76 A 7/2025

Rubrum

č. j. 76 A 7/2025 - 132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ing. H. M. zastoupená JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábř. L. Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti: Správa železnic, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2025, č. j. MD-28782/2024-910/37, a ve věci navrhovatelky: Ing. H. M. zastoupená JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: Hlavní město Praha Shodu s prvopisem potvrzuje 2 76 A 7/2025 sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1 zastoupeno JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy Z 2048/00, vydaného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4 ze dne 26. 4. 2012, takto:

Výrok

I. Žaloba proti výrokům I. a II. rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 4. 7. 2025, č. j. MD-28782/2024-910/37, se odmítá.

II. Žaloba proti výroku III. rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 4. 7. 2025, č. j. MD-28782/2024-910/37, se zamítá.

III. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy Z 2048/00, vydaného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4 ze dne 26. 4. 2012, se zamítá.

IV. V řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 4. 7. 2025, č. j. MD-28782/2024-910/37 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy Z 2048/00, vydaného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4 ze dne 26. 4. 2012 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu, dne 29. 12. 2023, č. j. MHMP 2570226/2023, výrokem I. schválil záměr označený jako „Modernizace traťového úseku Praha – Libeň – Praha-Malešice I. stavba“ na pozemcích v katastrálních územích Hloubětín, Hrdlořezy, Kyje, Libeň, Malešice a Vysočany; výrokem II. povolil kácení dřevin rostoucích mimo les a stanovil podmínky pro kácení; výrokem III. povolil výjimku ze zákazů u zvláště chráněného druhu živočicha bobra evropského a stanovil podmínky výjimky; výrokem IV. stanovil podmínky pro ochranu území, projektovou a realizační přípravu stavby; výrokem V. vymezil území dotčené vlivy stavby; a výrokem VI. stanovil platnost územního rozhodnutí na dobu pěti let ode dne nabytí právní moci.

2. Proti tomuto podala žalobkyně odvolání. Kromě žalobkyně podali odvolání i další odvolatelé. Žalovaný ve výroku I. napadeného rozhodnutí zamítl odvolání některých odvolatelů jako nepřípustná. Ve výroku II. zamítl odvolání některých odvolatelů jako opožděná. Ve výroku III. do jednotlivých výroků doplnil nové zpřesňující podmínky a ve zbytku rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy potvrdil.

3. Žalobkyně žalobou požadovala zrušení napadeného rozhodnutí. Současně požadovala zrušení prvostupňového rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje 3 76 A 7/2025 4. Zároveň žalobkyně navrhla zrušení opatření obecné povahy – územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy Z 2048/00, vydaného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4 ze dne 26. 4. 2012, kterým bylo změněno funkční využití ploch na funkci tratě a zařízení železniční dopravy, s cílem umožnit modernizaci železniční tratě, tj. zajištění kapacity trati pro výhledový rozsah dopravy výstavbou druhé traťové koleje v úseku Libeň – Malešice a Malešice – Hostivař včetně mimoúrovňového křížení trojkolejné trati Běchovice – Libeň se zdvoukolejněnou tratí Libeň – Malešice.

5. Svou žalobní legitimaci žalobkyně odvozovala od vlastnictví nemovitosti na adrese P. H. z. 32 a 34, která, jak krajský soud uvěřil, se nachází v P. 9, H. Žalobkyně tvrdila, že předmětná stavba zasáhne do jejího vlastnického práva snížením ceny nemovitosti, práva na příznivé životní prostředí a soukromí. Zásah do těchto práv je způsoben především zvýšením hlukové a imisní zátěže v okolí nemovitosti a negativním zásahem do celkového vzhledu okolí. Odmítnutí části žaloby pro zjevnou neoprávněnost 6. Krajský soud žalobu ve vztahu k napadeným výrokům I. a II. odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb. (výrok I. rozsudku). V této části žaloba směřuje proti výrokům, které se týkají výlučně právního postavení jiných osob, nikoli žalobkyně.

7. Výroky I. a II. napadeného rozhodnutí nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují žádná práva či povinnosti žalobkyně. Stejně tak jimi nemohlo dojít k zásahu do jejích procesních práv, neboť jejich předmětem bylo toliko posouzení přípustnosti a včasnosti odvolání jiných odvolatelů. Případná nezákonnost těchto výroků by se proto mohla dotýkat pouze osob, jejichž odvolání byla odmítnuta, nikoli žalobkyně.

8. Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, dovodil, že žalobní legitimace je dána tehdy, dotýká-li se úkon správního orgánu právní sféry žalobce. Obdobně NSS v rozsudku ze dne 31. 10. 2007, č. j. 2 As 46/2006-100, č. 2276/2011 Sb. NSS, uzavřel, že žalobu poškozeného proti rozhodnutí v přestupkové věci je třeba odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. v té části, v níž poškozený napadá výrok týkající se viny obviněného či sankce, neboť takový výrok se netýká jeho vlastní právní sféry.

9. Stejný princip dopadá i na nyní posuzovanou věc. Žalobkyně je podle § 65 s. ř. s. oprávněna domáhat se soudního přezkumu pouze těch výroků napadeného rozhodnutí, které se dotýkají jejích vlastních veřejných subjektivních práv. Není však oprávněna brojit proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto výlučně o procesních právech jiných odvolatelů. Ve vztahu k těmto výrokům je osobou zjevně neoprávněnou. Návrhové body ve vztahu k územnímu plánu:

10. Navrhovatelka uvedla, že soud je v řízení o zákonnosti územního rozhodnutí oprávněn a povinen zkoumat zákonnost územního plánu, podle nějž je stavba napadeným rozhodnutím umisťována a dle jejího názoru není napadené opatření obecné povahy (dále jen „OOP“) v souladu se zákonem a nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Konkrétně namítla, že napadené OOP trpí nedostatkem odůvodnění souladu s nadřazenými Zásadami územního rozvoje hlavního města Prahy (dále jen „ZÚR“), které stanovily zvyšování podílu zeleně, když v projednávané věci dochází k záboru plochy zeleně bez náhrady. Dále má navrhovatelka za to, že v napadeném OOP bylo nezákonně vymezeno nové zastavitelné území v rozporu s ustanovením § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon ve znění účinném v době přijetí OOP. Rovněž dle názoru žalobkyně v OOP chybí vyhodnocení Shodu s prvopisem potvrzuje 4 76 A 7/2025 kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí, odůvodnění OOP je zcela nedostatečné a nenaplňuje požadavky právních předpisů a judikatury. Závěrem navrhovatelka uvedla, že napadené OOP je v rozporu s předpisy na ochranu veřejného zdraví, neboť řeší nedostatečně otázku hlukových limitů. Žalobní body ve vztahu k napadenému rozhodnutí 11. Následující žalobní námitky se týkají napadeného rozhodnutí. Žalobkyně obecně uvedla, že most je špatně navržen, je výrazně naddimenzován a navrhla, aby byla rekonstrukce mostu realizována metodou jako most u Zahrádek přes údolí Peklo, kde byl jeho vliv na okolí minimální.

12. Žalobkyně namítá, že nejde o modernizaci, ale o stavbu nové trati a napadené rozhodnutí není v terminologii jednotné, stejně jako nejednotně hodnotí záměr v celém řízení, kdy někdy je posuzován i s navazujícími etapami (zdvojkolejnění, vysokorychlostní trať, dále jen „VRT“) a někdy, v případě posuzování negativních vlivů stavby, samostatně.

