8 CO 176/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení částky 330.968,10 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 5. 2022, č. j. 21 C 95/2022-83,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34.968,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.806,95 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 349,02 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 303.556,95 Kč za dobu od 17. 12. 2021 do 4. 1. 2022, smluvní úrok z prodlení ve výši 18,25 % ročně z částky 7.556,95 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 296.000 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 61.445 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 5.137 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 296.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 5. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu žalobkyně zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34.968,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.806,95 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 349,02 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, smluvního úroku z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 303.556,95 Kč za dobu od 17. 12. 2021 do 4. 1. 2022, smluvního úroku z prodlení ve výši 18,25 % ročně z částky 7.556,95 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 296.000 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení. Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41.402 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 1820 o. z. a násl. (distančním způsobem). V řízení bylo prokázáno, že při sjednání smlouvy žalovaný uvedl pouze své identifikační číslo. Smlouva byla uzavřena dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a řidičského průkazu. Listina označená jako prohlášení klienta je datována dne 30. 8. 2021 a není žalovaným podepsána. Z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný přerušil podnikatelskou činnost od 23. 8. 2021 do 31. 12. 2099. Úvěr nebyl účelově vázán.

3. Z těchto skutečností okresní soud dospěl k závěru, že úvěr nebyl sjednán pro správu podniku žalovaného jako podnikatele, a poskytnuté prostředky sloužily k uspokojení jiných potřeb žalovaného. Žalovaný tak uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele (23 ICdo 56/2019, 33 Cdo 158/2021).

4. Okresní soud po právní stránce dospěl k závěru, že podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností žalobkyně bylo zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V řízení pak vzal za prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného posuzována nebyla, tedy dospěl k absolutní neplatnosti smlouvy, když rovněž přihlédl k této neplatnosti i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. V souladu s ust. § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, tak soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny jako rozdíl mezi částkou 300.000 Kč a částkou 4.000 Kč, která byla zaplacena žalovaným, a dále úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. a § 1970 o. z., a to od 5. 1. 2022, kdy žalovanému byla doručena předžalobní upomínka 20. 12. 2021.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavcům II. a III. výroku rozsudku, a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 34.968,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.806,95 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 349,02 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, smluvním úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 303.556,95 Kč za dobu od 17. 12. 2021 do 4. 1. 2022, smluvním úrokem z prodlení ve výši 18,25 % ročně z částky 7.556,95 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 296.000 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že úvěr nebyl sjednán pro správu podniku žalovaného jako podnikatele, a poskytnuté prostředky sloužily k uspokojení jiných potřeb žalovaného, takže žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel v postavení spotřebitele. To má být podpořeno tím, že žalovaný při sjednání smlouvy uvedl pouze své identifikační číslo jako označení podnikající osoby. Žalobkyně namítá, že byl uzavřen typ úvěru„ Podnikatelský úvěr [název] [anonymizováno]“, kdy i samotná smlouva o úvěru s pojištěním klienta nese název [název] [anonymizováno], v níž byl navíc žalovaný označen pod svým identifikačním číslem osoby - podnikatele, tak i uvedením adresy místa podnikání. Žalobkyni tak není zřejmé, jak okresní soud dospěl ke zjištění, že úvěr nebyl sjednán pro správu podniku žalovaného jako podnikatele a že poskytnuté prostředky sloužily k uspokojení jiných potřeb žalovaného. Ze smlouvy sice opravdu nevyplývá, že by měly být poskytnuté finanční prostředky sjednány pro správu podniku žalovaného jako podnikatele, na druhé straně ze smlouvy taktéž neplyne to, že by měly prostředky sloužit k uspokojení jiných než podnikatelských potřeb žalovaného. Jedná se o specifický typ úvěru uzavíraného s podnikateli, nikoliv se spotřebiteli. Pro uzavírání smluv o úvěru se spotřebiteli má žalobkyně k dispozici jiné úvěrové typy s odlišnými formulářovými zněními, které se nicméně na tento případ neaplikovaly. Rovněž u identifikace žalovaného je uvedena adresa místa jeho podnikání, takže lze s vysokou mírou pravděpodobnosti tvrdit, že poskytnuté finanční prostředky nesloužily k uspokojení rodinných nebo osobních potřeb. Citovaná rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019 se věnovalo korektivu principu dobrých mravů ve vztazích mezi podnikateli v otázce přezkumu sjednaného úroku a právní ochranou slabší strany podnikatele prostřednictvím § 433 občanského zákoníku a úpravou adhezních smluv, na straně věřitele však stála společnost specializující se na poskytování tzv. nebankovních úvěrů, což žalobkyně v žádném případě není. Žalovaný tak pravděpodobně může být slabší smluvní stranou ve vztahu k žalobkyni podle § 433 o. z., avšak nebude spotřebitelem, a ani se na něj neuplatní zvláštní úprava ochrany spotřebitele uvedená v zákonu č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Rozhodnutí 33 Cdo 158/2021 vymezuje spotřebitele jako osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně a za úplatu. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem (§ 52 odst. 2 o. z.) je v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 3 o. z.), je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. V daném případě byl účel sjednání a uzavření smlouvy podnikatelský, když v obdobném případě již rozhodnul Krajský soud v Praze dne 9. 12. 2021 pod sp. zn. 27 Co 215/2021, kde se rovněž jednalo o podnikatelský úvěr [název] [anonymizováno], přičemž i zde žalovaný vystupoval pod svým identifikačním číslem a uvedl adresu místa podnikání.

6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud jako na správná odkazuje. Mezi žalobkyní a žalovaným tak byla uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním klienta [číslo] [název] [anonymizováno] dne [datum], a to prostřednictvím elektronických prostředků, podle kterých se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč bez stanovení účelu a bez žádosti o čerpání úvěru s roční úrokovou sazbou 5,9 %, když v případě nedodržení smluvního ujednání, tj. nesplacení včas jakékoliv peněžité částky dle úrokového lístku č. 2/2021 platného ode dne 1. 2. 2021, strana 2, u úvěru - [název] [anonymizováno] je sazba úroku z prodlení 30 % p.a. Dle čl. 47 všeobecných produktových podmínek část úrokový lístek a vyhlašovaná úroková sazba byl žalovaný seznámen s tím, že roční úroková sazba může být ze strany žalobkyně měněna. Z úrokového lístku okresní soud správně zjistil (č. l. 19), že byl úvěr [název] [anonymizováno] nezajištěný, úroková sazba úroku z prodlení činí 30 % ročně. Ze smlouvy dále jednoznačně vyplývá, že žalovaný uvedl [IČO] a také uvedl místo podnikání [adresa]. Jak vyplývá z živnostenského rejstříku (č. l. 42) vznik oprávnění podnikat u žalovaného byl ke dni 27. 1. 2020 tedy v době, kdy byla uzavírána daná smlouva a přerušenou živnost měl od 23. 8. 2021, přičemž identifikační číslo žalovaného jako podnikající osoby odpovídá dle živnostenského rejstříku číslu, které je uvedeno rovněž v dané smlouvě o úvěru. Pokud se týká výše smluvní pokuty, tak je stanovena v sazebníku poplatků za produkty a služby pro právnické osoby, platného k 1. 1. 2021 a na straně 15, kdy je stanovena 10 % z celkové neuhrazené částky. Při elektronickém způsobu uzavírání smlouvy je dle tvrzení žalobkyně postup takový, že nejdříve žalovaný zadá své IČO, tím se klientovi předvyplní údaje o jeho osobě a v dalším kroku dochází k prověření identity, následně dochází k ověření obličeje prostřednictvím vyfotografování žadatele a vyplnění doplňujících údajů a k uzavření smlouvy dochází konkludentně prostřednictvím zaslání jedné koruny na uvedený účet, kdy tato platba představuje aktivační platbu k uzavření smlouvy a nahrazuje podpis žalovaného. Toto žalobkyně prokázala detailním zobrazením zúčtované transakce, kdy došlá částka 1 Kč a ID pro vygenerování bylo stanoveno [ID], jak vyplývá z dané smlouvy a jak také odpovídá detailnímu zobrazení zúčtované transakce pro účet [jméno] [příjmení] (č. l. 53). Zároveň rovněž žalobkyně prokázala výpisem z úvěrového účtu č. [bankovní účet] patřícího [jméno] [příjmení] (č. l. 34) ze dne [datum], že [datum] došlo k čerpání úvěru a že byla zaslána částka 300.000 Kč. Z platební historie pak bylo zjištěno, že poslední přijatá platba ze strany žalovaného byla 2. 8. 2021, a to ve výši 4.000 Kč (č. l. 61). Jak dále z tohoto výpisu vyplývá, smluvní poplatky byly stanoveny částkou 600 Kč měsíčně, poplatek za správu 275 Kč a sankční úrok k 1. 12. 2021 činil 349,02 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 17. 12. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že úvěr z důvodu nesplácení byl prohlášen za splatný ke dni 1. 12. 2021, že žalovaný byl vyzván k zaplacení do 15 dnů od odeslání této výzvy a rovněž žalobkyně prokázala podacím archem (č. l. 27), že tuto výzvu žalovanému zaslala dne 17. 12. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného rovněž dopisem ze dne 3. 12. 2021 k zaplacení dluhu ve výši 337.124 Kč, když tato částka se má skládat z nesplacené jistiny ve výši 297.750 Kč, smluvního úroku ke dni zesplatnění 5.806,95 Kč, dlužných měsíčních poplatků za správu úvěrového obchodu a za poslání upomínek v případě prodlení se splátkou a pojištěním 2.025 Kč, úrok z prodlení ke dni zesplatnění 349,02 Kč a poplatek zesplatnění úvěru 30.593,10 Kč a náklady na upomínky 600 Kč. Dle sazebníku poplatků (str. 15) činí smluvní pokuta 10 % z celkové neuhrazené částky.

9. Pokud se týká právního hodnocení věci, odvolací soud nesouhlasí s názorem okresního soudu o neplatnosti smlouvy z důvodu, že smlouva nebyla uzavírána s podnikatelem, ale že na žalovaného je nutno hledět jako na spotřebitele, a pokud nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, tak je daná smlouva neplatná.

10. Jak jednoznačně vyplývá ze smlouvy o úvěru, žalovaný zde vystupoval jako podnikatel, byl označen prostřednictvím IČO a stejně tak místem podnikání, smlouva byla uzavírána jako smlouva o úvěru [název] [anonymizováno] a žalovaný se nijak nebránil tím, že by se nejednalo o podnikatelský úvěr.

11. V daném případě tak nelze na daný spor aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zejména ust. § 86 a § 87, jak je cituje okresní soud.

12. Rozhodná právní úprava je uvedena v ustanoveních: § 433 odst. 1 o. z., dle kterého kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. § 547 o. z., dle kterého právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. § 580 odst. 1 o. z., dle kterého neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 o. z., dle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. § 1796 o. z., dle kterého je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. § 1797 o. z., dle kterého podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o. z., ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z. § 1798 o. z., dle kterého ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejich pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odstavec 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odstavec 2). § 1799 o. z., dle kterého doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. § 1801 o. z., dle kterého odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujedná-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti, smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle § 2051 věta prvá o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí o porušení této povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

13. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalovaný smlouvu o úvěru sjednával jako podnikatel, přičemž dle § 421 odst. 2 o. z. se má za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. Ve shodě s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 - pokud žalovaný ve smlouvě uvede své identifikační číslo osoby, dává tím najevo, že smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že smlouvu neuzavíral jako podnikatel a že poskytnuté prostředky nepoužil pro podnikatelské účely. Tím, že se žalovaný nedostavil k jednání před soudem prvého stupně, zbavil se možnosti být poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal. Pokud žalovaný uzavíral smlouvu jako podnikatel, nemůže se jako podnikatel dovolávat neplatnosti smlouvy z důvodu lichvy, když pro podnikatele je v § 1797 o. z. zapovězeno požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o. z. z důvodu neúměrného krácení, či dovolat se neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z., tedy z důvodu lichvy.

