8 Co 19/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému : Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 178.247,36 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 29. 10. 2025, č. j. 109 C 238/2025-57,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 101.464,36 Kč mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 101.464,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně zaplacení částky 76.783 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5.831,75 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 178.247,36 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku 11,99 % ročně z částky 171.523,06 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení a úroku 11,99 % ročně z částky 5.598,30 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 178.247,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.831,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 178.247,36 Kč za dobu od 2. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 171.523,06 Kč za dobu od 2. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 5.598,30 Kč za dobu od 2. 2. 2025 do zaplacení (odstavec I. výroku) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Namítala, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a nesprávně hodnotil provedené důkazy. Ze smlouvy o úvěru i z „detailu zadané operace“ jednoznačně vyplývá, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví , právnická osoba, (aplikace , Anonymizováno, ) a elektronicky podepsána pomocí aplikace , Anonymizováno, . Přístup k těmto aplikacím má výlučně majitel účtu, tedy žalovaný. Z časových údajů je zřejmé, že se žalovaný do aplikace přihlásil, seznámil se s celým souborem smluvní dokumentace a následně dokumenty autorizoval prostřednictvím bezpečnostní metody , Anonymizováno, a jednorázového ověřovacího kódu (OTP). Podpis žalovaného byl navíc opatřen časovým razítkem a byl ověřen k zabezpečenému času, čímž byla splněna zákonná kritéria pro elektronický podpis. Skutečnost, že technicky jsou oba podpisy na výsledném PDF dokumentu připojeny systémem , právnická osoba, , neznamená, že by podpis žalovaného nebyl dán jeho vlastním právním jednáním. Žalobce zdůrazňuje, že takový postup je standardní praxí bankovního sektoru a odpovídá běžnému fungování elektronického bankovnictví. Dle odborné literatury je identita jednající osoby v elektronickém právním jednání naplněna kombinací elektronické identifikace, autentizace a autorizace, nikoli nutně samotným podpisem. Tyto podmínky pak byly v dané věci splněny v plném rozsahu. Byl to výlučně žalovaný, který měl do mobilních aplikací internetového bankovnictví , Anonymizováno, a , Anonymizováno, přístup a který mohl smlouvu elektronicky podepsat. Tímto postupem tak byla jednoznačně prokázána identita podepisujícího, a tedy i podpis žalovaného na smlouvě. Pokud by se odvolací soud ztotožnil se závěrem okresního soudu o neuzavření smlouvy o úvěru, pak žalobkyně zdůrazňovala, že má vůči žalovanému minimálně nárok na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému žalovaného obohacení dle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.“). Bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal úvěr v plné výši 200.000 Kč, avšak uhradil pouze 98.535,64 Kč. Minimálně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 101.464,36 Kč, k němuž přináleží i zákonný úrok z prodlení.

3. Žalovaný se k podanému odvolání žádným způsobem nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.

5. Pokud se jedná o meritum věci, žalobkyně svůj žalobkyní nárok opřela o tvrzení, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalovanému částku ve výši 200.000 Kč. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím systému internetového bankovnictví , Anonymizováno, , ze strany žalovaného za pomoci mobilní aplikace , Anonymizováno, , která byla ve smyslu smluvních ujednání (čl. 11.9 smlouvy) elektronickým podpisem. Žalovaný pak měl povinnost předmětný dluh z uvedené úvěrové smlouvy splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to spolu se sjednaným úrokem z úvěru a dalšími poplatky dle smlouvy a aktuálního sazebníku poplatků. S ohledem na skutečnost, že žalovaný porušil své povinnosti tím, že řádně a včas nesplácel sjednané splátky, právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným v souladu se smlouvou zesplatnila, a to ke dni 26. 10. 2024.

6. S ohledem na skutečnost, že v daném případě se jednalo o tvrzené právní vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem, když právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatel, přičemž žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba, pro prokázání uzavření uvedených smluv bylo třeba, aby žalobkyně doložila, že předmětné smlouvy byly uzavřeny písemnou formou (srov. ust. § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku – dále jen „o. z.“ a ust. § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – dále jen „ZoSÚ“).

7. K prokázání svých tvrzení ve vztahu k uzavření uvedené smlouvy o úvěru a k výplatě sjednaných peněžních prostředků žalobkyně k výzvě soudu doložila smlouvu o úvěru, kdy v ní jako účastníci jsou označeni právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný s uvedením rodného čísla a adresy. V místě jeho podpisu je uvedeno předtištěné jméno žalovaného. K tomuto dále žalobkyně k návrhu na vydání EPR doložila Všeobecné obchodní podmínky vztahující se ke smlouvě o poskytnutí úvěru žalovaného (dále jen „VOP“) a dále k výzvě okresního soudu na č. l. 37 – 46 detail zadané operace z elektronické aplikace internetového bankovnictví , Anonymizováno, v mobilu pro telefonní číslo , tel. číslo, pro běžný účet žalovaného, z níž vyplynulo připojení elektronického podpisu na úvěrovou smlouvu za žalovaného formou užití metody , Anonymizováno, , přičemž, jak vyplývá z čl. 20.2 a 20.3 VOP, do mobilní aplikace internetového bankovnictví , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (jakožto osobního bezpečnostního prvku) má přístup pouze a výhradně majitel účtu, tj. žalovaný, kdy tento se dále zavázal je za žádných okolností a žádným způsobem neposkytnout jiné osobě.

