8 Co 169/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 24.237 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 4. 2025, č. j. 116 C 8/2024-55,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 24.237 Kč s úrokovým příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24.237 Kč spolu s 0,05% úrokem z prodlení denně z této částky od 23. 11. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 4.693 Kč za dobu od 23. 10. 2021 do 22. 11. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 19.544 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do 22. 11. 2024, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.691,84 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 3.084,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 24.237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 4.693 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 19.544 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení (odstavec I. výroku) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11.979 Kč (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely kupní smlouvu, na základě které žalovaná odebírala elektřinu do odběrného místa a byla povinna za to zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kupní cenu. Žalobkyně prokázala, že do odběrného místa bylo dodáno v období 1. 9. 2021 až 30. 9. 2021 4,355 MWh elektřiny a v období 1. 10. 2021 až 13. 10. 2021 2,735 MWh elektřiny. Žalobkyně doložila smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, dle této smlouvy měla dodávat právní předchůdkyně žalobkyně žalované elektřinu v době od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2019. Ve vztahu k žalovanému období však žalobkyně neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o dodávkách služeb elektrické energie do předmětného odběrného místa, když dle smlouvy předložené žalobkyní měla právní předchůdkyně žalobkyně dodávat a žalovaná odebírat elektřinu jen do 31. 12. 2019 a smlouva mohla být měněna jen písemnými dodatky. Žádný takový dodatek nebyl soudu předložen. Za této situace dospěl okresní soud k závěru, že nárok žalobkyně by vůči žalované mohl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, zbavila se možnosti být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout důkazy k prokázání trvání smluvního vztahu, resp. výše kupní ceny, když žalobkyně neprokázala, v jaké výši měla být dohodnuta kupní cena za odebranou elektřinu v žalovaném období a stejně tak nemohla být ani poučena ve vztahu k prokázání výše nároku na vydání bezdůvodného obohacení (tj. zejména k doplnění tvrzení a prokázání skutečností, kdy, jakým způsobem, v jakém rozsahu a zejména v jaké výši se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a dále, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení (resp. k zaplacení peněžité náhrady). Žalobkyně tedy ve vztahu k žalovanému nároku neunesla břemeno tvrzení ani důkazní a proto byla žaloba zamítnuta.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Uváděla, že okresní soud správně zjistil existenci smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, který vznikl na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny , Anonymizováno, . Rovněž správně zjistil, že v článku II., bod 2 smlouvy je uvedeno, že dodávka elektřiny do odběrných míst zákazníka byla sjednána pro období od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2019 a v případě prolongace smlouvy se dodávka měla prodloužit o další kalendářní rok. Za správné lze označit i zjištění, že v čl. VIII., bod 7 smlouvy bylo ujednáno, že smlouva může být měněna a doplněna pouze vzestupně číslovanými písemnými dodatky podepsanými k tomu oprávněnými zástupci smluvních stran. Nicméně okresní soud již dále nezjistil, že v čl. VIII. bod 6 bylo ujednáno, že pokud jedna ze smluvních stran písemně nesdělí druhé smluvní straně nejpozději do 31. 