8 CO 15/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 70.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2021, č. j. 19 C 62/2021-78,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 14.020 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 70.000 Kč s úrokovým příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 70.000 Kč za dobu od 16. 2. 2018 do 13. 5. 2018 (odstavec II. výroku) a zavázal žalovaného k úhradě náhrady nákladů řízení žalobkyni v částce 33.292 Kč (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 1. 8. 2016 smlouvu o zprostředkování č. [číslo ], na základě níž se zavázal vykonávat pro [právnická osoba], [IČO] (dále jen [právnická osoba]) zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Žalovaný a [právnická osoba] se dne 1. 8. 2016 dále dohodli na tom, že v prvních měsících spolupráce poskytne [právnická osoba] žalovanému zaručenou odměnu. Mezi účastníky bylo výslovně sjednáno, že dojde-li k zániku smluvního vztahu mezi žalovaným a [právnická osoba] do tří let od uzavření smlouvy o zprostředkování číslo [číslo ], tak žalovanému zaniká nárok na zaručenou odměnu. Žalovaný obdržel od [právnická osoba] dne 22. 9. 2016 mj. částku 70.000 Kč představující zaručenou odměnu za srpen 2016. Žalovaný dne 5. 3. 2018 převzal listinu označenou jako odstoupení od smlouvy o zprostředkování, v níž [právnická osoba] uvedla, že se žalovaný neřídil interními předpisy a pokyny [právnická osoba] tím, že nesplnil minimální produkční limit za dvě po sobě jdoucí hodnotící období. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný od 1. 11. 2016 nevykonával pro [právnická osoba] žádnou činnost. K vrácení vyplacené zaručené odměny v částce 70.000 Kč byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 18. 4. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] ([právnická osoba]), [IČO] jako postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jako postupníkem nabyla žalobkyně pohledávku za žalovaným (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

3. Po právní stránce posoudil okresní soud závazkový vztah, který byl založen 1. 8. 2016 mezi [právnická osoba] a žalovaným, podle ust. § 1746 odst. 2 o. z., kdy dospěl k závěru, že mezi stranami byla uzavřena nepojmenovaná smlouva s prvky smlouvy o obchodním zastoupení ve smyslu ust. § 2483 a násl. o. z. Ve vztahu k odměňování byl mezi účastníky 1. 8. 2016 uzavřen dodatek ke smlouvě o zprostředkování, který zajišťoval žalovanému po dobu adaptačního období zaručenou odměnu. Právo žalovaného na tuto zaručenou odměnu však bylo podmíněno trváním smluvního vztahu založeného smlouvou o zprostředkování po dobu tří let od uzavření zprostředkovatelské smlouvy, tj. po dobu tří let od 1. 8. 2016 (čl. IV. dodatku ke smlouvě o zprostředkování). V případě zániku smluvního vztahu založeného smlouvou o zprostředkování v době tří let od jejího uzavření vznikla žalovanému povinnost vrátit [právnická osoba] rovnající se vyplaceným zaručeným odměnám. Toto ujednání okresní soud vyhodnotil jako rozvazovací podmínku ve smyslu ust. § 548 o. z., jejímž splněním dochází k zániku práva žalovaného na zaručenou odměnu, když na jejím splnění závisí, zda právní následky již nastalé pominou.