13. Dle žalobkyně napadené rozhodnutí zkreslilo odvolání podané žalobkyní, protože shrnutí odvolacích bodů provedené žalovaným neodpovídá vždy formulaci z odvolání.

14. Další výhrada žalobkyně směřuje vůči tomu, že orgán ochrany přírody nepoměřil veřejný zájem na zachování plochy PS (sady, zahrady, vinice) a ZMK (zeleň městská a krajinná) bez stavebních zásahů a žalovaný nad rámec své pravomoci doplnil úvahu orgánu územního plánování o umístění záměru dopravní infrastruktury ve veřejném zájmu.

15. Žalobkyně znovu napadá soulad stavby s územním plánem, neboť dle jejího názoru umístění stavby opěrné zdi v ploše izolační zeleně, když opěrnou zeď nelze považovat za nejmenované využití, je s územním plánem v rozporu.

16. Žalobkyně se domnívá, že orgán ochrany přírody nijak specificky neposoudil možnost umístění záměru stavby v enklávě otevřené krajiny ve smyslu ZÚR.

17. Další výhrada se týká celoměstského systému zeleně, neboť dle názoru žalobkyně nejde o modernizaci trati, ale o novou železniční stavbu a ta na několika místech do celoměstského systému zeleně zasahuje.

18. Obdobně žalobkyně namítá, že orgán ochrany přírody ve svých stanoviscích specificky nepoměřoval ochranu území se zvýšenou ochranou zeleně a rovněž nebyl posouzen ani orgánem ochrany přírody, ani orgánem územního plánování zásah do územního systému ekologické stability.

19. Žalobkyně dále tvrdí, že stavbu nelze umístit do přírodního parku Smetánka, a to z důvodu silného zásahu do krajinného rázu Hořejšího rybníka. Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, které zhodnotilo stavbu v souladu s požadavky na ochranu krajinného rázu, je dle jejího názoru nedostatečně odůvodněné. Obdobně formulovala žalobkyně námitku týkající se krajinného rázu, a to tak, že dle jejího názoru není dostatečně odůvodněné a zásah do krajinného rázu musí posoudit sám orgán ochrany přírody a nelze bez dalšího přebírat stanoviska odborníků či znalců.

20. Ve vztahu k významnému krajinnému prvku žalobkyně namítla nekonkrétní závazek minimalizace zásahu do vodního toku Rokytka. Shodu s prvopisem potvrzuje 5 76 A 7/2025 21. Dále žalobkyně namítla, že nebyla adekvátně stanovena náhradní výsadba za vykácené stromy a porosty a projektová dokumentace závazně nestanoví rozsah sadových úprav.

22. K otázce hluku žalobkyně namítá nedůslednosti při tvorbě akustické studie, a to, že změna železničního svršku, která má snížit hlučnost, už zčásti proběhla, akustická studie vychází z obměny vozového parku, který však není jistý, stejně jako výměna brzdicích špalků za méně hlučné nekovové. Upozorňuje na nejednotnost při hodnocení záměru.

23. Žalobkyně sporuje názor Ministerstva životního prostředí, které v souhlasném závazném stanovisku EIA k ověření změn záměru uvedlo, že změny, k nimž došlo v rámci dokumentace pro územní řízení, nejsou z pohledu EIA významné, neboť nebudou mít zásadní vliv na životní prostředí v dané lokalitě. V rámci EIA žalobkyně nesouhlasí se studií proveditelnosti, s hlukovou studií, s posouzením zásahu do krajinného rázu, posouzením vlivu na faunu a flóru a posouzením možnosti umístění záměru do území přírodního parku.

24. V rámci EIA se první námitka týká studie proveditelnosti. Žalobkyně se snažila od Správy železnic získat studii proveditelnosti, což se jí však nepovedlo, a tudíž není možné informace, kterými Správa železnic argumentuje, ověřit.

25. Další námitka se týká hlukové studie. Žalobkyně uvádí, že data použitá pro výpočet hluku v roce 2014 a 2017 se zásadně liší. Přenos zvuku a jeho rezonování v údolí lze jen stěží odhadnout.

26. Následující námitka se vrací k problému krajinného rázu, žalobkyně nesouhlasí s tvrzením, že významné krajinné prvky budou ovlivněny jen během výstavby. Podle ní jsou vizualizace již hotové stavby zavádějící, most bude ve skutečnosti vyšší, vizualizace jsou zobrazeny v období plného vegetačního růstu, přitom nová výsadba vyroste za 15–20 let. Žalobkyně požaduje nové vizualizace se zobrazením reálného ozelenění stavby po jejím dokončení, včetně posouzení plánovaných protihlukových opatření, poté požaduje nové zhodnocení krajinného rázu.

27. Žalobní námitku žalobkyně označila „fauna a flóra“, nicméně faktický obsah námitky se týká umístění dočasných pilířů pro instalaci mostu, v níž žalobkyně konstatuje, že napadené rozhodnutí závazně neurčuje, která varianta umístění je vhodnější.

28. Žalobkyně uvádí, že požadovala řádné posouzení umístění stavby v přírodním parku, nové hodnocení místního biokoridoru a nové přehodnocení zásahu do území přírodního parku.

29. Žalobkyně namítá znehodnocení nemovitostí v lokalitě, protože ty jsou cenné právě díky zachovalému přírodnímu rázu krajiny. Upozornila na to, že plánovaná stavba zasáhne do provozu cyklostezky do Vysočan.

30. Závěrem se žalobkyně vyjádřila k druhové výjimce pro bobra evropského, dle jejího názoru závazné stanovisko, podle něhož by neměl mít následný provoz na trati na dotčený druh negativní vliv, vychází z akustické studie k první etapě projektu a neposoudilo vyšší hlukovou zátěž po zdvojkolejnění celé trasy, a to vůči zvlášť chráněným druhům. Stanovisko žalovaného a odpůrce 31. Odpůrce k návrhu na zrušení opatření obecné povahy územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy Z 2048/00 uvedl, že incidenční přezkum opatření obecné povahy, o nějž jde v projednávané věci, má akcesorickou povahu a jde o kontrolu zákonnosti v rozsahu, který Shodu s prvopisem potvrzuje 6 76 A 7/2025 je vymezen současně podanou správní žalobou. Žalobkyně proto nemůže uplatňovat námitky, které nesouvisí s ochranou zájmů žalobkyně uplatněných v řízení proti rozhodnutí, dle názoru odpůrce však toto žalobkyně z větší části činí. Věcnou námitkou je pouze námitka rozporu OOP s předpisy na ochranu zdraví. U jednání na svém procesním stanovisku a uplatněné argumentaci setrval a upřesnil, že zde není reálná aktivní legitimace navrhovatelky k napadání územního plánu, který byl přijat 12 let před vznikem domů ve vlastnictví žalobkyně č. 417 a 418, vybudovaných v roce 2024. Navrhl zamítnutí návrhu.

32. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že se žalobní námitky překrývají s námitkami uplatněnými v odvolání, s nimiž se v napadeném rozhodnutí vypořádal. Žalobkyni se nepodařilo argumentačně vyvrátit závěry žalovaného. Poukázal rovněž na dobu nabytí domů, od jejichž vlastnictví žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci. Žalovaný zdůraznil, že zdejší soud rozhodoval v prakticky totožné věci dne 18. 12. 2025, č. j. 79 A 9/2025-159, kde vypořádal shodné žalobní námitky. Posouzení věci krajským soudem 33. Krajský soud se nejprve zabýval v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] přezkumem napadeného rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Návrh na zrušení opatření obecné povahy soud posoudil jako tzv. incidenční návrh, když navrhovatelka tvrdila dotčení na svých právech předmětným opatřením obecné povahy, které přitom bylo užito v rámci územního řízení.

34. Krajský soud z provedených důkazů neučinil ve vztahu k posouzení žalobních ani návrhových námitek žádné skutkově významné zjištění, k jejichž vypořádání postačil obsah správních spisů. K žalobě proti rozhodnutí 35. K jednotlivým žalobním bodům ve vztahu k přezkumu napadeného rozhodnutí Ministerstva dopravy soud předesílá, že rozsah přezkumu rozhodnutí ve správním soudnictví je v prvé řadě odvislý od žalobních bodů vznesených žalobcem. Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, že: „správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu …. Míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Krajský soud tedy podrobil napadené rozhodnutí přezkumu výlučně v rozsahu žalobkyní uplatněných námitek.

36. Dále krajský soud připomíná, že judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví dlouhodobě a konstantně zastává názor, že „…žalobce tím, že do žaloby pouze „zkopíroval“ text Shodu s prvopisem potvrzuje 7 76 A 7/2025 podaného odvolání, aniž by výslovně reagoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, značně snižuje svou šanci na úspěch, neboť jak správně krajský soud uvedl, soud za něj nemůže domýšlet další argumenty. Soud se poté musí věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře jejich obecnosti. V tomto ohledu lze připomenout, že pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013–128).“ Krajský soud nevidí žádný důvod, proč v nyní posuzované věci postupovat jinak.

37. Jako první žalobní námitku žalobkyně obecně uvedla, že most je špatně navržen včetně hluku, je výrazně naddimenzován, neměl být vysunut k cyklostezce, ale vést více nad tratí. Krajský soud konstatuje, že toto namítl již jiný odvolatel v odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Na tuto námitku přitom žalovaný podrobně reagoval v bodě IV.3.1 (str. 32) napadeného rozhodnutí. Zde žalovaný uvedl, že možnost menšího vysunutí k cyklostezce byla uvedena bez doložení jakéhokoli odborného posudku nebo jiného důkazu. Oproti tomu je součástí dokumentace napadeného rozhodnutí obsáhlá technická zpráva s přílohami (statické výpočty, výsledky geologického průzkumu apod.) zdůvodňující návrh umístění mostu. K dílčí námitce týkající se hluku žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že hlukové limity byly, dle posouzení orgánu ochrany veřejného zdraví, splněny. Krajský soud nepovažuje námitku za důvodnou. Žalobkyně v žalobě neuvádí ke „špatnému navržení mostu“ nic konkrétního, na argumentaci žalovaného nereaguje. Žalobní námitka je zcela obecná, nereagující na závěry žalovaného, prakticky kopírující odvolací námitku jiného odvolatele. Krajský soud se s posouzením žalovaného za této situace ztotožňuje, když žádné pochybení neshledal. Pro úplnost lze odkázat na závěry NSS v rozsudku č. j. 7 As 249/2022-28 ze dne 11. 1. 2024: „Požadavek na míru kvalifikovanosti návrhu by měl sledovat povahu stavby. Se zvyšujícími se požadavky na posouzení vlivu stavby na okolí (a zásah do práv) a její technické řešení souvisí i rostoucí důraz na odbornost nabízeného alternativního návrhu.“ Žalobkyně stávající technické řešení nijak nezpochybnila, neuvedla žádné faktické údaje rozporující technickou zprávu ani jediný technický údaj pro podporu alternativního umístění mostu. Soud se proto důvodností námitky blíže nezabýval. Otázkou hluku se krajský soud bude zabývat níže.

38. Dále žalobkyně namítá, že nejde o modernizaci, ale o stavbu nové trati a napadené rozhodnutí není v terminologii jednotné, stejně jako nejednotně hodnotí záměr v celém řízení. K tomu krajský soud uvádí, že již ve výroku č. I. rozhodnutí správního orgánu 1. stupně je uvedeno, že je schvalován záměr označený jako „Modernizace traťového úseku Praha-Libeň – Praha-Malešice, I. stavba“, stanoven druh a účel umisťované stavby, umístění a prostorové řešení stavby, popsány stavební objekty a vyjmenovány provozní soubory. „Modernizace“ je tedy název stavby a zároveň popis jejího účelu. Podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, § 5, odst. 1 „Stavbou dráhy je stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel a stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu, zda je v obvodu dráhy či nikoliv. Stavba dráhy není součástí pozemku. Stavba dráhy celostátní, regionální, tramvajové, trolejbusové nebo dráhy speciální je veřejně prospěšná.“ Zákon o drahách nepoužívá pojem modernizace, naopak stavbou je i stavba, která dráhu rozšiřuje nebo doplňuje. Krajský soud se proto domnívá, že nejednotnost terminologie nikterak neovlivnila srozumitelnost, a tedy Shodu s prvopisem potvrzuje 8 76 A 7/2025 i přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, zvláště když žalobkyně blíže nekonkretizovala, jak byla výše uvedeným zasažena její veřejná subjektivní práva.

39. Obdobně obecně žalobkyně přistoupila k další části žalobní námitky. V řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byl hodnocen záměr „Modernizace traťového úseku Praha-Libeň – Praha-Malešice“ (dále jen „Li-Ma“). V dotčené lokalitě se rovněž připravuje stavba vysokorychlostní trati Praha-Vršovice – Praha-Běchovice, která je však samostatným záměrem a podléhá samostatnému schvalovacímu procesu. Argument, že Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo životního prostředí ve svých revizních závazných stanoviscích hodnotily záměr nejednotně, neboť někdy byl posuzován i s navazujícími etapami (zdvojkolejnění, vysokorychlostní trať, dále jen „VRT“) a někdy, v případě posuzování negativních vlivů stavby, samostatně, byl žalovaným podrobně vypořádán již v napadeném rozhodnutí na str. 62–63 napadeného rozhodnutí, kde prokázal, že vytýkané posouzení výjimky pro bobra evropského Ministerstvem životního prostředí bylo provedeno pro stavbu Li-Ma a informace o stavbě VRT ministerstvo použilo jen pro obecný závěr, že potřebnost rozvoje železnice se bude zvyšovat. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, a proto neshledal námitku důvodnou.

