78 Ad 8/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Indráčka a Mgr. Jarmily Úředníčkové v právní věci žalobce O. T., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23.6.2016, o příplatku k důchodu dle zákona č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 23.6.2016 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení částečně změnila rozhodnutí ze dne 12.4.2016 č.j. R-12.4.2016-422/X tak, že ve výroku I. nesprávně uvedenou hodnotu 24,95 měsíců nahradila hodnotou 24,96 měsíců a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že rozhodnutím ze dne 12.4.2016 přiznala žalobci od 14.4.1991 příplatek k důchodu podle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. z důvodu služby ve vojenském táboře nucených prací v době od 1.11.1952 do 29.11.1954, tj. za 24,95 měsíců v částce 375,- Kč. K námitkám žalobce žalovaná v souladu s judikaturou určila výši tohoto příplatku k důchodu tak, že služba žalobce ve VTNP činila celkem 24,96 měsíců x 15,- Kč = 374,4 Kč a po zaokrouhlení 375,- Kč. Ve výroku I. téhož rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle ust. § 58a zákona č. 100/1988 Sb. a § 98 zákona o důchodovém pojištění se příplatek slučuje s důchodem, ke kterému náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek. Podle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. se příplatek vyplácí jen do výše, která se spolu s důchodem nepřevyšuje nejvyšší výměru podle předpisů účinných před 1.1.1996. Výrokem II. téhož rozhodnutí žalovaná podle ust. § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění žalobci od 14.5.2016 snížila starobní důchod z částky 16.680,- Kč na částku 15.714,- Kč měsíčně, takže od tohoto data mu náleží starobní důchod ve výši 15.714,- Kč měsíčně, z toho základní výměra důchodu 2.440,- Kč měsíčně a procentní výměra 13.274,- Kč měsíčně a zvláštní příspěvek k důchodu dle zákona č. 357/2005 Sb. 2.676,- Kč měsíčně, celkem tedy 18.340,- Kč měsíčně. Žalobce rozhodnutí žalované napadl včasnou žalobou, jejímž předmětem bylo potvrzení výroku II. rozhodnutí žalované ze dne 12.4.2016. Poukázal na to, že podle žalované je důvodem snížení důchodu zjištění, že mu dne 20.4.1998 přiznala příplatek k důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. v platném znění v celém rozsahu, takže důchod překračoval nejvyšší přípustnou výměru stanovenou ust. § 4 odst. 1 zákona č. 76/1995 Sb. po příslušných valorizacích. Žalobcovu námitku, že omezení důchodu bylo zrušeno, žalovaná odmítla s tím, že by to platilo, jen kdyby byl žalobci přiznán důchod po 31.12.1995. Žalobce proti tomu namítal, že pokud omezení maximální výše důchodu bylo zrušeno, „není důvod jej diskriminovat dne 20.4.1998 jen kvůli tomu, že mu důchod byl přiznán před 31.12.1995“. Žalovaná odmítla také námitku žalobce, že příplatek k důchodu podle zákona č. 87/1991 Sb. má povahu odškodnění za újmy způsobené zařazením ve vojenských táborech nucených prací, že nejde o běžnou dávku sociálního zabezpečení a že pokud mu toto odškodnění bylo v minulosti přiznáno, není správné s ohledem na legitimní očekávání tento příplatek nyní odnímat, resp. krátit a to ani v případě, že by skutečně došlo k nějaké dřívější chybě. Legitimní očekávání žalobce spočívalo v tom, že pokládal výpočet provedený žalovanou za správný a nemohl očekávat, že žalovaná po téměř 20 letech změní svůj názor na to, jak se má důchod vypočítávat. V tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 15.4.2015 sp. zn. IÚS 819/15. Domáhal se proto zrušení napadeného rozhodnutí žalované jak ze dne 23.6.2016, tak i rozhodnutí žalované ze dne 12.4.2016. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby žalobce jako nedůvodné. Zdůraznila, že při svém rozhodování byla nucena respektovat ust. § 68 zákona o důchodovém pojištění, dle kterého o nárocích na důchody, které vznikly před 1. lednem 1996, o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto a o přiznání, odnětí nebo změně těchto důchodů za dobu před 1. lednem 1996, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Jelikož žalobci byl příplatek k důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. přiznán od 14.4.1991, vyplácí se jen do výše, která spolu s důchodem, se kterým tvoří jeden celek, nepřevyšuje nejvyšší výměru důchodu podle právních předpisů účinných před 1.1.1996. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalované ze dne 23.6.2016 č.j. X a z obsahu připojeného dávkového spisu žalobce a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s., jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Z obsahu dávkového spisu krajský soud zjistil, že žalobci byl od 17.1.1985 přiznán plný invalidní důchod. K datu 14.4.1991, od kterého byl žalobci přiznán příplatek důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., činila výše tohoto důchodu 3.639,- Kč měsíčně. Žalovaná, jak v rozhodnutí ze dne 12.4.2016, tak i v rozhodnutí ze dne 23.6.2016 vyčíslila výpočet výše žalobcova důchodu se zřetelem k jednotlivým valorizačním předpisům, podle kterých byly postupně zvyšovány důchody a nejvyšší přípustné výměry důchodu od 14.4.1991 až k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 23.6.2016. K tomuto datu náležel žalobci starobní důchod ve výši 15.714,- Kč (pozn. soudu - v napadeném rozhodnutí ze dne 23.6.2016 je zřejmě písařskou chybou v odůvodnění uvedená částka 15.174,- Kč). Žalobci však k tomuto datu byla vyplácena částka starobního důchodu ve výši 16.860,- Kč, což žalovaná zdůvodnila tím, že rozhodnutím ze dne 20.4.1998 byla výše invalidního důchodu žalobce upravena tak, že příplatek k důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. byl do důchodu zahrnut v plné výši, takže překračoval nejvyšší přípustnou výměru důchodu stanovenou v ust. § 4 odst. 1 zákona č. 76/1995 Sb. po příslušných valorizacích (od července 1995 do prosince 1995 činila tato nejvyšší přípustná výměra důchodu částku 5.100,- Kč). Krajský soud zdůrazňuje, že žalobou napadená rozhodnutí přezkoumal v souladu s ust. § 75 s.ř.s. z hlediska žalobních bodů uplatněných v žalobě žalobce ze dne 22.8.2016. První žalobní námitkou byl názor žalobce, že pokud bylo omezení maximální výše důchodu zrušeno, není důvod jej diskriminovat dne 20.4.1988 jen kvůli tomu, že mu byl přiznán tento důchod před 31.12.1995. S žalobcem lze souhlasit v tom, že přijetím zákona č. 155/1995 Sb. byly zrušeny přepisy o nejvyšší přípustné výměře důchodů, přičemž tento zákon vstoupil v účinnost od 1.1.1996. Tento zákon však v ust. § 68 stanovil, že o nárocích na důchody, které vznikly před 1. lednem 1996 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před 1.lednem 1996, i když o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne s odchylkami dále uvedenými podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Jak shora uvedeno, žalobci byl přiznán příplatek k důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. od 14.4.1991, tedy před datem 1.1.1996. Tento příplatek v souladu s ust. § 58a zákona č. 100/1988 Sb. a ust. § 98 zákona o důchodovém pojištění se slučuje s důchodem a tvoří s důchodem jeden celek. V projednávané věci žalovaná v řízení o žádosti žalobce o přepočet tohoto příplatku přitom zjistila, že důchod s tímto příplatkem byl přiznán a vyplácen ve vyšší částce než v jaké náleží. Z uvedených zákonných ustanovení je nutno dovodit, že pokud byl přiznán příplatek k důchodu žalobci před datem 1.1.1996, musela žalovaná přihlížet při svém rozhodování k předpisům, které stanovily před tímto datem nejvyšší přípustnou výměru důchodů. Není proto důvodná námitka žalobce, že „omezení maximální výše důchodu bylo zrušeno a že žalobce není důvod diskriminovat jen proto, že mu důchod byl přiznán před 31.12.1995“. Žalobce dále namítal, že příplatek k důchodu podle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. v platném znění má povahu odškodnění za újmy způsobené zařazením ve vojenských táborech nucených prací a že pokud toto odškodnění bylo v minulosti přiznáno, není správné příplatek odnímat nebo krátit a to ani v případě, že by skutečně došlo k nějaké dřívější chybě. K postupu žalované podle ust. § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění žalobce namítal, že bylo jeho legitimním očekáváním, že pokládá výpočet, který žalovaná provedla, za správný a neočekával ani očekávat nemohl, že žalovaná téměř po 20 letech změní svůj názor na to, jak se má důchod vypočítávat. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobci byl důchod s příplatkem přiznán a vyplácen ve vyšší částce než v jaké náležel. V tomto případě bylo proto povinností žalované postupovat podle tohoto zákonného ustanovení a snížit částku starobního důchodu a příplatku žalobci tak, aby odpovídala právním předpisům. Tento postup rozhodně není možno pojímat jako v rozporu se zásadou legitimního očekávání, kdy v opačném případě by uplatnění tohoto principu znamenalo doživotní vyplácení důchodové dávky přiznané v nesprávné výši. Krajský soud proto nemohl ani tuto žalobní námitku uznat za důvodnou. K uvedenému dodává, že poukázání žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. IÚS 819/15 ze dne 15.4.2015 není přiléhavý. Tento nález se rovněž týká problematiky odškodnění křivd způsobených nedemokratickým režimem, v případě tohoto nálezu však byly řešeny odlišné právní nároky. Ústavní soud přitom v tomto nálezu zdůraznil mimo jiné, že v rozhodování o rehabilitacích osob pronásledovaných nedemokratickým režimem má být uplatňován princip favoris rehabilitationis, jehož obsahem sice nemůže být odškodnění všech křivd, ale jímž má být jednak úmysl rozhodnout o pochybnostech ve prospěch rehabilitace a nikoliv v její neprospěch a jednak vědomí toho, že demokratický režim by neměl ke křivdě vytvořené nedemokratickým režimem přidávat křivdu další. Dle názoru krajského soudu však nemohla tento princip žalovaná narušit tím, že postupovala zcela v souladu s výše uvedeným zákonným ustanovením upravujícím snížení důchodové dávky, resp. upravujícím omezení výše výplaty této dávky. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, přičemž rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalované žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava dne 23. ledna 2017 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu