8 CO 129/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 58.094 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 2. 2022, č. j. 10 C 209/2021-36,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně částky 12.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení a ohledně částky 4.040 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení a částku 4.040 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se rozsudek v tomto odstavci potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 70.400,67 Kč spolu s ročním 19,31 % úrokem z částky 22.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s ročním 23,72 % úrokem z částky 21.750,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 43.750,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku okresního soudu, případně navrhovala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že dle bodu 3. odůvodnění rozsudku okresní soud nevzal za prokázané tvrzení o tom, že věřitel s dlužníkem uzavřeli Smlouvu 1, včetně tvrzení o předání částky 22.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, neboť žalobkyně sice Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v kopii předložila, tato ovšem neobsahovala žádné údaje, ani podpis dlužníka, jednalo se pouze o blanketní formulář s předvyplněným číslem smlouvy. S tímto skutkovým zjištěním a provedeným dokazováním žalobkyně nesouhlasila a namítala, že soud neprovedl všechny navržené a předložené důkazy, konkrétně neprovedl důkaz listinou - Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] doručenou soudu dne 9. 6. 2021. K výzvě soudu totiž žalobkyně ve stanovené lhůtě doručila soudu řádně vyplněnou a oběma smluvními stranami podepsanou smlouvu, tento důkaz k prokázání tvrzení žalobkyně byl soudu doručen ještě před jednáním nařízeným na 2. 2. 2022. Na základě toho dospěl okresní soud k nesprávnému skutkovému zjištění, že dlužníkovi nebyla ze strany věřitele předána částka 22.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a v této souvislosti pak soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dlužníkovi pouze částku 19.000 Kč a 16.000 Kč, tedy celkem 35.000 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že částečně bylo odvolání žalobkyně podáno důvodně.

5. Odvolací soud přejímá skutková zjištění okresního soudu ohledně smlouvy z 28. 10. 2017, [číslo] na základě níž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v hotovosti ve výši 19.000 Kč, když na tuto zápůjčku zaplatil žalovaný celkem částku 14.960 Kč. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu ohledně smlouvy z 27. 7. 2017, dle níž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 16.000 Kč, když na tuto uhradil žalovaný celkem částku 17.696 Kč. Pokud se týká smlouvy z 14. 1. 2018, [číslo] pak odvolací soud doplnil dokazování touto listinou, z níž zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 22.000 Kč, když na tuto vrátil žalovaný celkem částku 10.000 Kč. Tato smlouva byla podepsána oběma stranami a tuto smlouvu měl okresní soud k dispozici již v době svého rozhodování. Dále odvolací soud doplnil dokazování kartou zákazníka - žádostí o zápůjčku z 14. 1. 2018, z níž bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 17.489 Kč, výdaje na bydlení (nájem, inkaso a energie) činí 3.500 Kč, osobní výdaje 3.000 Kč, splátky úvěrů 5.280 Kč, takže použitelný příjem činí 5.704 Kč. Žalovaný v té době žil s rodiči.

6. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tří smluv o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z.

7. Odvolací soud se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., když se spokojila toliko s tvrzeními žalovaného ohledně příjmů a výdajů v kartách zákazníka, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala, například pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtů, nájemní smlouvu apod. V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozsudek 33 Cdo 2178/2018, případně Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 nebo na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C -679/2018. Z tohoto důvodu jsou všechny tři smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné podle ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

8. Ze shora uvedeného vyplývá, že se žalobkyně může domáhat z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. zaplacení rozdílů mezi tím, co žalovanému fakticky poskytla a mezi tím, co uhradil.

9. V případě zápůjčky [číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20.000 Kč, žalobkyni zaplatil 10.000 Kč, takže žalobkyně má nárok na zaplacení částky 12.000 Kč.

10. V případě zápůjčky [číslo] poskytla předchůdkyně žalobkyně částku 19.000 Kč žalovanému, ten uhradil částku 14.960 Kč, takže žalobkyně má nárok na 4.040 Kč.

11. V případě zápůjčky [číslo] poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 16.000 Kč, žalovaný uhradil 17.696 Kč, takže z této zápůjčky nedluží žalobkyni ničeho.

12. Vzhledem k tomu, že se jedná o nárok bezdůvodného obohacení, měl žalovaný plnit na výzvu věřitele. Odvolací soud tedy doplnil dokazování předžalobní výzvou z 30. 4. 2020 a podacím lístkem z 1. 5. 2020, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných částek do 7. 5. 2020, takže od 8. 5. 2020 byl v prodlení s plněním dluhu. Z tohoto důvodu byl zavázán žalovaný zaplatit žalobkyni spolu s dlužnými částkami také zákonný úrok z prodlení od 8. 5. 2020 do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

13. V této části byl rozsudek okresního soudu podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn, ve zbytku byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

14. Na okraj odvolací soud poznamenává, že jednotlivé smlouvy o zápůjčce je třeba posuzovat odděleně, nikoliv jako celek, tak jak to učinil okresní soud.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn převážným neúspěchem žalobkyně v řízení.