40. Dále dle žalobkyně napadené rozhodnutí zkreslilo odvolání podané žalobkyní, protože shrnutí odvolacích bodů provedené žalovaným neodpovídá vždy formulaci z odvolání. Ani této námitce nelze přiznat důvodnost. Zobecnění žalobních či odvolacích námitek je pravidelnou součástí soudních i správních rozhodnutí. Žalobkyně, s jednou výjimkou, nekonkretizovala, které odvolací námitky byly vypořádány zkresleně. Konkrétně pouze uvedla, že přesná formulace v odvolání byla „předložené vizualizace jsou zavádějící“, na což žalovaný reagoval, na str. 54, poslední odstavec, napadeného rozhodnutí slovy: „Není tedy pravdou, že by přípustnost záměru z hlediska krajinného rázu nebyla doložena vizualizacemi, dálkovými pohledy atd., jak tvrdí odvolatelka v odvolání.“ Námitka se tedy týká krajinného rázu, přičemž vypořádání odvolacích námitek ke krajinnému rázu se věnuje kapitola IV.3.6 na str. 52-55 napadeného rozhodnutí a vypořádání stejné žalobní námitky níže. Žalovaný se v tomto případě skutečně nevyjádřil přesně, nicméně k vizualizacím se vyjádřil a krajský soud nepovažuje tuto nepřesnost za chybu, jejímž důsledkem by měla být nezákonnost napadeného rozhodnutí, proto námitku neshledal důvodnou.

41. Další žalobní námitka zní, že orgán ochrany přírody nepoměřil veřejný zájem na zachování plochy PS (sady, zahrady, vinice) a ZMK (zeleň městská a krajinná) bez stavebních zásahů a žalovaný nad rámec své pravomoci doplnil úvahu orgánu územního plánování o umístění záměru dopravní infrastruktury. Kácení dřevin se napadené rozhodnutí věnuje v kapitole IV. 3. 2 (str. 33–41). Vytýkané absenci poměřování veřejného zájmu např. str. 37: „Modernizace železnice je v současnosti považována ve vybraných segmentech přepravy za nejpřijatelnější a udržitelný způsob pokrytí rostoucích požadavků na mobilitu osob a zboží. Stávající jednokolejná trať není schopna převzít potencionální rozsah přepravy. Uvedenou veřejně prospěšnou stavbu nelze realizovat v navrženém rozsahu, aniž by nebyly odstraněny hodnocené dřeviny. Nejedná se o dřeviny s takovým funkčním a estetickým významem, aby byl důvod k jejich ochraně, nebo aby bylo nutné jim podřídit plánovanou veřejně prospěšnou stavbu, která je v souladu s územním plánem. Důvod pro podání žádosti o kácení dřevin je závažný, v daném případě převažuje nad důvody k jejich zachování.“ Krajský soud má proto námitku za nedůvodnou, když v napadeném rozhodnutí shledal poměření veřejného zájmu zachování či nezachování Shodu s prvopisem potvrzuje 9 76 A 7/2025 dřevin. Tvrzení, že žalovaný nad rámec své pravomoci doplnil úvahy jiných orgánů je dezinterpretací žalobkyně, neboť v napadeném rozhodnutí žalovaný pouze ke stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj doplnil údaje ze stanoviska orgánu ochrany přírody; fakticky šlo o stylistické doplnění za účelem syntézy informací, nikoli rozhodovací akt, jak tvrdí žalobkyně.

42. Následně žalobkyně napadla soulad stavby s územním plánem, neboť dle jejího názoru umístění stavby opěrné zdi v ploše izolační zeleně, když opěrnou zeď nelze považovat za nejmenované využití, je s územním plánem v rozporu. I tuto námitku žalobkyně uplatnila již v rámci odvolání a žalovaný na ni reagoval na str. 49-50 napadeného rozhodnutí, uvedl důvody umístění opěrné zdi, přihlédl k funkci navazující plochy, což je právě plocha DZ (železniční doprava) a vysvětlil, proč v územním plánu nelze zcela přesně (na m2) stanovit umístění opěrné zdi. Krajský soud se s názorem žalovaného ztotožňuje a námitku nepokládá za důvodnou.

43. Dále žalobkyně namítá, že orgán ochrany přírody nijak specificky neposoudil možnost umístění záměru stavby v enklávě otevřené krajiny ve smyslu ZÚR. K totožné odvolací námitce se žalovaný vyjádřil v bodě IV. 3. 4. 3 (str. 48) napadeného rozhodnutí. Uvedl zde, že Ministerstvo pro místní rozvoj řádně posoudilo podmínku textové části ZÚR, tj. v enklávách otevřené krajiny zachovat vysoké přírodní a krajinné hodnoty. Nicméně nejde o podmínku pro rozhodování v území, zvláště není možné zachovat nezastavitelnost v části plochy DZ (železniční doprava), která je ze své povahy již zastavěná, určená k zastavění a kříží enklávu tak, že se jí nemůže vyhnout a současně pro něj tytéž ZÚR vymezují koridor. Vymezení enklávy otevřené krajiny se týká posouzení zásahu do krajinného rázu, který byl proveden. Krajský soud se domnívá, že žalovaný se k námitce vyjádřil dostatečně a žalobkyně v textu žaloby jeho závěry relevantně nezpochybnila. Námitka zásahu do krajinného rázu je vypořádána níže.

44. Další výhrada žalobkyně se týká celoměstského systému zeleně, žalobkyně zde poměrně neurčitě uvedla, že v posuzované věci nejde o modernizaci trati, ale o novou železniční stavbu, ta na několika místech do celoměstského systému zeleně zasahuje a tento zásah nebyl věcně správně posouzen. Předně krajský soud odkazuje na § 65 odst. 1 s. ř. s., ze kterého pro splnění podmínek aktivní legitimace vyplývá povinnost logicky důsledného a myslitelného tvrzení žalobce o dotčení vlastní právní sféry, přičemž to, zda dotčení je myslitelné, záleží na povaze a předmětu rozhodnutí (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, zejm. bod 341). Žalobkyně nijak nevysvětlila, jak se i případná nesprávnost posouzení zásahu do systému celoměstské zeleně dotkne jejích práv nebo právní sféry. Zásah do její právní sféry se nepodává ani z jí vymezených důvodů aktivní legitimace (viz bod 5). Z tohoto důvodu je námitka nepřípustná. Jen pro úplnost krajský soud k otázce modernizace/stavby trati odkazuje na bod 38. rozsudku. Celoměstskému systému zeleně se napadené rozhodnutí věnuje na str. 49, uvádí zde, že celoměstský systém zeleně se nachází na ploše železniční dopravy (tedy velmi omezeně) i na lesních pozemcích. Dotčením plochy lesních pozemků se zabýval odbor ochrany životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstvo životního prostředí, tyto orgány dospěly k závěru, že po skončení dočasných záborů z důvodu stavby bude ekologicko- 1)všechna odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz Shodu s prvopisem potvrzuje 10 76 A 7/2025 stabilizační funkce lesa obnovena. V celoměstském systému zeleně je podmíněně přípustná dopravní nebo technická infrastruktura za podmínky, že nebude narušena funkčnost systému, což je v daném případě posouzeno. Nesprávnost posouzení zásahu nebyla v žalobě nijak vymezena. I kdyby žalobkyně byla k vznesení námitky legitimována, námitka by tedy nebyla důvodná.

