78 Az 6/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: M. Ö., narozený dne X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2026, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobce je státní příslušník Turecké republiky a hlásí se ke kurdské národnosti. Z Turecka vycestoval v září 2025 lodí do Řecka, poté byl přepraven v kamionu přes Bulharsko do Rumunska, a pak autem přes Maďarsko do Vídně, kde si na cizí vypůjčený pas koupil jízdenku na autobus do Německa. Dne 19. 11. 2025 byl zadržen na hranicích mezi ČR a Německem. S ohledem na absenci cestovního dokladu a povolení k pobytu byl německou policií vrácen do ČR, a poté zajištěn Policií ČR. Po zajištění požádal o mezinárodní ochranu v ČR. Za důvod podání žádosti označil předně obavy o život, neboť po něm jdou lichváři, s nimiž se v Turecku zapletl, a kteří mu vyhrožují na Facebooku a vypsali na něj odměnu, dále obavy ze stíhání turecké policie v souvislosti s jeho účastí na lichvě, neboť mu byl uložen zákaz vycestování z Turecka. Dále žalobce při pohovoru k žádosti sdělil, že jako Kurd se nemohl v Turecku v kurdštině svobodně vyjadřovat a kurdština se ani nevyučuje na školách a že byl v Turecku často podrobován náhodným bezdůvodným policejním kontrolám dokladů na ulici, přičemž mu policie nadávala. B) Shrnutí stanovisek účastníků Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Napadené rozhodnutí označil jako celek za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť podle něj žalovaný zcela nedostatečně posoudil důvody jeho žádosti o mezinárodní ochranu, jimiž byly obavy z porušení jeho základních práv v souvislosti s jeho kurdskou národností a pronásledováním ze strany lichvářů. Žalovaný podle žalobce jím uváděné důvody nepatřičně bagatelizoval, kurdské národnosti žalobce se prakticky nevěnoval a nezohlednil individuální situaci žalobce.

4. Žalobce zdůraznil, že v azylovém řízení jasně uvedl, že mu vážné ohrožení života ze strany lichvářů (organizované zločinecké skupiny), kteří mu vyhrožují zabitím a chtějí se mu pomstít z peněžitých důvodů, což naplňuje pojem pronásledování ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o azylu. Podle judikatury přitom není nutné, aby při obavě ze msty proběhl předchozí pokus o zkontaktování policie, a dále z judikatury vyplývá, že pro účely posouzení existence možnosti využití ochrany vlastního státu před nestátními původci pronásledování nestačí, pokud se žalovaný zabývá pouze tím, jak vypadá systém poskytování ochrany před kriminálním jednáním v dané zemi. Stěžejní je naopak posouzení otázky, jak tento systém funguje v praxi a zejména, zda samotný žadatel mohl spoléhat na to, že jemu konkrétně by zabezpečil účinnou ochranu před pronásledováním. Žalobce se nemohl účelně bránit u policie, žalovaného na to upozorňoval, ten se tím ale dostatečně nezabýval a nezajistil si pro účely posouzení této otázky dostatek relevantních podkladů. Žalovaný tedy řádně nezjistil skutkový stav, nepřihlédl ke všem rozhodným skutkovým okolnostem a v důsledku toho nesprávně aplikoval § 12 a § 14a zákona o azylu.

5. Dále žalobce namítl, že žalovaný neposuzoval dostatečně jeho situaci v kontextu problematického postavení kurdské menšiny v Turecku a nezohlednil jeho tvrzení ve vztahu k existenci odůvodněné obavy z pronásledování. Situace Kurdů v Turecku a zejména pak individuální situace žalobce je mnohem komplikovanější, než žalovaný v rozhodnutí uvádí. Kurdi jsou často svévolně označováni za teroristy a je jim přisuzováno protiturecké politické přesvědčení. Žalovaný však tuto situaci nepřiměřeným způsobem zjednodušuje, pokud poukazuje zejména na to, že Kurdi participují ve státní správě, působí v politických stranách apod. Společensko-politická situace v Turecku je znepokojivá a od léta 2017 zde došlo k výraznému zhoršení v oblasti ochrany lidských práv. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, které označil za řádně odůvodněné a skutkový stav za dostatečně zjištěný. Jednání soudu 7. Při jednání soudu setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobce akcentoval skutečnost, že mu v Turecku hrozí zadržení policií, přičemž dle sdělení jeho partnerky k nim stále v Turecku dochází policie a shání jej. C) Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), s korekcí podle § 32 odst. 9 zákona o azylu.

