na správnost vážení. Žalobce ani nenamítl, jak by při prokázaných rozměrech vozidla a vážicí zóny měly tyto skutečnosti ovlivnit nesprávnost vážení. Proto se soud shoduje s odborným vyjádřením Centra služeb pro silniční dopravu, že vážení proběhlo v souladu se zákony i s metodickými pokyny.

48. Ve správním spise nejsou zaznamenány rozměry vozidla, pouze je uvedeno, že nebyly překročeny (viz protokol o provedeném kontrolním vážení č. 2010813284 ze dne 22. 9. 2010). To je s ohledem na úplnou přezkoumatelnost napadených správních úkonů a obou správních rozhodnutí vadou, avšak v souzené věci tato vada neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle vyhlášky č. 341/2002 Sb. je maximální délka jízdní soupravy 22 m. Proto by měla mít vážní zóna délku 44 m. Podle popisového listu a geometrického nákresu vážní zóna odpovídá více než dvojnásobku délky barevně vyznačené vážní zóny a vozidla. Délka vážní zóny tak nezpůsobuje rozpor s metodickým pokynem Metodika kontrolního vážení vozidel, verze 02, Centra služeb pro silniční dopravu, ze dne 2. 9. 2008.

49. Z popisového listu a fotografií je zcela zjevné, že v místě byl dostatečný prostor pro vážení, manipulaci s vozidlem i váhami, pro najíždění apod. Pokud by žalobce jakoukoliv konkrétní relevantní námitku vznesl, soud by se jí zabýval a mohlo by připadat do úvahy odborné posouzení takové otázky, ovšem žalobce neuvedl nic, co by proces vážení mohlo zpochybnit. Nadto soud poukazuje na to, že vážení pokračování - 14 - 76A 30/2011 samotné je svou povahou technický úkon a z toho je nutno vycházet (v této souvislosti srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. 11. 2011, čj. 76 A 1/2011-35, a navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2013, čj. 4 As 17/2012-36, dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 27/2010-75, příp. i jiné rozsudky správních soudů, které se týkají měření rychlosti vozidel, alkoholu v dechu či krvi, propustnosti autoskel apod., vše dostupné na www.nssoud.cz).

50. Z věci sp. zn. 76 A 9/2012 je zdejšímu soudu známo, že podle „Vysvětlení k procesu dokazování přestupku“ ze dne 30. 8. 2011 vážení probíhá podle § 1 písm. c), i), k), m), n), o), § 15 odst. 2 písm. b) a d) a odst. 4 a 5 vyhlášky č. 341/2002 Sb. Největší povolená hmotnost žalobcem naloženého motorového silničního vozidla byla podle uvedených předpisů 26 tun (i osvědčení o technickém průkazu vozidla – viz č. l. 29 soudního spisu) a největší povolená hmotnost naloženého taženého přípojného vozidla 18 tun. Největší technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy je maximální hodnota součtu hmotností naloženého motorového vozidla a naloženého tažného přípojného vozidla. Největší povolená hmotnost naložené jízdní soupravy nesmí tedy v tomto konkrétním případě překročit 44 t. Vozidlo žalobce v souzené věci však vážilo 46,556 t, a to po odečtení toleranční srážky 3 % (jak je uvedeno ve vážním lístku).

51. Soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že nebylo třeba konat místní šetření za účelem prověření délky a kvality vážicí zóny a související námitku žalobce shledal jako nedůvodnou. Správnost vážení byla mimo vážní lístek, popisový list stanoviště s fotografiemi a fotografie pořízené při vážení prokázána i protokolem o vážení a dále „Vysvětlením CSPSD k procesu dokazování přestupku“ ze dne 17. 12. 2011, 23. 3. 2011 a 24. 3. 2011 a sdělením ČMI ze dne 11. 4. 2011 (č. l. 84 soudního spisu). Tyto důkazy i soud považuje za dostačující a věrohodné. Žalobce totiž ve svých námitkách netvrdí, co by mělo být dalšími důkazy prokázáno. Potřebě dalších důkazů nic nenasvědčuje. Žalobce nepředložil žádný důkaz, který by mohl být důvodem pro další dokazování – například fotografii (pořízenou i z mobilního telefonu), která by potvrzovala některá z tvrzení žalobce anebo vyvracela skutečnosti zjištěné ze shora popsaných důkazů. Navíc šetření na místě provedené v jiné době než v den vážení by stěží mohlo přesně vypovídat o tom, jaké byly poměry v místě v den vážení.

