8 CO 19/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 505.760 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 10. 2021, č. j. 38 C 149/2018-580,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 14.546,62 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 505.760 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 22.762 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a náhradu nákladů řízení žalované ve výši 170.352,27 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce [anonymizována dvě slova] dne 8. 10. 2012 a s ohledem na povahu smluvních stran a obsah smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] soud tuto smlouvu vyhodnotil podle ust. § 536 a násl., jako smlouvu o dílo. Ačkoliv smlouva hovoří o inominátní smlouvě podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, vzhledem k tomu, že žalobkyně dodávala žalované produkt, který musela upravovat na základě konkrétních požadavků žalované tak, aby tento produkt byl funkční a vyhovoval požadavkům žalované, tak na tuto smlouvu lze plně použít ustanovení smlouvy o dílo. Dále okresní soud uzavřel, že pokud podpisem akceptačního protokolu došlo teprve k zahájení provozu dodaného systému, v rámci provozu měly být poskytovány asistence na místě a měl být tento systém provozován, pak nemohlo dojít k ukončení smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] a k ukončení dodávky celého systému, naopak tato smlouva nadále trvala, neboť služba provozu je jednou ze služeb, kterou smlouva o dodávce [anonymizována dvě slova] obsahovala, po ní ještě přicházela služba řízení projektu, a tedy akceptační protokol nebyl tou skutečností, která by ukončovala služby podle smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova]. Dále s odkazem na závěry znalce [titul] [jméno] [příjmení] okresní soud uvedl, že výhrady, které jsou uvedené v akceptačním protokolu, byly natolik zásadní, že neumožnily předání díla do produkčního prostředí, tedy k rutinnímu užívání odběratelem. Akceptační protokol ze dne 4. 12. 2013 nelze považovat za akceptaci dodávky, protože by musely předcházet popsané procesy testování a musely proběhnout proškolenými pracovníky zákazníka akceptační testy, v systému musela být veškerá data, musely by být funkční propojení s ostatními IS apod. Okresní soud pak dospěl k závěru, že částky požadované žalobkyní na zaplacení prací provedených na základě předložených tiketů, byly částky, které požaduje za práce, které provedla v rámci smlouvy na dodávku [anonymizována dvě slova], která nebyla a nemohla být akceptačním protokolem ze dne 4. 12. 2013 ukončena a jedná se tedy o práce, které byly v rámci smlouvy o dodávce informačního systému žalobkyní provedeny a v žádném případě se nejedná o nové práce či vícepráce. Žádná dohoda a žádný závěr z jednání ohledně dalších prací či nových prací mezi účastníky nebyla, výhrady uvedené v akceptačním protokolu ze dne 4. 12. 2013 byly natolik závažné, že jejich závažnost byla důvodem pro nepřevzetí předmětu plnění z důvodu neprovedení předmětu plnění žalobkyní v rozsahu požadavku odběratele úplně, správně a včas v souladu s principy dobré praxe. Z těchto důvodů okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky ve výši 361.600 Kč, jakožto víceprací či prací provedených na základě nové smlouvy, když k žádné dohodě o uzavření nové smlouvy a ani ohledně víceprací nedošlo. Z toho důvodu také byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 144.160 Kč, tedy ceny za licenci, když dílo nebylo žalobkyni prokazatelně dokončeno a řádně dodáno tak, že nevznikl nárok ani na zaplacení této částky.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že soud nesprávně posuzoval smlouvu dle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, když smlouva sama obsahuje jasné sdělení, že se jedná o smlouvu inominátní uzavřenou dle ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku Smlouva o dodávce [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 10. 2012 obsahuje úpravu odpovídající nejen smlouvě o dílo, ale i smlouvě o poskytování služeb a smlouvě licenční. Z toho důvodu okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Pokud jde o nějakou smlouvu, tak zejména o smlouvu licenční. Žalobkyně soudu opakovaně sdělila, že dodává již hotový [anonymizována dvě slova], nikoliv [anonymizována dvě slova] vytvořený na zakázku. Dále vytýkal soudu prvého stupně, že nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem týkajícím se zejména absence součinnosti žalované při plnění dodávky informačního systému. Žalobkyně opakovaně uváděla, že právě nedostatečná součinnost měla za následek neprovedení školení pracovníků žalované. [jméno] [příjmení] nejenže v rozporu s předloženými důkazy na soudním jednání dne 8. 10. 2020 vypověděla, že byla členkou realizačního týmu žalované, ale navrch vypověděla, že se nikdy neseznámila s cílovým konceptem. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz na prozkoumání provozní databáze žalované, když tento odmítl provést jako nadbytečný. Dále se žalobkyně domnívá, že soud nesprávně posoudil povahu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Tento je určen a požadován vždy výrobcem softwaru, nikoliv dodavatelem [anonymizována dvě slova], tedy žalobkyní. Soud ve svém závěru nikterak nepřihlédl ke znění smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] a aplikoval úpravu obchodního zákoníku, přitom čl. 5 smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] obsahuje jasnou úpravu splatnosti [anonymizována dvě slova], kdy váže splatnost ceny SW upgrade na uvolnění softwaru, tedy na okamžik, kdy žalovaná mohla se softwarem pracovat. Nelze pominout ani nekritické převzetí závěrů znaleckého posudku [titul] [příjmení] soudem, stejně jako skutečnost, že nepřihlédl k výsledkům výslechu znalce, ani k těm jeho závěrům, které nejsou se soudem přijatým právním posouzením věci v souladu. Znalec v něm užívá normy, které na smluvní vztah mezi stranami sporu nedopadají a považuje [anonymizována dvě slova] ze systém operační, kdy při konfrontaci s tímto závěrem při výslechu dne 13. 10. 2021 okamžitě obrátil. Nevyhnul se rovněž právním soudům, kupříkladu k akceptačnímu protokolu ze dne 4. 12. 2013 uvedl, že jej nelze vnímat jako akceptační protokol. Znalec tím zpochybnil vlastní kompetentnost i erudici. V neposlední řadě tedy vytýká žalobkyně naprostou nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost rozsudku okresního soudu. Soud si protiřečí, když nejprve říká, že se ke znaleckým posudkům [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] staví rezervovaně a poté přihlíží pouze k závěrům [titul] [příjmení], aniž by jakkoliv vyhodnotil její důvěryhodnost, erudici ani kompetenci, kteréžto žalobce i [titul] [příjmení] zpochybnili.

4. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Okresní soud učinil správná a úplná skutková zjištění ohledně právně významných skutečností pro posouzení žaloby žalobkyně, když v podrobnostech krajský soud na zjištění, jak je učinil okresní soud z listinných důkazů a výslechů svědků, zcela odkazuje.

7. Okresní soud rovněž nepochybil při právním posouzení věci. Zcela správně pak posuzoval smlouvu dle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku a správně uvedl, že ač smlouva hovoří o inominátní smlouvě podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, tak vzhledem k tomu, že žalobkyně dodávala žalované produkt, který musela upravovat na základě konkrétních požadavků žalované tak, aby tento produkt byl funkční a vyhovoval požadavkům žalované, tak na tuto smlouvu lze plně použít ustanovení smlouvy o dílo. Navíc pokud by se jednalo o smlouvu inominátní, tak samozřejmě zde platí ujednání uvedená ve smlouvě.

8. Nicméně dle názoru odvolacího soudu pro posouzení žaloby žalobkyně, resp. jejich nároků je především rozhodující to, že smyslem a účelem předmětné smlouvy bylo dodat fungující program. Ten zjevně nefungoval, sama žalobkyně uvedla, že po nahrání dat nešlo rozpoznat chybu v datech. Svědek [příjmení] uvedl, že cílovým stavem měla být systémová evidence [anonymizována tři slova].

9. Předmětem žaloby je nárok na zaplacení víceprací, resp. částky, která měla vyplývat z nové dohody mezi žalobkyní a žalovanou. V daném případě lze souhlasit se závěrem okresního soudu, že se nejedná o nárok žalobkyně z titulu nové smlouvy, tedy o nárok, který vznikl nad rámec smlouvy o dodávce informačního systému ze dne 8. 10. 2012. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] shodně uvedli, že žádná dohoda a žádný závěr z jednání ohledně dalších prací či nových prací mezi účastníky nebyla, což vyplývá i ze zápisu z jednání z 22. 1. 2014 Smlouva byla uzavřena do doby ukončení dodávky systému. Smlouva dle bodu 3.3 smlouvy byla dodávána po jednotlivých položkách - akceptace měla být provedena formou písemného akceptačního protokolu pro celý systém. Podpisem akceptačního protokolu dle bodu 3.4 smlouvy dává dodavatel odběrateli svůj souhlas k zahájení provozu dodaného systému a k jeho užívání. Podle přílohy [číslo] položka 1.7, je akceptace systému formální souhlas, že předaný systém splňuje požadavky (viz bod 18. rozsudku). Jestliže teprve podpisem akceptačního protokolu došlo k zahájení provozu dodaného systému v rámci provozu, měly být poskytovány asistence na místě a měl by být tento systém provozován, pak nemohlo dojít k ukončení smlouvy, smlouva nadále trvala a akceptační protokol nevedl k ukončení služby informačního systému. Pokud se týká závěru znalce [příjmení] (shodné se závěry znalkyně [příjmení]), výhrady uvedené v akceptačním protokolu ze dne 4. 12. 2013 byly natolik závažné, že jejich závažnost byla důvodem nepřevzetí předmětu plnění z důvodu neprovedení předmětu plnění v rozsahu požadavků odběratele úplně, správně a včas. Při dodávce [anonymizována dvě slova] žalobkyně nedodržela [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] některé principy a postupy dobré praxe podle technických norem. Akceptace pak nemohla znamenat předání a dokončení díla. Podle zápisu z jednání z 22. 1. 2014 nebyl v danou dobu systém funkční, nemohlo tedy dojít k akceptaci zákazníkem, neboť ten neměl v danou dobu potřebné znalosti a dovednosti, aby mohl potvrdit akceptaci v souladu s definovanými požadavky a potřebami zákazníka. Systém nebyl v době řešení požadavků akceptován. Jednalo se o legitimní požadavky ze strany žalované na školení a konzultace a řešení chyb. Existují záznamy, že pracovníci ještě nebyli proškoleni, veškeré práce prováděné dle tiketů jsou tak práce prováděné v rámci smlouvy o dodávce informačního systému, jednalo se o požadavky, které nevybočovaly ze standardu implementace systému, tedy zákazník přebíral a řešil problémy. Aby mohlo dojít k podpisu akceptačního protokolu, tak tomu musela předcházet řada nutných kroků, jak je uvedeno v normě. Nebyla dodržena metodika, nebyly splněny všechny aspekty, aby mohlo dojít k akceptaci díla. Je tak zcela správný závěr okresního soudu, že pokud podpisem akceptačního protokolu došlo teprve k zahájení provozu dodaného systému a v rámci provozu měly být poskytovány asistence na místě a měl by být tento systém provozován, pak nemohlo dojít k ukončení smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] a ukončení dodávky celého [anonymizováno], naopak tato smlouva nadále trvala, neboť služba provozu je jednou ze služeb, kterou smlouva [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] obsahovala a po ní ještě přicházela služba řízení projektu, a tedy akceptační protokol nebyl tou skutečností, která by ukončovala služby podle smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova].

10. Okresní soud tak správně uzavřel, že veškeré práce prováděné podle tiketu jsou práce, které byly prováděny v rámci smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova], když se nejedná o práce, které by byly v rámci smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] provedeny. Nedošlo k žádné dohodě o uzavření nové smlouvy, nejednalo se ani o vícepráce s ohledem na shora uvedené a tedy nárok na zaplacení částky 361.600 Kč zde není dán. Pokud dílo nebylo dokončeno a řádně předáno, nemůže být dán ani nárok na zaplacení částky 144.160 Kč, tedy ceny za licenci, a to vše za situace, kdy dílo tak, jak bylo předáno žalované, v podstatě nemohlo fungovat a nebylo možno ho využívat.

11. Odvolací soud tak má za to, že námitky žalobkyně uvedené v odvolání jsou irelevantní. Rozhodně se nejedná o nepřezkoumatelné rozhodnutí, kdy je zřejmé, jaký skutkový stav okresní soud zjistil z konkrétních důkazů, právní závěry okresního soudu odpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Stejně tak pokud je namítáno, že znalec [příjmení] se vyjadřoval k právním otázkám, tak v tomto směru je především rozhodující závěr znalce, že daný systém nebyl v danou dobu 4. 12. 2013, kdy byl podepsán akceptační protokol, funkční, neboť zákazník neměl v danou dobu potřebné znalosti a dovednosti k tomu, aby mohl potvrdit akceptaci v souladu s definovaným požadavkem, tento závěr je v podstatě shodný se závěrem znalkyně [jméno] [příjmení], dle níž informační systém k datu 30. 11. 2012 nebyl plně funkční a nesplnil sjednaný předmět smlouvy. Výhrady uvedené v akceptačním protokolu ze dne 4. 12. 2013 byly tedy natolik závažné, že jejich závažnost byla důvodem pro nepřevzetí předmětu plnění z důvodu neprovedení předmětu plnění v rozsahu požadavku odběratele úplně, správně a včas v souladu s principy dobré praxe. Nedostatek součinnosti ze strany žalované se nevyskytuje v zápisech. Z ničeho nevyplývá, že by zde byla liknavost ze strany žalované, toto nebylo žalobkyní žalované vytýkáno.

12. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku.

13. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto ji náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Zástupci žalované za odvolací řízení náleží odměna za 1 úkon právní služby ve výši 10.340 Kč, a to za účast u odvolacího jednání (§ 7 vyhláška č. 177/1996 Sb.), 1 režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a dále cestovné ve výši 1.382 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět za použití osobního vozidla [anonymizováno] [registrační značka], při ujetí 120 km, průměrné spotřebě 4,9 l /100 km, paušální sazbě 4,70 Kč km, vyhláškové ceně benzinu natural 37,10 Kč l, dále mu náleží náhrada za ztrátu času, a to za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč dle § 14 odst. 1 citované vyhlášky, tj. celkem 12.022 Kč, z této částky mu náleží 21% DPH, tj. 2.524,62 Kč Celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku 14.546,62 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.