8 Co 2/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15.433,90 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 10. 2024, č. j. 23 C 298/2024-40,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.601 Kč za dobu od 10. 12. 2024 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.601 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 21. 8. 2023 do 9. 12. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení z částky 5.601 Kč, se rozsudek potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 7.732,47 Kč spolu s úrokovým přísl. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.601 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobkyně. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , IBAN, , jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 19.005 Kč. Úvěr byl použit na úhradu předmětu financování , Anonymizováno, , a to převodem části úvěru na bankovní účet prodejce vyplývající z úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných splátkách po 1.117 Kč. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, proto žalobkyně dopisem ze dne 31. 7. 2023 rozhodla o zesplatnění dlužné pohledávky ke dni 16. 7. 2023. Žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s přísl., když výzva byla předána dne 15. 3. 2024 k poštovní přepravě. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 13.404 Kč.

3. Skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že daná smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v části hodnocení klienta uvedl, že je zaměstnán u obchodní společnosti , právnická osoba, v pracovním poměru na dobu neurčitou, na pracovní pozici , Anonymizováno, , je svobodný, žije s partnerkou ve společné domácnosti, má 4 vyživovací povinnosti a jeho forma bydlení je nájem nebo pronajatý byt. Dále uvedl, že má náklady na splátky úvěrů a zápůjček, které splácí částkou 1.750 Kč měsíčně a jeho náklady na bydlení činí 8.000 Kč a jako další výdaje uvedl částku 0 Kč. Dále okresní soud uvedl, že závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech a podávajících se z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, které nebyly doloženy pracovní smlouvou nebo jiným potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů a vyšel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by tyto údaje ověřoval. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru určil soud do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky a žalovaný se v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou (viz NS ČR 33 Cdo 3675/2021).

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 5.601 Kč od 21. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a že žalobkyni budou přiznány náklady odvolacího řízení. Uvedla, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn a v návaznosti poté byla žalovanému zaslána písemná výzva ze dne 31. 7. 2023, ve které byl žalovaný informován a poučen o tom, že došlo k zesplatnění dluhu a byl vyzván k úhradě ve lhůtě do 20. 8. 2023. Žalobkyně je tak přesvědčena, že soud pochybil, když nepřihlédl k této písemné výzvě, ze které vyplývá, že v případě neuhrazení dojde dnem následujícím po posledním možném dni k úhradě dlužné částky k prodlení žalovaného s úhradou. Soud neměl potřebné informace či podklady od samotného žalovaného o jeho majetkové situaci a bez těchto nemohl sám soud za žalovaného uplatnit tuto námitku a shledat, od kdy je žalovaný v prodlení. Shodný názor měl i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105. Dle tohoto rozsudku „je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Pojem spor je třeba vykládat jen jako aktivní a nevyřešený střet (konflikt) rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pasivita naproti tomu konflikt nezakládá a lze ji naopak interpretovat jako konkludentní akceptaci (shodu). Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době bez zbytečného odkladu aktivně nevystoupil právě s argumentem, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. V takovém případě není spor, neboť se uplatní konkludentně sjednaná doba plnění. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má právo spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. Pokud však dlužník žádnou obranu neuplatnil a nová doba plnění uplynula, je v prodlení. Splatnost předmětného nároku nastala v daném případě již na shora uvedenou výzvu k okamžitému splacení celého dluhu, zaslanou žalovanému ze strany věřitele, když přiměřenost takto určené doby plnění nebyla nikdy žalovanou sporována, ale lze naopak vyjít z toho, že byla konkludentně z její strany akceptována…“. V daném případě se tak žalovaný dostal do prodlení 21. 8. 2023, tedy ode dne následujícího po uplynutí určené doby k plnění dle výzvy se sdělením o okamžité splatnosti ze dne 31. 7. 2023, kdy lhůta k plnění byla žalobkyní stanovena do 20. 8. 2023.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když ta nebyla ani odvolatelem zpochybňována, stejně tak nebyl zpochybňován závěr okresního soudu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a že je tak nutno požadovanou částku přiznat z titulu bezdůvodného obohacení.

8. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním závěrem okresního soudu, pokud uvedl, že splatnost určil soud, neboť nedošlo k dohodě mezi účastníky, a tu okresní soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Jelikož se žalovaný v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu, pak nemůže žalobkyni náležet ani úrok z prodlení z žalované částky jistiny, tj. z částky 5.601 Kč jako rozdílu mezi částkou žalovanému vyplacenou 19.005 Kč a žalovaným částkou zaplacenou 13.404 Kč.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Okresní soud správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ze závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať už byla určená rozhodnutím, nebo dohodou stran.

11. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

12. S ohledem na shora uvedené okresní soud nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když dospěl k závěru, že doposud splatnost zbývající části jistiny nenastala a nemohl tak žalobkyni vzniknout nárok na zákonné nároky z prodlení. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se zaplacením dluhu a až tehdy může žalobkyně požadovat úrok z prodlení. Splatnost by v daném případě stanovil soud, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

13. Dle názoru odvolacího soudu, žalobkyně měla tvrdit a prokázat, že již v době výzvy byl žalovaný schopen dluh splnit, což však žalobkyně nedokládá žádnými důkazy. Byla to právě žalobkyně, která způsobila neplatnost dané smlouvy, neboť řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Sankcí za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost, je, že má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších úroků. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí: „splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka dluh plnit“. Je tak věcí soudu, jak stanoví splatnost v případě, kdy žalobkyně neprokazuje, že je žalovaný schopen platit již od výzvy a kdy je žalovaný zcela nečinný. V tomto směru má odvolací soud za to, že se nejedná o neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, pokud sám stanoví splatnost soud, když jak je shora uvedeno, žalobkyně nese odpovědnost za to, že daná úvěrová smlouva je neplatná, neboť žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neměl a nemá povinnost žalobkyni prokazovat, zda a nakolik je v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. Žalobkyně navíc zaplacení částky požadovala na základě smlouvy, nikoliv na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Neplatnost tak byla zjištěna až soudem a poté, co soud sdělil žalobkyni, resp. rovněž žalovanému, svůj právní názor, že smlouva je absolutně neplatná, pak mohl žalovaný teprve tvrdit a prokazovat, nakolik je v jeho schopnostech a možnostech jistinu vrátit.

14. V době rozhodování okresního soudu se žalovaný nemohl dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny. Jestliže pak soud stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit dluh do tří dnů od právní moci rozsudku, až poté, co žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, je v prodlení. V tomto případě je tedy v prodlení až po 3 dnech po právní moci rozsudku. Rozsudek byl žalovanému uložen u pošty 8. 11. 2024. Fikce doručení nastala 10. dnem, tj. 18. 11. 2024. Dnem následujícím po tomto dnu plyne žalovanému 15denní lhůta pro podání odvolání a rozsudek nabyl právní moci 4. 12. 2024. Žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy do 7. 12. 2024. Tento den však připadl na sobotu, měl tak plnit dne 9. 12. 2024. Dnem následujícím, tj. od 10. 12. 2024, je žalovaný v prodlení se zaplacením dané částky a teprve od tohoto data náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.601 Kč. V tomto směru odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni za tuto dobu přiznal zákonný úrok z prodlení.

15. Rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř. ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 21. 8. 2023 do 9. 12. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení.

16. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla v řízení před soudem I. stupně i v odvolacím řízení převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly a tomu odpovídají nákladové výroky.