8. před 31. 12. 2019, že nemá zájem na pokračování smluvního vztahu po tomto datu, prodlužuje se smluvní vztah o jeden rok, a to i opakovaně. S ohledem na uvedené tak okresní soud došel k nesprávnému závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o existenci smluvního vztahu v roce 2021, kdy vznikly dvě žalované pohledávky z faktur č. , číslo, a č. , číslo, . Žalobkyně od počátku existenci smluvního vztahu v roce 2021 tvrdila. Žalovaná pak tuto existenci vůbec nerozporovala. Její obrana spočívala toliko ve zpochybnění odebraného množství elektřiny. Právní předchůdkyně žalobkyně i po 31. 12. 2019 žalované elektřinu dodávala, žalovaná ji odebírala, a dokonce za elektřinu platila. Lze tak s naprostou jistotou tvrdit, že smluvní vztah, založený smlouvou v roce 2017, pokračoval i v roce 2021, a to v důsledku automatického obnovování smluvního vztahu sjednaného v přehlédnutém čl. VIII. odst. 6 smlouvy. V témže ustanovení pak byla upravena i cena odebírané elektřiny, a to odkazem na aktuální ceník pro dané budoucí období.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Měla za to, že i pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky trval, výsledek sporu by byl stejný. V daném případě žalobkyně neprokázala sjednanou výši kupní ceny, ani její splatnost a v neposlední řadě pak má žalovaná za to, že minimálně částka, účtovaná fakturou č. , číslo, , znějící na 4.693 Kč, je promlčená. V této souvislosti proto vznesla námitku promlčení ve vztahu k danému nároku.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Odvolací soud poté, co u jednání opětovně provedl k důkazu smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , Anonymizováno, , souhlasí se závěry okresního soudu o skutkovém stavu potud, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, a žalovaná se dne 19. 7. 2017 dohodly, že společnost , právnická osoba, bude dodávat žalované elektřinu do odběrného místa , adresa, , a to v období od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2019, a žalovaná bude hradit dohodnutou cenu. Dále bylo dohodnuto, že v případě prolongace smlouvy se dodávka prodlužuje o další kalendářní rok. Cena plnění byla dohodnuta pro roky 2017, 2018 a 2019 na částku 1.142 Kč za MWh ve vysokém tarifu. Mezi stranami bylo dále dohodnuto (čl. III bod 2 a 3 smlouvy), že součástí ceny jsou i ceny za službu dopravy elektřiny a další regulované platby dle cenového rozhodnutí ERÚ. V čl. IV bod 5 smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splatné pohledávky ze strany žalované je společnost , právnická osoba, oprávněna účtovat žalované smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky denně, a to až do zaplacení. Dále bylo mezi účastníky dohodnuto, že smlouva může být měněna a doplňována pouze písemnými dodatky podepsanými k tomu oprávněnými zástupci smluvních stran. Do odběrného místa na adrese , adresa, , bylo za období 1. 9. až 30. 9. 2021 dodáno 4,355 MWh elektřiny a za období od 1. 10. 2021 do 13. 10. 2021 2,735 MWh elektřiny (srov. potvrzení společnosti , právnická osoba, . ze dne 24. 3. 2025). Společnost , právnická osoba, vystavila žalované vyúčtování č. , hodnota, znějící na částku 4.693 Kč se splatností 22. 10. 2021 a dále vyúčtování č. , hodnota, znějící na částku 19.544 Kč se splatností 30. 11. 2021 (srov. fakturu č. , hodnota, a fakturu č. , hodnota, ). Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti , právnická osoba, postoupena na žalobkyni (srov. smlouvu o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2022). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, bezvýsledně.

7. Pokud však na daném místě okresní soud uzavřel, že předmětná smlouva o sdružených dodávkách elektřiny uplynutím sjednané doby, tj. dnem 31. 12. 2019 zanikla, nelze s jeho závěry souhlasit, neboť zjevně pominul, že v čl. VIII. bod 6 předmětné smlouvy bylo sjednáno, že pokud jedna ze smluvních stran písemně nesdělí druhé smluvní straně nejpozději do 31. 8. před uplynutím doby uvedené v odst. 5 daného článku (tj. před 31. 12. 2019), že nemá zájem na pokračování smluvního vztahu po uplynutí této doby, prodlužuje se trvání smlouvy o dobu 1 roku, a to i opakovaně. V případě prodloužení smluvního vztahu dle ustanovení tohoto odstavce bude pro zákazníka závazná cena elektřiny platná od 1. 1. nadcházejícího období, která mu bude vhodným způsobem sdělena.

8. Žádný z účastníků pak v tomto směru netvrdil a tím méně prokazoval, že by oznámil druhé straně svůj zájem o neprodloužení trvání dané smlouvy kdykoliv od roku 2020 a rovněž pak ani nezpochybňoval účtovanou cenu elektřiny včetně ceny dopravy elektřiny a regulované složky, která byla stanovena ve smyslu příslušného ujednání v čl. III. smlouvy a v čl. VIII. bod 6 smlouvy pro žalované období s platností od 1. 1. 2021. Žalovaná pak do koncentrace řízení před soudem prvního stupně zpochybňovala pouze výši odebrané elektřiny, nicméně tuto lze vzít za prokázanou z potvrzení společnosti , právnická osoba, . ze dne 24. 3. 2025. Ani přes poučení před soudem odvolacím pak žalovaná nenabídla taková tvrzení a důkazy, pro které by z daného potvrzení nebylo možno vycházet.

9. Po právní stránce tak lze v projednávané věci uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny do odběrného místa žalobkyně (na adrese , adresa, ), a to ve smyslu ust. § 50 odst. 2, odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat žalované jako zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice. Žalovaná jako zákazník se naopak zavázala zaplatit jí cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice (za distribuci elektřiny a další regulované poplatky dle cenového rozhodnutí ERÚ). Závazkový vztah vzniklý z uvedené smlouvy pak trval i v žalovaném období, kdy právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila a dodala žalované elektřinu v žalovaném množství, tj. za období 1. 9. až 30. 9. 2021 dodala 4,355 MWh elektřiny a za období od 1. 10. 2021 do 13. 10. 2021 2,735 MWh elektřiny. Žalovaná naproti tomu svou povinnost zaplatit za dodávku elektřiny sjednanou cenu ve výši 4.693 Kč, resp. 19.544 Kč nesplnila.

10. Pokud pak žalovaná v rámci odvolacího řízení vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na zaplacení částky 4.693 Kč, je potřeba uvést následující.

11. Námitku promlčení lze vznést kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení, tedy i v odvolacím řízení, přičemž námitku promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., neboť nemá charakter skutkového tvrzení, nýbrž jde o námitku, která má hmotněprávní důsledky projevující se v tom, že byla-li vznesena důvodně, došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být vznesením námitky promlčení vynutitelné. Při posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené až v odvolacím řízení však nelze přihlížet k novým skutečnostem a důkazům, které nelze v odvolacím řízení přípustně uplatnit s ohledem na zásadu „neúplné apelace“ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 33 Odo 631/2004).

12. Podle ust. § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

14. Podle ust. § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

15. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

16. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007, je doba plnění ve smlouvě určena (dohodnuta) nejen tehdy, je-li fixována pevným datem (určitým dnem nebo určitou lhůtou), ale též v případech, ve kterých strany vymezí způsob, jakým bude doba plnění určena, například tím, že doba plnění je odvozena od vystavení daňového dokladu. Jestliže však doba vystavení daňového dokladu, od níž se má odvíjet lhůta k plnění, není ve smlouvě stanovena, je závislá na vůli věřitele.

17. K otázce, kdy může být právo uplatněno poprvé, dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu obecně platí, že právo může být uplatněno poprvé, jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, tedy jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata. Tento okamžik nastává zásadně splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. Je však chybné v situaci, kdy nebyla splatnost zápůjčky výslovně sjednána, přesvědčení, že k promlčení takových pohledávek nemůže dojít, neboť běh promlčecí lhůty je spojen se splatností dluhu. Možnost vyvolání splatnosti závazku s sebou totiž současně nese i právo věřitele vymáhat splnění závazku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019).

18. Rovněž pak v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že vznikne-li věřiteli podle smlouvy právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, přičemž doba, kdy má dlužník splnit dluh, je ve smlouvě stanovena jen tak, že podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavená věřitelem, jejíž splatnost se sjednává v délce 14 dnů od jejího doručení dlužníku, pak jde ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele. Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo ihned určit dobu splnění dluhu, tj. kdy mohl poprvé dlužníka vyzvat k plnění.

