8 CO 191/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D. a JUDr. Daniely Kabátové, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 21.174,36 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2022, č. j. 58 C 170/2022-42,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.174,36 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec I. výroku) a dále bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.300 Kč (odstavec II. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozhodnutí v této části tak, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 9.124,40 Kč. Namítala, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu, když nebyla naplněna podmínka podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na ustáleném vzoru. V každém jednotlivém případě se návrh vyhotovuje jakožto jedinečný žalobní návrh, a to s ohledem na konkrétní podklady a okolnosti daného případu. Dále poukázala na to, že žalobkyně je původní věřitelkou, která bezúspěšně vyčerpala možnosti mimosoudního řešení a jíž nelze tímto způsobem upírat právo na právní pomoc. Navíc k vymáhání pohledávek je nucena účetními předpisy a musí se řídit předpisy obchodního práva týkajícími se řádného spravování obchodní společnosti.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně byla se svou žalobou, kterou se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.174,36 Kč, plně úspěšná. Opřel-li soud prvního stupně výrok o náhradě nákladů řízení o § 142 odst. 1 (§ 142a) o. s. ř. s ohledem na plný procesní úspěch žalobkyně, postupoval správně a nepochybil, pokud vzhledem k absenci zvláštního právního předpisu, předpokládaného § 151 odst. 2 věty prvé před středníkem o. s. ř., ji určil podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (také jen advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., který představuje zvláštní ustanovení o odměně a hotových výdajích pro tam vymezené případy.

6. Soud prvního stupně správně vycházel z úřední notoriety, která je známa i odvolacímu soudu, a sice že se žalobkyně domáhá ochrany porušeného práva v právně obdobných věcech (dlužných pohledávek z úvěrových smluv) opakovaně. Žalobkyně pak ve svém odvolání nezpochybňuje, že podává žaloby v těchto typových sporech, ale opírá se o nezaměnitelné vylíčení skutkového děje. Odlišují-li se jednotlivé žalobní narace potud, aby odpovídaly konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby byla projednatelná, není tato skutečnost sama o sobě způsobilá vyloučit závěr, že se jedná o ustálený vzor, resp. formulářovou žalobu (když nelze mít pochybnosti o tom, že pojem formulářová žaloba je totožný s pojmem ustálený vzor, jak vyplývá z odůvodnění návrhu vyhlášky č. 120/2014 Sb.).

7. Odvolací soud, vycházeje z vymezení formulářové žaloby tak, jak je podal Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, na který navázal svým nálezem z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, ve kterém doplnil, že posouzení žaloby jako formulářové se nepříčí, obsahuje-li žalobní narace jak použitelné obraty, skutkovou individualizaci a nezaměnitelné vymezení skutkového děje, uzavírá, že žaloba má v souzené věci podobu užitého vzoru, který se v konkrétních věcech odlišuje potud, aby odpovídal konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby byla projednatelná. Její základ, stylizace a formální vyjádření je totožné, tedy jinak lze vzoru, až na konkrétní skutkové okolnosti, využít. Usnesením ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 249/2015, Ústavní soud vyvrátil opodstatněnost argumentace suspendující aplikaci § 14b advokátního tarifu na původní věřitele.

8. Okresní soud tedy postupoval správně, když žalobkyni přiznal náhradu za odměnu za 3 úkony právní služby á 300 Kč, za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis žaloby, tj. 3 x 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., správně přiznal 3 režijní paušály á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a náhradu za 21% DPH z těchto částek. V podrobnostech výpočtu lze plně odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně pak má také nárok na náhradu za zaplacený soudní poplatek v částce 848 Kč.

9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalované prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.