4. Pokud žalovaný odkazoval na dohodu o ukončení dodatku ke smlouvě o zprostředkování - o zaručené odměně ze dne 20. 2. 2017, kterou měl být zrušen dodatek ke smlouvě o zprostředkování - o zaručené odměně číslo [číslo ], tak je pravdou, že touto dohodou byl ke dni 1. 12. 2016 zrušen závazek založený dodatkem o zaručené odměně, avšak podle čl. II dohody o ukončení dodatku o zaručené odměně se doposud vyplacené zaručené odměny řídí i po ukončení dodatku o zaručené odměně pravidly účinnými v době vzniku nároku na zaručenou odměnu, a to včetně zániku práva žalovaného na vyplacenou zaručenou odměnu. To znamená, že ujednání o rozvazovací podmínce obsažené v dodatku o zaručené odměně tak zůstalo dissoluční dohodou o zrušení dodatku o zaručené odměně zcela nedotčeno. Jestliže se žalovaný dále bránil tím, že neměl se [právnická osoba] sjednánu pracovní pozici, která by se vázala na plnění jakýchkoliv produkčních limitů, neboť u ní působil jako oblastní manažer, pak je rovněž pravdou, že souběžně se smlouvou o zprostředkování byl mezi účastníky sjednán dne 1. 8. 2016 dodatek ke smlouvě o zprostředkování - vedení skupiny číslo [číslo ], v němž se žalovaný, označený jako manažer, zavázal pro [právnická osoba] budovat a rozvíjet obchodní skupinu a také kontrolovat kvalitu její činnosti včetně jím řízených administrativních pracovníků. Dohodou o ukončení dodatku o vedení skupiny však došlo s účinností k 31. 10. 2016 k zániku závazku založeného dodatkem o vedení skupiny. Žalovaný a [právnická osoba] v této dissoluční dohodě (o ukončení dodatku o vedení skupiny) sjednali pouze zánik závazku založeného dodatkem o vedení skupiny, když v ní výslovně uvedli, že smlouva o zprostředkování se neruší. Žalovaný byl proto po zrušení závazku založeného dodatkem o vedení skupiny zařazen na standardní pozici obchodníka, který nevede vlastní obchodní skupinu a v období po 1. 11. 2016 byl nadále vázán veškerými povinnostmi uvedenými ve smlouvě o zprostředkování, kdy byl zejména povinen se při výkonu zprostředkovatelské činnosti řídit obecně závaznými právními předpisy, pokyny [právnická osoba], pokyny nadřízeného v rámci obchodní služby a interními předpisy [právnická osoba]. Povinností žalovaného rovněž bylo užívat e-mailovou adresu, která mu byla zřízena a přidělena, a dále tuto e-mailovou schránku pravidelně kontrolovat. V případě porušení povinností sjednaných ve zprostředkovatelské smlouvě ze strany žalovaného byla [právnická osoba] oprávněna od smlouvy o zprostředkování odstoupit. Z doloženého [označení] řádu [právnická osoba], číslo IN [číslo], vyplynulo, že privátní poradce je povinen plnit stanovený minimální produkční limit s tím, že nebude-li tento limit překročen, upozorní [právnická osoba] neprodleně poradce první výstrahou. V případě, že privátní poradce tento minimální produkční limit nesplní podruhé, je [právnická osoba] oprávněna odstoupit od smlouvy o zprostředkování. Žalovaný od 1. 11. 2016 nevykonával pro [právnická osoba] žádnou činnost a neplnil ani žádné produkční limity. Na skutečnost, že žalovaný nesplnil minimální produkční limity v období leden až červen 2017, byl žalovaný upozorněn výstrahou [právnická osoba] ze dne 29. 8. 2017, která mu byla odeslána na jeho e-mail. S ohledem na navazující nečinnost žalovaného spočívající také v neplnění produkčních limitů [právnická osoba] odstoupila v souladu s čl. X odst. 1 písm. a) smlouvy o zprostředkování od zprostředkovatelské smlouvy. Účinky odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy nastaly ke dni 5. 3. 2018, kdy bylo žalovanému doručeno odstoupení od smlouvy. K tomuto dni došlo k zániku smluvního vztahu založeného žalovaným a [právnická osoba] v době tří let od uzavření smlouvy o zprostředkování, přičemž splněním této rozvazovací podmínky zaniklo právo žalovaného na zaručenou odměnu 70.000 Kč.

5. Pokud žalovaný vznesl proti žalobnímu nároku námitku promlčení, pak okresní soud konstatoval, že tato nemůže být důvodná. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta počne běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž podle ust. § 629 odst. 1 o. z. činí promlčecí lhůta tři roky. Počátek běhu promlčecí lhůty je v daném případě shodný s okamžikem splnění rozvazovací podmínky, kdy žalovanému zaniklo právo na zaručenou odměnu. Promlčecí lhůta proto počala běžet od 6. 3. 2018, tj. od okamžiku, kdy [právnická osoba] mohla poprvé žádat po žalovaném vrácení zaručené odměny, což je následující den poté, kdy zanikl smluvní vztah založený smlouvou o zprostředkování. Před tímto okamžikem nemohla [právnická osoba] požadovat po žalovaném vrácení vyplacené zaručené odměny, neboť mezi účastníky existoval smluvní vztah založený zprostředkovatelskou smlouvou, který žalovaného opravňoval ponechat si vyplacenou zaručenou odměnu. Žaloba žalobkyně byla soudu doručena 22. 12. 2020, což znamená, že byla podána v rámci běhu tříleté promlčecí doby. Společnost [právnická osoba] vyzvala žalovaného k vrácení zaručené odměny výzvou ze dne 18. 4. 2018, která byla žalovanému doručena do vlastních rukou 23. 4. 2018. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 20 dnů od doručení této výzvy, okresní soud přiznal žalobkyni nárok na jistinu spolu s příslušenstvím v podobě náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1.200 Kč a v podobě úroku z prodlení z dlužné částky běžícího od 14. 5. 2018, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení.

6. Proti tomuto rozsudku, v rozsahu odstavce I. a III. výroku, podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změny tak, že žaloba bude v uvedené části zamítnuta a jemu přiznány náklady řízení. Namítal, že z dokazování vyplynulo, že smlouva o zprostředkování včetně manažerského dodatku byla mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne 1. 8. 2016. Dne 30. 10. 2016 účastníci uzavřeli dohodu o ukončení dodatku ke smlouvě o zprostředkování. Zároveň pak od 1. 11. 2016 žalovaný již pro žalobkyni nevykonával žádnou činnost. Ke dni uzavření smluvní dokumentace mezi účastníky nebyly stanoveny žádné produkční limity. Do tohoto stavu žalovaný v rámci spolupráce se [právnická osoba] vstupoval a za tohoto stavu také spolupráci končil, a to ať již fakticky dnem 30. 10. 2016, či podpisem dohod o ukončení (dohody o zaručené odměně) dnem 20. 2. 2017. Produkční limity byly stanoveny jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně, a to až od 15. 3. 2017, tedy v době, kdy byla veškerá spolupráce dávno ukončena. Žalovaný se nikdy nezavázal jakékoliv produkční limity plnit. Jednostranné určení produkčních limitů je v rozporu s ust. § 1970 o. z., a nemůže vést ke změně závazku. Žalovaný po celou dobu spolupráce se [právnická osoba] vykonával funkci regionálního manažera, která nebyla jakkoliv spojena s povinností plnit produkční limity. Žalovaný nebyl nikdy s právní předchůdkyní žalobkyně domluven, že by pro ni vykonával funkci pojišťovacího agenta. Přestože je žalovaný přesvědčen, že se na něj produkční limity nevztahovaly, zároveň vznesl námitku promlčení nároku, kterou však okresní soud vyhodnotil nesprávně. Pokud si právní předchůdkyně žalobkyně byla vědoma, že pro ni žalovaný od 1. 11. 2016 nevykonává žádnou činnost, pak je nepochybné, že od tohoto dne musela nejpozději začít běžet promlčecí doba jakýchkoliv případných nároků. V tento den byla poprvé žalobkyně případně oprávněna od smlouvy o zprostředkování odstoupit a také od této doby může započít běh promlčecí doby, jak obdobně vyplývá i ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2017.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že žalovaný byl dle čl. III smlouvy o zprostředkování vázán interními předpisy. Interním předpisem č. IN [číslo] byl tedy žalovaný rovněž vázán plnit produkční limity. V čl. I. odst. 2 a čl. II. odst. 2 písm. a), tzv.„ Manažerského dodatku“, kterým se žalovaný brání a ignoruje veškerá ostatní ujednání a závazky, je stanoveno, že na základě smlouvy vykonává zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, tedy nejenže vykonává manažerskou pozici, ale zároveň je i nadále obchodníkem - zprostředkovatelem. Manažerská funkce a s ní spojené povinnosti tedy byly dány nad rámec jeho postavení coby pojišťovacího zprostředkovatele. Dohodou o ukončení tohoto dodatku pak došlo pouze k ukončení pozice žalovaného coby manažera - vedoucího skupiny, nebyla však ukončena zprostředkovatelská smlouva, ani druhý dodatek ke smlouvě, na jehož základě byla vyplacena žalovanému zaručená odměna. Žalovaný se již během řízení před soudem prvního stupně bránil žalobnímu nároku vznesenou námitkou promlčení s tím, že promlčecí doba počala běžet ukončením již prvého dodatku, případně druhého dodatku. Žalovaný však v této souvislosti ignoruje úpravu dodatku č. [číslo ], na jehož základě mu byla vyplácena zaručená odměna. Tento dodatek v čl. IV odst. 1 stanoví, že podmínkou na trvání nároku na zaručenou odměnu je trvání smluvního vztahu, tj. vztahu založeného zprostředkovatelskou smlouvou, nikoliv vztahu dodatkového (manažerského). Dále v čl. IV. odst. 2 je stanoveno, že dojde-li k zániku smluvního vztahu do tří let od uzavření smlouvy, zaniká obchodníkovi nárok na zaručené odměny stanovené v dodatku. V takovém případě má pak obchodník povinnost vrátit částku rovnající se zaručené odměně. Promlčecí doba se pak nutně počítá ode dne ukončení smluvního vztahu - ten byl ukončen dne 5. 3. 2018. Běh promlčecí doby pro žalobkyni tak končí až dne 5. 3. 2021. Žaloba byla podána 22. 12. 2020, tedy včas. Nárok nemohla žalobkyně uplatňovat dříve, neboť je vázán na alespoň tříleté trvání smluvního vztahu. Pokud by žalovaný řádně plnil své povinnosti a smluvní vztah s právní předchůdkyní žalobkyně trval alespoň tři roky, neměla by tato možnost zaručené odměny požadovat zpět.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Skutková zjištění učiněná okresním soudem zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a odvolací soud proto tato skutková zjištění přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje, když jsou zcela postačující pro právní posouzení věci.

10. V souladu s okresním soudem je tedy možno vzít za prokázané, že dne 1. 8. 2016 žalovaný uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o zprostředkování č. [číslo ], na základě níž se žalovaný pro uvedenou společnost zavázal vykonávat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví a kdy se rovněž zavázal, že při výkonu zprostředkovatelské činnosti se bude řídit obecně závaznými právními předpisy, pokyny [právnická osoba], pokyny nadřízeného v rámci obchodní služby a interními předpisy [právnická osoba]. V případě porušení povinností sjednaných ve zprostředkovatelské smlouvě ze strany žalovaného byla [právnická osoba] oprávněna od smlouvy o zprostředkování odstoupit. Dle interního předpisu - [označení] řádu [právnická osoba], číslo IN [číslo], vyplynulo, že privátní poradce (obchodník) byl s účinností od 15. 3. 2017 povinen plnit stanovený minimální produkční limit s tím, že nebude-li tento limit překročen, upozorní [právnická osoba] neprodleně poradce první výstrahou. V případě, že privátní poradce tento minimální produkční limit nesplní podruhé, je [právnická osoba] oprávněna odstoupit od smlouvy o zprostředkování. Dne 1. 8. 2016 strany uzavřely dodatek k uvedené zprostředkovatelské smlouvě, na základě něhož se [právnická osoba] zavázala, že v prvních měsících spolupráce poskytne žalovanému tzv. zaručenou odměnu. V tomto dodatku bylo výslovně sjednáno, že dojde-li k zániku smluvního vztahu mezi žalovaným a [právnická osoba] do tří let od uzavření smlouvy o zprostředkování číslo [číslo ], tak žalovanému nárok na zaručenou odměnu zaniká. Dne 1. 8. 2016 byl rovněž mezi uvedenými stranami uzavřen další dodatek ke smlouvě o zprostředkování - vedení skupiny číslo [číslo ], v němž se žalovaný, označený jako manažer, zavázal pro [právnická osoba] budovat a rozvíjet obchodní skupinu a také kontrolovat kvalitu její činnosti včetně jím řízených administrativních pracovníků. Žalovaný pak obdržel od [právnická osoba] dne 22. 9. 2016 mj. částku 70.000 Kč představující zaručenou odměnu za srpen 2016. Na základě dohody o ukončení dodatku o vedení skupiny ze dne 31. 10. 2016 si strany ujednaly, že s účinností k 31. 10. 2016 dojde k zániku závazku založeného dodatkem o vedení skupiny s tím, že žalovaný bude dále zařazen na standardní pozici obchodníka, který nevede vlastní skupinu, a rovněž výslovně uvedli, že smlouva o zprostředkování tímto dodatkem nezaniká. Dohodou mezi žalovaným a [právnická osoba] ze dne 20. 2. 2017 byl ke dni 1. 12. 2016 zrušen závazek založený dodatkem o zaručené odměně, avšak podle čl. II dohody o ukončení dodatku o zaručené odměně se doposud vyplacené zaručené odměny řídí i po ukončení dodatku o zaručené odměně pravidly účinnými v době vzniku nároku na zaručenou odměnu, a to včetně zániku práva žalovaného na vyplacenou zaručenou odměnu. Žalovaný od 1. 11. 2016 nevykonával pro [právnická osoba] žádnou činnost a byl ze strany [právnická osoba] upozorněn, že nesplnil minimální produkční limity v období leden až červen 2017, a to výstrahou ze dne 29. 8. 2017, která mu byla odeslána na jeho e-mail. S ohledem na navazující nečinnost žalovaného spočívající také v neplnění produkčních limitů [právnická osoba] odstoupila v souladu s čl. X odst. 1 písm. a) smlouvy o zprostředkování od zprostředkovatelské smlouvy, když dne 5. 3. 2018 bylo žalovanému doručeno odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy.

