8 Co 108/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 530.085,60 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 11. 2025, č. j. 109 C 21/2024-89,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 530.085,60 Kč zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

II. Ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 530.085,60 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení se rozsudek v odstavci I. výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 15.484 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta B, advokáta sídlem adresa.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 24.466 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta A, advokáta sídlem adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 530.085,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 530.085,60 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 137.535 Kč (odstavec II. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud prvního stupně nepřerušil řízení podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona, přestože na majetek žalovaného byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. insolvenční spisová značka ze dne 29. 5. 2025 prohlášen konkurs. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že řízení nebylo třeba přerušit, protože žalobou uplatněná pohledávka vznikla až po zjištění úpadku žalovaného, a nepodléhá proto režimu přihlašovaných pohledávek, není jeho závěr správný. Ustanovení § 263 odst. 1 insolvenčního zákona totiž dopadá nejen na řízení o pohledávkách uspokojovaných z majetkové podstaty, ale rovněž na všechna řízení týkající se majetkové podstaty. Předmětné řízení sice nesměřuje k uspokojení pohledávky z majetkové podstaty, nepochybně se jí však týká. Výsledek sporu může ovlivnit rozsah majetkové podstaty, zejména prostřednictvím rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Pokud by byl žalovaný ve věci úspěšný, vznikla by mu pohledávka na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, která by podle § 205 insolvenčního zákona tvořila součást majetkové podstaty. Pojem „řízení týkající se majetkové podstaty“ proto nelze vykládat pouze jako řízení o určení, co do majetkové podstaty náleží. Jde o širší kategorii zahrnující i řízení, jejichž výsledek může majetkovou podstatu zvýšit nebo jinak ovlivnit. Tomuto výkladu odpovídá rovněž systematika insolvenčního zákona. Ustanovení § 266 insolvenčního zákona pak obsahuje taxativní výčet řízení, která se prohlášením konkursu nepřerušují. Předmětné řízení mezi tyto výjimky nepatří. Naopak zde převažuje zájem na tom, aby nakládání s majetkovou podstatou a ochrana jejích případných přírůstků byly soustředěny pod dohledem insolvenčního správce. Za situace, kdy řízení mohlo ovlivnit rozsah majetkové podstaty a současně nespadalo pod žádnou zákonnou výjimku, mělo být podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona přerušeno. Pokud tak okresní soud neučinil, jedná se o vadu řízení, která je způsobilá založit důvod ke zrušení rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 434/96 a sp. zn. 20 Cdo 340/2000).

3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uváděla, že odvolací argumentace žalovaného vychází z nesprávného závěru, že po prohlášení konkursu mělo být řízení podle § 263 insolvenčního zákona přerušeno, neboť případná náhrada nákladů řízení ve prospěch žalovaného by mohla ovlivnit rozsah majetkové podstaty. Tento výklad však neodpovídá insolvenčnímu zákonu ani ustálené judikatuře. Pohledávka uplatněná v tomto řízení vznikla až po rozhodnutí o úpadku žalovaného a po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek. Současně nejde o pohledávku za majetkovou podstatou ani pohledávku jí na roveň postavenou. Taková pohledávka se v insolvenčním řízení neuspokojuje a její věřitel ji nemůže uplatnit přihláškou. Právě proto je přípustné její uplatnění samostatnou žalobou a vedení nalézacího řízení i za trvání insolvenčního řízení. Komentářová literatura výslovně uvádí, že zákaz zahajování nových řízení se na nové osobní dluhy dlužníka vzniklé po uplynutí přihlašovací lhůty nevztahuje. Stejně tak uvádí, že řízení o těchto nových dluzích se majetkové podstaty netýkají a nepodléhají režimu přerušení podle § 263 insolvenčního zákona. Tento závěr potvrzuje také Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 3651/2017, podle něhož pohledávka vzniklá až po rozhodnutí o úpadku, která není pohledávkou za majetkovou podstatou ani jí na roveň postavenou, nepodléhá uspokojení v insolvenčním řízení a nebrání jejímu soudnímu uplatnění. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když řízení nepřerušil a ve věci rozhodl.

4. Podáním ze dne 17. 3. 2026 pak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nárokované jistiny, tj. částky 530.085,60 Kč, a to s přihlédnutím k tomu, že se se stejným nárokem na podkladě daného skutkového stavu již dříve přihlásila jako poškozená do trestního řízení vedeného nyní vůči žalovanému u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 95/2025.

