8 CO 137/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 99 113,67 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2022, č. j. 140 C 38/2021-42, Usnesení okresního soudu se mění takto: Soud schvaluje smír účastníků v tomto znění: <i>I. „ Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jistinu ve výši 99 113,67 Kč s úrokem řádným ve výši 14,90 % p. a. z částky 99 113,67 Kč ode dne 28. 2. 2007 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,00 % z částky 99 113,67 Kč ode dne 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % z částky 99 113,67 Kč ode dne 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % z částky 99 113,67 Kč ode dne 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % z částky 99 113,67 Kč ode dne 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 99 113,67 Kč ode dne 1. 7. 2021 do zaplacení, a to na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].</i> <i>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 556 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].</i> <i>III. Částky specifikované ve výroku I. a II. budou hrazeny měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, a to nejprve na dlužnou částku uvedenou ve výroku I. a následně na dlužnou částku uvedenou ve výroku

II. Splátky jsou splatné vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem únorem 2022, a to pod sankcí ztráty výhody splátek při prodlení s byť i s jednou splátkou.</i>

IV. Náklady odvolacího řízení si každá strana ponese ze svého.“ 1. Napadeným usnesením okresní soud neschválil smír účastníků, v němž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 99 113,67 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a na nákladech řízení částku 26 556 Kč na účet žalobkyně s tím, že tyto částky budou hrazeny měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, a to nejprve na dlužnou částku uvedenou ve výroku I., a následně na dlužnou částku uvedenou ve výroku II. s tím, že splátky jsou splatné vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem únorem 2022, a to pod sankcí ztráty výhody splátek při prodlení s byť i jednou splátkou. Žalobkyni se vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 3 956 Kč.

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit usnesení tak, aby odvolací soud schválil smír uzavřený mezi účastníky, příp. navrhovala zrušení usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu, když je zřejmým zásahem do dispoziční zásady civilního procesu ve prospěch žalované. Soud I. stupně dle názoru žalobkyně překročil ve snaze o nedůvodnou pomoc žalované rámec svých zákonných oprávnění při procesu schvalování soudního smíru. Žalobkyně si je vědoma toho, že měsíční splátkou ve výši 1 000 Kč nedojde ani k pokrytí narůstajícího příslušenství, avšak není v možnostech žalované platit měsíční částku vyšší. Úspěch žalobkyně ve sporu je nevyhnutelný a za této situace soudce žalované místo pomoci navýší částku nákladů nalézacího řízení, navíc ji vystaví bezprostřední exekuci. Pokud okresní soud argumentoval tím, že si účastníci nesjednali přesný způsob zápočtu měsíčních úhrad, pak žalobkyně je toho názoru, že takovýto požadavek není zákonnou povinností návrhu soudního smíru, kdy za situace, kdy není řečeno jinak, se postupuje podle znění § 1932 o. z. Odůvodnění napadeného usnesení je nedostatečné, z tohoto důvodu je nepřezkoumatelné. Smír uzavřený mezi účastníky není v rozporu s právními předpisy, soud I. stupně ani řádně neodůvodnil, proč je návrh smíru v rozporu s právními předpisy.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání souhlasila s odvolacími důvody žalobkyně, když sama navrhovala, aby odvolacím soudem byl schválen smír uzavřený mezi účastníky.

4. V tomto případě byly předmětem sporu částky představující jistinu a úrokové příslušenství z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dle smlouvy z 22. 11. 2005, kdy smlouva o úvěru podléhala režimu ust. § 497 a násl. obch. zák. účinného do 31. 12. 2013. Účastníci uzavřeli smír, který okresní soud neschválil, poněvadž účastníci si ve smíru nesjednali přesný způsob zápočtu provedených úhrad, pouze obecně konstatovali, že se úhrady budou započítávat nejprve na částky specifikované ve výroku I. Za situace, kdy by žalobkyně započítávala úhrady splátek nejdříve na příslušenství, pak žalovaná neuhradí dlužnou částku nikdy, protože sjednané splátky nepokryjí ani stále přirůstající příslušenství.

5. Podle ust. § 99 odst. 1 věty prvé o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem.

6. Podle ust. § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

7. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem okresního soudu, že smír, který účastníci uzavřeli, nelze schválit z toho důvodu, že účastníci nesjednali přesně způsob zápočtu provedených úhrad a že za situace, kdyby žalobkyně započítávala úhrady splátek nejprve na příslušenství, pak by žalovaná neuhradila dlužnou částku nikdy. Smír by však nebylo možné schválit z toho důvodu, že ve smíru se v odstavci IV. výroku účastníci dohodli, že žalobkyni bude vrácena poměrná část soudního poplatku v částce 3.956 Kč. Předmětem smíru účastníků nemůže být dohoda o soudním poplatku, poněvadž o tomto rozhoduje soud z úřední povinnosti podle kogentních ustanovení, konkrétně zákona o soudních poplatcích. Pokud by tedy soud dospěl k závěru, že smír v jakékoliv jeho části odporuje kogentním ustanovením, v tomto případě zákonu o soudním poplatku, nemá jinou možnost, než smír usnesením neschválit. V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, např. v rozhodnutí 22 Cdo 3330/2018.

8. V tomto směru byli účastníci ze strany odvolacího soudu poučeni a po tomto poučení pak smír upravili tak, že jej bylo možno schválit, poněvadž neodporuje právním předpisům.

9. Podle judikatury Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí 25 Cdo 2462/2009, je smír v rozporu s právními předpisy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony, neplatná, nebo jestliže dohoda účastníků, která směřuje ke vzniku právního vztahu, k jeho změně nebo k jeho zániku, nezahrnuje všechny podstatné náležitosti, které hmotné právo k uzavření takové dohody vyžaduje, anebo jestli se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Obsahem přípustného smíru je dohoda, kterou se upravují hmotněprávní vztahy, jež jsou předmětem řízení, přičemž nelze vyloučit, aby byly upraveny i jiné vztahy než ty, které jsou vymezeny předmětem řízení, neboť je to podmínkou přípustnosti smíru, aby povaha věci uzavření smíru připouštěla. Jestliže smír obsahem upravuje vztahy nad rámec dosavadního předmětu řízení, jde o smír přípustný, neboť tu jde o dispozici návrhem a schválením smíru připouští soud i tuto dispozici. Smír je jako dohoda účastníků, u níž se předpokládá existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv, je narovnáním, popř. dohodou o vzdání se práva. Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení, vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 29 Cdo 1962/2013.

10. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud změnil usnesení okresního soudu v souladu s ust. § 220 o. s. ř. tak, že schválil smír uzavřený mezi účastníky.

11. Okresní soud pak rozhodne o vrácení části soudního poplatku žalobkyni v souladu s ust. § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.