8 CO 151/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 68.506 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2022, č. j. 22 C 408/2021-29,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci III. výroku ohledně částky 2.300 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 18. 12. 2017 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.300 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 18. 12. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4.146 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, titul, advokáta sídlem adresa.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.969 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně běžícím od 18. 12. 2017 (odstavec I. výroku), zastavil řízení co do zaplacení částky 16.427,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.834,43 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 7.834,43 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení (odstavec II. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 54.709,73 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33.115,22 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do 17. 12. 2017, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23.146,22 Kč za dobu od 18. 12. 2017 do zaplacení, úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 21.282,75 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení a úrok ve výši 10,50 % ročně z částky 11.832,47 Kč běžící od 17. 11. 2017 do zaplacení (odstavec III. výroku). Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV. výroku).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva číslo na základě které tato společnost poskytla žalované částku ve výši 30.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s částkou 25.082 Kč představující úrok a sjednané poplatky za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 919 Kč. Žalovaná celou částku převzala v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Celkem pak žalovaná uhradila na dluh z uvedené smlouvy částku 19.000 Kč. Dále pak společnost právnická osoba s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu číslo na základě které tato společnost poskytla žalované částku ve výši 25.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s částkou 16.931 Kč představující úrok a sjednané poplatky za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 699 Kč. Žalovaná celou částku převzala v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Celkem pak žalovaná uhradila na dluh z uvedené smlouvy částku 23.731 Kč. Pohledávky z výše uvedených smluv pak byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, který byl žalované odeslán.

3. U žalované však nebyla před uzavřením obou smluv objektivním způsobem vyhodnocena její schopnost úvěr fakticky splácet, když žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované prověřována, když příjmy a výdaje žalované nebyly jakkoliv ověřovány. Věřitel je však povinen aktivně zkoumat, tj. ověřovat, jaká je úvěruschopnost žadatele o úvěr, a to jak jeho příjmy, tak výdaje. Nepostačí pouhé jeho prohlášení. Okresní soud proto uzavřel, že obě smlouvy o zápůjčce jsou ve smyslu ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku, neplatné. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi skutečně poskytnutou jistinou zápůjček a již uhrazenou částkou ze strany žalované. Tento rozdíl okresní soud stanovil na částku 9.969 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to v rozsahu odstavce III. výroku, když se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána také částka 2.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 12. 2017 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj dluh z obou smluv uhradila celkem částku 42.731 Kč, což žalobkyně sama tvrdila v žalobě a dokládala přehledem plateb. Žalovaná vyčerpala celkem částku 55.000 Kč a bezdůvodné obohacení tak představuje částku 12.269 Kč Okresní soud tedy při výpočtu výše bezdůvodného obohacení pochybil.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění potud, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru ve dnech 29. 5. 2015 a 12. 10. 2015, na základě nichž jí právní předchůdkyně žalobkyně celkem poskytla částku 55.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná celou tuto částku vyčerpala. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou pečlivostí zjišťovala příjmy a výdaje žalované.

8. Vzhledem k době uzavření smluv (datum a datum) správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 o. z. (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z.).

9. Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, a to s přihlédnutím k ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyni nelze přisvědčit, že by dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalované tak, jak požaduje již ustálená judikatura, na kterou okresní soud přiléhavě odkazuje.

10. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně.

11. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše bezdůvodného obohacení. V rámci řízení vyplynulo, že žalovaná od data čerpání finančních prostředků (25.000 Kč ke dni datum a 30.000 Kč ke dni datum) na svůj dluh uhradila pouze částku 42.731 Kč, což odpovídá i tvrzením obsaženým v žalobě. Současně se ani žalovaná v řízení nebránila tím, že by žalobkyni či její předchůdkyni uhradila cokoli navíc. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají, a to ani náhrada ve výši obvyklého úroku za užívání finančních prostředků věřitele ve smyslu ust. § 3002 občanského zákoníku. Poskytla-li původní věřitelka žalované podle neplatných smluv částku 55.000 Kč, z níž žalovaná uhradil celkem 42.731 Kč, je povinna v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními vrátit odpovídající rozdíl z přijatého plnění, tj. celkem částku 12.269 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění dle odeslané výzvy ze dne 6. 12. 2017.

12. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu v odstavci II. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této fázi řízení byla převážně úspěšná žalovaná, nicméně účelně vynaložené náklady k bránění práva se na její straně ze spisu nepodávají.

14. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1.000 Kč a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za 2 úkony právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o věci samé, a účasti u jednání odvolacího soudu. Výše odměny a náhrady hotových výdajů tak činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. d) za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu částku 1.000 Kč + 300 Kč, tj. 1.300 Kč, když tarifní hodnotu sporu v odvolacím řízení představuje částka 2.300 Kč. Protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 2.600 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 546 Kč Celkem pak činí náhrada nákladů žalobkyně za odvolací řízení 4.146 Kč, kterou je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.