45. Obdobně žalobkyně namítá, že orgán ochrany přírody ve svých stanoviscích specificky nepoměřoval ochranu území se zvýšenou ochranou zeleně a rovněž nebyl posouzen ani orgánem ochrany přírody ani orgánem územního plánování zásah do územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“). Ani tuto námitku krajský soud nepovažuje za přípustnou, neboť ani zde žalobkyně neuvedla žádné konkrétní myslitelné dotčení na svých právech. Nicméně, tvrzení žalobkyně se nezakládají na pravdě. Napadené rozhodnutí se územím se zvýšenou ochranou zeleně zabývá na str. 49, konstatuje, že tento prvek je v územním plánu vymezen jako informativní, nikoliv závazný a územní plán neukládá žádnou regulaci. Ochrana zeleně přitom posouzena byla, odbor ochrany přírody v závazných stanoviscích podrobně vyhodnotil stav a význam kácených dřevin, poměřil veřejný zájem na jejich zachování a stanovil náhradní výsadbu. Zásah do ÚSES byl v napadeném rozhodnutí rozebrán v bodě IV. 3. 7 (str. 55-56), v tomto bodě bylo zčásti vyhověno odvolací námitce žalobkyně a žalovaný stanovil podmínku většího ozelenění. Žalovaný dospěl k závěru, že ÚSES nebude významně dotčen na žádné z úrovní (nadregionální, regionální, lokální), migračně nebude záměr představovat negativní zásah ani pro velké savce. Žalobkyně proti těmto závěrům nevznesla žádnou argumentaci, pouze v rozporu s realitou tvrdí, že zásah do ÚSES nebyl posouzen. I kdyby žalobkyně byla k vznesení námitky legitimována, námitka by tedy nebyla důvodná.

46. Následující námitka tvrdí, že stavbu nelze umístit do přírodního parku Smetánka, a to z důvodu silného zásahu do krajinného rázu Hořejšího rybníka. Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, které zhodnotilo stavbu v souladu s požadavky na ochranu krajinného rázu, je dle názoru žalobkyně nedostatečně odůvodněné. Obdobně formulovala žalobkyně námitku týkající se krajinného rázu, a to tak, že dle jejího názoru není dostatečně odůvodněné a zásah do krajinného rázu musí posoudit sám orgán ochrany přírody a nelze bez dalšího přebírat stanoviska odborníků či znalců. Ani zde žalobkyně dotčení svých právech nijak nekonkretizovala. Vzhledem k umístění domů žalobkyně v blízkosti Přírodního parku Smetánka a Hořejšího rybníka, nelze dotčení žalobkyniných práv a priori vyloučit. Krajský soud se proto touto námitkou zabýval. K otázce umístění stavby do přírodního parku Smetánka a zásahu do krajinného rázu se napadené rozhodnutí podrobně vyjadřuje na str. 52-55 a žalovaný zde dospěl na základě hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz k tomu, že záměr představuje značný zásah do rázu krajiny, zejména při přechodu z okraje urbanizovaného území Vysočan do přírodního parku Smetánka, je navržen s ohledem na kritéria ochrany krajinného rázu podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny, a je proto hodnocen jako únosný zásah do krajinného rázu. Žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že závazné stanovisko, z nějž napadené rozhodnutí vychází, je nedostatečně odůvodněné, nekonkretizovala však, co v odůvodnění chybí. Krajský soud má za to, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které vychází ze závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, plyne vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, je tedy přezkoumatelné. Jelikož fakticky Shodu s prvopisem potvrzuje 11 76 A 7/2025 nevznesla žádnou polemiku kromě obecného tvrzení, krajský soud je nucen i tuto námitku hodnotit jako nedůvodnou.

47. Ve vztahu k významnému krajinnému prvku žalobkyně namítla nekonkrétní závazek minimalizace zásahu do vodního toku Rokytka. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobní námitka neodpovídá skutečnosti; v napadeném rozhodnutí je zásahu do významného krajinného prvku věnován bod IV.3.5 (str. 50-51), kromě širšího odůvodnění je na str. 51 uvedeno „Dočasný pilíř musí být umístěn mimo vodní tok“, což je v zásadě shrnutí podmínek uvedených ve správním rozhodnutí I. stupně. Dle názoru krajského soudu jde o zcela konkrétní závazek minimalizace zásahu do vodního toku Rokytka, proto námitku shledal nedůvodnou.

48. Další námitkou žalobkyně tvrdila, že nebyla adekvátně stanovena náhradní výsadba za vykácené stromy a porosty a projektová dokumentace závazně nestanoví rozsah sadových úprav. Ani tuto námitku krajský soud nepovažuje za přípustnou, neboť ani zde žalobkyně neuvedla žádné konkrétní myslitelné dotčení na svých právech. Pro úplnost krajský soud dodává, že přiměřeností náhradní výsadby se ve svém revizním závazném stanovisku zabýval odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy, který do prvostupňového rozhodnutí vložil nové podmínky, viz napadené rozhodnutí, výrok III. A, bod 2 a 3, vše bylo podrobně odůvodněno v bodě IV.3.2 napadeného rozhodnutí (str. 33-40). Žalovaný zde podrobně popsal stávající dřeviny, závažné důvody pro jejich kácení i opatření pro kompenzaci újmy, která kácením vznikne. Krajský soud shledal, že žalovaný odůvodněně stanovil náhradní výsadbu a ve výroku III. A, bod 2 a 3 stanovil rozsah sadových úprav. Žalobkyně proti tomuto žádnou konkrétní námitku neuplatnila. I kdyby žalobkyně byla k vznesení námitky legitimována, námitka by tedy nebyla důvodná.

49. Dále k tématu hluku žalobkyně namítá nedůslednosti při tvorbě akustické studie tj., že změna železničního svršku, která má snížit hlučnost, už zčásti proběhla, akustická studie vychází z obměny vozového parku, který však není jistý, stejně jako výměna brzdících špalků za méně hlučné nekovové. Upozorňuje na nejednotnost při hodnocení záměru, stejně jako v námitce uvedené v bodě 39. rozsudku. Opět se jedná o opakování odvolací námitky, která byla v napadeném rozhodnutí vypořádána (bod IV.3.8, na str. 57-63). Žalovaný tedy měl k dispozici revizní závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví, vyjádřil se ke způsobu provedení akustické studie, k námitce, že změna železničního svršku již proběhla, uvedl, že pro akustickou studii byly použity reálné hodnoty hluku, výpočet vycházel z reálného stavu trati, kde již dle žalobkyně změna železničního svršku proběhla. Železniční svršek a spodek bude rekonstruován včetně sanace pražcového podloží, stávající tuhé podkladnicové upevnění bude vyměněno za bezpodkladnicové. Na stranách 58-59 napadeného rozhodnutí jsou konkrétně uvedeny technické parametry nového železničního svršku a spodku. Součástí projektu je stavba protihlukové stěny. Žalovaný upozornil, že rychlost obnovy vozového parku nemůže být kvantifikována, nicméně jeho modernizace je průběžná a považuje ji za věc obecně známou. Žalobkyně ani v odvolání, ani v žalobních námitkách neuvedla žádný konkrétní údaj rozporující vstupy nebo výstupy akustické studie. Žalovaný přitom konkrétně uvedl technické parametry nového železničního svršku. Další skutečnosti, které žalobkyně rozporuje, tj. obměna vozového parku a výměna brzdících špalíků, nebyly pro závěry akustické studie zásadní. Žalovaný se k odvolacím námitkám vyjádřil a krajský soud zhodnotil jeho vyjádření jako dostačující. Námitka nejednotnosti při hodnocení záměru již Shodu s prvopisem potvrzuje 12 76 A 7/2025 byla krajským soudem vypořádána v bodě 39. rozsudku. Krajský soud i tuto námitku žalobkyně tedy hodnotí jako nedůvodnou.

