78 A 6/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: D. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Doležalem sídlem Mazovská 476/2, 181 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2024, č. j. X, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: A) Vymezení věci

1. Městský úřad Lipník nad Bečvou (dále „MÚ“) uznal žalobce rozhodnutím ze dne 25. 11. 2019, č. j. X vinným spácháním dvou přestupků proti bezpečnosti silničního provozu podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), jichž se žalobce dopustil dne 5. 11. 2018 tím, že: 1) překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec o 47 km/h [přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu] a za 2) užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky, neboť měl za čelním sklem ve výhledu řidiče umístěné dodatkové světelné zařízení tvořící překážku v poli přímého výhledu řidiče [přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu]. Za spáchání obou přestupků uložil MÚ žalobci pokutu ve výši 4 500 Kč.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce, zastoupený P. K., blanketní odvolání, přičemž MÚ jej k doplnění chybějícího odůvodnění odvolání nevyzval. Žalovaný pak v rozhodnutí ze dne 13. 3. 2020, jímž změnil rozhodnutí MÚ, uvedl, že neshledal důvod k zaslání výzvy žalobci k odstranění vady odvolání podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť je mu z úřední činnosti známo, že zmocněnec žalobce zastupuje účastníky správního řízení opakovaně, a tudíž mu musí být známo, jaké má odvolání náležitosti. Neuvedení odvolacích důvodů označil za obstrukční taktiku zmocněnce žalobce vedenou snahou o promlčení odpovědnosti za přestupek. Toto rozhodnutí ale zrušil Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 4 As 386/2021-50 (dále „kasační rozsudek“), a to jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť podle NSS nestačilo pouze obecně tvrdit, že zmocněnec jedná obstrukčně, nýbrž měl žalovaný konkrétně vysvětlit, v čem právě v této věci spočívalo zneužití práva. NSS tak uložil žalovanému, aby buď svůj závěr o zneužití práva zmocněncem žalobce řádně zdůvodnil nebo vyzval tuto osobu k odstranění vad odvolání a v návaznosti na jeho reakci pak o odvolání znovu rozhodl.

3. Po vrácení věci žalovaný vyzval dne 5. 2. 2024 žalobce prostřednictvím P. K. k doplnění odvolání o odvolací důvody, a po jeho doplnění vydal žalobou napadené rozhodnutí, jímž změnil rozhodnutí MÚ tak, že zastavil řízení o druhém přestupku, neboť spáchání uvedeného skutku nebylo obviněnému prokázáno, dále doplnil do skutkové věty týkající se prvního přestupku údaje o místě spáchání přestupku o GPS souřadnice, snížil žalobci uloženou pokutu na 3 000 Kč a ve zbytku rozhodnutí MÚ potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 4. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. V žalobě uplatnil tyto žalobní body: a) Správní orgány neprokázaly, že bylo vozidlo žalobce změřeno v úseku s omezením rychlosti na 80 km/h. Naopak podle záznamu z rychloměru bylo vozidlo žalobce změřeno dříve, než policejní vozidlo vjelo do úseku s omezenou rychlostí. b) Žalovaný přesvědčivě nevypořádal odvolací námitku nesprávnosti měření s ohledem na zakřivení komunikace, o splnění základních předpokladů měření přetrvávají pochybnosti, a nadto žalovaný zákonným způsobem nevypořádal žalobcem navržené důkazy návodem k obsluze a ohledáním komunikace. c) Žalovaný nesplnil povinnost uloženou mu kasačním rozsudkem NSS, neboť k doplnění odvolání o odvolací důvody nevyzval žalobce, ale jeho předchozího zástupce P. K., který přitom sdělil, že s žalobcem již není v kontaktu a že je mu známo, že žalobce se měl dohodnout na zastoupení s jinou osobou. Žalovaný se tak měl s ohledem na obdrženou informaci a skutečnost, že od zastoupení původním zástupcem uplynuly 4 roky, obrátit na samotného žalobce, vyzvat jej k vyjasnění zastoupení, poučit o nedostatcích odvolání a vyzvat k jeho doplnění. Jeho postup byl ale formalistický a nedbal práv žalobce. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání. Zastoupení žalobce 7. Nejprve se krajský soud zabýval namítaným nerespektováním povinnosti uložené žalovanému kasačním rozsudkem NSS, resp. porušením procesních práv žalobce v souvislosti s jeho zastoupením v řízení o přestupku.