9. Před vypořádáním konkrétních námitek krajský soud předně uvádí, že za žalobní body nepovažuje proklamace obsažené v úvodu kapitoly II. žaloby, že žalovaný v předchozím řízení porušil § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 12 a § 14a zákona o azylu, neboť podle konstantní judikatury NSS nelze za řádný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. považovat pouhé vylíčení typových nezákonností či pouhý odkaz na údajně porušená zákonná ustanovení. Řádným žalobním bodem je totiž jen zcela jasně individualizovaný, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popisem konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů, jichž se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, body 33 a 34, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017-72).

10. K obecné námitce nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, jeho nedostatečné individualizace a absence podkladů krajský soud ve stejné úrovni obecnosti pouze konstatuje, že se podle jeho zjištění nejedná o šablonovité, neadresné rozhodnutí, nýbrž je odůvodnění napadeného rozhodnutí srozumitelně a přesvědčivě vyargumentováno, žalovaný se v něm vypořádal se všemi žalobcem uváděnými důvody žádosti o mezinárodní ochranu a k rozhodnutí si obstaral podklady odpovídající právě žalobcem tvrzeným důvodům.

11. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud zjistil, že žalovaný shrnul obsah údajů poskytnutých žalobcem k žádosti o mezinárodní ochranu a pohovoru s žalobcem k této žádosti. Dále žalovaný vymezil žalobcem tvrzené důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany (podle krajského soudu zcela v souladu s jím uváděnými skutečnostmi) jako potíže v Turecku spojené s účastí žalobce na lichvě, a to jak problémy s lichváři samotnými, tak s policií, dále nemožnost svobodně se vyjadřovat v kurdštině a podrobování žalobce náhodným policejním kontrolám dokladů. Dále žalovaný uvedl, že podklady rozhodnutí tvořily nejen dokumenty opatřené přímo v řízení o udělení mezinárodní ochrany a zprávy o zemi původu, nýbrž i protokoly o výslechu žalobce v řízení vedeném Policií ČR v listopadu 2025. Poté žalovaný konstatoval, že nechal přeložit do češtiny žalobcem předložené listiny, z nichž zjistil, že jde o výhrůžnou komunikaci s blíže neidentifikovatelnými osobami, text pod fotografií sdílenou pravděpodobně na sociálních sítích vypovídající o snaze vyhledat osobu jménem M. Ö. s přislíbenou odměnou, protokoly o výslechu a soudní rozhodnutí týkající se trestných činů úvěrových podvodů, které jsou žalobci kladeny za vinu, a dále z žalobcem doloženého videa zjistil, že je na něm zachycena střelba na dvě osoby, aniž by byla kterákoli z nich ztotožnitelná. Veškerá zjištění učiněná z těchto důkazů ale označil žalovaný z irelevantní pro posouzení žádosti žalobce, neboť nevypovídají nic o azylově relevantních skutečnostech. Následně se žalovaný věnoval jednotlivým formám mezinárodní ochrany, načež uzavřel, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky ani pro udělení azylu ani doplňkové ochrany.

12. Možnost udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o azylu vyloučil žalovaný s odůvodněním, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo lze dovozovat, že by v Turecku vyvíjel jakoukoli činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. S tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje.

13. Dále žalovaný konstatoval, že žalobce netvrdil ani skutečnosti kvalifikovatelné jako odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, tj. podřaditelné pod některý z důvodů taxativně uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobcem vylíčené problémy s lichváři a s policií v souvislosti se stíháním žalobce pro lichvu podle žalovaného s taxativně uvedenými důvody pro poskytnutí azylu nijak nesouvisí. Mezinárodní ochranu lze podle žalovaného žadateli udělit jen v případě, je-li v zemi původu pronásledován ze strany tamních orgánů pro své politické aktivity, rasu, národnost, pohlaví, náboženství či příslušnost k určité sociální skupině, popř. se takového pronásledování obává v případě svého návratu do vlasti, což ale není žalobcův případ, neboť žalobce žádnou azylově významnou spojitost v případě potíží kvůli lichvě netvrdil a žalovaný ji sám neshledal. Dále žalovaný uvedl, že mu nepřísluší posuzovat vinu či nevinu žalobce v rámci trestního řízení, které se proti němu vede v Turecku a že účelem řízení ve věci mezinárodní ochrany není ochránit žadatele před trestním stíháním za konkrétní trestnou činnost.

14. Krajský soud uvedené vypořádání žalovaného zcela aprobuje, neboť je v souladu s textem § 12 písm. b) zákona o azylu i ustálenou judikaturou. Žalobcem tvrzené pronásledování ze strany soukromých osob ani samotné země původu nemůže být považováno za důvod pro udělení azylu, není-li současně tvrzeno, že se jedná o pronásledování azylově relevantními motivy. Žalobce však takové motivy nikdy netvrdil. Otázka přístupu k ochraně země původu před soukromými pronásledovateli může být relevantní toliko pro posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany, a proto se touto otázkou zabýval žalovaný při odůvodňování nemožnosti aplikace § 14a zákona o azylu na žalobcův případ.

15. Tvrzení žalobce v souvislosti s jeho kurdskou národností označil žalovaný za velmi obecná a nevypovídající nic o konkrétních příkořích, jež by se měly žalobci v souvislosti s jeho národností v Turecku dít. I s tímto závěrem krajský soud souhlasí. Ostatně ani v žalobě žalobce žádné konkrétní události kvalifikovatelné jako pronásledování žalobce pro jeho národnost neuvedl a omezil se jen na obecný popis společensko-politické situace v Turecku a kritiku podkladů, které žalovaný obstaral.

16. Žalovaný ale podle krajského soudu ve zjišťování stavu o zemi původu nepochybil. Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Podle § 23c písm. c) zákona o azylu podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.

17. Žalovaný podle krajského soudu postupoval v souladu s citovanými ustanoveními, neboť možné zákonné důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany posuzoval optikou skutečností uváděných žalobcem v jeho žádosti a pohovoru, přičemž obstaral informace o zemi původu, které o „kurdské otázce“ pojednávají v rozsahu dostatečném pro vyhodnocení důvodnosti žádosti žalobce.

18. Shodně s žalovaným dospěl krajský soud k závěru, že okolností, kterou žalobce označil za stěžejní důvod žádosti o mezinárodní ochranu, byly výhrůžky ze strany lichvářů a hrozba trestního stíhání pro lichvu, při nichž kurdská národnost žalobce nehrála žádnou roli. Žalovanému tak nelze vytýkat, že si neopatřil více podkladů k dostupnosti ochrany Kurdů v Turecku ze strany orgánů veřejné moci, neboť z azylového příběhu žalobce nevyplývaly žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by Kurdům v Turecku obecně nebyla vnitřní ochrana dostupná.