52. Žalobní námitkou týkající se vyhodnocování výsledků vážení podle bodu 6.3.1.2 předpisu MP 009-04 namítal žalobce, že se správní orgány nevypořádaly s námitkou týkající se vážení dle bodu 6.3.1.2 předpisu MP 900–04. Při vyhodnocování výsledků vážení se dle vážního lístku porovnávala a hodnota – hmotnost náprav s číselným údajem stanoveným právním předpisem. Rozdíl byl posouzen jako překročení zákonného předpisu. Při vyhodnocení výsledků vážení tak nebyl uskutečněn krok dle bodu 6.3.1.2 předpisu MP 009–04, tj. od naměřené hodnoty nebyla odečtena polovina intervalu rozšířené nejistoty tak, jak je definována citovaným pokynem. Teprve takto ponížená naměřená hodnota má být porovnána s číselným údaje stanoveným právním předpisem. K námitce žalobce se správní orgán spokojil pouze se sdělením Centra služeb pro silniční dopravu, že k váhám je pokračování - 15 - 76A 30/2011 dodáván software EC 200, který výsledky vážení vyhodnocuje. K tomuto však správní orgán neučinil žádný důkaz, popř. nedožadoval se bližšího vysvětlení, a to ani vzhledem k tomu, že ve vážním lístku jsou uvedeny „hmotnosti“ vozidla a ne částky zjištěné po odečtu poloviny intervalu rozšířené nejistoty od naměřené hmotnosti vozidla. Uvedeným software EC 200 dle obsahu vážního lístku dochází k porovnání parametrů stanovených právním předpisem s naměřenými hmotnostmi náprav vozidla a ne s částkami zjištěnými po odečtu poloviny intervalu rozšířené nejistoty od naměřených hmotností náprav vozidla.

53. K tomu soud konstatuje, že ani tuto námitku neshledal jako důvodnou. Soud se ztotožnil s právním názorem žalovaného, že na základě důkazu, jímž je „Vysvětlení CSPSD k procesu dokazování přestupku“ ze dne 24. 3. 2011 a 17. 12. 2010 a shodně „Vysvětlení k procesu dokazování přestupku“ ze dne 7. 6. 2011 ve věci sp. Zn. 76 A 9/2012, bylo prokázáno, že (jak již bylo uvedeno výše), odečet poloviny intervalu rozšířené nejistoty je již zakomponován v programovém vybavení vah. Jak již bylo uvedeno výše, hodnoty v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného přesně odpovídají vážnímu lístku a protokolu o vážení, v rozhodnutí celního úřadu byly uvedeny chybně. Pokud s výslednými hodnotami uvedenými na vážním lístku a v protokole o vážení žalobce nesouhlasil, mohl požádat o prověření a kontrolu vah podle zákona o metrologii, jak je uvedeno dále. V této souvislosti soud podotýká, že pokud celní úřad prováděl odečet (poloviny intervalu rozšířené nejistoty) ještě jednou a byl proveden dvakrát, jde o nesprávný postup a chybné zjištění skutkového stavu v rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného. S ohledem na znění § 42a odst. 4 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb. a zákaz reformatio in peius v odvolacím řízení nemá tato vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Zahrnutí odečtu poloviny intervalu rozšířené nejistoty v programovém vybavení vah je logickým vysvětlením a navíc ve vážním lístku jsou výsledky vážení uvedeny dvojí: jedny (vyšší) označeny jako „hmotnosti (bez toleranční srážky)“ a jedny označeny jako „hmotnosti s toleranční srážkou“, což odpovídá shora zaujatému názoru o skutkovém stavu. Procentní srážka ve vážním lístku je uvedena v konkrétní výši 3 % (což odpovídá i výpočtu u osy 1: bez srážky hmotnost 7.460 kg a po odečtu 7.235 kg).