8. Krajský soud zjistil, že NSS v bodě 36 kasačního rozsudku uvedl, že vrací věc žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém žalovaný „nejprve opětovně posoudí, zda jde ze strany Petra K. o jednání mající znaky zneužití práva, dospěje-li k závěru, že tomu tak je, pak své závěry v novém rozhodnutí odůvodní, v opačném případě tuto osobu nejprve vyzve k odstranění vad odvolání a v návaznosti na jeho reakci bude v řízení pokračovat a o věci znovu rozhodne.“ Již z uvedené citace je tedy zřejmé, že NSS uložil žalovanému vyzvat k odstranění vad odvolání právě zástupce žalovaného, P. K., nikoli žalobce samotného, jak tento v žalobě tvrdí. K nerespektování pokynu NSS, resp. jeho závazného právního názoru NSS, tak ze strany žalovaného nedošlo.

9. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil následující skutečnosti: - Dne 3. 2. 2019 byla MÚ doručena plná moc pro zastupování žalobce v řízení P. K., vystavená dne 20. 1. 2019. - Dne 5. 4. 2024, po vrácení věci z NSS, vyzval žalovaný žalobce, nechť ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy doplní blanketní odvolání ze dne 16. 12. 2019 o odvolací důvody. Výzvu zaslal P. K., jemuž byla doručena dne 10. 2. 2024. - Dne 15. 2. 2024 zaslal P. K. žalovanému písemnost nazvanou „Doplnění odvolání, žádost o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím“, v níž nejprve uvedl, že si není vědom toho, že by měl žalobce zastupovat, že mu žalobce nevzal telefon a že by jej nejraději nezastupoval, následně uplatnil námitku podjatosti všech úředních osob žalovaného, a poté rozsáhle doplnil odvolání o řadu námitek vůči oběma přestupkům. Závěrem pak P. K. namítl, že žalobce předložil ke svému zastupování v řízení plnou moc nejen pro něj, ale i pro M. L., která byla „kvalitativně vyšší“, čímž dal žalobce najevo, že chce být zastupován M. L. - Dne 23. 2. 2024 vydal žalovaný usnesení, jímž vyzval žalobce k odstranění vad námitky podjatosti. V odůvodnění žalobci také sdělil, že plná moc vystavená pro M. L., doručená MÚ dne 28. 1. 2019, zanikla pozdějším doručením plné moci pro P. K. dne 3. 2. 2019, přičemž žalobce upozornil, že nebude-li mu do vydání rozhodnutí o odvolání doručena jiná plná moc nebo vyjádření žalobce, že jej již P. K. nezastupuje, bude vycházet z existence zastoupení tímto zmocněncem. Uvedené usnesení zaslal žalovaný P. K. i žalobci samotnému. - Dne 1. 3. 2024 zaslal P. K. žalovanému podání nazvané „Doplnění odvolání, žádost o sdělení oprávněné úřední osoby“, v němž nejprve doplnil uplatněnou námitku podjatosti, a následně uvedl, že se jedná o 6 let starou kauzu, na žalobce již nemá žádný funkční kontakt, nemá zájem jej zastupovat nadále, což žalobci sdělil e-mailem, který se mu vrátil jako nedoručitelný, zastoupení mu přijde absurdní, neví, proč je s ním komunikováno, dle jeho informací si obviněný dávno zvolil jiného zástupce, podání činí ryze z právní opatrnosti, nechce ve věci jakkoli vystupovat nadále a nemá důvod obviněného zastupovat a činit ve věci další úkony. - Dne 4. 4. 2024 vydal vedoucí Odboru dopravy a silničního hospodářství žalovaného žalovaný usnesení, jímž rozhodl, že referent Ing. P. N. není vyloučen z odvolacího řízení. V závěru odůvodnění tohoto usnesení žalovaný uvedl, že z podání ze dne 1. 3. 2024 je zřejmé, že P. K. žalobci vypověděl plnou moc, a tudíž mu již nebude doručovat. Toto usnesení zaslal žalovaný pouze žalobci.

10. Pro posouzení důvodnosti namítaného zásahu do procesních práv žalobce je třeba posoudit, zda plná moc P. K. k zastupování žalobce v řízení zanikla předtím, než žalovaný vypravil k doručení výzvu k doplnění odvolání ze dne 5. 4. 2024.