19. V projednávaném případě se nicméně jedná o situaci odlišnou. V čl. IV bod 1 a 2 předmětné smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že vyúčtování sjednané dodávky elektřiny bude provedeno vždy měsíčně fakturou vystavenou vždy do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uplyne fakturační období, a to ve lhůtě splatnosti 14 dnů od data vystavení, přičemž připadne-li den splatnosti na den pracovního volna, klidu či státní svátek, je dnem splatnosti nejbližší následující pracovní den. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky byla sjednána i doba vystavení faktury, byla takto sjednána doba plnění ceny za služby dodávky elektřiny vždy nejpozději k 29. dni následujícího měsíce. Tento den je pak rovněž rozhodný pro počátek běhu tříleté promlčecí doby (§ 629 odst. 1 o. z.). V případě pohledávky ve výši 4.693 Kč za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 tedy promlčecí doba mohla uplynout nejdříve 29. 10. 2024, přičemž žaloba byla ve věci podána již 22. 10. 2024. Žalobní nárok proto nemůže být v této části promlčen.

20. Lze tak uzavřít, že žalobkyni v daném případě svědčí nárok na úhradu žalovaných částek představující dluh na účtované ceně za sdružené dodávky elektřiny v rozhodném období od 1. 9. 2021 do 13. 10. 2021 s tím, že pokud žalobkyně do koncentrace řízení před soudem prvního stupně neprokázala doručení faktur, jež měla dle dohody vystavit do 15 dnů od konce měsíčního fakturačního období, bylo možno úrokové příslušenství přiznat až v návaznosti na doručení žaloby (dne 21. 11. 2024), která plní funkci kvalifikované výzvy k plnění.

21. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24.237 Kč spolu se sjednaným 0,05% úrokem z prodlení denně z této částky od 23. 11. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ohledně požadovaného úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 4.693 Kč za dobu od 23. 10. 2021 do 22. 11. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 19.544 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do 22. 11. 2024 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

22. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem a odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v obou fázích řízení byla převážně úspěšná žalobkyně. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 24.237 Kč s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 4.693 Kč za dobu od 23. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 19.544 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, což celkem ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (22. 4. 2025) představuje částku 39.349,45 Kč. Úspěšná pak byla co do nároku na zaplacení částky 24.237 Kč a úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 24.237 Kč za dobu od 23. 11. 2024 do zaplacení, což ke dni 22. 4. 2025 představuje celkem částku 26.073 Kč. Úspěšná tak byla co do 66 % předmětu řízení a neúspěšná co do 34 % předmětu řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tedy činí 32 % (66 – 34).

23. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně odpovídají zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1.212 Kč a odměně zástupce žalobkyně ve výši 3x 2.100 Kč, stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění, dále náhrada hotových výdajů přináležející k úkonům právní služby zástupce žalobkyně určená paušální částkou 300 Kč za každý úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 podle § 13 odst. 1 odst. 4 advokátního tarifu., tj. 3x 300 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představují částku 8.412 Kč, přičemž žalovaná je povinna dle poměru úspěchu a neúspěchu zaplatit žalobkyni 32 % těchto nákladů, tj. částku 2.691,84 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Účelně vynaložené náklady na odvolací řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1.212 Kč a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za 2 úkony právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o věci samé a účasti u jednání odvolacího soudu. Výše odměny a náhrady hotových výdajů tak činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 písm. d) za současné aplikace § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu platného a účinného od 1. 1. 2025 částku 2x 2.100 Kč + 2x 450 Kč, tj. 5.100 Kč. Dále k nákladům řízení žalobkyně patří dle ust. § 13 odst. 1 advokátního tarifu cestovné advokáta za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 3.040 Kč (trasa , adresa, – , adresa, a zpět v délce 400 km vozem Škoda Rapid, při spotřebě 4,9 l benzinu na 100 km, vyhláškové ceně benzinu 95 okt 34,70 Kč/litr a sazbě opotřebení vozidla 5,90 Kč/km – tj. 4,9x 34,70 x 4 + 5,9x 400) a náhrada za ztrátu času stráveného cestou ve výši 1.500 Kč dle § 14 odst. 1, 4 advokátního tarifu (10 půlhodin á 150 Kč). Celkem pak činí náklady žalobkyně za odvolací řízení 9.640 Kč, přičemž žalovaná je povinna dle poměru úspěchu a neúspěchu zaplatit žalobkyni 32 % těchto nákladů, tj. částku 3.084,80 Kč, rovněž k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).