5. S přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby, za situace, kdy žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby u jednání odvolacího soudu souhlasil, odvolací soud nejprve v souladu s ust. § 222a o. s. ř. a ust. § 96 odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v této části zastavil.

6. Dále pak odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tyto zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Takto zjištěný skutkový stav pak rovněž okresní soud správně právně posoudil. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].

8. Platí to tedy zejména ve vztahu ke skutkovým a právním závěrům v tom směru, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím došlo ve smyslu ust. § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), k uzavření ústní kupní smlouvy v říjnu 2023, na základě které žalobkyně dodala žalovanému Anonymizováno, kdy žalovaný se naopak zavázal zaplatit za ně dohodnutou kupní cenu, a to 6.210 Kč za jednu tunu. Přestože žalobkyně splnila svůj závazek a umožnila žalovanému odebrat sjednané množství Anonymizováno, žalovaný svůj závazek zaplatit kupní cenu ani zčásti nesplnil a dostal se do prodlení. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný měl kupní cenu zaplatit ve lhůtě 14 dnů od převzetí Anonymizováno (11. 10. 2023 a 12. 10. 2023) a je tedy od 27. 10. 2023 v prodlení. (k tomu srov. výpovědi svědků jméno FO jméno FO a jméno FO, jakož i nákladní listy na č. l. 61-65 spisu, včetně faktur označených pod č. Anonymizováno ze dne 10. 1. 2023, č. Anonymizováno ze dne 11. 1. 2023, č. Anonymizováno ze dne 11. 1. 2023 a č. Anonymizováno ze dne 11. 1. 2023)Anonymizováno 9. Z tohoto důvodu žalobkyni vzniklo v souladu s ust. § 1970 o. z. právo požadovat po žalovaném i úrok z prodlení, a to v žalobou omezené výši ve výši 12,75 % ročně, když jeho maximální výše v době vzniku prodlení činila 15 % ročně (srov. nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

10. Pokud žalovaný ve svém odvolání namítal, že řízení je stiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud prvního stupně nepřerušil řízení podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona, je nutno uvést, že jeho odvolací argumentace neobstojí.

11. Z insolvenčního rejstříku vedeného pod sp. zn. insolvenční spisová značka ve věci dlužníka vyplývá, že vůči žalovanému bylo dne 22. 3. 2022 zahájeno insolvenční řízení s tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2022, č. j. insolvenční spisová značka, které bylo téhož dne zveřejněno, byl zjištěn úpadek žalovaného a zároveň bylo povoleno řešení úpadku oddlužením s tím, že věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek ve lhůtě 2 měsíců od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. do 6. 6. 2022. Následně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2022, č. j. insolvenční spisová značka, bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2025, č. j. Anonymizováno, bylo rozhodnuto o zrušení schváleného oddlužení žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs s odkazem na ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona.

12. V projednávané věci se pak žalobkyně žalobou, podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 6. 11. 2024, domáhá po žalovaném zaplacení částky 530.085,60 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z ústně uzavřené kupní smlouvy z října 2023, kdy toto zboží si žalovaný odvezl ve dnech 12. 10. a 13. 10. 2023, přičemž doposud neuhradil kupní cenu.

13. Odvolací soud na daném místě v prvé řadě uvádí, že žalovaný se mýlí, pokud ve svém návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu argumentuje, že výčet řízení uvedených v ust. § 266 odst. 1 insolvenčního zákona, která se prohlášením konkursu nepřerušují, je taxativní (konečný). Výkladem je totiž nutné dospět k dalším typovým řízením, která se prohlášením konkursu nemohou přerušit. Zákaz podávání nových žalob mimo jiné dále neplatí pro nové „osobní“ dluhy dlužníka, které vznikly až po uplynutí propadné lhůty k přihlášení pohledávek, nemají povahu pohledávek za majetkovou podstatou [§ 168 odst. 2 písm. f), g) a h) a contrario], a v insolvenčním řízení je tak není možné uplatnit (k výčtu typů pohledávek v insolvenčním řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011). Jinými slovy, jestliže ke dni rozhodnutí o úpadku (respektive k poslednímu dni lhůty k přihlášení pohledávek) pohledávka věřitele neexistovala (byť dosud jako nesplatná či jako vázaná na podmínku), nemohl ji věřitel do insolvenčního řízení přihlásit a podání žaloby o zaplacení takové pohledávky nemůže představovat porušení zákazu podávání nových žalob (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3651/2017). Typicky se jedná o dluhy dlužníka vzniklé po schválení oddlužení nebo i po prohlášení konkursu [jelikož dlužník není podle § 229 odst. 3 písm. c) po prohlášení konkursu osobou s dispozičním oprávněním]. Věřitel takto nově vzniklých pohledávek se nemůže domoci uspokojení v insolvenčním řízení, může však podat vůči dlužníku žalobu a získat již za trvání insolvenčního řízení vůči dlužníku exekuční titul.

