8 Co 193/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 o 76.432,08 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2024, č. j. 22 C 24/2024-56,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 20.880 Kč za dobu 24. 6. 2024 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 20.880 Kč za dobu od 24. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 20.880 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do 23. 6. 2024 a ohledně 0,25% úroku z prodlení ročně z částky 20.880 Kč za dobu od 24. 6. 2024 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. V odstavci IV. výroku se rozsudek mění tak, že žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 747 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.880 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta ohledně částky 55.552,08 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.713,85 Kč, kapitalizovaným úrokem 3.079,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32.253,69 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13.974,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16.566,14 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 833 Kč České republice, okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 8. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , když po jejím podpisu převzala žalovaná v hotovosti částku ve výši 15.000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 7.350 Kč a úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 2.077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.700 Kč, tj. celkem částku 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. V žádosti o úvěr přitom uvedla, že je na mateřské dovolené, pobírá 6.100 Kč rodičovský příspěvek, výživné ve výši 8.260 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 4.985 Kč a na péči o osobu blízkou ve výši 19.200 Kč, celkem 38.545 Kč a výdaje na bydlení, energie činí 3.000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 9.090 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 7.820 Kč, celkem jsou výdaje 19.910 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila částku 2.000 Kč.

3. Dále bylo zjištěno, že dne 13. 10. 2021 uzavřela žalovaná s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které jí byla poskytnuta v hotovosti částka ve výši 25.000 Kč a zavázala se ji vrátit s úrokem ve výši 2.407 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 12.250 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 2.323 Kč, inkasním poplatkem ve výši 4.500 Kč, tedy částku 46.480 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.320 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že pečuje o osobu blízkou, pobírá důchod, sociální dávky 2.200 Kč, rodičovský příspěvek, výživné ve výši 12.100 Kč, ostatní státní příspěvky ve výši 21.200 Kč a jiné ve výši 5.400 Kč, celkem 40.960 Kč a její měsíční výdaje na bydlení, osobní náklady, splátky půjček činí 3.800 Kč, spoření 900 Kč celkem 16.790 Kč. Na tento úvěr uhradila částku 17.120 Kč.

4. Z těchto skutkových zjištění okresní soud s odkazem na ustanovení § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že daná smlouva je absolutně neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Přiznal tak žalobkyni nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která odvisí od možnosti dlužníka splácet dluh, a to především jako rozdíl mezi poskytnutými částkami a žalovanou částkami uhrazenými.

5. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavcům II., III. a IV. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se změny tak, že jí bude přiznán úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.880 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení, v odstavci IV. se domáhala změněny tak, že žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku pouze ve výši 747 Kč a že žalovaná bude povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to § 1970 o. z. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023. Žalovaná měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Nadto v řízení před soudem prvého stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Má tak za to, že má nárok na zaplacení částky 20.880 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 20.880 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. vyjma odstavce I. výroku v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1. a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud. To, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované žalobkyně v odvolání nenamítá, když se i odvoláním domáhá zaplacení bezdůvodného obohacení.

9. Okresní soud rovněž zcela správně věc posoudil po právní stránce.

10. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni uzavření smluv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (věta prvá).

11. Dle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1 určí tuto dobu na návrh některé ze smluvní stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvní stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Okresní soud správně ve svém rozhodnutí odkázal na rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ze závěru Nejvyššího soudu vyplývá, že důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleogický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí), je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností.

13. V daném případě je spor o to, zda a kdy bylo v možnostech žalované dluh splácet i v případě, že se jedná o bezdůvodné obohacení. V souladu s ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvní stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, a to za situace, kdy nebyla splatnost dohodnuta mezi účastníky smlouvy, tak jako tomu bylo v tomto případě. V projednávané věci tak určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Žalovaná se k jednání nedostavovala, a tedy ani netvrdila a neprokazovala svou majetkovou a sociální situaci. V tom případě dle názoru odvolacího soudu jí správně soud určil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebylo prokázáno, že by tak byla schopna splácet dříve. Tomu, že neměla prostředky na splácení, svědčí skutečnost, že ustala se splátkami úvěru a že neplatila ani po výzvě žalobkyně. Jak dále vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, výzva k zaplacení dluhu není tou skutečností, která by byla rozhodná pro stanovení prodlení žalované s plněním dluhu. Navíc stanovení splatnosti dluhu záleží výslovně na úvaze soudu. Jestliže ji soud prvého stupně stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovaná ničeho na dluh neuhradila, dostává se do prodlení až poté, co dluh neuhradila v dané lhůtě.

14. Rozsudek okresního soudu byl připraven k vyzvednutí dne 24. 5. 2024, doručen byl 3. 6. 2024 (lhůta deseti dnů od uložení). Ode dne následujícího počala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, která uplynula 18. 6. 2024 a 19. 6. 2024 rozsudek nabyl právní moci. Jestliže měla žalovaná plnit do tří dnů od právní moci, pak měla plnit do 22. 6. 2024. Tento den však připadl na sobotu, proto je žalovaná v prodlení až v době od 24. 6. 2024. V tomto směru tedy byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalované byla uložena rovněž povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení od 24. 9. 2024, tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 20.880 Kč, a rozsudek byl v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto směru změněn. Ve zbytku je odvolání žalobkyně nedůvodné, proto byl rozsudek okresního soudu ve zbývající části jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

15. V odstavci IV. výroku byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit na soudním poplatku z žaloby částku 747 Kč, když v tomto směru je odvolání žalobkyně zcela důvodné. Okresní soud chybně do výpočtu pro vyměření soudního poplatku zahrnul rovněž dlužný úrok ve výši 1.713,32 Kč, který je příslušenstvím pohledávky, když při výpočtu soudního poplatku měl správně vyjít z částky 74.718,76 Kč. Z této částky pak činí soudní poplatek 3.736 Kč, doplatek soudního poplatku činí 747 Kč. Jak uvádí žalobkyně, tento poplatek již uhradila na výzvu soudu, pak by jí správně měl být vrácen přeplatek 86 Kč, jak uvádí ve svém odvolání.

16. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla v převážné míře neúspěšná, náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů by tak náležela žalované, které však žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.