8 CO 117/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený opatrovnicí titul jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení částky 40.176,15 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2021, č. j. 30 C 191/2021-23,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně částky 1.135 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení a ohledně částky 1.794,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.135 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 1.794,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2.273 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.488 Kč a 1.499,66 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, dále částku ve výši 5.805,15 Kč a 1.406,19 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba na zaplacení částky 10.600 Kč a 1.515,43 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 11.831,63 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, ohledně částky 13.283 Kč a 2.287,88 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 11.094,24 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě písemné smlouvy, na základě kterých původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 12.000 Kč, v případě druhé smlouvy 14.000 Kč. Žalovaný zaplatil 1.512 Kč v případě první smlouvy a 8.194,85 Kč v případě druhé smlouvy. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. § 2390 o. z. a § 2991 a násl. občanského zákoníku, když dospěl k závěru, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, přičemž dospěl k závěru ohledně úroků, že tyto byly sjednány nepřiměřeně vysoké a že jsou v rozporu s dobrými mravy. Dospěl k závěru, že úrok nazvaný ve smlouvě jako souhrnný poplatek ve sjednané výši posuzované smlouvy je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, představující několikanásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Takovýto úrok je nutno posoudit jako hraničící s lichvou, odporující dobrým mravům. Z toho důvodu dospěl k závěru o neplatnosti celé smlouvy a nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.135 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 1.794,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinnosti dle ust. § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud I. stupně však dospěl k nesprávnému závěru o výši bezdůvodného obohacení, když dospěl k nesprávnému zjištění, že žalovaný na smlouvu [číslo] uhradil celkem 1.512 Kč a na smlouvu [číslo] celkem 8.194,85 Kč, tudíž mu zbývá na dluh zaplatit částku 10.488 Kč, resp. 5.805,15 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně, ani z jí předložených důkazů, viz přehled plateb neboli tabulka umoření. Žalobkyně k podané žalobě výslovně ke smlouvě s koncovým [číslo] uvedla, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 377 Kč, u druhé smlouvy celkem 6.400 Kč. Je dále právem žalobkyně žalovat částku nižší, než která jí byla původním věřitelem postoupena a na kterou by měla nárok.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části a ve výroku o nákladech řízení jako výroku souvisejícím, tj. v souladu s ust. § 212 věta prvá a věta druhá písm. a) a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem jako na správná a úplná, vyjma zjištění o částkách, které žalovaný na dané smlouvy o zápůjčce zaplatil.

7. Odvolací soud provedl důkaz tabulkou umoření a zjistil, že na smlouvu [číslo] žalovaný uhradil částku 377 Kč, na smlouvu [číslo] zaplatil částku 6.400 Kč. Opatrovnice žalovaného netvrdila, že by žalovaný uhradil částky vyšší, než jak vyplývají z tabulek umoření.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem učiněným okresním soudem, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., když na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému v hotovosti vyplacena částka 12.000 Kč a v případě smlouvy [číslo] v hotovosti částka 14.000 Kč Smlouva o zápůjčce na částku 12.000 Kč byla uzavírána dne 20. 6. 2018, smlouva na částku 14.000 Kč 15. 3. 2018, přičemž kromě poskytnuté částky měl žalovaný uhradit úrok, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost u flexibilního splácení a částku za vedení zákaznického účtu. Tyto částky představují sjednaný úrok, když i přestože se jedná o smlouvu o zápůjčce, je nutno na daný spor aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a i v tomto případě bylo nutno zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ze smlouvy předložené žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu, zbavila se možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tyto skutečnosti tvrdila a prokázala. Pokud je na místě aplikovat ust. § 86 odst. 2 a § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. a žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, je nutno na danou smlouvu pohlížet jako na absolutně neplatnou. I při výkladu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, ale také závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018.

9. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, pak odvolací soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatnými smlouvami, pak bylo namístě nárok žalobkyně posoudit v souladu s ust. § 2991 a násl. o. z., tedy z titulu bezdůvodného obohacení, což žalobkyně ani v podaném odvolání nezpochybňovala. Z titulu smlouvy [číslo] tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení rozdílu mezi částkou 12.000 Kč jakožto poskytnuté částky a žalovaným zaplacené částky 377 Kč, což je částka 11.623 Kč, v případě druhé smlouvy [číslo] nárok na zaplacení rozdílu mezi částkou 14.000 Kč a částkou 6.400 Kč, kterou žalovaný uhradil, tedy na částku 7.600 Kč. Jestliže okresní soud přiznal žalobkyni částku ve výši 10.488 Kč v případě první smlouvy a částku 5.805,15 Kč v případě druhé smlouvy, pak zbývá doplatit částku 1.135 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 1.794,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení. Od tohoto data byl žalovaný v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení (viz oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění).

10. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v odvoláním napadené části změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení učinil zástupce žalobkyně 1 úkon právní služby, a to je podané odvolání, za což mu náleží odměna ve výši 1.000 Kč, dále mu náleží 1 režijní paušál ve výši 300 Kč a 21% DPH z těchto částek, tedy částka 273 Kč Celkem tak činí odměna advokáta 1.273 Kč. Kromě této částky mu dále náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání, což je částka 1.000 Kč Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 2.273 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.