50. Žalobkyně také sporuje názor Ministerstva životního prostředí, které v souhlasném závazném stanovisku EIA k ověření změn záměru řekl, že změny, k nimž došlo v rámci dokumentace pro územní řízení, nejsou z pohledu EIA významné, neboť nebudou mít zásadní vliv na životní prostředí v dané lokalitě. Stanovisku EIA se žalovaný věnoval na str. 63-69 napadeného rozhodnutí, uvedl, že aktualizované změny v nárůstu železniční dopravy vyplývají z časového rozdílu 3 let, které uplynuly mezi zjišťovacím řízením a předložením dokumentace EIA. V samotném stanovisku EIA jsou stanoveny podmínky aktualizace jednotlivých studií při navazující projektové přípravě. Žalobkyně nijak nespecifikovala důsledky, které bude mít změna odhadu denního počtu vlaků nebo výstavba obytného souboru Tesla Hloubětín, fakticky jen nesouhlasí s Ministerstvem životního prostředí. Proti argumentaci Ministerstva životního prostředí jako autora souhlasného stanoviska EIA, potažmo žalovaného, ovšem nestaví žádnou vlastní argumentaci, neuvádí žádné tvrzení, proč je odborný názor ministerstva nesprávný. Námitka je tedy nedůvodná.

51. Žalobkyně namítá, že se snažila získat od Správy železnic studii proveditelnosti, na kterou odkazuje v dokumentaci EIA na str.

32. Správa železnic tedy argumentuje dokumentem, který není veřejně dostupný a tvrzené informace nelze ověřit. K tomuto soud uvádí, že studie proveditelnosti je převážně ekonomická studie, která je relevantní pro účely dotačního řízení. Skutečnost, že tato studie není veřejně přístupná, pak nemůže založit nezákonnost rozhodnutí o povolení záměru, jelikož není relevantním podkladem pro jeho vydání. Zákon rovněž stavebníkovi neukládá, aby studii proveditelnosti přikládal k žádosti o povolení záměru. Jedná se tedy o studii, na jejímž základě není napadené rozhodnutí vystavěno. S žalobní námitkou se podobně vypořádal již žalovaný na str. 68 napadeného rozhodnutí. Soud námitku považuje za nedůvodnou.

52. V další námitce žalobkyně uvedla, že data použitá pro výpočet hluku v roce 2014 a v roce 2017 se zásadně liší. Žalobkyně uvádí, že obzvláště v zimě, kdy se dieselové stroje nevypínají, bude docházet k rezonování tohoto zvuku okolím. Toto žalobkyně nedokládá žádnými důkazy. Dle názoru soudu se jedná o domněnku žalobkyně, která je velmi obecná. K tématu hluku se soud vyjádřil již v bodě 43 rozsudku. Námitka tedy není důvodná.

53. Následující námitka se vrací k problému krajinného rázu, žalobkyně nesouhlasí s tvrzením, že významné krajinné prvky budou ovlivněny jen během výstavby. Podle ní jsou vizualizace již hotové stavby zavádějící, most bude ve skutečnosti vyšší, vizualizace jsou zobrazené v období plného vegetačního růstu, přitom nová výsadba vyroste za 15–20 let. Žalobkyně požaduje nové vizualizace se zobrazením reálného ozelenění stavby po jejím dokončení, včetně zohlednění plánovaných protihlukových opatření, poté požaduje nové zhodnocení krajinného rázu. Krajský soud námitku týkající se krajinného rázu zhodnotil již v bodě 49. rozsudku a posoudil ji jako nedůvodnou. Namítané nereálnosti vizualizace stavby se žalovaný věnoval na str. 67 napadeného rozhodnutí; zde uvedl, že pro potřeby procesu EIA zákon neuvádí konkrétní požadavky na zpracování podkladů pro vyhodnocení vlivu záměru na krajinný ráz, proto lze předložené vizualizace považovat za dostačující. Vliv navrhovaného záměru na krajinný ráz byl posouzen, s umístěním záměru modernizace stavby Li-Ma souhlasil odbor ochrany životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy v závazném stanovisku, po jeho napadení žalobkyní posoudilo vliv záměru na krajinný ráz v revizním Shodu s prvopisem potvrzuje 13 76 A 7/2025 závazném stanovisku Ministerstvo životního prostředí, které potvrdilo stanovisko odboru ochrany životního prostředí. Přestože tato žalobní námitka je konkrétní, krajský soud ji rovněž vyhodnotil jako nedůvodnou. Vyšel ze skutečnosti, že žádný právní předpis nestanovuje požadavky na vizualizace a že žalovaný na základě závazných stanovisek posoudil vliv záměru na krajinný ráz komplexně (viz str. 52-55 napadeného rozhodnutí), nikoliv jen na základě vizualizace.

54. Následující žalobní námitku žalobkyně označila „fauna a flóra“, nicméně faktický obsah námitky se týká umístění dočasných pilířů pro instalaci mostu, v níž žalobkyně konstatuje, že napadené rozhodnutí závazně neurčuje, která varianta umístění je vhodnější. Tato námitka – konkrétní umístění dočasného pilíře mimo vodní tok Rokytky – již byla vyřešena v bodě 47. rozsudku. Krajský soud tedy na výše uvedené odkazuje.

55. Žalobkyně v další námitce požaduje řádné posouzení umístění stavby v přírodním parku, nové hodnocení místního biokoridoru a nové přehodnocení zásahu do území přírodního parku, konkrétně argumentuje nezohledněním revitalizace vodního toku Rokytka. Jelikož i tato námitka již byla uplatněna v odvolacím řízení, žalovaný se k ní vyjádřil na str. 68 napadeného rozhodnutí; zde uvedl, že záměr modernizace stavby Li-Ma je v souladu s podmínkami využití území přírodního parku dle nařízení o přírodních parcích a s požadavky na ochranu krajinného rázu podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Do přírodního parku Smetánka tedy je možné umístit veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. V dokumentaci EIA byl stav vodního toku Rokytka zpracován dle údajů dostupných v době zpracování EIA, v navazujícím řízení se již revitalizace Rokytky zohlednila a souhrnné hodnocení vlivu na životní prostředí je zpracováno podle skutečného (revitalizovaného) stavu. Ministerstvo životního prostředí k záměru umístění stavby vydalo souhlasné závazné stanovisko. Krajský soud má za prokázané, že napadené rozhodnutí vycházelo z aktualizovaných údajů o vodním toku Rokytka, žalobní námitka se nezakládá na pravdě, a proto ji krajský soud shledal nedůvodnou.

56. Žalobkyně namítá znehodnocení nemovitostí v lokalitě, protože ty jsou cenné právě díky zachovalému přírodnímu rázu krajiny. Upozornila na to, že plánovaná stavba zasáhne do provozu cyklostezky do Vysočan. Totožnou námitku uplatnila žalobkyně jako námitku odvolací a žalovaný ji vypořádal na str. 68-69 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že z pohledu dokumentace EIA tato námitka není relevantní, neboť problematika majetkoprávních vztahů není v EIA řešena, z pohledu posouzení záměru sdělil, že pokud kdokoliv investoval v daném území finanční prostředky, měl tak činit s patřičným uvážením a vědomím toho, co v okolí může být postaveno v souladu s územně plánovací dokumentací, neboť v územním plánu je vymezena plocha veřejně prospěšné stavby Praha 9 – průjezd železničním uzlem Praha v rámci stavby prvního železničního koridoru Děčín-Břeclav. Co se týká zásahu do provozu cyklostezky, ten byl v EIA řešen a provoz bude podle možností a postupu výstavby zachován v omezené míře za zvýšených bezpečnostních opatření. Žalobkyně nijak nereagovala na tato stanoviska žalovaného, ani je nezpochybnila, pouze v žalobě námitku zopakovala. I vzhledem k obecnosti námitky považuje krajský soud její vypořádání v napadeném rozhodnutí za dostačující a námitku posoudil jako nedůvodnou.

57. Poslední namítanou skutečností je druhová výjimka pro bobra evropského, dle názoru žalobkyně závazné stanovisko, dle nějž by neměl mít následný provoz na trati na dotčený druh negativní vliv, vychází z akustické studie k první etapě projektu a neposoudilo vyšší Shodu s prvopisem potvrzuje 14 76 A 7/2025 hlukovou zátěž po zdvojkolejnění celé trasy, a to vůči zvlášť chráněným druhům. Žalovaný se k druhové výjimce pro bobra evropského podrobně vyjádřil na str. 70–72 napadeného rozhodnutí; lze shrnout, že bobr evropský lokalitou pouze prochází za potravou a obydlí má mezi rybníky dále po toku. Ovlivnit jej mohou pouze dočasné stavby a stavební činnost v okolí Rokytky, po dokončení stavby umístěním a provozem trvalých staveb, tj. i hlukem, nebude ovlivněn. Žalobkyně opět tato skutková zjištění vycházející ze závazného stanoviska odboru ochrany životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy nijak nezpochybnila. Krajský soud proto i tuto žalobní námitku posoudil jako nedůvodnou. Incidenční přezkum OOP 58. Co se týče návrhu na zrušení předmětného územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy Z 2048/00, přezkum tohoto OOP byl navržen jako incidenční podle § 101a odst. 1 s. ř. s. V případě incidenčního přezkumu se obecně předpokládá dotčení práv navrhovatele již tím, že je shledáno jeho dotčení na právech napadeným rozhodnutím, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Aos 3/2013-33, bod 22, podle kterého pokud na základě opatření obecné povahy, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, bylo vydáno správní rozhodnutí, kterým byla navrhovateli uložena povinnost, respektive pokuta, a navrhovatel toto rozhodnutí správního orgánu napadl žalobou společně s podáním návrhu na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s., pak zpravidla není možné navrhovateli v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy upřít aktivní legitimaci procesní ani věcnou. Toto pravidlo však neplatí bez výjimky. Předně bylo dovozeno pro případ, kdy rozhodnutím, jež vycházelo z opatření obecné povahy, byla navrhovateli uložena povinnost. Dále Nejvyšší správní soud koncipoval aktivní procesní legitimaci pouze jako pravidlo, ze kterého mohou nastat výjimky. V nyní posuzované věci navrhovatelce napadeným rozhodnutím povinnost nebyla uložena.

59. V případě navrhovatelky jde o fyzickou osobu, která je vlastníkem nemovitosti v blízkosti zamýšlené stavby. Svou aktivní legitimaci dovozuje tvrzením, že předmětná stavba zasáhne do jejího vlastnického práva, práva na příznivé životní prostředí a soukromí. Podle názoru krajského soudu není možno aktivní legitimaci k podání návrhu na incidenční přezkum opatření obecné povahy připustit šířeji než navrhovatelce náleží v žalobě proti rozhodnutí, s níž návrh na přezkum opatření obecné povahy spojila, neboť k tomu není zákonný podklad. Takový extenzivní výklad odporuje i poslání správních soudů poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům. Správní soud je, v rámci incidenčního přezkumu, oprávněn zabývat se zákonností napadeného OOP v rozsahu, který je vymezen samotnou žalobou, proto nelze uplatňovat námitky, jež nesouvisí s ochranou zájmů navrhovatelky/žalobkyně.

60. Krajský soud, i vzhledem k vysoké míře obecnosti vznesených námitek proti OOP, dospěl k závěru, že navrhovatelka není aktivně legitimována k podání námitek, s výjimkou tvrzení, že napadené OOP je v rozporu s předpisy na ochranu veřejného zdraví, neboť řeší nedostatečně otázku hlukových limitů. Pro přehlednost se soud bude dále zabývat jednotlivými vznesenými námitkami.

61. Navrhovatelka úvodem obecně uvedla, že napadené OOP není v souladu se zákonem a nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Vzhledem k tomu, že jde o obecné tvrzení bez uvedení konkrétního důvodu nezákonnosti, krajský soud toliko konstatuje, že žádné pochybení neshledal. Shodu s prvopisem potvrzuje 15 76 A 7/2025 62. Dále navrhovatelka namítla, že napadené OOP trpí nedostatkem odůvodnění souladu s nadřazenými Zásadami územního rozvoje hlavního města Prahy (dále jen „ZUR“), které stanovily zvyšování podílu zeleně, když v projednávané věci dochází k záboru plochy zeleně bez náhrady. Vzhledem k tomu, že se jedná o incidenční přezkum OOP, neshledal krajský soud dotčení individuálních zájmů navrhovatelky. Soulad odůvodnění OOP s nadřazenými ZUR ve věci zvyšování podílu zeleně je celoměstským zájmem a navrhovatelka neuvádí, k jakému konkrétnímu dotčení došlo v souvislosti s jí uplatněnými zájmy. Nadto soud zdůrazňuje, že lokální zájem navrhovatelky, tj. ochrana zeleně dotčené územním rozhodnutím, byla v žalobou napadeném rozhodnutí posouzena podrobně, včetně vyhodnocení stavu a významu kácených dřevin, poměření veřejného zájmu na jejich zachování a stanovení náhradní výsadby. Krajský soud konstatuje, že navrhovatelka není legitimována k podání námitky.

63. Následně navrhovatelka namítla, že v napadeném OOP bylo nezákonně vymezeno nové zastavitelné území v rozporu s § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném v době přijetí OOP. I v případě této námitky má krajský soud za to, že nebyly dotčeny individuální zájmy navrhovatelky. Nezákonné vymezení nového zastavitelného území je dle názoru krajského soudu jednoznačně důvodem pro návrh na zrušení opatření obecné povahy v zákonné lhůtě jednoho roku, který je oprávněn podat kdokoliv, kdo je dotčen jeho důsledky. Nicméně takovýto návrh navrhovatelka nepodala a úkolem probíhajícího řízení, jež má akcesorickou povahu, není abstraktní přezkum celého procesu přijímání OOP, nýbrž pouze ochrana práv navrhovatelky v rozsahu jí uplatněných zájmů. Krajský soud takový zájem neshledal, zvláště vzhledem k tomu, že navrhovatelka pouze konstatuje, že přijatá změna a vyhodnocení potřeby dalších zastavitelných ploch jsou pro svou obecnost nepřezkoumatelné a nebyly prokázány technologické potřeby optimalizace drážního tělesa. Dle názoru krajského soudu samotná skutečnost, že napadené územní rozhodnutí se týká stavby, která se nachází na území vymezeným jako zastavitelné napadeným OOP, nemůže být bez dalšího důvodem pro aktivní legitimaci navrhovatelky, neboť by tak byla zcela popřena akcesorická povaha incidenčního přezkumu. Nad rámec tohoto závěru krajský soud konstatuje, že i v případě věcného posouzení by námitka byla nedůvodná, protože prokázání potřeby vymezení nových zastavitelných ploch bylo v napadeném OOP zdůvodněno rozšířením železničního koridoru, který již existuje, takže jeho rozšíření logicky povede přes pozemky vedoucí kolem něj. Takto, byť stručně, byl důvod vymezení nového zastavitelného území v OOP uveden.