11. Problematika zániku plné moci není výslovně řešena ve správním řádu, a tudíž je třeba na řešení této otázky analogicky použít ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) – viz rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2012, č. j. 8 As 94/2011-80. Z § 28 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že k zániku plné moci dochází odvolání plné moci účastníkem nebo její výpovědí zástupcem, přičemž obě tyto skutečnosti jsou vůči soudu (a stejně tak vůči správnímu orgánu – viz rozsudky NSS ze dne 29. 4. 2009, č. j. 1 As 32/2009-58, bod 11, nebo ze dne 17. 4. 2023, č. j. 3 As 405/2020-46, bod 20) účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. Současně podle § 28 odst. 3 o. s. ř. platí, že zánik dosavadní plné moci způsobí i doručení plné moci udělené účastníkem novému zástupci.

12. V posuzované věci ze správního spisu nevyplývá, že by před vypravením výzvy k doplnění odvolání ze dne 5. 4. 2024 bylo žalovanému doručeno oznámení žalobce o ukončení zastupování, výpověď plné moci P. K. či nová plná moc udělená žalobcem jinému zástupci. Dosavadní plná moc, udělená P. K. a doručená MÚ dne 3. 2. 2019, tudíž zůstala platná a žalovaný tak správně doručoval výzvu k doplnění odvolání právě P. K. Žalovaný přitom nebyl povinen ověřovat, zda zastoupení P. K. trvá, neboť samotné plynutí času o. s. ř. za skutečnost působící zánik plné moci neoznačuje. K zániku plné moci P. K. pak nedošlo ani doručením doplnění odvolání ze dne 15. 2. 2024 žalovanému, neboť P. K. v tomto podání vyjádřil pouze svůj údiv nad tím, že by měl žalobce zastupovat, a dále uvedl, že by žalobce „nejraději nezastupoval“, což však nelze vyložit jako oznámení výpovědi plné moci. Žalovaný tudíž postupoval správně, jestliže i nadále jednal s P. K. jako se zmocněncem žalobce a za ukončení zastoupení výpovědí považoval teprve oznámení P. K. v podání ze dne 1. 3. 2024, z něhož již vyplynula jednoznačná vůle žalobce nezastupovat.

13. K porušení procesních práv žalobce v řízení tudíž nedošlo. K odstranění vad odvolání byl vyzván jeho zmocněnec a tento také odvolání podrobně doplnil. Změření vozidla v úseku s omezenou rychlostí 14. Žalobce dále v žalobě namítl, že nebyl prokázán závěr správních orgánů, že jeho vozidlo bylo změřeno v úseku s omezením nejvyšší dovolené rychlosti na 80 km/h, neboť podle záznamu z rychloměru došlo ke změření rychlosti vozidla žalobce v čase 10:15:15, avšak policejní vozidlo vjelo do úseku s omezenou rychlostí až v čase 10:15:26, tj. později. Vysvětlení žalovaného, že na záznamové kameře a na radaru byl nastaven čas odlišně, nemá podle žalobce oporu v žádném podkladu a jde o tvrzení pochybné, neboť kamery jsou součástí rychloměru, využívají tak stejnou řídící jednotku a údaj o čase. Nabízí se tak alternativní vysvětlení, že policisté změřili vozidlo žalobce v čase 10:15:15, jak je uvedeno na radaru, následně jela vozidla buď souběžně, nebo policejní vozidlo předjelo vozidlo žalobce, a následně je v čase 10:15:47 zachyceno, jak vozidlo žalobce opětovně projíždí kolem policejního vozidla, avšak při tomto průjezdu již změřeno nebylo. Tato alternativa skutkového děje není v rozporu s žádným důkazem ve spise a respektuje premisu, že veškerá technika fungovala tak, jak má. Podle žalobce tak lze dospět jedině k závěru, že bylo jeho vozidlo změřeno dříve, než vjelo do úseku s omezením nejvyšší dovolené rychlosti, a tedy dříve, než projelo kolem policistů podruhé (10:15:47), kdy teprve tento průjezd je zachycen na videozáznamu.