14. Pokud se týká sjednaného úroku z úvěru ve výši 5,9 % ročně a v případě prodlení s plněním ve výši 30 % ročně, jde o úrok představující úplatu za užívání půjčené jistiny (NS ČR 32 Odo 657/2005 a 21 Cdo 4748/2007). Úrokem v právním smyslu je tak plnění, jehož poskytování je závislé na běhu času, které představuje úplatu za užívání věřitelem poskytnuté jistiny, které dlužník poskytuje pravidelně. Možnost sjednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy, tedy posouzení v souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o. z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť se jedná o normu, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. § 580 o. z. uvádí důvody neplatnosti, dle kterého neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům a dle § 588 o. z. k neplatnému právnímu jednání soud přihlédne i bez návrhu. Dobré mravy však chrání vždy obecný zájem, nikoliv pouze zájem individuální. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, předmětem přezkumu prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z. být nemůže. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 ani o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. Pravidla o adhezní kontraktaci (formulářové smlouvě) se použijí i na vztahy mezi podnikateli, nevyloučí-li si ji strany za splnění předpokladu § 1801 o. z. Z ust. § 1801 o. z. vyplývá, že soud z úřední povinnosti nepřihlíží k ujednání, kterým strany mění účinky pravidla ochrany pro slabší strany, toho se musí podnikatel dovolat (§ 433, § 1797 o. z.). V tomto směru dále odvolací soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR 29 Cdo 5943/2016. K tomu, aby bylo možno dospět k závěru o neplatnosti sjednané výše úroku, protože tento byl sjednán v rozporu s dobrými mravy, je nutno se zabývat všemi rozhodnými skutečnostmi, nejen absolutní výši úrokové sazby. Bylo tedy na žalovaném, aby se bránil a tvrdil všechny rozhodné skutečnosti ohledně okolností uzavírání smlouvy, které by mohly vést k závěru, že smlouva je neplatná. K uvedenému závěru zřejmě směřoval i zákonodárce, když např. vyloučil použití ustanovení o lichvě (§ 1979 o. z.). Pouhá skutečnost, že někdo dostává méně či více dává, není v rozporu s dobrými mravy.

15. V tomto směru odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019. Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu být nemůže. Samotná výše úroku nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z., o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

16. Ani ujednání o smluvní pokutě nelze považovat za absolutně neplatné. Jako jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nelze pokládat ujednání o smluvní pokutě z důvodu nepřiměřenosti její výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného jejího navyšování (23 Cdo 1749/2015). Takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka pouze moderovat, s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 2051 o. z. Rovněž o nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty nelze usuzovat pouze z její celkové výše.

17. V daném případě s ohledem na shora uvedené tak vznikl žalobkyni nárok na jí požadované částky, tedy na zaplacenou jistinu v částce 297.750 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 5.806,95 Kč, smluvní poplatky ve výši 2.625 Kč, smluvní pokutu ve výši 30.593,10 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 1. 12. 2021 ve výši 349,02 Kč a rovněž na úrok z prodlení ve výši 30 % p.a. z částky 303.556,95 Kč Odvolací soud tedy považuje odvolání žalobkyně za zcela důvodné a v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku, tak že žalobkyni náleží částky, ohledně nichž okresní soud žalobu žalobkyně zamítl, a to včetně úroků u částky 303.556,95 Kč již za dobu od 17. 12. 2021 do 4. 1. 2022 a v podstatě nadále až do zaplacení, tedy i z částky 7.556,95 Kč a částky 296.000 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení.

18. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvého stupně plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení. Zástupce žalobkyně v řízení před soudem prvého stupně učinil 4 úkony právní služby po 9.660 Kč, a to přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínku a za účast u jednání před soudem prvého stupně, za což mu náleží odměna celkem ve výši 38.640 Kč, dále mu náleží 4 režijní paušály po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, celkem tedy 39.840 Kč a z této částky 21 % DPH, což je částka 8.366,40 Kč a dále náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 13.239 Kč Celkem tak činí náklady řízení před soudem prvého stupně částku 61.445 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

20. Rovněž v odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení je částka 34.968,10 Kč a odměna advokáta z této částky činí 2.500 Kč. V odvolacím řízení učinil zástupce žalobkyně pouze 1 úkon právní služby, takže mu náleží odměna ve výši 2.500 Kč, 300 Kč režijní paušál a DPH z těchto částek, což je částka 588 Kč. Zástupci žalobkyně tak náleží odměna celkem ve výši 3.388 Kč. Žalobkyni pak dále náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.749 Kč a celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku 5.137 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.