64. Dále dle názoru navrhovatelky v OOP chybí vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí. Krajský soud, ze stejných důvodů jako v předchozím bodě, neshledal věcnou legitimaci navrhovatelky k podání námitky. Navrhovatelka zákonnou lhůtu jednoho roku pro návrh na zrušení OOP nevyužila a nyní ani nijak blíže neuvádí, jak se celoměstský zájem promítl do jejího zájmu úzce lokálního, který uplatnila v řízení proti napadenému rozhodnutí. Nad to, i v případě věcného posouzení by tato námitka byla posouzena jako nedůvodná, protože v rámci přijímání OOP bylo zpracováno vyhodnocení vlivů na životní prostředí, dostupné na webových stránkách odpůrce: https://praha.eu/web/upn/w/vcvz_1_2_3253242. K námitce, že nebyly vyhodnoceny kumulativní a synergické vlivy s plánovanou stavbou vysokorychlostní železnice Vršovice – Praha-Běchovice, je nutno uvést, že napadené OOP Z 2048 bylo přijato v roce 2012, stavba Shodu s prvopisem potvrzuje 16 76 A 7/2025 vysokorychlostní železnice je ve stádiu záměru, přičemž jeho první reálné obrysy byly zveřejněny v roce 2024. V odůvodnění napadeného OOP je uvedeno „modernizace traťového úseku je také prověřována jako možná trasa vysokorychlostní železnice“. Zjevně tedy nemohlo dojít k posouzení synergických a kumulativních vlivů s projektem, jenž v roce 2012 existoval teprve ve stadiu úvah.

65. Následující námitka zní, že odůvodnění OOP je zcela nedostatečné a nenaplňuje požadavky právních předpisů a judikatury. I v případě této námitky má krajský soud za to, že nedostatečné odůvodnění OOP se žádným způsobem nedotklo práv navrhovatelky ve vztahu k jí žalobou uplatněným zájmům a námitka je nepřípustná. Její připuštění by znamenalo popření akcesorické povahy incidenčního přezkumu. Nad to, při věcném posouzení krajský soud zjistil, že odůvodnění napadeného OOP je skutečně stručné, ale obsahuje důvody pro jeho přijetí, tedy že modernizace železniční tratě v úseku Libeň – Malešice – Vršovice a Malešice – Hostivař vyžaduje lokálně zvýšené prostorové nároky z důvodu optimalizace drážního tělesa, které je požadováno z důvodu rozšíření kapacity veřejné dopravy, návrh změny je součástí nového řešení železniční dopravy v hlavním městě Praze.

66. Poslední námitka, tj. že napadené OOP je v rozporu s předpisy na ochranu veřejného zdraví, neboť řeší nedostatečně otázku hlukových limitů, je dle krajského soudu přípustná, jelikož se dotýká veřejných subjektivních práv navrhovatelky. Navrhovatelka je přesvědčena, že napadeným OOP byl vytvořen předpoklad pro zatížení území lidskou činností nad míru únosného a přípustného zatížení a tím i k ohrožení požadavků veřejného zdraví, neboť OOP řeší otázku hlukových limitů zcela nedostatečně, přestože v lokalitě jsou již nyní překračovány závazné hygienické limity hluku. Krajský soud při právním zhodnocení této námitky vyšel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 7/2011-526 ze dne 21. 6. 2012, který uvádí: „Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že posuzování imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku stanovených příslušnými prováděcími předpisy má své místo především v územním řízení v rámci realizace konkrétního záměru. Právě v této fázi je příslušný stavební úřad ve spolupráci s dotčenými orgány povinen vzít v potaz limity využití území, mezi něž patří i imisní limity znečištění ovzduší a nejvyšší přípustné hodnoty hluku, a nepřipustit umístění takové stavby, která by způsobila překročení těchto limitů v daném území [§ 90 písm. e) stavebního zákona, podle nějž musí být záměr žadatele o územní rozhodnutí v souladu s požadavky zvláštních předpisů a stanovisek dotčených orgánů]. Územní řízení lze tedy označit za jeden z nejdůležitějších momentů, v němž se velmi rigorózně (prostřednictvím závazných veřejnoprávních limitů) projevuje princip přípustné míry znečišťování životního prostředí, podle nějž území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Z povahy věci (jsou-li zásady územního rozvoje brány jako koncepční plánovací nástroj) není možné, aby území, na němž jsou překračovány veřejnoprávní limity imisí znečištění ovzduší a nejvyšší přípustné hodnoty hluku, bylo a priori vyloučeno z dosahu regulace zásad s argumentací, že další zatěžování území je nepřípustné. To by ve svém důsledku muselo vést k nulovému rozvoji v některých oblastech, přičemž nelze vyloučit ani zhoršování situace v důsledku absence koncepčního řešení zatíženého území.“ 67. Vzhledem k výše uvedeným závěrům NSS má krajský soud za to, že námitka důvodná není. Odůvodnění napadeného OOP se skutečně otázkou hlukových limitů zabývá pouze v části Opatření nutná k realizaci změny, a to větou „Nutné prověřit vybudování protihlukových opatření podél navrhované trati.“ Nicméně úlohou OOP bylo koncepčně nastavit změnu Shodu s prvopisem potvrzuje 17 76 A 7/2025 využití území z důvodu modernizace železniční trati Praha-Libeň – Praha-Malešice. Samotné umístění stavby je předmětem žalobou napadeného územního rozhodnutí. Zde už je ochrana veřejného zdraví, tj. hlukových limitů řešena a akustická studie, jež je podkladem pro napadené rozhodnutí, dospěla k závěru, že po provedené modernizaci trati se hluk v lokalitě sníží. Navrhovatelka v souběžné roli žalobkyně brojí proti výstupu akustické studie, nicméně tato její námitka byla vypořádána a vyhodnocena jako nedůvodná (bod 41. rozsudku). Závěr a náklady řízení 68. Krajský soud neshledal při přezkumu výroku III. napadeného rozhodnutí důvodnou žádnou žalobní námitku, a proto žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. (výrok II.)

69. Krajský soud neshledal při přezkumu napadeného opatření obecné povahy důvodné námitky navrhovatelky, a proto návrh na zrušení napadeného opatření obecné povahy zamítl podle § 101d odst. 2 s. ř. s. (výrok III.)

70. V řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení; procesně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost a žalovaný náklady řízení nepožadoval, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.).

71. Ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl tak, že osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok V.).

72. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy byl plně procesně úspěšný odpůrce, kterému v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení; procesně neúspěšné navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu odpůrci nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok VI.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 24. června 2026 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje