8 CO 1/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 802.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 7. 2021, č. j. 108 C 29/2014-399,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 802.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8. 05 % ročně z této částky od 22. 1. 2014 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 447.253,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno jméno, advokáta sídlem adresa.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 2.933,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 96.610 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno jméno, advokáta sídlem adresa.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 9.726,33 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Krajského soudu v Ostravě.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 802.000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 256.241 Kč a České republice náhradu nákladů řízení ve výši 2.933,68 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

2. Okresní soud dospěl k závěru na základě provedeného dokazování, že v druhé polovině roku 2011 byla uzavřena ústní smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jednající jediným členem představenstva, výkonným a technickým ředitelem titul příjmení a žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo vypracování logistiky schématu výrobního procesu při výrobě části výrobek anonymizována tři slova přechodem z kusové výroby na sériovou tak, aby bylo dosaženo odhadem stanovené výše počtu 350 normohodin (dále jen Nh) na výrobu jednoho kusu dle kalkulace právní předchůdkyně žalobkyně v srpnu 2011. Původní vnitřní kalkulace určená před zahájením výroby byla pro kusovou výrobu určená počtem 500 normohodin na výrobu jednoho z původně poptávaných 60 ks, následně při zvýšení poptávky na 120 ks bylo dle vnitřní kalkulace bez dalšího určeno odhadem 450 Nh a následně 350 Nh na jeden kus, přičemž tuto výši stanovil statutární zástupce právní předchůdkyně žalobkyně svědek příjmení, který nebyl ve svém jednání žádným způsobem omezen a byl oprávněn rozhodovat v těchto záležitostech. Žalovaný sjednané dílo provedl v listinné podobě, předal jako know-how zástupci právní předchůdkyně žalobkyně - svědkovi příjmení a tento předal schéma vedoucímu výroby svědkovi příjmení, který schéma zařadil do výrobního procesu. Způsob stanovení ceny za toto schéma byl původně určen procentem z úspor, přičemž následně při předávání schématu v lednu 2012 se strany dohodly na konkrétní částce 802.000 Kč, kterou za objednatele titul příjmení schválil a následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému proplatila dne 14. 5. 2012 dle faktury vystavené dne 25. 1. 2012. Na základě těchto skutkových zjištění okresní soud dospěl k závěru, že se žalovaný bezdůvodně neobohatil, když mu byla vyplacena odměna za logistické schéma v dohodnuté výši, plněno bylo na základě smlouvy o dílo dle § 536 a násl. obch. zákoníku a kdy žalovanému byla vyplacena odměna za provedené dílo, jejíž způsob určení byl mezi stranami rámcově dohodnut, a následně určena dohodou ve výši žalované částky. I kdyby cena nebyla dohodnuta, neměla by tato skutečnost podle § 546 odst. 1 obch. zákoníku za následek neplatnost smlouvy. Za situace, kdy žalovaný prokázal svá tvrzení o plnění žalované částky na základě závazkového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, soud žalobu žalobkyně zamítl, když nelze v rámci daného řízení zkoumat, zda provedené dílo ze strany žalovaného bylo provedeno řádně a bez vad, protože k žádnému uplatnění vad nedošlo. Pokud se týká námitky promlčení, tak soud okrajově uvádí, že k promlčení nároku dojít nemohlo z důvodů uváděných žalovaným, neboť prohlášením konkurzu v rámci insolvenčního řízení dochází k přerušení řízení podle § 263 zákona č. 182/2006 Sb., který obsahuje speciální úpravu a dle tohoto zákona promlčecí doba neběží, není stanovená lhůta insolvenčnímu správci k podání návrhu na pokračování řízení a nelze aplikovat ust. § 111 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Uvedla, že žalovanému byla proplacena faktura na částku 802.000 Kč vystavená právnická osoba, a. s. za údajné dodání logisticko-technologického schématu pro výrobu výrobek anonymizována tři slova (dále jen schéma). Následně