8 CO 106/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 41.200 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2022, č. j. 54 C 201/2019-69,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 41.200 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 6. 10. 2018 do zaplacení, zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž se domáhal změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání uvedl, že okresní soud při svém rozhodování vycházel toliko z tvrzení žalované, z něhož vyplývalo, že měla údajně dluh uhradit. Její tvrzení jsou však neurčitá, nepřesná a vyplývá z nich snaha vyhnout se zaplacení dlužné částky žalobci. Pokud žalobce předložil písemné důkazy, tak k těmto soud vůbec nepřihlížel, pokud žalobce odkázal na trestní řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 6/2017 a z toho, aby byly přečteny výpovědi žalované v trestním řízení jako poškozené, tak k tomu soud nepřihlížel, i když v případě, kdy žalovaná vypovídala jako poškozená v trestním řízení, uváděla zcela jiné skutečnosti, než tvrdila v tomto řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje.

6. Platí to především o zjištění, že v průběhu roku 2013 žalobce jakožto obchodní zástupce [právnická osoba], a. s. se sídlem v [obec], jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, zprostředkoval poskytnutí úvěru klientům této společnosti, sepsal s nimi smlouvu o půjčce, na základě těchto smluv jim vyplácel finanční prostředky a vystavoval tzv. karty splátek, přičemž tyto splátky u těchto klientů osobně realizoval v místě jejich bydliště. Jeho klientkou byla mimo jiné i žalovaná, která se v dubnu 2014 obrátila na žalobce jako obchodního zástupce [právnická osoba], a. s., zda by nemohla dostat půjčku další. Žalobce se dostavil do místa jejího bydliště dne 14. 4. 2014 a vyplatil jí částku 20.000 Kč, z níž žalovaná zaplatila první splátku ve výši 2.400 Kč a následně uhradila celkem 28.800 Kč, jak vyplývá z obsahu trestního spisu. Žalobce nevydal žalované vyhotovení smlouvy o zápůjčce, toto předložil až u jednání v tomto řízení, když smlouva o zápůjčce byla vystavena na zapůjčení částky 43.200 Kč a sjednané úroky. Listinu, která měla stvrzovat předání částky 43.200 Kč, však žalovaná nikdy neviděla. Je pravdou, že podpis na této listině nezpochybňovala, což vysvětlovala tím, že jí dal zřejmě žalobce podepsat prázdnou listinu. Dne 14. 10. 2014 žalobce poskytl žalované další zápůjčku, kdy jí vyplatil fakticky částku 10.000 Kč, z čehož zaplatila první splátku ve výši 1.400 Kč a dle trestního rozsudku následně uhradila v měsíčních splátkách částku 4.200 Kč O této půjčce platí to, co bylo uvedeno u předchozí půjčky, když žalovaná tvrdila, že žalobce jí nepůjčil zmíněných 25.200 Kč. Následně bylo zahájeno trestní řízení proti žalobci pro [trestný čin] [anonymizováno 8 slov] [ustanovení pr. předpisu], když pro tento [trestný čin] byl pak pravomocně odsouzen. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2017, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že dne 14. 4. 2014 předal žalobce žalované částku 20.000 Kč a dne 14. 10. 2014 dalších 10.000 Kč. Na první zápůjčku žalovaná uhradila celkem 31.200 Kč a na druhou zápůjčku celkem částku 5.600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nepovažoval zápůjčky za řádně splacené, vyzval dne 18. 9. 2018 žalovanou k zaplacení dluhu.

7. Podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

8. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. V řízení bylo prokázáno, že dne 14. 4. 2014 uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce na částku 43.200 Kč + sjednané úroky, kterou se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 2.400 Kč měsíčně, a že dne 14. 10. 2014 uzavřeli další smlouvu o zápůjčce na částku 25.200 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobci splácet ve splátkách po 1.400 Kč měsíčně. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobce neprokázal, že fakticky tyto částky v případě obou zápůjček žalované předal, a to je v prvém případě částku 43.200 Kč a v druhém případě částku 25.200 Kč. Je sice pravdou, že žalobce předložil soudu smlouvy o zápůjčce z 14. 4. 2014 a 14. 10.2014, které, jak žalovaná sama připustila, vlastnoručně podepsala. Nicméně soud v civilním řízení je vázán rozsudkem v trestním řízení, a to jeho výrokem, z něhož jednoznačně vyplývá, že na smlouvu o zápůjčce na částku 43.200 Kč včetně úroků vyplatil žalobce v dubnu 2014 žalované částku 20.000 Kč, když na tuto půjčku uhradila žalovaná celkem částku 31.200 Kč a na smlouvu o zápůjčce na částku 25.200 Kč fakticky téhož dne vyplatil žalované částku 10.000 Kč, kdy žalovaná uhradila žalobci celkem částku 5.600 Kč. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaná vrátila peněžní prostředky, které jí fakticky žalobce poskytl, a proto byla žaloba žalobce správně zamítnuta.

10. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn úspěchem žalované v odvolacím řízení, která se však náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.