11. Takto prokázaný skutkový stav okresní soud rovněž i správně právně posoudil, a to ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o. z., § 2483 a násl. o. z., když rozhodující pro posouzení věci je, že mezi právní předchůdkyní a žalovaným i v roce 2017 trval právní vztah založený smlouvou o zprostředkování a kdy pro zachování nároku na vyplacenou tzv. zaručenou odměnu (minimálně v rozsahu 70.000 Kč za srpen 2016) byl i po zániku tzv. manažerského dodatku a dodatku o zaručené odměně žalovaný nadále vázán nesplněním rozvazovací podmínky - ukončením vztahu založeném zprostředkovatelskou smlouvou v rámci tří let od jejího uzavření, tj. od 1. 8. 2016 Dohodou o zániku manažerského dodatku ze dne 30. 11. 2016, ani dohodou o zániku dodatku o zaručené odměně ze dne 20. 2. 2017 totiž k zániku zprostředkovatelské smlouvy nedošlo, jak se mylně domnívá žalovaný. Žalovaný tak byl nadále povinen se uvedenou smlouvou o zprostředkování řídit a dodržovat závazky, které na sebe danou smlouvou převzal. Pokud tak nečinil a nesplnil tzv. povinný produkční limit stanovený v roce 2017 dle interního předpisu [právnická osoba] - [označení] řádu č. IN [číslo], [právnická osoba] oprávněně přistoupila k odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy ke dni 5. 3. 2018 (doručení odstoupení od smlouvy žalovanému). K uvedenému dni tedy zprostředkovatelská smlouva zanikla ještě před uplynutím tří let od jejího uzavření a žalovanému proto vznikla povinnost (splněním rozvazovací podmínky - § 548 o. z.) vyplacenou zaručenou odměnu v částce 70.000 Kč vrátit. Nárok žalobkyně je proto v uvedeném rozsahu důvodný, a to včetně příslušenství tak, jak jej okresní soud stanovil. V této souvislosti neobstojí ani námitka promlčení žalobního nároku vznesená ze strany žalovaného, neboť počátek běhu tříleté promlčecí doby je vázán na okamžik, kdy právo na vrácení zaručené odměny mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z., § 629 odst. 1 o. z.) Poprvé v daném případě pak mohlo být uplatněno teprve v okamžiku, kdy vůbec vzniklo - tj. kdy došlo ke splnění rozvazovací podmínky (k 5. 3. 2018, kdy došlo k zániku smlouvy o zprostředkování). Odkaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 je v projednávané věci nepřípadný, když tam uvedené závěry se týkají skutkově jiného případu, kdy byl sporný počátek běhu promlčecí doby v případě, kdy nebyla dohodnuta splatnost peněžité zápůjčky.

12. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku.

13. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Její zástupce učinil v řízení 2 úkony právní služby á 3.900 Kč (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne 2. 5. 2022) dle ust. § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. K nákladům řízení dále patří 2x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času spojená s cestou ze sídla advokáta k jednání u soudu a zpět ([obec] - [obec]), tj. 10 půlhodin po 100 Kč, a cestovné v souvislosti s účastí právního zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu dne 2. 5. 2022 ve výši 2.187 Kč ( (ujeto 248 km vozidlem s průměrnou spotřebou 11,1 litrů benzinu 95 okt. na 100 km, základní sazba opotřebení 4,70 Kč za 1 km, cena 37,10 Kč za 1 litr podle vyhl. č. 511/2021 Sb.) a náhrada 21% DPH z odměny a hotových nákladů ve výši 2.433 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení tak představuje částku 14.020 Kč, kterou je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.