8 Co 143/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 252.495 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 4. 2024, č. j. 17 C 25/2024-18,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 252.495 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 16. 9. 2022 do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 2.525 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že v bezprostřední souvislosti s trestnou činností , jméno FO, a , jméno FO, se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 315.000 Kč společně s úrokem, přestože z uvedené částky mu žalobkyně fakticky poskytla pouze částku 27.000 Kč, zbývající částka 288.000 Kč byla žalobkyní odeslána na účet , jméno FO, . Tento obchod zprostředkoval žalobkyni , jméno FO, a s jednatelem žalobkyně obdobným způsobem postupoval v několika dalších případech.

3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil v souladu s ust. § 588, § 2 odst. 3 a § 5 odst. 1 občanského zákoníku a dále § 6 o. z., když dovodil, že žaloba není důvodná, neboť smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky, jak si je sama vědoma i žalobkyně, je neplatným právním jednáním, protože se příčí dobrým mravům, ale v návaznosti na pravomocné trestní odsouzení , jméno FO, a , jméno FO, je také v rozporu se zákonem. Smlouva o úvěru, kdy společnosti , jméno FO, spolupracovaly s odsouzenými – tvoří jeden celek s dalšími kroky odsouzených, kterými se obohacovaly, respektive se o to alespoň snažily na úkor třetích osob, přičemž využívaly jejich nepříznivou životní situaci. Jednatel žalobkyně věděl, že , jméno FO, spolupracuje s , jméno FO, , věděl také, že několikrát peníze vyplácel na její účet, aby jí vyplatil ze zástavy, kterou potřeboval pro zajištění úvěrů poskytnutých jeho společnostmi. Za dané situace toto jde k tíži žalobkyně, když jako odborník ve svém oboru nezjistila další informace ohledně okolností, za kterých , jméno FO, zajišťuje zájemce o úvěr, jakožto i ohledně důvodů, pro které vedou třetí osoby k podpisu dalších smluv o úvěru, aniž by jim fakticky žalobkyně peníze vyplatila. Na žalovanému vyplacenou částky 27.000 Kč žalovaný uhradil 62.505 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhá jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že okresní soud při rozhodování nevycházel z provedeného dokazování, ale toliko ze svého ničím nepodloženého pocitu, že se poskytnutí půjčky žalobkyní žalovanému příčí dobrým mravům, když okresní soud v odůvodnění opakovaně používá uvozovky, což je pro rozsudek zásadně nestandardní. Okresní soud by v souladu s ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. zásadně vázán rozsudkem v trestním řízení, ale vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně ani její statutární orgán nebyla v souvislosti s jednáním osob , jméno FO, a , jméno FO, orgány činnými v trestním řízení odsouzen, neboť nebyl ani obviněn, natož obžalován, není přezkoumatelná myšlenka konstrukce soudu vedoucí k vydání rozsudku, když soud odůvodnění rozsudku vystavil toliko na informaci ze serveru justice.cz, dle kterého byly osoby , jméno FO, a , jméno FO, uznáni vinnými a odsouzeni, a to bez dalších podrobností či návaznosti na předmět civilního řízení. Žalobkyně zdůrazňuje, že se před podpisem smlouvy o úvěru ptal jednatel žalobkyně žalovaného a jeho manželky na správnost čísel účtů uvedených ve smlouvě, když ti je potvrdili. Následně žalobkyně vyplatila na účty dle smlouvy částky ve výši 250.000 Kč a 38.000 Kč, k čemuž bylo soudem také provedeno řádné dokazování, které správnost postupu žalobkyně potvrzuje. Přesto okresní soud vyčítá žalobkyni, že nejednala s odbornou péči, ať to má znamenat v myšlenkách okresního soudu cokoliv, k jeho tíži je tedy žaloba na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného zamítnuta, ač o fakticitě vzniku bezdůvodného obohacení není pochyb. Okresní soud bez provedení řádného dokazování si vystačil s konstatováním, že žalobce spolupracoval s odsouzenými a smlouva o úvěru tvoří jeden celek s dalšími kroky odsouzených, čímž navíc zcela opomíjí skutečnost, že to je právě žalobkyně, kdo poskytla žalovanému finanční prostředky, jež mu doposud nebyly navráceny.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta práv a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Rozhodující pro právní posouzení věci jsou zjištění, která učinil okresní soud z usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 4. 2022, č. j. 34 EXE 1147/2019-214, kdy soud vzal za prokázáno, že exekuce vedená ve prospěch žalobkyně jakožto oprávněné proti žalovanému a jeho manželce jakožto povinným na základě vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 3. 12. 2015 Mgr. Petrou Vlčkovou, notářkou v Havířově, pod N 705/2015, NZ 692/2015, byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť exekuční soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 3. 12. 2015 neplatným právním jednáním a notářský zápis se svolením k jeho vykonatelnosti nezpůsobilým exekučním titulem. K závěru o neplatnosti dospěl soud ze tří důvodů, když především v prvé řadě vyhodnotil jednání žalobkyně jako jednání příčící se dobrým mravům dle § 588 o. z., když na smlouvu o úvěru je třeba hledět jako na 1 celek s jednáním , jméno FO, a , jméno FO, , která uzavřela s žalovaným a jeho manželkou smlouvu o výpůjčce na 250.000 Kč, kterou jim měla poskytnout formou splácení dluhu, což se ovšem nestalo a na jejíž účty uvedené ve smlouvě o úvěru žalobkyně ve skutečnosti podstatnou část úvěru, s výjimkou 27.000 Kč, poskytla. Takovýchto smluv zprostředkoval , jméno FO, pro oprávněnou více, o čemž jednatel žalobkyně věděl, když vypověděl, že takovýchto smluv bylo zprostředkováno více a někdy bylo nutné vyplatit , jméno FO, , v jejíž prospěch vázlo na nemovitostech zástavní právo. Podkladem pro rozhodnutí exekučního soudu byla obžaloba na , jméno FO, a , jméno FO, . Pro skutky, v nichž byl spatřován pokus pokračujícího zločinu podvodu. Jejich jednání mělo spočívat v tom, že pod záminkou pomoci při řešení exekucí a s nepravdivým příslibem vyřešení jejich finančních problémů oslovili třetí osoby, s nimiž zpravidla uzavřeli smlouvu o zápůjčce, aniž by jim většinu částky poskytli, či za ně zaplatili dluhy a často uzavírali i zástavní smlouvy zatěžující v jejich prospěch nemovitosti třetích osob. Následně , jméno FO, kontaktoval , jméno FO, jako jednatele žalobkyně společnosti s cílem neoprávněně se obohatit na uměle navýšené pohledávce vůči třetím osobám formou následného refinancování u společnosti , jméno FO, , a toto vedlo k vyplacení statisícových částek na účet , jméno FO, na úkor třetích osob. Rozhodující pak je výpověď manželky žalovaného, že v den, kdy žalovaný podepsal s , jméno FO, listiny týkající se půjčky 250.000 Kč v domnění, že jim pomůže vyřešit stávající nesplacené dluhy, jeli s manželem a , jméno FO, do Ostravy za jednatelem žalobkyně, kde se opětovně podepsala smlouva o půjčce, přičemž peníze neobdrželi. Tomáš Gonek přitom v exekučním řízení vypověděl, že k uzavření smlouvy s povinným a jeho manželkou došlo prostřednictvím , jméno FO, , který pro jeho společnost zprostředkovával obchody a s , jméno FO, tvořil obchodní dvojici.

