8 Co 123/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 38.238,04 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 2. 4. 2025, č. j. 117 C 58/2025-37,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 38.238,04 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěrů řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což doložila důkazy, z nichž vyplývaly jak příjmy, tak i výdaje žalovaného ke dni poskytnutí úvěrů a důkazy, z nichž vyplývalo, že žalobkyně prověřovala bankovní registry dlužníků a hodnotila platební morálku žalovaného. Dále poukazovala na to, že do měsíce října 2023 žalovaný oba závazky řádně plnil. Jak žalobkyně uvedla ve své žalobě a následně v jejím doplnění, posuzování schopnosti úvěry splácet žalovaným žalobkyně provedla standardní bonifikací a vyhodnocením úvěrového rizika, které spočívalo v provedení odhadu reálných možností žalovaného dostát svým závazkům, ze svých primárních zdrojů. Žalobkyně tak má za to, že učiněný závěr soudu I. stupně není po právu a odepírá žalobkyni právo na zaplacení dluhů z úvěrové smlouvy, kterou žalobkyně spolu s žalovaným řádně uzavřela, a to včetně příslušenství.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 40.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně v anuitních měsíčních splátkách po 844 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 11. 2017, když úvěr byl poskytnut jako neúčelový. V případě prodlení žalovaného se splácením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek byla žalobkyně oprávněna mj. prohlásit celý dluh žalovaného za splatný ve stanovené lhůtě. Před uzavřením smlouvy o úvěru se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, když vycházela z příjmů zjištěného na základě příchozích transakcí na běžném účtu žalovaného, dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době žádosti ještě další úvěr, revolvingový úvěr u žalobkyně s limitem 10.000 Kč a s orientační splátkou 500 Kč. Úvěr ve výši 40.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne , datum, a na tento uhradil žalobkyni částku 65.860 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dále žalobkyni neplnil, dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení zůstatku dluhu.

6. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového limitu 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami po 500 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Úvěrový účet byl veden pod č. , č. účtu, . V případě prodlení žalovaného se splácením jakéhokoliv peněžitého dluhu byla žalobkyně oprávněna mj. prohlásit celý dluh za splatný. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala přezkumem úvěruschopnosti žalovaného, když vycházela z jeho příjmu ve výši 16.213 Kč, který byl ověřen potvrzením zaměstnavatele žalovaného. Dotazem na CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný neměl v době žádosti žádné další úvěry a dále měl k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu. Za období od 14. 6. 2017 do 31. 12. 2023 žalovaný čerpal z úvěrového rámce celkem 45.162,95 Kč a uhradil částku 56.943,08 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dále neplnil žalobkyni, vyzvala ho k zaplacení dlužných částek.

7. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud správně věc posoudil po právní stránce, když dospěl k závěru, že mezi účastníky byla v obou případech uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z.

8. Dále se okresní soud správně zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně měla doložen pouze příjem žalovaného, ohledně výdajů neměla k dispozici žádné doklady a vycházela z životních výdajů stanovených dle ekonomického modelu a informací od žalovaného o jeho poměrech, který mj. uvedl, že nemá žádné závazky. Žalobkyně pak neprokázala, že by prověřila solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích, s výjimkou registru CCB. Je pravdou, že žalobkyně měla zjištěn příjem žalovaného, a to jednak ze zprávy zaměstnavatele a jednak z výpisu z účtu žalovaného, nicméně se zprávy zaměstnavatele žalovaného také vyplývá, že měl uzavřený pracovní poměr pouze na dobu určitou. Z výpisu z účtu žalovaného pak vyplývá, že za byt platil částku 8.350 Kč. Dále bylo z výpisu z účtu za dobu od 1. 7. do 30. 9. 2017 zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl mínus 8,70 Kč a konečný zůstatek byl 5,45 Kč a z výpisu z účtu za dobu od 15. 5. 2017 do 30. 6. 2017 činil zůstatek na účtu mínus 8,70 Kč. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně neměla žádným způsobem doloženy výdaje žalovaného a i kdyby je měla doloženy, pak za situace, kdy žalobkyně vycházela ze zjištěných čistých příjmů žalovaného, v prvém případě 16.213 Kč a v druhém případě 18.914 Kč, pak za situace, kdy za byt prokazatelně platil částku 8.350 Kč a splátky na úvěry činily 1.344 Kč, mu po odečtení těchto částek nezůstávala dostatečná částka k uspokojení jeho základních životních potřeb, jako jídlo, ošacení, doprava, toaletní potřeby, příp. léky, poplatky za internet, mobil apod., což jsou výdaje, které jsou v dnešní době běžným standardem. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s názorem okresního soudu, že jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné podle ust. § 87 odst. 1 a § 588 o. z. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že po delší dobu žalovaný úvěry splácel.

9. V takovém případě by žalobkyně měla nárok na rozdíl mezi tím, co fakticky žalovanému vyplatila a mezi tím, co uhradil, z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný plnil žalobkyni více, než mu bylo fakticky poskytnuto, a proto byla po právu žaloba žalobkyně jako nedůvodná zamítnuta.

10. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.