8 Co 127/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 752.047,97 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 27. 2. 2025, č. j. 116 C 413/2024-64,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odst. II. výroku, potvrzuje.

II. V další napadené části, tj. v odst. III. výroku, se rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 57 558 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 665.427,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 3. 5. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba ohledně částky 86.620,60 Kč spolu s úrokem ve výši 4,35 % ročně z částky 776.170,60 Kč od 15. 4. 2023 do 25. 9. 2023, úroku ve výši 4,35 % ročně z částky 752.047,97 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 776.170,60 Kč od 1. 9. 2023 do 25. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 752.047,97 Kč od 26. 9. 2023 do 2. 5. 2023 (správně od 26. 9. 2022), úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86.620,60 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 665.427,37 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, byla zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 84.123 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o , Anonymizováno, , na základě které , právnická osoba, poskytla žalovanému , Anonymizováno, úvěr ve výši 800.000 Kč, a to ode dne, kdy splní podmínky pro poskytnutí úvěru , Anonymizováno, Žalovaný se zavázal na účet ukládat měsíčně částku 800 Kč dle Smlouvy o , Anonymizováno, ze dne , datum, , dne 20. 1. 2021 požádal žalovaný o čerpání částky 800.000 Kč na číslo účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dne 21. 1. 2021 byla čerpána bankovním převodem částka 800.000 Kč pod shora uvedeným variabilním symbolem a účtem. Žalovaný celkem za dobu trvání smluvního vztahu uhradil 134.572,63 Kč. Do této částky byla zahrnuta i platba ve výši 24.122,63 Kč představující převedené vklady žalovaného na stavební spoření hrazené žalovaným v rámci jednotlivých měsíčních splátek. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného s tím, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, od 14. 10. 2015 jako , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 24.094 Kč, je svobodný a pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou. Výpisem z běžného účtu žalovaného za měsíc říjen bylo zjištěno, že počáteční zůstatek účtu činil 18,55 Kč, konečný 10,45 Kč, v měsíci listopadu 2020 činil počáteční zůstatek účtu 10,45 Kč a konečný zůstatek účtu 1.476,85 Kč, žalovaný obdržel čistou mzdu ve výši 24.436 Kč. V měsíci prosinci 2020 činil počáteční zůstatek 1.476,85 Kč, konečný zůstatek 870,55 Kč, žalovaný obdržel čistou mzdu ve výši 21.555 Kč. Ve své žádosti o úvěr uvedl žalovaný, že je svobodný, pracuje manuálně u společnosti , právnická osoba, od 2015 na dobu neurčitou a jeho čistý příjem je 23.000 Kč a splátky klienta mimo , právnická osoba, včetně nebankovních společností činí 900 Kč. Jako ostatní výdaje, např. výživné, srážky ze mzdy, léky uvedl 0.

3. Okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když si ověřila před uzavřením smlouvy pouze příjmy žalovaného, když vycházela z částky 23.000 Kč. Také zjistila, že žalovaný má další úvěrové produkty, a to kreditní kartu splátkovou s orientační splátkou ve výši 1.650 Kč, a to dvakrát, dále že splátky klienta činí 900 Kč. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, zejména spojené s bydlením, kdy žalovaný uvedl výdaje ve výši 0, stejně tak jako nájemné 0 Kč. Žalobkyně pak sama stanovila výdaje žalovaného částkou 7.875 Kč. Okresní soud proto dospěl v souladu s ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., k závěru, že daná úvěrová smlouva je neplatná a nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a přiznal žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou částkou a žalovaným zaplacenou částkou 134.572,63 Kč, tedy částku 665.427,37 Kč. Úroky z prodlení přiznal okresní soud ode dne 3. 5. 2024 v souladu s ust. § 1970 o. z. v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavcům II. a III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalovanému uložena povinnost nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že při ověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr nebylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného, ale tato tvrzení byla ověřována a bylo vycházeno i z jiných informačních zdrojů. Bylo ověřováno, zda žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním rejstříku, jaká byla předchozí splátková morálka žalovaného a zda žalovaný neměl v interní evidenci právní předchůdkyně jakékoliv relevantní negativní informace. Výdaje žalovaného na bydlení stanovila ze statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, a tedy nevyšla pouze z jeho prohlášení, ale aktivně prověřila všechny relevantní informace. Pokud se týká výdajové stránky, nemusí spotřebitel poskytnout odpovídající údaje a s tím je spojen problém jejich ověřování, navíc k mnohým výdajům neuchovává žádné doklady. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vycházela z životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 7.875 Kč a dále ze splátkových výdajů, které, jak zjistila právní předchůdkyně dotazem do úvěrových registrů, kromě tvrzených 900 Kč tvořily dvě kreditní karty u jiné společnosti s orientačními splátkami 1.650 Kč. S novou splátkou poskytnutého úvěru tak maximální splátkové zatížení bylo 9.263 Kč. Celkové příjmy žalovaného činily částku 23.000 Kč a výdaje 17.138 Kč. Nižší zůstatek na běžném účtu nelze automaticky interpretovat jako nedostatek disponibilních prostředků. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, kde Nejvyšší soud uvedl, že otázku úvěruschopnosti nelze posuzovat formalisticky, nýbrž je nutné uplatnit přístup materiální. Případné samotné pochybení poskytovatele při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele automaticky nevede k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. K závěru o neplatnosti nestačí pouhé zjištění, že poskytovatel nepostupoval řádně. Klíčovým faktorem je skutečnost, zda existují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pouze tehdy, pokud poskytovatel úvěru nedostatečně posoudil úvěruschopnost klienta, kdyby tak učinil řádně, zjistil by, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy nemá oporu v provedeném dokazování a ani v aplikovatelné judikatuře, když se otázkou skutečné materiální neschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr okresní soud nezabýval a spokojil se pouze s formalistickým poukazováním na údajná pochybení právní předchůdkyně.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud a zcela na ně odkazuje. Okresní soud pak po provedení důkazů dospěl ke správnému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zejména nezkoumala jeho výdaje a vyšla pouze ze statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. To vše za situace, kdy poskytla žalovanému úvěr ve výši 800.000 Kč při jeho průměrném příjmu cca 23.000 Kč měsíčně, kdy splátky úvěru činily 5.075 Kč měsíčně, kromě toho měl splátky vůči předchůdkyni žalobkyně ve výši 900 Kč a vůči jiným věřitelům ve výši 1.650 Kč, a to rovnou dvakrát. Jak tedy správně uvádí okresní soud, celkové výdaje pouze na placení dluhů činily 9. 263 Kč. Ke krytí životních nákladů tak zbývala žalovanému částka 13.737 Kč, když z této částky byl povinen hradit bydlení, které navíc žalovaná neověřovala, zároveň své výdaje na stravu a ošacení. Ještě před poskytnutím úvěru se přitom zůstatky na účtu žalovaného pohybovaly maximálně do částky 1.476,85 Kč. I z tohoto je zřejmé, s ohledem na přehled příjmů a výdajů žalovaného, že mu nezbývala na účtu částka měsíční splátky ve výši 5.075 Kč, ke které se zavázal na základě úvěrové smlouvy. I kdyby soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně řádně, je nutno dospět k závěru, že s ohledem na příjmy a výdaje nebyl žalovaný schopen úvěr hradit, jak je shora uvedeno.

8. Dle názoru odvolacího soudu rozhodnutí okresního soudu není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na který žalobkyně v odvolání odkazuje. Naopak ze závěru rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet. Spotřebitel je chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoliv tento úvěr mu neměl být poskytnut. S ohledem na majetkovou situaci žalovaného mu právní předchůdkyně žalobkyně vůbec úvěr v tak vysoké částce poskytnout neměla. Za této situace je úvěrová smlouva neplatná, neboť existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

9. Okresní soud správně dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a správně aplikoval ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a správně nárok žalobkyně posuzoval dle ust. § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení, tedy jako rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a částkou zaplacenou žalovaným. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 665.427,37 Kč, když zároveň okresní soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky od 3. 5. 2024 ve výši 14,75 % ročně.

10. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

11. V odstavci III. výroku byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn, když okresní soud chybně vypočetl úspěch a neúspěch žalobkyně. Žalobkyně se včetně úrokového příslušenství ke dni rozhodnutí okresního soudu domáhala zaplacení částky 982.510,73 Kč, přiznána jí byla včetně úrokového příslušenství částka 746.189,41 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v 76 %, neúspěšná ve 24 %, náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 52 %. Okresní soud nepochybil při stanovení výše nákladů řízení, které činí 110.688,52 Kč, 52 % z této částky činí 57.558 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně.

12. V odvolacím řízení byla žalobkyně neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.