8. Z tohoto skutkového stavu okresní soud dospěl ke správným právním závěrům.

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle § 2 odst. 1 o. z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práva a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Dle odst. 3 výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Dle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

12. Dle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

13. Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

14. V daném případě je zřejmé, že jednatel žalobkyně , jméno FO, spolupracoval s , jméno FO, a , jméno FO, při uzavírání úvěrových smluv. Činil tak opakovaně, přičemž mu muselo být zřejmé, že účty, na které zasílal podstatnou část úvěrů, které sjednával s třetími osobami, nebyly účty úvěrovaných, ale byly právě účty , jméno FO, , která nepravdivě přislíbila vyřešení finančních problémů žalovaného a jeho manželky s cílem neoprávněně se obohatit na uměle navýšené pohledávce, která byla následně legalizována následným refinancováním právě u společnosti žalobkyně, jak vyplývá z obžaloby. Zároveň si žalobkyně nechala zajistit dluh zástavní smlouvou k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru. Je zřejmé, že jednání odsouzených, tj. , jméno FO, a , jméno FO, spolu s jednáním žalobkyně tvoří jeden celek s dalšími kroky odsouzených, kteří se obohacovali na úkor třetích osob. To žalobkyně přitom činila, aniž by si řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Jednatel žalobkyně věděl, že jsou peníze vypláceny na účet , jméno FO, , také několikrát peníze vyplácel na její účet, aby ji vyplatil ze zástavy, kterou potřebovala pro zajištění úvěrů poskytnutých jeho společností. V daném případě tak v rozporu s ust. § 5 o. z. jednal bez odborné péče, což musí jít k jeho tíži, tedy pokud si jako odborník ve svém oboru žalobkyně nezjistila informace ohledně okolností, za nichž , jméno FO, zajišťuje zájemce o úvěr, to vše zvlášť za situace, kdy částky, které jsou předmětem úvěrové smlouvy, nebyly vůbec vyplaceny úvěrovanému, ale třetí osobě. Takovéto jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní ochrany.

15. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

16. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, kterému by v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení mu žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.