15. Krajský soud hodnotí tuto námitku jako nedůvodnou. Žalobcem předestřené „alternativní vysvětlení“ děje v podobě dvojího předjíždění služebního vozidla, o kterém se zmínil poprvé až v žalobě, je v rozporu s obsahem správního spisu. Z něj krajský soud zjistil, že v úředním záznamu ze dne 8. 11. 2018 prap. E. S., člen hlídky, která měření provedla, uvedl, že dne 5. 11. 2018 prováděli s dalšími kolegy ve služebním vozidle v civilním provedení radarovým rychloměrem RAMER 10C měření nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec v úseku 296. km dálnice D1 ve směru jízdy na Olomouc, kde je rychlost jízdy upravena dopravní značkou B20a na 80 km/h. Dále uvedl, že toho dne v čase 10:15 hod. je na dálnici D35 na úseku 296 km ve směru jízdy na Olomouc zvýšenou rychlostí předjelo silniční vozidlo zn. Volkswagen CC 3CC, reg. zn. X, řízené žalobcem, jemuž byla za pomocí radarového rychloměru RAMER 10C naměřena rychlost jízdy 131 km/h, tj. po odečtu odchylky rychloměru 127 km/h, a to v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost upravená dopravní značkou B20a na rychlost 80 km/h. Uvedené vozidlo bylo změřeno za jízdy zezadu. Dále uvedl, že změřené vozidlo hlídka se zapnutým výstražným zařízením modré barvy, umístěným na služebním vozidlu dojela, následně předjela a se zapnutým světelným nápisem POLICIE NÁSLEDUJ ZA MNOU umístěným v zadní části vozidla hlídky, vozidlo řízené žalobcem zastavila.

16. Tomuto popisu zcela odpovídá i obsah videozáznamu, nazvaného „měření vozidla na úseku 80km.mp4“, pořízeného vidokamerou ve vozidle policie, z něhož je zřejmé, že vozidlo policie nejprve vjelo do úseku, v němž byla rychlost omezena na 80 km/h z důvodu snížení počtu jízdních pruhů ze 3 na 2, policejní vozidlo se pohybovalo v pravém jízdním pruhu za dalšími vozidly rychlostí (orientačně, tj. pouze dle údaje na kameře) těsně pod 80 km/h, načež teprve po cca 20 s jej značnou rychlostí předjelo levým jízdním pruhem bílé vozidlo Volkswagen řízené žalobcem. Poté policejní vozidlo vyjelo do levého jízdního pruhu za vozidlem Volkswagen, které stihlo předjet ještě 2 vozidla (1 osobní a 1 nákladní), načež se zařadilo zpět do pravého jízdního pruhu. Poté jej policejní vozidlo předjelo a navedlo na nejbližší sjezd, kde obě vozidla zastavila.

17. Současně je z porovnání tohoto videozáznamu s fotografií z rychloměru (str. 4 spisu MÚ), konkrétně z postavení bílého nákladního vozidla v protisměru a zobrazeného nadjezdu, resp. mostu vlevo, zcela zřejmé, že ke změření rychlosti vozidla Volkswagen řízeného žalobcem došlo skutečně právě v době zachycené ve videozáznamu, tj. v době, kdy se obě vozidla pohybovala v úseku, v němž byla rychlost omezena na 80 km/h, a tedy nikoli někdy předtím, mimo takto rychlostně upravený úsek, jak žalobce naznačuje ve svém popisu alternativy skutkového děje.

18. Krajský soud pak aprobuje i vysvětlení žalovaného, proč čas zachycený na záznamu o přestupku, tj. na fotografii vygenerované radarovou jednotkou, neodpovídá na sekundy přesně času zachycenému na záznamové kameře, tj. vysvětlení zřejmým odlišným nastavením těchto zařízení. Jedná se sice o vysvětlení, k němuž neměl žalovaný konkrétní podklady o konstrukci a konfiguraci konkrétní sestavy radarové jednotky a záznamové kamery, avšak jedná se o vysvětlení zcela logické. Radarová jednotka, která měří rychlost vozidla, a záznamové zařízení (kamera), jež pořizuje obrazový záznam dokumentující měření jsou dvě funkčně odlišné části, tj. dvě samostatná zařízení, která, byť jsou propojena a spolupracují, nemusí mít společnou časovou základnu, tj. jejich čas nemusí být dokonale synchronizován. S ohledem na výše uvedený soulad záznamu o přestupku se situací zobrazenou ve videozáznamu v posuzované věci nemá žádné pochybnosti o tom, že změřena byla skutečně rychlost vozidla řízeného žalobcem v úseku s omezenou rychlostí na 80 km/h. Samotná existence rozdílu časů na kameře a na radaru v řádu sekund nezakládá pochybnost o tom, v jakém úseku bylo vozidlo řízené žalobcem změřeno, a tudíž nutnost vyjasňování, jak byla u předmětné sestavy radaru a kamery zajištěna synchronizace času. Správnost měření 19. Posledním žalobním bodem vytkl žalobce žalovanému, jak se vypořádal s odvolací námitkou správnosti provedení měření. Žalovaný totiž vytknul žalobci, že mu není zřejmé, kde má oporu jeho tvrzení, že „zakřivení komunikace mohlo mít vliv na výsledek měření, či že měření vozidla v okamžiku, kdy se měřící vozidlo nachází ve vnějším oblouku, návod k obsluze zakazuje“, ačkoli žalobce označil k prokázání těchto tvrzení návod k obsluze. Ten ale žalovaný odmítl k důkazu provést.

20. Za neprokázané dále označil žalobce tvrzení žalovaného, že se vozidla nacházela na rovném úseku, neboť kamerový záznam, o nějž žalovaný tento závěr opřel, není způsobilý potvrdit či vyvrátit, zda je komunikace zakřivená ve větší míře, než je míra přípustná, tj. 1 cm na 3,5 m dlouhém úseku. Současně uvedl, že předložil výtisk mapy, z nějž je na prvý pohled zřejmé, že komunikace rovná není, což svědčilo o tom, že jeho tvrzení o zakřivení komunikace nebylo zjevně irelevantní a že byl důvod provést další dokazování, a to šetřením na místě za přítomnosti geodeta, které by prokázalo, jak je skutečně vozovka zakřivena. Oba žalobcem navržené důkazy ale žalovaný odmítl s tím, že „nejsou způsobilé vyvrátit, že se žalobce dopustil jednání, které je mu kladen za vinu“, což je nepřípustné, neboť takový důvod odmítnutí provést důkaz neodpovídá žádné ze situací, kdy lze podle judikatury důkaz odmítnout (absence vypovídací hodnoty k předkládanému tvrzení, irelevance samotného dokazovaného tvrzení, či zjištění skutkového stavu k otázce předkládaného tvrzení bez důvodných pochybností).

21. Za nepravdivé konečně označil žalobce i tvrzení žalovaného, že při nedodržení návodu k obsluze by byl snímek anulován, neboť žalovaný sám odkázal na Pomůcku pro vyhodnocení měření, vydanou výrobcem rychloměru, která dává za příklad vadné výsledky měření, tj. takové snímky, které vznikly, ačkoliv návod k obsluze dodržen nebyl.

22. I tyto námitky hodnotí krajský soud jako nedůvodné.

23. Žalovaný se s odvolací námitkou rozporu způsobu měření s návodem k obsluze vypořádal na str. 10 a 11 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že z této námitky není patrné, z čeho vychází tvrzení žalobce, že zakřivení komunikace mohlo mít vliv na výsledek měření, či že návod k obsluze zakazuje měření v okamžiku, kdy se měřicí vozidlo nachází ve vnějším oblouku. Dále uvedl, že z kamerového záznamu vyplývá, že se obě vozidla, tj. měřicí i měřené, nacházela na rovném úseku, přičemž mapka, kterou žalobce přiložil k odvolání a má prokazovat jízdu vozidel v zatáčce, představuje i bez vyobrazeného měřítka vzdálenost několika set metrů. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že rychlost byla měřena rychloměrem s platným ověřovacím listem, a to v automatizovaném režimu, kdy posádka nemohla ovlivnit okamžik změření rychlosti, přičemž měřicí přístroj sám provedl interní a verifikační testy. Následně pak žalovaný uzavřel, že pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, byl by snímek anulován a přestupek by nebyl vůbec zadokumentován, k čemuž dále doplnil, že za účelem posouzení správnosti měření rychlosti pomocí radarového rychloměru RAMER 10C jsou snímky na základě nastavení výrobce opatřeny pomůckou v podobě šablony, respektive mřížky, přičemž v projednávané věci se měřené vozidlo nachází v paprsku radarového svazku, což je z uvedené mřížky zřejmé. Tyto závěry podpořil žalovaný i odkazy na judikaturu NSS. Následně pak žalovaný uvedl, že navrhované důkazní prostředky (návod k obsluze a ohledání místa měření) nejsou způsobilé vyvrátit tvrzení, že se žalobce dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu.

24. Ze shrnutého vypořádání je zřejmé, že se žalovaný vytýkaného pochybení při vypořádání odvolací námitky žalobce a jeho důkazních návrhů nedopustil. Žalovaný se totiž předtím, než na str. 11 napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobcem navržené důkazy nejsou způsobilé vyvrátit, že se dopustil přestupku, vyjádřil k žalobcově tvrzení o tom, v čem měl být návod k obsluze nedodržen, i k podkladu, který měl svědčit o provedení měření ve vnějším oblouku zatáčky, tj. k žalobcem předložené mapě. Krajský soud se přitom ztotožňuje s žalovaným v tom, že vágní odkaz na „návod k obsluze“ ani jím předložená mapa zobrazující zřetelně úsek dlouhý několik set metrů, nemohla dát vzniknout pochybnostem o spolehlivosti provedeného měření.

25. Zejména však žalobce zcela pominul, že žalovaný učinil svůj závěr o nadbytečnosti provedení dokazování návodem k obsluze a ohledávání komunikace na základě předchozího závěru o tom, že spis obsahuje standardní podklady pro spolehlivost měření, přičemž vyšel z teze, z níž opakovaně vychází ve své judikatuře i NSS, že pokud by u radarového zařízení RAMER 10C nebyl dodržen návod k obsluze, neproběhly by správně interní testy a verifikace měření, snímek by byl anulován a vůbec by nedošlo k jeho uložení či zobrazení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zřejmé, že žalovaný považoval navrhované provedení dokazování za nadbytečné z důvodu, že dokazovaná skutečnost již byla spolehlivě prokázána jinak.

26. Krajský soud přitom neshledal důvod se od této judikaturní teze, prezentované např. rozsudky NSS ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 40/2017-32, bod 10, ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 As 53/2017-42, bod 22, či ze dne 8. 4. 2022, č. j. 10 As 195/2020-35, bod 8.

27. Správní orgány pochopitelně nemohou bez dalšího odmítat provádění dokazování zpochybňujícího správnost měření jen na základě obecné formule, že „radar pořídil snímek, tudíž byl nutně dodržen každý požadavek návodu“. Automatická verifikace přístroje RAMER 10C není neomezená odpověď na každou námitku. Rozhodující je však, zda je námitka přestupce jen obecná a hypotetická, nebo je konkrétní a věrohodně podložená. V posuzované věci ale zcela zavádějící mapový podklad dodaný žalobcem nelze označit za konkrétní relevantní indicii zpochybňující správnost měření, naznačující, že se měla vozidla policie a žalobce nacházet v návodem zakázané konfiguraci, či zatáčce ve smyslu návodu k obsluze, a vyvolávající tak nutnost provádění dokazování návodem k obsluze, či snad dokonce ohledáváním místa spáchání přestupku a jeho geodetickým měřením. K hlubšímu dokazování nepostačuje jen obecné tvrzení o možné nepřesnosti, nýbrž musí být patrná nebo konkrétně tvrzena rozumná pravděpodobnost konkrétní vady (viz rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2022, č. j. 2 As 142/2020-33).

28. Ostatně, i otázka relevance zakřivení vozovky v případě, že šlo o použití radaru RAMER 10C za jízdy, již byla v judikatuře řešena. V bodech 29 a 30 rozsudku NSS ze dne 24. 4. 2019, č. j. 2 As 116/2018-51, NSS uvedl: „Podle judikatury Nejvyššího správního soudu nemá zakřivení silnice při měření za jízdy měřicího i měřeného vozidla vliv na jeho správnost (podle rozsudku ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 40/2017-32). V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud také uvedl, že argument maximálního přípustného zakřivení vozovky je podle návodu k obsluze relevantní pouze ve vztahu ke statickému umístění měřicího zařízení vedle vozovky. Tento rozsudek také s odkazem na provedené dokazování odborným vyjádřením v konkrétním řízení u Krajského soudu v Plzni uvádí, že „při měření za jízdy je nejpřesnější nastavení úhlu z důvodu, že radarová hlava je zafixována v poloze 22 stupňů vůči ose měřícího vozidla a je vyloučeno, že by radar měřil pod jiným úhlem, protože jede v sousedním pruhu“ (rozsudek ze dne 23. 3. 2015, č. j. 17 A 33/2013-64). Stěžovatelovy námitky a výňatky z map snažící se dokázat zakřivení silnice jsou proto v tomto ohledu nerelevantní. Stěžovatel neuvedl jiná tvrzení podporující námitku, že měření za jízdy v zatáčce není možné. Správnost měření vyplývá i ze skutečnosti, že navzdory automaticky probíhajícím korekcím při měření, měřicí přístroj měření zaznamenal. Krajský soud proto správně popsal, z jakých důvodů je takto zjištěný skutkový stav mající oporu ve správním spisu, zejména v záznamu o přestupku, dostatečný pro závěr, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty přestupku. Správně odkázal na výše citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 40/2017-32), z níž vyplývá průběh automatických korekcí měřicího přístroje RAMER10C. V případě nesprávného způsobu jízdy měřícího vozidla přístroj vyhodnotí měření jako nesprávné a záznam neuloží. Zároveň měřicí přístroj vyhledává v posloupnosti změřených hodnot úsek, který je nejvhodnější pro maximální přesnost měření. Dodatečně probíhá ještě ověření výsledku měření a kontroluje se znovu správnost měření. Pokud by kontrola ukázala více než povolenou odchylku, bylo by měření přístrojem automaticky anulováno. Vše probíhá automaticky. Tento způsob automatického fungování, automatického ověřování a kontrol měření měřicím přístrojem stejného typu jako v této věci vyplývá podle výše uvedené judikatury z jeho návodu k obsluze. Provedení důkazu návodu k obsluze měřicího přístroje RAMER10C by proto bylo nadbytečné.“ 29. Citované závěry jsou beze zbytku použitelné i na posuzovanou věc, přičemž použitá citace vypovídá o neustále šablonovité recyklaci námitek pachateli přestupků spočívajících v nedodržení stanovené rychlosti jízdy.

30. V recentním usnesení ze dne 22. 10. 2025, č. j. 3 As 91/2025-40, NSS, uvedl: „Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je pro řízení o přestupku zásadní, zda správní orgány opatří takovou sadu důkazů, z nichž lze po jejich řádném zhodnocení učinit spolehlivě závěr o tom, že se obviněný skutku dopustil a zároveň neexistují rozumné důvody zakládající pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení o přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu daného rychloměru (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019-33, ze dne 22. 7. 2020, č. j. 6 As 69/2020-33, ze dne 23. 6. 2022, č. j. 7 As 124/2020-32, či ze dne 13. 3. 2024, č. j. 6 As 194/2023-30). Ačkoliv vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, uvedená kombinace podkladů v zásadě poskytne dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům § 3 správního řádu, tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ 31. V posuzované věci záznam o přestupku (dokládající čas, místo, výsledek měření a registrační značku vozidla), oznámení přestupku obsahující údaje o řidiči, fotografie a videozáznam ověřovací list rychloměru tvoří ucelený důkazní celek, přičemž radar vygeneroval snímek z měření, aniž by jakoukoli chybu detekoval, žalovaný odkázal na relevantní konstantní judikaturu a žalobce pouze obecně spekuloval o možném vlivu zakřivení vozovky na správnost měření, přičemž žalovaný přezkoumatelně vysvětlil, proč námitka žalobce nemůže výsledek měření zpochybnit. Za popsané situace bylo provádění důkazů návodem k obsluze přístroje RAMER 10C a ohledáním místa spáchání přestupku skutečně nadbytečné.

32. K žalobcem tvrzené schopnosti zařízení RAMER 10C vygenerovat záznam /snímek rychlosti měřeného vozidla v případě, že nebyl dodržen návod k obsluze, je třeba uvést, že v rozsudku NSS ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015-51, na nějž odkázal žalovaný v napadeném rozhodnutí, je (právě k zařízení RAMER 10C) uvedeno, že metrolog v oboru silničních rychloměrů připustil sice, že nelze obecně konstatovat, že v případě nedodržení návodu k obsluze by vůbec nedošlo ke změření rychlosti, avšak nedodržení návodu k obsluze by se podle něj mohlo projevit např. tím, že měřené vozidlo bude na snímku v nesprávné pozici, resp. že bude na snímku zobrazena jenom malá část vozidla. Tak tomu však v posuzované věci není, neboť na snímku z rychloměru je zachyceno celé vozidlo (na odjezdu) řízené žalobcem, a to v odpovídající pozici. D) Závěr a náklady řízení 33. Jelikož soud shledal nedůvodnými všechny žalobní námitky, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost. Poučení Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 30. 6. 2026 Mgr. Barbora Berková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.