14. Mezi takovéto řízení patří i řízení v projednávané věci, neboť žaloba byla podána až poté, co byl zjištěn úpadek žalovaného pro pohledávku, která vznikla až po zjištění úpadku žalovaného, a to až po skončení lhůty pro přihlášení pohledávek. Zároveň se pak nejedná o zapodstatovou pohledávku či pohledávku na roveň jí postavenou (srov. ust. § 168 a § 169 insolvenčního zákona). Předmětné řízení tak nepodléhá omezení podle ust. § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, ani ust. § 140a a § 140c insolvenčního zákona a konečně ani ust. § 263 odst. 1 insolvenčního zákona, když veškeré rozhodné skutečnosti pro vznik pohledávky nastaly v době po zahájení insolvenčního řízení, zjištění úpadku a skončení lhůty pro podávání přihlášek. V daném případě pak bylo oddlužení po podání žaloby přeměněno na konkurs, nicméně stále platí, že žalobkyně se (jako věřitelka) nemůže domoci uspokojení své pohledávky z majetkové podstaty žalovaného v probíhajícím insolvenčním řízení. Vzhledem k tomuto tedy řízení v předmětné věci nemůže být ze zákona prohlášením konkursu přerušeno.

15. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. v napadené části jako věcně správný potvrdil.

16. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla v této fázi řízení převážné míře neúspěšná, když do míry neúspěchu je nutno zahrnout i částečné zpětvzetí žaloby pro částku 530.085,60 Kč, neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení v daném rozsahu (§ 146 odst. 2. věta první o. s. ř.). Žalobkyně tedy byla ke dni rozhodnutí soudu (včetně přiznaného příslušenství) úspěšná v rozsahu 12 % původně žalované částky (tj. co do kapitalizovaného příslušenství ve výši 72.547,48 Kč) a neúspěšná co do 88 % (co do požadované jistiny ve výši 530.085,60 Kč). Rozdíl mezi neúspěchem a úspěchem tedy představuje 76 %. V tomto případě má tedy žalovaný nárok na 76 % uplatňovaných nákladů řízení.

17. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně představují hotové výdaje nezastoupeného účastníka na vyjádření k žalobě ze dne 17. 12. 2024 ve výši 300 Kč (§ 1 odst. 1, 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), dále odměna jeho právního zástupce za 1 úkon právní služby ve výši 10.460 Kč (příprava a převzetí věci) - z tarifní hodnoty sporu 530.085,60 Kč dle ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a odměna za 1 úkon právní služby ve výši 5.230 Kč (procesní návrh na určení lhůty k provedení úkonu) - § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 2 režijní paušály k provedeným úkonům po 450 Kč dle § 14 odst. 1, 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 3.484 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalovaného odpovídají částce 20.374 Kč a 76 % z této částky činí 15.484 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na účet právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v této fázi řízení plně úspěšná. Náklady odvolacího řízení žalobkyně pak ve smyslu ust. § 8 odst. 2, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby á 9.660 Kč, celkem 19.320 Kč (vypočtená z tarifní hodnoty sporu 337.929,57 Kč představující pětinásobek ročního plnění, tj. požadovaného příslušenství, tj. 5x 12,75 % p. a. z částky 530.085,60 Kč), a to za sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání. K odměně advokáta dále náleží 2x paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému úkonu á 450 Kč (§ 13 téže vyhlášky), tj. 900 Kč, a dále náhrada za 21% DPH ve výši 4.246 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení představuje částku 24.466 Kč, kterou je žalovaný dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.