8. Odvolací soud na daném místě uvádí, že okresní soud se mýlí, pokud uzavřel, že pro zachování písemné formy platnost právního jednání ze strany žalovaného učiněného elektronickými prostředky nepostačuje elektronický podpis učiněný prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví. Občanský zákoník v § 561 odst. 1 větě třetí o. z. v dané souvislosti odkazuje na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost podepsat. Tímto právním předpisem je míněno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“), které je přímo použitelným právním předpisem EU. Zmíněné nařízení rozlišuje několik druhů elektronických podpisů, a to tzv. kvalifikovaný elektronický podpis (čl. 3 odst. 12 eIDAS), zaručený elektronický podpis (čl. 3 odst. 11 eIDAS) a (prostý) elektronický podpis (čl. 3 odst. 10 eIDAS), přičemž mimo jiné upravuje též účinky naposledy zmíněného (prostého) elektronického podpisu tak, že v čl. 25 odst. 1 mu zaručuje jak funkci právní relevance (elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky), tak funkci důkazní (nesmí být odmítán jako důkaz). Na vnitrostátní úrovni je zmíněné nařízení eIDAS prováděno dvěma zákony, jimiž jsou zákon č. 297/2016 Sb. a zákon č. 250/2017 Sb., přičemž § 7 zákona č. 297/2016 Sb. výslovně stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít i tzv. prostý elektronický podpis, který je zmíněným nařízením eIDAS definován jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“.

9. Uvedený druh podpisu je tedy zákonodárcem pro případ soukromoprávních jednání shledán jako přípustný a platný. Platí sice, že u takového prostého elektronického podpisu je třeba pozitivně prokazovat jednak identitu podepisující osoby, jednak skutečnost, že podepisující osoba projevila svoji vůli (srov. § 562 odst. 1 o. z.), ovšem tuto povinnost žalobkyně bezezbytku splnila. V praxi se totiž zpravidla s dokumentem pojí i další přímé a nepřímé důkazy, především následné chování stran při plnění závazku, z něhož obvykle půjde poměrně spolehlivě dovodit, že jeho vzniku předcházel předmětný dokument a zřejmě i co bylo jeho obsahem (k tomu srov. např. Dohnal, J., Galvas, M., Oliva, J., Janoušek, J., Koubek, J., Macková, P. Obchodní smlouvy. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024 s. 24-26).

10. Z doložených listin ze strany žalobkyně tedy lze uzavřít, že:Dne 1. 3. 2022 v 09:07:34 hod. se žalovaný přihlásil do mobilní aplikace , Anonymizováno, , od 09:08:56 hod. do 09:14:46 hod. si v aplikaci žalovaný postupně zobrazil dokumenty Smlouva o úvěru, Souhlas se zpracováním údajů o zdravotním stavu, Záznam o vysvětlení předsmluvních informací, Smlouva o úvěru, Záznam o poskytnutí informací k pojištění, Informační dokument o pojistném produktu (IPID), Shrnutí nejdůležitějších informací, Všeobecné obchodní podmínky, Návrh smlouvy, Ceník a Brožura k pojištění. V 09:14:50 hod. přešel žalovaný k podpisu dokumentů – žalovaný vstoupil do aplikace , Anonymizováno, a následně prostřednictvím této bezpečnostní metody dokumenty v 09:15:09 hod. elektronicky podepsal. Téhož dne pak žalovaný vyčerpal celou částku 200.000 Kč a to ve dvou částech (26.801 Kč a 173.199 Kč). Na svůj dluh pak postupně uhradil částku 98.535,64 Kč (k tomu srov. výpis z úvěrového účtu na č. l. 47 – 50).

11. Za dané situace pak bylo na místě se dále zabývat platností sjednané úvěrové smlouvy z pohledu dodržení všech povinností žalobkyně vyplývajících pro ni ze ZoSÚ před uzavřením úvěrové smlouvy, zejména pak dodržením povinností řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

12. Žalobkyně byla v tomto směru ze strany odvolacího soudu u jednání dne 30. 3. 2026 adekvátně poučena, když byla vyzvána aby na místě doplnila tvrzení a označila důkazy, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného prověřována. Žalobkyně však v tomto směru neuvedla ničeho.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odstavec 2).

14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Ohledně nutnosti dodržení principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky lze dále odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26.), v němž Nejvyšší správní soud formuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Nejvyšší soud ČR pak v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nemůže ani nic změnit, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit.

16. Odvolací soud se závěry uvedenými ve shora citovaných rozhodnutích souhlasí, nemá co podstatného k nim dodat a v plném rozsahu na ně odkazuje, když má za to, že tyto se prosadí i v projednávané věci.

17. Žalobkyni nelze přisvědčit, že by její právní předchůdkyně dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) i pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného, když v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Neprokázání splnění této povinnosti pak má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.

18. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991, § 2993 o. z. a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce.

19. Povinnost vydat plnění z právního důvodu, který odpadl, tj. z neplatné smlouvy, pak stíhá žalovaného jakožto stranu smlouvy, nikoliv osobu, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení či osobu, která jej skutečně spotřebovala (k tomu srov. např. Nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 383/05, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3042/2012). Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá dosud nevrácené částce 101.464,36 Kč.

20. Dále je třeba uvést, že v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

21. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny odvolací soud, a to do budoucna, když dlužník se doposud nemohl dostat do prodlení, neboť splatnost jeho dluhu nebyla jakkoliv stanovena, když k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Za situace, kdy se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno ji stanovit úvahou soudu a vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného ji uhradit ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku.

22. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v odstavci I. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ohledně nároku na zaplacení částky 101.464,36 Kč tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, aniž by však byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, neboť žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá (§ 1970 o. z.). Ve zbývající části pak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§219 o. s. ř.).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je opřen o ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 in fine o. s. ř., když převážně úspěšnému žalovanému v řízení prokazatelně nevznikly náklady účelně vynaložené.