původní žalobkyně zjistila, že si od žalovaného ničeho neobjednala a žalovaný schéma nevyhotovil, ani nedodal, proto byl žalovaný vyzván, a posléze zažalován o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se bránil tím, že schéma dodal, napsané na psacím stroji, jméno příjmení, bývalému výrobnímu řediteli původní žalobkyně, přičemž na základě tohoto postupu došlo k výrazným úsporám nákladů na dané zakázce v tzv. normohodinách práce. Stávající žalobkyně, která do řízení vstoupila na místo původní žalobkyně, prověřila skutečnosti tvrzené oběma stranami a dospěla k závěru, že schéma skutečně původní žalobkyní dodáno nebylo a s největší pravděpodobností žádná smlouva o dodání schématu s žalovaným nebyla uzavřena, proto faktura neměla být žalovanému proplacena. Vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, přičemž se soud I. stupně při úvahách vedoucích k vydání rozsudku evidentně dopustil úplně těch samých chyb jako v předchozím řízení před zrušením jeho původního rozsudku ve věci, když při zjišťování skutkového stavu věci, tak při interpretaci důkazů znovu nepostupoval dostatečně důsledně, když skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, opět nebyly reflektovány závažné rozpory mezi výpověďmi svědků a žalovaného navzájem i s dalšími provedenými důkazy. Okresní soud uvedl, že není sporu o tom, že na předmětné zakázce došlo k úspoře tzv. normohodin práce, přičemž se jedná jen o tvrzení žalovaného, proti kterému se žalobkyně v průběhu řízení ohradila. Z provedeného listinného důkazu označeného jako Revize kalkulačního listu ze dne 30. 8. 2011 jasně vyplynulo, že hodnota 350 Nh práce na 1 ks výrobku byla finálním odhadem původní žalobkyně, který byl vytvořen již na základě prvotních zkušeností s výrobním procesem při realizaci zakázky, avšak dávno předtím, než měl žalovaný údajně zpracovat schéma, neboť jak sám uvedl, toto se mělo stát až na přelomu let 2011 a 2012. Žalobkyně se tak nesnaží prokázat, že plnění žalovaného bylo vadné, nepřineslo kýžený efekt apod., nýbrž že neexistovalo. Jediným důvodem a sledovaným cílem, proč žalobkyně apeluje na to, aby se v řízení důsledně zkoumaly mj. otázky podoby a charakteru schématu, způsobu a průběhu jeho implementace v praxi, přínosu schématu pro původní žalobkyni či způsobu stanovení odměny žalovaného a podkladů pro něj, je systematické vyvrácení smyšleného příběhu žalobkyně a svědka příjmení Tomu se navzdory opakovaným a důrazným apelům žalobkyně soud I. stupně znovu zcela vyhnul a provedeným nepřímým důkazům nepřikládal absolutně žádnou důležitost v těchto souvislostech, čímž mimochodem kromě učinění nesprávných skutkových zjištění opět jednal v přímém rozporu se závazným pokynem odvolacího soudu, který výslovně požadoval, aby při hodnocení důkazů nebyly opomenuty nepřímé důkazy a okolnosti, které svědčí o tom, že diskutovaná smlouva uzavřena nebyla. Je tak pro žalobkyni nepochopitelná úvaha soudu I. stupně, že ti svědci, kteří nebyli přítomni u sjednávání údajné smlouvy žalovaného s původní žalobkyní, v podstatě nemají k věci co podstatného uvést, neboť jim obsah takové smlouvy ani nemusel být znám. Jestliže smlouva uzavřena nebyla, těžko u jejího sjednání mohli být přítomni svědci. Na co poukazovala žalobkyně, je to, že z výslechu svědků (kromě svědka příjmení a svědka příjmení) je zřejmé, že v jejich postavení osob řídících realizaci celé rozsáhlé a ekonomicky extrémně důležité zakázky původní žalobkyně by o spolupráci s žalovaným museli vědět, pokud by bývala skutečně existovala, popř. by se alespoň museli při realizaci zakázky setkat se schématem, které by býval žalovaný původní žalobkyni poskytl a které by bývalo uváděno do praxe. Soud však v tomto smyslu neučinil naprosto žádné úvahy, přičemž neváhal v odůvodnění rozsudku současně konstatovat, že z výslechu svědků bylo mezi jiným zjištěno, že tito žalovaného neznají a není jim nic známo o jeho účasti na řešení předmětné zakázky, technologický postup pro výrobu komponentů pro větrné elektrárny zpracovávalo technické oddělení, tj. oddělení vedené svědkem příjmení, časový harmonogram, tedy načasování výrobních organizací - logistika výroby, se zpracovávala rovněž na oddělení technologie, a o úpravách časového harmonogramu, tedy urychlení postupu rozhodovala technologie a výroba, tedy opět svědek