54. K námitce týkající se zabrzdění vozidla žalobcem soud konstatuje, že podle obou Vysvětlení CSPSD k procesu dokazování přestupku v souzené věci nebylo zjištěno ani prokázáno, že žalobce nedodržel pokyny obsluhy vážního zařízení a že vozidlo bylo zabrzděno. Nadto podle sdělení Českého metrologického institutu ze dne 11. 4. 2011, doručeného správnímu orgánu I. stupně 13. 4. 2011, při statickém vážení vozidla na přenosném měřicím zařízení pro zjišťování zatížení na kolo, zatížení a nápravu a celkové hmotnosti silničních vozidel ovlivňuje použití brzd výsledky vážení. Předmětný Metrologický předpis MP 009–04 proto jako jeden z požadavků týkajících se správného způsobu používání tohoto zařízení uvádí, že vozidlo nesmí být při vážení zabrzděno a pokud se provádí vážení na vozovce s podélným sklonem, který by způsoboval sjíždění váženého vozidla ze zařízení, je nutno vozidlo zajistit klínem nebo jiným vhodným prostředkem. Protože při brzdění vozidla může docházet ke korelaci tohoto vlivu s dalšími faktory, které rovněž ovlivňují výsledky vážení, například vyvozená tření v závěsech kola a případně pokračování - 16 - 76A 30/2011 dalších elementech podvozku váženého vozidla, nelze předpokládat systematicky jednostranné ovlivnění výsledku vážení. Nelze rovněž jednoznačně kvantifikovat míru tohoto ovlivnění. Míra tohoto ovlivnění díky korelaci s jinými možnými vlivy závisí na konstrukci a technickém stavu váženého vozidla a může se pohybovat v rozmezí 1 % až 5 % zatížení na nápravu.

55. Podle vážního lístku došlo k převážení os 2,3 po odečtu 3 % toleranční srážky o 8,6 %, u os 1, 2, 3 po odečtu 3 % toleranční srážky o 7,3 %, u os 4, 5 po odečtu 3 % toleranční srážky o 3,8 % a u os 1, 2, 3, 4, a 5 po odečtu 3 % toleranční srážky o 5,8 %. Z toho se podává, že i v případě zabrzděného vozidla a odečtu nejvyšší možné míry 5 % podle shora citovaného sdělení by i tak došlo k naplnění skutkové podstaty souzeného přestupku. Proto je další dokazování v souzené věci bezpředmětné a nemohlo by na zjištěném stavu nic změnit.

56. I ohledně námitky zabrzdění vozidla při vážení platí výše uvedené, že nebyl prokázán opak, ani nevyvstala potřeba dalšího dokazování (zejména žalobce netvrdil ani neprokázal, že a jak by mohlo případné zabrzdění vozidla ovlivnit výsledky vážení) a že soud shodně se správními orgány shledal tvrzení odborných zaměstnanců CSPSD jako věrohodné. K provedenému dokazování a zjištění skutkového stavu soud konstatuje, že probíhá v souladu s § 3 správního řádu do míry, kdy nejsou již další pochybnosti a verze událostí předložená správními orgány se jeví jako pravděpodobná, odpovídající objasnění skutkového stavu mimo vší rozumnou pochybnost a požadavku praktické jistoty ohledně rozhodných skutečností, kdežto verze událostí podle žalobce jako zcela nepravděpodobná. Ohledně provedení dalších důkazů je nutno posuzovat jejich potřebu a nezbytnost, stejně jako věrohodnost tvrzení, která mají prokázat. V souzené věci byly některé skutečnosti zjišťovány a prokázány opakovaně řadou vysvětlení odborných osob (CSPSD ze dne 17. 12. 2010, 23. 3. 2011, 24. 3. 2011 a 11. 4. 2011 - ČMI, citováno shora).