19. Zprávy opatřené žalovaným s ohledem na azylový příběh žalobce vyhovují požadavkům uvedeným v rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008–71, podle kterého „informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“, neboť jsou aktuální a svědčí o celkem klidné a stabilní politické a bezpečnostní situaci v Turecku a z žádné z nich nevyplývá informace zakládající důvod obávat se, že by mohl žalobce v Turecku čelit jakémukoli azylově relevantnímu jednání ze strany veřejné moci nebo by mu tam mělo hrozit azylově relevantní nebezpečí. Žalovaný nebyl podle krajského soudu povinen opatřovat další specifické informace týkající se kurdské etnické menšiny, neboť žalobce v žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl žádnou událost, kdy by v Turecku čelili potížím s orgány veřejné moci z důvodu své příslušnosti ke kurdskému etniku, jež by byly s to naplnit pojem pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu, a nebyla zde žádná tvrzení žalobce, která by měl žalovaný pomocí podrobnějších zpráv o zemi původu prověřovat či vyvracet. Hrozba újmy nebo pronásledování žalobce v Turecku z azylově relevantního důvodu není reálná a jeho vycestování do země původu je možné.

20. Žalovaný vyšel při zjišťování situace v zemi původu z podkladů, které recentní judikatura považuje s ohledem na vylíčený azylový příběh za relevantní a dostatečné, a učinil z nich správné závěry, jež lze shrnout tak, že ačkoli postavení Kurdů v Turecku není optimální, neznamená to, že samotnou příslušností k této menšině by byla naplněna intenzita pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona (viz usnesení NSS ze dne 20. 6. 2024, č. j. 1 Azs 53/2024 – 31, bod 7 a judikatura tam citovaná).

21. Dále podle žalovaného žalobce nesplnil ani podmínky pro udělení azylu podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, tj. azylu za účelem sloučení rodiny, neboť žádnému z jeho rodinných příslušníků azyl v ČR udělen nebyl. Tento závěr podle krajského soudu zcela odpovídá obsahu spisu.

22. Konečně žalovaný neshledal ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany žalobci ve smyslu § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť mu podle něj v Turecku nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy v podobě trestu smrti, mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestání, s ohledem na situaci v zemi ani nebezpečí v souvislosti s mezinárodním či vnitřním ozbrojeným konfliktem, jeho vycestování neodporuje ani žádným mezinárodním závazkům a ani nikomu z jeho rodiny nebyla doplňková ochrana udělena. I s tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje.

23. V této souvislosti žalovaný konstatoval, že hrozba vážné újmy ze strany soukromých osob může být z hlediska doplňkové ochrany relevantní jen v případě, lze-li dospět k závěru, že státní orgány země původu nebyly, resp. nejsou schopny či ochotny žadateli před hrozbou takové újmy ochranu zajistit. Takový závěr však žalovaný v posuzované věci učinit nemohl, neboť žalobce sám uvedl, že hrozby od lichvářů nikde nehlásil a raději volil opuštění země, a tudíž žalovaný uzavřel, že žalobce všechny prostředky ochrany svých práv v zemi původu nevyčerpal. Současně pak také z informací o zemi původu uzavřel, že v Turecku existuje institut trestního oznámení, který informace o zemi původu dále popisují.

24. Tento závěr žalovaného, který ostatně žalobce v žalobě žádnou argumentací nezpochybnil, je podle krajského soudu zcela souladný s judikaturou NSS, který se hrozbou újmy ze strany soukromých věřitelů v případě, že se žadatel navrátí do země původu, opakovaně zabýval a vyslovil, že tvrzení žadatele o jeho obavách z pronásledování či nebezpečí bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se žadatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonné důvody pro udělení mezinárodní ochrany (rozsudek NSS z 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008-57; usnesení NSS z 6. 1. 2022, č. j. 5 Azs 61/2020-30, bod 14; z 25. 5. 2023, č. j. 4 Azs 87/2023-41, bod 15). Případná subjektivní nedůvěra žadatele v orgány státu původu neodůvodňuje rezignaci na využití prostředků ochrany, které tyto orgány poskytují (rozsudky NSS z 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004-48; z 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005-54; usne sení NSS z 17. 5. 2023, č. j. 1 Azs 57/2023-30, bod 12; z 9. 5. 2023, č. j. 9 Azs 71/2023-26, bod 6; z 30. 9. 2025, č. j. 7 Azs 141/2025-28, bod 10). D) Závěr a náklady řízení 25. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 29. dubna 2026 Mgr. Barbora Berková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.