příjmení a mistr výroby svědek příjmení. Z těchto nepochybně vysoce relevantních zjištění však soud I. stupně ničeho nedovodil, nikterak je nekomentoval, a stejně jako v předchozím řízení před zásahem odvolacího soudu jim nepřikládal žádnou důležitost, přestože se zcela očividně jedná o silný důkaz toho, že tvrzení žalovaného o jeho činnosti pro žalobkyni jsou smyšlené. Je krajně nepravděpodobné, že by skutečně bylo implementováno do praxe schéma v podobě rozsáhlých strukturálních úprav standardizovaného postupu zcela bez vědomí osob odpovědných za řádnou realizaci zakázky. Je naprosto absurdní představa, že by byla uzavřena ústní smlouva o dodání know-how za statisíce korun s externím dodavatelem, kterého s výjimkou dvou osob u původní žalobkyně nikdo nezná a nebylo s ním běžně spolupracováno, aby následně ve strojírenském závodu byl za plného provozu podle papírového schématu kompletně předěláván celý systém fungování závodu a nikdo z odpovědných zaměstnanců si toho ani nevšiml. Kromě toho z opakovaných výslechů svědků příjmení a příjmení vyplynuly nanejvýš nové rozpory s tvrzeními žalovaného a dokonce i s jejich vlastními písemnými vyjádřeními, kterých už předtím nebylo málo, což jen prohlubuje přesvědčení žalobkyně, že celý příběh o ústní smlouvě o dílo na dodání schématu přestavění výrobního závodu, napsaného na psacím stroji, navíc bez jediné digitální stopy, o kterém navíc v celém závodu žalobkyně věděli toliko dva lidé, má vážné trhliny, že mu snad nelze rozumně uvěřit. V době, kdy žalovaný vystavil fakturu za údajné dodání schématu, ještě ani nemohlo být vůbec jasné, jakých úspor se na základě schématu dosáhne, a tedy nebylo ani možné provést kalkulaci nároku na odměnu žalovaného, která měla být podle jeho vlastních slov odvozena právě od dosažených úspor. Faktura byla žalovaným vystavena 25. 1. 2012, prakticky na začátku realizace projektu, kdy ještě logicky ani nemohla existovat žádná data o tom, kolik se na zakázce ušetřilo, příp. na kterých rozpočtových položkách.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že ústní smlouva o dílo uzavřená byla a byla tak dána povinnost žalobkyně uhradit žalovanému odměnu. Uzavření smlouvy o dílo samo o sobě vylučuje to, aby se jednalo v tomto případě na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, jak tvrdí žalobkyně. Předmět smlouvy o dílo v průběhu soudního řízení byl zjištěn a je zřejmý přínos žalovaného pro žalobkyni - pokles počtu normohodin 500 Nh, resp. 450 Nh na 350 Nh. Provedené listinné důkazy navržené žalobkyní nevylučují skutečnost, že žalovaný pro žalobkyni provedl dílo, nejsou tak způsobilé prokázat tvrzení žalobkyně, že žalovaný neprovedl žádné dílo. Žalovaný upozornil, že odměna za provedení díla je v těchto dokumentech vedena jako nákladová položka. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že v průběhu soudního řízení vyšlo najevo, že existují i jiné listiny vztahující se k předmětné zakázce výroby sloupů pro větrné elektrárny, zejména listiny, které předložil svědek příjmení a svědek příjmení, které jsou založeny v soudním spise a které žalobkyně nepředložila k důkazním listinám, přestože tyto důkazy nesvědčily ve prospěch žalobkyně. Tímto bylo vyvráceno také tvrzení žalobkyně, že byla dohledána veškerá ekonomická a výrobní dokumentace. Žalobkyně nemůže rozporovat a zpochybňovat oprávněnost jednání statutárního zástupce. Pokud tvrdí, že výpověď je nepravdivá, je povinna prokázat tato svá tvrzení. Svědci se vyjadřovali k tvrzením starým více než 6 let a je tedy přirozené, že některé skutečnosti již s takovým odstupem času nedokáží přesně popsat a exaktně určit jejich čas, obsah a jiné skutečnosti, zvlášť v případě, když se záležitosti spojené se smlouvou o dílo dohodovaly ústně.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. V dané věci byl již jednou zrušen rozsudek okresního soudu, kterým byla žaloba žalobkyně zamítnuta, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2019 Okresnímu soudu bylo vytýkáno, že nesprávně a neúplně zjistil právně významné skutečnosti pro posouzení žaloby, když neprovedl všechny navržené důkazy, týkající se skutečnosti, zda normohodiny v rozsahu 350 Nh byly dány u zakázky od samého začátku, a vyjma svědeckých výpovědí svědků příjmení a příjmení nevyhodnotil další svědecké výpovědi.

7. Odvolací soud má za to, že ani v napadeném rozhodnutí okresní soud opětovně řádně nevyhodnotil důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. Ve svých závěrech o skutkovém stavu vyšel z výpovědi svědka příjmení a žalovaného. Jak žalovaný, tak svědek příjmení nepochybně mají zájem na výsledku sporu, když to byl právě svědek příjmení jako výkonný ředitel, který měl uzavírat smlouvu s žalovaným, a on měl rozhodovat jako jediný člen představenstva právnická osoba o výši částky, která má být žalovanému vyplacena. Pouze svědek příjmení a žalovaný tvrdili, že smlouva byla uzavřena. Kromě těchto dvou osob však o uzavřené smlouvě o dílo, o jejím obsahu a o tom, zda k tvrzeným úsporám vůbec došlo, nikdo další ve firmě nevěděl. Jejich výpovědi tak s ohledem na výpovědi ostatních svědků jsou zcela osamocené. Žádný ze svědků nepotvrdil, že by byla uzavřena smlouva o obsahu, jak tvrdí žalovaný.

8. Žalovaný tvrdil, že se na něho obrátil pan příjmení, aby vypracoval technologický postup při výrobě výrobek anonymizováno 5 slov. Jednalo se o výrobu 40 sad výrobek tak, aby zakázka byla splněna v co nejkratší době, s co nejmenšími náklady a tento úkol vyhotovil písemně na 30 stran psaných strojem. titul příjmení mu předal podklady k umístění jednotlivých strojů v halách, skladu a celého provozu, tj. rovněž jeřábů, aby mohl stanovit tok jednotlivých pracovních postupů tak, aby nedošlo k časovým prodlevám. Výsledek měl předat panu příjmení, výrobnímu řediteli, někdy v lednu 2012, přičemž si neponechal žádné vyhotovení výsledku své práce. Podklady obdržel na přelomu září, října roku 2011 a od té doby na nich pracoval. Odměna měla představovat procento z uspořených finančních prostředků, když původní kalkulace byla 500 Nh, podle jeho kalkulace to bylo 350 Nh. Takto mělo dojít k úsporám 12.000.000 Kč, a proto si žalovaný stanovil svou odměnu 802.000 Kč bez DPH. 9. titul příjmení uvedl, že nepřevzal technologický postup, ale že se jednalo o projekt, zároveň původně uvedl, že neví, od koho ho převzal, zda od žalovaného nebo od příjmení. Zároveň také uvedl, že o úsporách mu není nic známo (č. l. 151) a že se s žalovaným viděl 4x až 5x. Také uvedl, že materiály obsahovaly a popisovaly potřebné údaje k uvolňování materiálu ze skladu, údaje ve vztahu na kapacitu pracoviště. Na druhou stranu však uvedl, že o tom, jaký technologický postup se při realizaci zakázky použije, rozhodovalo oddělení technologie, materiály od žalovaného p. příjmení nepředával a svědek příjmení je ani nedostal. Také uvedl, že technický postup je pořád stejný, ten je dán technologií a nemá vazbu na projekt a nemyslí si, že se postup v průběhu výroby zásadně měnil.

10. Poté, co svědka příjmení opětovně vyslechl krajský soud, uvedl, že o konkrétní smlouvě s žalovaným nic neví, sešel se však v továrně s ním na konzultaci, kdy mělo dojít k seznámení se s technologiemi a procesy, které firma má. Zároveň však uvedl, že až dnes ví, proč příjmení jednal se příjmení, ale tenkrát to nevěděl. Myslí si, že úspora byla přínosem pana příjmení při sériové výrobě nastavit tok materiálu výroby. Technologické oddělení přitom neřeší, kde se co bude dělat, zpracuje postup, aby se některé operace nepřeskočily. Změna ve způsobu sériové výroby oproti kusové byla v tom, že došlo ke změně způsobu výroby, přeorganizovala se výroba tak, aby se to ve výrobě potkávalo, aby se nepřerušil tok jednotlivých procesů dodávek, aby to na sebe navazovalo a nedocházelo k prodlevám. Pan příjmení mu předal složku papírů, kde byl popsán tok materiálu ve smyslu dílců výrobků, bylo to popsáno a byly tam situační plánky. Byť se jednalo o jednoduchou zakázku, složitost spočívala v protečení výrobků dílnou.

11. To, že se tedy svědek příjmení sešel asi 4x až 5x s žalovaným, nepotvrzuje uzavření smlouvy mezi žalovaným a svědkem příjmení, když navíc titul příjmení vypověděl, že mu o smlouvě nebylo nic známo a že o tom, že příjmení jednal se příjmení, tenkrát nevěděl, ale teď už to ví a pouze si myslí, že úspora byla přínosem pana příjmení Odvolací soud tomuto svědkovi neuvěřil, když jednak byly rozpory v jeho výpovědi o tom, od koho projekt převzal, když jednou tvrdil, že to bylo od pana příjmení, jednou že to bylo od žalovaného, ale zejména pak jeho svědecká výpověď neprokazuje uzavření smlouvy mezi žalovaným a panem příjmení, svědek příjmení nic nevypověděl o obsahu této smlouvy.

12. Jak svědek příjmení, tak svědek příjmení vypovídali o tom, že úkolem příjmení bylo optimalizovat tok materiálu, uspořádat stroje, přičemž příjmení vysvětlil, že neví, zda by to mohlo udělat technologické oddělení, ale on se rozhodl to zadat panu příjmení.

13. Svědek příjmení dále uvedl u výslechu před odvolacím soudem, že snížení normohodin nevycházelo z technologického postupu, 350 Nh byl cíl, kam se měli dostat a je to označeno jako revize 2. Technologické oddělení svým postupem pro 60 ks dospělo k 498 Nh, nepustilo je to na snížení na 350 Nh. Fabrika nebyla na sériovou výrobu přizpůsobena, vždy dělala kusovou výrobu a příjmení měl právě optimalizovat logistické toky, což znamená, kam materiál půjde, uspořádat stroje, které šlo uspořádat, a především svařovací automaty, a neví, zda by to bylo schopné udělat technologické oddělení. Odměna pak byla stanovena z potencionálních úspor a pro výpočet úspor měl algoritmus. Také uvedl, že o smlouvě s žalovaným věděl jen příjmení, technologické oddělení o tom vědět nemuselo a neví, zda bylo schopno to takto udělat, proto se rozhodl to zadat příjmení. Sériovou výrobu ukončili v roce 2012, pak se zakázka vyhodnotila, odměna 802.000 Kč odpovídala úsporám. Tato výpověď je v rozporu s tím, co uvedl dříve, že na konci zakázky už firmu zhodnocení přínosu příjmení nezajímalo, když na to nepřišel čas.

14. Svědkyně příjmení však uvedla, že časový harmonogram se zpracovával v oddělení technologie.

15. Proti výpovědi svědků příjmení a příjmení zde stojí dle názoru odvolacího soudu zcela nezávislé výpovědi svědka příjmení a svědka příjmení, když tito svědci neměli žádný zájem na výsledku sporu.

16. Svědek příjmení, vedoucí technologie, uvedl (č. l. 157), že technologický postup byl zpracován na jeho oddělení, pro tvoření technologických postupů a harmonogramů nebyl důvod používat externí pracovníky. Měl přehled, zda se jím vypracovaný technologický postup používal a neví o tom, že by v průběhu realizace zakázky proběhly významné změny v postupu harmonogramu. Na vypracování postupu a harmonogramu se nepodílel, ale prošlo to oddělením technologie. příjmení řídil celou výrobu, tok materiálu je však nastaven systémově a počet lidí na výrobu si řídí výroba sama. Technologické oddělení muselo vědět o tom, že došlo ke změnám na pracovišti. Technologické oddělení by tedy nešlo obejít.

17. Svědek příjmení, obchodní ředitel, uvedl, že pracnost stanovila skupina v rámci technologického oddělení a nebylo možno stanovit úsporu na počátku výroby. Dále uvedl, že všechny zakázky byly dokumentovány. Opakovanou zakázkou se počet normohodin snižoval. Oddělení technologie bylo schopno posoudit pracnost jednotlivých operací a na normohodiny byl zakázkový list. Na snížení normohodin se zasloužil projektový manažer. Osoba zvenčí, která by snižovala normohodiny, by musela znát detaily výroby. Pokud by pak bylo zadání třetí osobě oficiální cestou, pak by se o tom muselo vědět. O panu příjmení tento svědek nic neví, nikdy ho neviděl. Externí výdaje by se pak musely projevit v kalkulačním listě. Snižování normohodin se dá zjistit až v průběhu výroby a při vyhodnocení na konci. Na snížení normohodin mohlo mít vliv, že by se nějaké operace kumulovaly nebo přesunuly, ale k tomu v tomto případě nedošlo, neboť už to vše bylo dané a byl to zavedený systém. Externí pracovníci se použili tehdy, kdy na to firma neměla vybavení, což by bylo v případě, pokud by se používaly speciální svářecí technologie apod., nebo že by nebyly kapacity uvnitř. O úpravě harmonogramu by musel vědět pan příjmení i o úpravě technologického postupu s cílem snížit normohodiny. Sériová výroba pak sebou nese to, že se dá ušetřit. Snižování normohodin by se muselo komunikovat s vedoucím výroby panem příjmení, výrobu dále vedl pan příjmení a technologie. Stroje přesouvat nešly, byly ukotveny, šlo pouze přestěhovat mobilní pracoviště. V hale se svařování přesunulo k svařovacím válcům.

18. To, že tok materiálu je nastaven systémově a počet lidí si řídí výroba, rovněž uváděl ve své svědecké výpovědi pan příjmení (č. l. 158), dále uvedl, že tok materiálu byl dán historicky a o úpravě normohodin a o úpravě výroby by musel vědět. Ať už byla výroba kusová nebo sériová, tok materiálu tekl fabrikou pořád stejně od přípravy výroby a výroba jen určovala, do které party se zakázka dá. Zakázku nešlo dělat jinak, kdyby se to dělalo jinak, zakázka by se nikdy nesestavila, výroba - operace má návaznosti. K posunu stroje došlo, ale jenom proto, že se pořizoval lepší stroj. Celou výrobu pak řídil pan příjmení a dokumentace se dávala jemu. Rovněž uvedl, že člověk, který není v provozu a nezná systém, dostane jen papírové podklady, takto nikdo neudělá a neví, kam kliknout myší, neví, co udělat v systému. Rozhodně by to nešlo udělat tak, že by člověk přišel do provozu, podíval by se a řekl, jak se to bude dělat. Na papír to může napsat, ale nemůže to dát do výroby vedoucímu bez dalších sounáležitostí.

19. Svědek příjmení před soudem I. stupně uvedl, že nezná pana příjmení a vůbec neměl tušení o žádných úsporách. Dokumentaci k výrobě mu předával pan příjmení, který spadal pod technologii, rovněž případné úpravy zadávala také technologie. Byl to právě pan příjmení, který by, pokud by proběhly nějaké změny, tak ten by se ptal výroby na rozpracovanost a vytvořil by nový harmonogram podle současného stavu v součinnosti s projektovým manažerem. V případě této zakázky uvedl, že si myslí, že k žádným významným změnám nedošlo, ať už v harmonogramu, nebo v postupu. Pan příjmení mu žádné materiály nepředal.

20. S ohledem na shora uvedené svědecké výpovědi je zřejmé, že žádný ze slyšených svědků kromě svědka příjmení nepotvrdil uzavření smlouvy mezi panem příjmení a žalovaným, a nepotvrdil ani žádný obsah smlouvy tak, jak ho tvrdil žalovaný, příp. svědek příjmení. Naopak uvedení svědci příjmení a příjmení uvedli, že pro člověka zvenčí, který nezná výrobu, neví, jak se to dělá, nezná systém a dostane jen papírové dokumenty, tak nikdy nemůže vypracovat technologický postup nebo tok materiálu, a nebylo by to možné udělat tak, že by se podíval v provozu a řekl, jak se to bude lépe dělat. Z výpovědí těchto svědků vyplynulo, že nikdo o roli žalovaného v daném projektu nevěděl, a pokud došlo k nějakým úsporám normohodin, takto bylo dáno sériovou výrobou, když tok materiálu je nastaven systémově, počet lidí si řídí výroba, tok materiálu je dán historicky. Tito svědci pak rovněž vypovídali, že na začátku výroby nebylo možné stanovit úspory, to by bylo možné až v průběhu výroby, příp. až na konci výroby, když navíc k žádnému vyhodnocení úspor nedošlo.

21. Toto vše vylučuje tvrzení žalovaného o uzavřené smlouvě a o jeho podílu na snížení normohodin tím, že stanoví tok materiálu. Bylo přitom na žalovaném, aby prokázal, že byla smlouva uzavřena, a jakého obsahu. To se mu v žádném případě nepodařilo. Rovněž v době, kdy žalovaný fakturoval, nemohl být znám žádný přínos a v podstatě ani žalovaný, ani jím navržený svědek příjmení nebyli schopni přesně popsat, na čem se vlastně dohodli. Stejně tak je zarážející, že dle žalovaného měl výsledek díla předat vyhotovený na psacím stroji, bez elektronických vstupů, což je v současné době zcela nepřijatelné, a rovněž to zpochybňuje výpověď žalovaného.

22. Odvolací soud souhlasí se zjištěními okresního soudu a jeho hodnocením ohledně kalkulačních listů, tj. že sloužily pouze pro vnitřní účely firmy a nebyly součástí smlouvy se zahraničním partnerem. Pokud se týká kalkulačního listu nabídky, kde jsou uváděny normohodiny při výrobě 120 ks - 348 Nh, jak vypověděl svědek příjmení, jednalo se o plán, nikoliv o skutečnost.

23. Jeho výsledek práce totiž nikdy nikdo neviděl a nikde nezůstal a nikdo ani neví, že by podle něho probíhala výroba nebo že by tento výsledek práce byl předán někomu ve výrobě a výroba se tímto řídila.

24. S ohledem na shora uvedené, kdy odvolací soud zjistil zcela jiný skutkový stav věci než okresní soud, a kdy vzal za prokázáno, že nebyla uzavřena žádná smlouva mezi žalovaným a právnická osoba a kdy došlo k plnění ze strany právnická osoba příjmení žalovanému bez právního důvodu ve smyslu ust. § 451 odst. 2 zákona č. 40/64 Sb., občanského zákoníku, pak dle odst. 1 tohoto citovaného ustanovení ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

25. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 802.000 Kč, což je částka, která představuje bezdůvodné obohacení, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 1. 2014 do zaplacení, když od tohoto data je žalovaný v prodlení, neboť byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2014 k vrácení této částky. Výzva byla doručena 21. 1. 2014 a žalovaný je tedy v prodlení od data, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

26. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku změněn tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 802.000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, vše v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

27. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto nově o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů řízení státu.

28. Žalobkyně byla plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

29. V řízení před soudem I. stupně do prvního rozhodnutí okresního soudu náleží zástupci žalobkyně odměna za 12 úkonů právní služby po 11.540 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu, vyjádření z 16. 10. 2014 (č. l. 68), a dále za účast u ústního jednání, konaného dne 2. 10. 2014, za účast u dožádaného výslechu, který trval déle než 2 hodiny u Okresního soudu v Hradci Králové dne 6. 4. 2018 a za účast u dožádaného výslechu před Okresním soudem v Hradci Králové dne 20. 4. 2018 a dále za účast u ústního jednání konaného dne 9. 8. 2018, 1. 10. 2018, 5. 11. 2018, tj. 138.480 Kč, dále mu náleží 12 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 3.600 Kč. Dále v rozsahu poloviny mimosmluvní odměny náleží odměna za předložení důkazů dne 7. 6. 2018, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč, což spolu s DPH celkem činí 7.344,70 Kč. Dále mu náleží cestovné ze sídla zástupce žalobkyně do sídla Okresního soudu ve Frýdku-Místku a dále k Okresnímu soudu v Hradci Králové značka automobilu, registrační značka, s průměrnou spotřebou benzínu 95 Oktan 7,15 l /100 km a vyhláškové ceně 30,50 Kč a paušální sazbě 4 Kč/km za cestu dne 6. 4. 2018, při ujetí celkem 234 km ze sídla do Hradce Králové, tj. 2 x 1.446,12 Kč, a dále za 3 cesty do Frýdku-Místku, jak zástupce žalobkyně účtoval, ve dnech 9. 8. 2018, 1. 10. 2018, 5. 11. 2018, 3 x 4.597,92 Kč, při ujetí 744 km za jízdu do Frýdku-Místku a zpět do obec, celkem tak činí cestovné 16.686 Kč, dále náleží zástupci žalobkyně náhrada za ztrátu času za tyto cesty, když do Frýdku-Místku a zpět to činí za jednu cestu tam a zpět 16 půlhodin, za tři cesty 48 půlhodin po 100 Kč, což je 4.800 Kč a za ztrátu času cestou do Hradce Králové z obec činí náhrada ztráty času 6 půlhodin za jednu cestu, za obě cesty 12 půlhodin, což je 1.200 Kč. Dále mu náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 40.100 Kč Celkem činí náklady řízení 246.811,60 Kč 30. Za odvolání proti prvnímu rozsudku okresního soudu dále náleží zástupci žalobkyně odměna za odvolání, za vyjádření z 24. 6. 2019 (č. l. 279) a dále za účast u odvolacího jednání, tj. 3 úkony po 11.540 Kč, tj. 34.620 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč, tj. 900 Kč, dále cestovné za cestu k odvolacímu jednání z obec ke Krajskému soudu v Ostravě shodným vozidlem při ceně paliva 33,10 Kč, paušální náhradě 4,10 Kč/km, za celkem ujetých 759 km, tj. cestovné 4.903,14 Kč. To je celkem 42.023,14 Kč, z této částky činí DPH 8.824,90 Kč. Dále náleží žalobkyni náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání, tj. 40.100 Kč Celkem tak činí náklady za tuto fázi řízení 90.948 Kč.

31. Za další řízení před soudem I. stupně poté, co byl rozsudek okresního soudu zrušen, náleží zástupci žalobkyně odměna za vyjádření ze dne 4. 11. 2019 a ze dne 9. 1 2020, dále za účast u jednání před okresním soudem dne 15. 10. 2019, tj. odměna v rozsahu 2 úkonů právní služby, neboť jednání trvalo déle než 2 hodiny, dále za jednání konané dne 13. 1. 2021, a to v rozsahu 3 úkonů, když toto jednání trvalo od 10.00 hodin do 14.40 hodin (3 x 2 započaté hodiny), dále za účast u jednání konaného dne 2. 7. 2021, tj. celkem 8 úkonů právní služby po 11.540 Kč, tj. 92.320 Kč, dále 8 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, dále náleží cestovné k ústnímu jednání konanému dne 15. 10. 2019 ve Frýdku-Místku shodným vozidlem při ceně paliva 33,10 Kč a paušální sazbě 4,10 Kč/km za celkem 744 ujetých km, tj. 4.806,24 Kč, dále cestovné za cestu dne 13. 1. 2021 k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku shodným vozidlem při ceně paliva 27,80 Kč a paušální sazbě 4,40 Kč/km, při ujetí 744 km, tj. 4.746,72 Kč a k jednání konanému dne 2. 7. 2021 shodným vozidlem při ceně paliva 27,80 Kč a paušální sazbě 4,40 Kč/km, při ujetí 744 km, tj. 4.746,72 Kč a dále náhrada za ztrátu času k těmto třem jednáním, za jednu cestu tam a zpět 16 půlhodin, tj. celkem 48 půlhodin po 100 Kč, tj. 4.800 Kč. Celkové náklady řízení před soudem I. stupně činí částku 113.819,70 Kč. Z této částky náleží zástupci žalobkyně 21% DPH, tj. částka 23.902,10 Kč, tj. celkem 137.721,80 Kč.

32. Celkem činí náklady řízení před soudem I. stupně 475.381,40 Kč.

33. Za odvolací řízení náleží zástupci žalobkyně náhrada za 5 úkonů právní služby po 11.540 Kč, tj. za podané odvolání, za účast u jednání dne 2. 6. 2022, dne 14. 7. 2022 - 2 x 2 započaté hodiny, účast na jednání dne 26. 8. 2022, tj. celkem 46.160 Kč, 5 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1.500 Kč, dále cestovné za cestu z obec ke Krajskému soudu v Ostravě shodným vozidlem, celkem při ujetí 759 km, cena paliva 44,50 Kč a paušální sazbě 4,70 Kč/km, tj. ke každému jednání ve výši 5.980,92 Kč. Dále mu náleží náhrada za ztrátu času za 1 cestu tam a zpět 16 půlhodin, za 3 cesty 48 půlhodin po 100 Kč, tj. 4.800 Kč, tj. celkem 81.942,80 Kč, dále mu náleží z této částky 21% DPH, tj. 17.208 Kč Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 99.150,80 Kč.

34. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a částka 2.933,68 Kč (odstavec III. výroku) a částka 9.726,33 Kč (odstavec V. výroku) představuje vyplacené svědečné. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.