57. Nedůvodná je námitka žalobce o nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, tj. že správní orgány nevěnovaly pozornost tomu, že v protokole o vážení žalobce uvedl, že nebyl dodržen pokyn MP 009-04. Dodržení postupů podle tohoto pokynu bylo jednou z klíčových otázek v souzené věci a správní orgány se jí zabývaly, jak vyplývá z obsahu napadených rozhodnutí, velmi podrobně. Konkrétní obsah obou napadených rozhodnutí je rozveden ve zbylé části rozsudku, včetně přezkoumání správnosti argumentace správních orgánů. IV. Procesní námitky IV. A Provedení důkazu listinou

58. Žalobce namítal, že žalovaný vycházel z listinných důkazů založených ve spise (vysvětlení CSPSD k procesu dokazování přestupku), ale v žádném z protokolů z jednání není uvedeno, že důkaz těmito listinami byl před účastníky proveden, resp. nebyl proveden výslech osoby, která vysvětlení sepsala. pokračování - 17 - 76A 30/2011

59. Podle § 53 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, o provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu. Za přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu veřejnost, se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo sdělí její obsah.

60. Soud zdůrazňuje, že žalobce byl prostřednictvím svého zmocněnce seznámen se stavem správního spisu a podklady rozhodnutí dne 2. 3. 2011 a 15. 4. 2011 (zástupkyně převzala data na technickém nosiči) a vyjádřil se k věci dne 7. 3. 2011 a dne 26. 4. 2011, to znamená, že se s nimi žalobce včas před shromážděním všech podkladů rozhodnutí a před rozhodnutím samotným efektivně seznámil, což je účelem seznámení se s listinami jakožto důkazy a podklady rozhodnutí. Ostatně, žalobce se k listinným podkladům přímo vyjádřil v písemnosti ze dne 7. 3. 2011, 26. 4. 2011 a dále v podaném odvolání. Žalobci byl znám obsah celého správního spisu a také se k němu vyjádřil před vydáním napadeného rozhodnutí. Tato situace je obdobná jako podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, čj. 1 As 157/2012-40, www.nssoud.cz, podle kterého správní orgán není povinen postupovat dle § 51 odst. 2 správního řádu z roku 2004, tj. vyrozumět účastníka řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání, jde-li o provedení důkazu listinou. I když se v odkazované věci jednalo o listinu doloženou účastníkem správního řízení, argumentace je použitelná i v souzené věci. S obsahem listiny coby důkazu se žalobce měl možnost seznámit při nahlížení do spisu, a to účinně, neboť si pořídil fotokopie obsahu spisu, a to vše proběhlo v rámci seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí a listiny byly součástí správního spisu před tím, než se s ním seznámil žalobce. Účel § 51 odst. 2 věta první správního řádu, podle kterého o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, byl naplněn i v souzené věci a postup celního úřadu nebyl žalobci na újmu. Proto i tato námitka je nedůvodná.

IV. B Vyhodnocování výsledků vážení

61. Žalobce dále namítal nesprávné vyhodnocování výsledků vážení podle bodu 6.3.1.2 předpisu MP 009-04, jmenovitě, že nebylo prokázáno, že byl proveden odečet poloviny intervalu nejistoty podle pokynu.

62. Podle ustanovení 6.3.1.2 metrologického předpisu MP 009-04 při vyhodnocení výsledků vážení se posuzuje, zda naměřený výsledek nepřesáhl specifikaci (stanovenou zvláštním předpisem) při jeho rozšíření dolů o polovinu intervalu nejistoty (případ 5, příloha A dokumentu ILAC-G8: 1996). Před posouzením, zda naměřená hodnota splňuje specifikaci danou zvláštním předpisem se tedy od tohoto výsledku odečte polovina intervalu rozšířené nejistoty vyjádřené podle níže uvedeného postupu. Celková rozšířená nejistota se skládá z nejistoty vyjádřené pomocí největší dovolené chyby zařízení v provozu (přičemž se předpokládá rovnoměrné rozdělení) a nejistoty plynoucí z vnějších vlivů. Pro odhad hodnoty nejistoty z vnějších vlivů se použijí 1,5 % indikované hodnoty (předpokládá se rovnoměrné rozdělení). Parametrem pro odhad nejistoty plynoucí z největší dovolené chyby zařízení (mpe) je hodnota ověřovacího dílku a největší dovolená chyba podle typu konstrukce zařízení pro dané zatížení. Nejistota dílčího měření (např. zatížení pokračování - 18 - 76A 30/2011 na nápravě) se vyjádří následujícím způsobem: u2n = (mpe děleno √3 )2 + (0,015.l)2, kde mpe je v největší dovolená chyba pro dané zatížení v provozu; 0,015 je hodnota plynoucí z nejistoty vnějších vlivů; I je indikace. Jednotlivé výsledky měření se považují v tomto případě za kontrolované veličiny (korekční koeficient: r = l) a při sčítání nejistot jednotlivých náprav pro vyjádření nejistoty celkové hmotnosti se jednotlivé jistoty sčítají následujícím způsobem: uC = u1 + u2 + … + un. Určení hodnoty rozšířené nejistoty se použije koeficient rozšíření k = 2.U = 2.uC.

63. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně se podává, že celní úřad provedl v souladu se zásadou in dubio pro reo tento odečet sám. Výpočet je uveden v odvoláním napadeném rozhodnutí. S tímto postupem celního úřadu žalobce v žalobě (nikoli v odvolání) nesouhlasil (nutno dodat, že s ním nesouhlasil podle svého písemného vyjádření ze dne 5. 3. 2011 a ze dne 26. 4. 2011 – s tím se však celní úřad ve svém rozhodnutí vypořádal, tudíž nejde o nepřezkoumatelnost). Nesouhlas žalobce není důvodný. Jak soud uvedl již výše a odkázal přitom na všechna „Vysvětlení CSPSD k procesu dokazování“, vždy vyhodnocuje výsledky vážení software EC 200, který je podle sdělení CSPSD realizován na základě metodického pokynu. Toto vysvětlení shledal soud (viz argumentace výše s odkazy na judikaturu) jako důvěryhodné a logické a neshledal proto potřebu dalšího dokazování.

64. Soud se ztotožňuje s žalovaným a poukazuje na obdobnou judikaturu, že jak správní úřady, tak zaměstnanci Centra služeb pro silniční dopravu nemají (obdobně jako policisté) zájem na tom, aby žalobce poškodili, poskytovali nesprávné informace anebo aby zpracovatelský software vah byl nastaven tak, aby žalobce poškodil. Žalobce nevznáší žádnou konkrétní námitku, proč by mělo být vážení nesprávné, resp. proč dospěl k závěru, že polovina intervalu nejistoty nebyla odečtena ani nedokládá (např. jiným vážním lístkem, fotografií měřidla v době nakládky apod.) své tvrzení, že byl naložen průtokovou váhou a naložený náklad měl jinou hmotnost. Jak soud zjistil z obou shora citovaných „Vysvětlení CSPSD k procesu dokazování přestupku“, výsledky vážení vyhodnocuje software EC 200, který vyhodnocení výsledků vážení realizuje na základě zákona č. 13/1997 Sb., vyhlášky č. 104/1997 Sb. a Metrologického pokynu MP 009-04. Soud konstatuje, že Centrum služeb pro silniční dopravu je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo dopravy ČR. Příkazní smlouva mezi Ředitelstvím silnic a dálnic jako správcem komunikace ČR s. p. o. a CSPSD s. p. o. k provádění vážení vozidel na dálnicích a silnicích I. třídy ze dne 18. 11. 2008 je založena na č. l. 78 – 80 soudního spisu. V souladu s § 38a odst. 3 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb. vážení prováděly osoby, na které byla tato pravomoc delegována, které jsou k tomu povolány a mají příslušnou odbornost a nejedná se tudíž o situaci, kdy bylo prováděno měření bez dostatečných kompetencí a zákonného zmocnění jak tomu bylo například v případě měření rychlosti vozidel soukromými obchodními společnostmi - popsáno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2008, čj. 1 As 12/2008-67, www.nssoud.cz, č. 1607/2008 Sb. NSS, podle kterého měření rychlosti vozidel na pozemních komunikacích nelze jakožto součást působnosti policie a obecní policie při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních pokračování - 19 - 76A 30/2011 komunikacích podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, přenést bez zákonného zmocnění na jiný subjekt (§ 79 odst. 8 a § 124 odst. 8 a 9 tohoto zákona).

65. Za tohoto stavu je bezpředmětné zabývat se nadále tím, zda výpočet celního úřadu odpovídal pokynu, tím spíše, pokud byla stanovená hodnota odečtena dvakrát. Námitku porušení ustanovení 6.3.1.2 předpisu MP 009-04 proto soud shledal jako nedůvodnou.

66. Pokud žalobce nesouhlasil s výsledky vážení, mohl v takové situaci v souladu s § 11 odst. 4 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, byl oprávněn vyžádat si ověření nebo kalibraci měřidla a vydání osvědčení o výsledku. Takový důkaz by byl relevantním důkazem pro provádění dalšího přezkumu a případného dokazování.

67. Požadavkům jak podle obecně závazných právních předpisů, tak podle obou vnitřních předpisů v souzené věci orgány provádějící měření dostály. To soud vyvodil z jejich obsahů a dále z vážního lístku, protokolu o vážení, popisového listu stanoviště, sdělení ČMI a všech vysvětlení CSPSD k procesu dokazování přestupku. Z žádných tvrzení žalobce nevyplývá, že by požadavky na vážicí zónu nebyly dodrženy, resp. že by měly vliv na správnost a výsledky vážení, jak bylo vysvětleno výše.

IV. C Námitka k neprovedení výslechu svědka

68. Žalobní námitku neprovedení výslechu svědků soud neshledal důvodnou. Podle návrhu žalobce v odvolání ve správním řízení navrhoval žalobce výslech osoby provádějící měření, a to za účelem zjištění vyhodnocení výsledku vážení.

69. Vzhledem k výše uvedené argumentaci by podle soudu nepřinesl výslech osoby provádějící vážení žádnou podstatnou skutečnost, poněvadž vyhodnocení výsledků vážení provádí programové vybavení vah a dále se k němu vyjádřilo CSPSD ve svém Vysvětlení k procesu dokazování přestupku (ze dnů 17. 12. 2011, 23. 3. 2011, 24. 3. 2011 a 30. 8. 2011) a ČMI ve sdělení ze dne 11. 4. 2011. Tyto důkazy byly již dostačující s ohledem na shora uvedenou argumentaci. Provedené důkazy a na ně navazující argumentace (správní a soudní) vyvrátily žalobní námitky o nesprávnosti výpočtu výsledků vážení.

70. K argumentaci žalovaného a pokynům správních orgánů srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2011, čj. 1 Ao 2/2010-185, Sb. NSS č. 2397/2011 – viz právní věta pod bodem III o sjednocování správní praxe prostřednictvím pokynů a případné libovůli při bezdůvodném odchýlení se od nich a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 28/2007-89, Sb. NSS č. 1532/2008, podle kterého týkají-li se Pokyny řady „D“, resp. „DS“, vydávané Ministerstvem financí výkonu veřejné správy, tedy činnosti správce daně, jakožto orgánu veřejné moci, navenek, ve vztahu k veřejnosti a upravují-li aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení daňových zákonů, nelze je, jakkoli jsou takto označeny, pokračování - 20 - 76A 30/2011 považovat za informace vyloučené z práva na jejich poskytnutí těm, jichž se postupy v nich upravené bezprostředně týkají, tj. daňovým subjektům.

71. Nadto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2007, čj. 7 Afs 45/2007-251, č. ve Sb. NSS 1383/2007, není v rozporu se zákonem, pokud za situace, kdy obecně závazný právní předpis výslovně neupravuje postup správních orgánů, k němuž jsou tyto zmocněny na základě zákona [v předmětné věci § 115 písm. b) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona], správní soud přezkoumá postup celních orgánů i z hlediska jeho souladnosti s vnitřním předpisem vydaným Generálním ředitelem Generálního ředitelství cel (SPČ 1/2000 – Pracovní postup při manipulaci se vzorky zboží k zajištění jeho totožnosti, určení sazebního zatřídění a ke zjištění jeho vlastností), který není jinak obecně právně závazný. Podmínkou ovšem je, že tento interní předpis upravuje postup, který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování a založil správní praxi při manipulaci se vzorky zboží, která je nepochybně a všeobecně dodržována. Správní orgán se pak od této správní praxe nemůže v jednotlivém případě odchýlit, neboť takový jeho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) nepřípustná.

72. V souzené věci je zjevné, že žalobci byly metodické pokyny známy a rovněž nebylo zjištěno, že by správní orgány vybočily ze své ustálené praxe, naopak, dodržením pokynů ji právě dodržely.

73. Podstatné v souzené věci rovněž je, že ze shora uvedených zákonů, vyhlášek ani metodických pokynů či judikatury nevyplynula v této konkrétní souzené věci povinnost správních orgánů provést kontrolní vážení.

74. Žalobce se přestupku dopustil tak, že subjektivní stránku (zavinění) naplnil formou nejméně nevědomé nedbalosti. Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb. nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Žalobce uvedl, že byl naložen průtokovou váhou a z toho vyvozoval, že dodržel stanovené váhové limity a nevěděl o jejich porušení. Vzhledem ke své profesi však žalobce měl a mohl vědět, že k porušení nejvyšších povolených hmotností došlo. I podle rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2012, čj. 8 As 58/2011-66, a ze dne 7. 8. 2008, čj. 1 As 56/2008-66, je odpovědnost řidiče za překročení povolených hmotností vozidla (náprav) nepřenositelná a pouhým nenaložením maximální váhy vozidla se žalobce své odpovědnosti nezbavil ani zbavit nemohl. To platí i v souzené věci a zdejší soud na tyto rozsudky pro stručnost pouze odkazuje.

75. Pro úplnost soud konstatuje, že ex offo zkoumal nicotnost a nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí mimo žalobní námitky, jak je k tomu povinen, a neshledal nicotnost napadeného rozhodnutí s ohledem na uvedení § 55 odst. 3 zákona o přestupcích v záhlaví rozhodnutí celního úřadu (podle tohoto ustanovení místně příslušný správní orgán může k usnadnění projednání přestupku pokračování - 21 - 76A 30/2011 nebo z jiného důležitého důvodu postoupit věc i bez souhlasu účastníků řízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje). K použití tohoto ustanovení však chybí v tomto rozhodnutí odůvodnění [nadto Celní úřad nad Orlicí neuvedl správně v postoupení správné aplikované ustanovení, kterým není § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu, ale k němu speciální § 55 odst. 3 zákona o přestupcích] a není uvedeno ani v napadeném rozhodnutí žalovaného, což však podle soudu v dané procesní situaci nemá vliv na zákonnost napadených rozhodnutí.

76. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení úspěšnému žalovanému, protože ten žádné neuplatnil a soud žádné ze spisu nezjistil, a neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Olomouci dne 20. 3. 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Martina Radkova v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně