8 Co 217/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno s. r. o., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 583.341 Kč s příslušenstvím k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2024, č. j. 27 C 317/2015-517,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 583.341 Kč s 8% úrokem z prodlení ročně z částky 480.975 Kč od 15. 2. 2014 do zaplacení a z částky 102.366 Kč od 19. 4. 2014 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V další napadené části, tj. v odstavci II. výroku, se rozsudek potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 582.961 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta A, advokáta sídlem adresa.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku 197.311,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 58.406,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta A, advokáta sídlem adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 583.341 Kč s 8% úrokem z prodlení z částky 480.975 Kč od 15. 2. 2014 do zaplacení a z částky 102.366 Kč od 19. 4. 2014 do zaplacení. Dále zamítl vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 1.200.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 31. 5. 2015 do zaplacení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení z žaloby ve výši 287.843,27 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení týkajícího se vzájemné žaloby ve výši 317.742 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu – České republice na účet Okresního soudu v Ostravě částku 64.520,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu – České republice na účet Okresního soudu v Ostravě částku 132.790,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku za odvolání, a to ve výši 30.000 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se s žalovanou dne 23. 1. 2013 písemně, a to prostřednictvím Smlouvy dohodla tak, že žalobkyně pro žalovanou uskuteční dílo ve třech etapách, a to do 55 kalendářních dnů od podpisu Smlouvy (etapa I.), resp. do 15. 8. 2013 (etapa II.), resp. do 1. 2. 2014 (etapa III.) a žalovaná za to zaplatí částku v celkové výši 1.710.000 Kč. Dále se účastníci řízení dohodli písemně prostřednictvím Objednávky dne 27. 2. 2014 tak, že dílo bude doplněno o další části, za což žalovaná zaplatí žalobkyni 102.366 Kč. Žalobkyně uskutečnila dílo, kdy v rozsahu fáze I. tak neučinila dříve než 2. 5. 2013, v rozsahu etapy II. se s plněním opozdila v důsledku nesoučinnosti žalované se zajištěním podkladů pro Anonymizováno. Žalobkyně uskutečnila řádným způsobem dílo v souladu s Objednávkou. Celkem žalobkyně vyúčtovala žalované 480.975 Kč dle Smlouvy a 102.366 Kč dle Objednávky, na čemž žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná posléze vzájemný vztah vyplývající ze Smlouvy ukončila a Dílo nechala dokončit jiným subjektem. Následně žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 1.200.000 Kč jako sankci za opoždění s vyhotovením díla podle etapy I. (6 týdnů po 200.000 Kč za dobu od 20. 3. 2013 do 2. 5. 2013) a 1.200.000 Kč jako sankci za opoždění s vyhotovením díla podle etapy II. (6 týdnů po 200.000 Kč za dobu od 15. 8. 20213 do 26. 9. 2013), na čemž žalobkyně žalované nezaplatila ničeho.

3. Okresní soud nárok žalobkyně na zaplacení částky 480.975 Kč posuzoval v souladu s ust. § 536 odst. 1 obchodního zákoníku jako smlouvu o dílo s ohledem na dobu uzavření Smlouvy a nárok na zaplacení částky 102.366 Kč plynoucí z Objednávky, které předcházela cenová nabídka žalobkyně, posuzoval jako smlouvu o dílo podle ust. § 2586 a následujících občanského zákoníku, když práce v této částce byly žalobkyní provedeny, jak bylo doloženo předávacím protokolem ze dne 28. 2. 2014, který je podepsán oběma účastníky řízení. Žalobkyně rovněž věrohodně vysvětlila, za jakých okolností došlo k vytvoření Objednávky, kdy se fakticky jednalo o potvrzení víceprací plynoucích ze Smlouvy, jejichž potřeba vyvstala ze změny dodavatele Anonymizováno. Objednávka byla uzavřena nad rámec Smlouvy, mimo termíny ve smlouvě sjednané, tudíž se splněním na základě Objednávky se žalobkyně nemohla dostat do prodlení ve smyslu ustanovení Smlouvy.

4. Ohledně částky 480.975 Kč týkající se druhé etapy, okresní soud dovodil, že na tuto vznikl žalobkyni nárok, neboť v řízení prokázala jednotlivými předávacími protokoly a fakturou, že takové práce byly provedeny. Pokud se týká vyúčtované částky, žalobkyně uspokojivě objasnila, jakým způsobem byla určena, kdy Smlouva v článku VI. počítala s postupnou splatností dle jednotlivých etap a hledisko v podobě poměru užitné plochy odpovídá tomu, jakým způsobem bylo účtováno. Okresní soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně předala žalované část díla za II. etapu opožděně oproti termínům Smlouvy, přičemž k tomuto nedošlo v důsledku pochybení žalobkyně, nýbrž vzhledem k absenci dílčí projektové dokumentace týkající se Anonymizováno, když v řízení byl zpracován znalecký posudek za účelem posouzení toho, zda žalobkyně disponovala veškerými podklady právnická osoba pro řádné provedení díla a na základě závěrů znaleckého posudku okresní soud dospěl k závěru, že etapu II. nemohla žalobkyně zpracovat včas v důsledku chybějící dílčí projektové dokumentace. Soud v tomto směru nevycházel pouze ze závěrů znaleckého posudku, ale přihlédl rovněž k výslechu svědků tituly před jménem jméno FO a jméno FO a zápisu z kontrolního dne č.

45. V souladu s ust. § 370 o. z. okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla jakoukoliv povinnost žalovanou vyzývat k součinnosti, resp. taková výzva by byla zcela nadbytečná, a to právě z důvodu, že probíhal výběr subdodavatele na projektovou dokumentaci stran Anonymizováno, což je zřejmé mezi jiným z listiny označené jako zápis z kontrolního dne č.

45. Na nárok žalobkyně pak neměla vliv vzájemná žaloba a s ohledem na závěry znaleckého posudku nemohl žalované vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty za opožděné plnění, když k tomuto došlo právě vinou žalované, a tedy nárok uplatněný žalovanou jako vzájemná žaloba na částku 1.200.000 Kč představující smluvní pokutu dle článku VII. Smlouvy za šest týdnů prodlení s II. etapou, nebyl důvodný a vzájemná žaloba byla zamítnuta.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že posléze došlo k odstoupení od Smlouvy ze strany žalované a následně k nemožnosti plnění. Zabýval se tak vypořádáním z ní, tedy zda se provede podle ust. § 543 odst. 1 a § 544 odst. 1 obchodního zákoníku nebo podle ust. § 544 odst. 2 obchodního zákoníku. S ohledem na závěry znaleckého posudku, tedy že žalovaná neposkytla žalobkyni dostatečnou součinnost při provádění díla v rozsahu etapy II., v důsledku čehož se žalobkyně nedostala (nemohla dostat) do prodlení, následně došlo k zániku možnosti plnění podle § 544 odst. 2 obchodního zákoníku pro nemožnost plnění, neboť žalovaná si nechala zbytek projektové dokumentace zpracovat dalším subjektem a žalobkyně tak jako zhotovitel může požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřila a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 32 Cdo 5330/2017 ze dne 26. 3. 2018 má nárok na cenu díla dle Smlouvy s tím, že od této ceny se odečte to, co ušetřila neprovedením díla v plném rozsahu. Žalobkyně tak prokázala, že pro žalovanou povedla část díla za částku 480.975 Kč, což se podává z jednotlivých oběma stranami podepsanými předávacími protokoly, faktury, a rovněž z toho, že došlo k předání samotné stavby, které se žalobkyní zpracovaná projektová dokumentace týká. Žalobkyně tak má celkově nárok na zaplacení částky 583.341 Kč.

6. Pokud se týká námitky započtení, kterou uplatnila žalovaná vůči žalované částce, okresní soud námitku započtení, a to posouzení její určitosti posuzoval dle ust. § 1987 odst. 2 o. z., a to ve smyslu závěru velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Dospěl k závěru, že neplatnost započtení v daném případě shledat nelze s ohledem na skutečnost, že jak aktivní, tak pasivní pohledávka vyplývá z jednoho smluvního vztahu, tedy ze Smlouvy, tudíž nebylo třeba se v tomto směru zabývat jinými okolnostmi z odlišných ujednání mezi účastníky řízení. Okresní soud dovodil, že námitka započtení uplatněná v průběhu řízení byla uplatněna ještě před zákonnou koncentrací ve smyslu ust. § 118b o. s. ř., tedy nikoliv až v závěrečné fázi řízení. K námitce promlčení, kterou namítla žalobkyně ohledně započítávané pohledávky, okresní soud v souladu s ust. § 388 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku dospěl k závěru, že částka uplatněná k započtení není promlčena, když nárok žalobkyně na zaplacení částky 480.975 Kč byl splatný dne 15. 2. 2014, na zaplacení částky 102.366 Kč dne 18. 4. 2014 a nárok žalované na smluvní pokutu za prodlení s etapou I. v délce šesti týdnů za dobu od 20. 3. 2013 do 2. 5. 2013 byl splatný vždy následující den po jednotlivých týdnech prodlení a od tohoto data zároveň započala běžet promlčecí lhůta. Obě pohledávky účastníků řízení byly k započtení způsobilé již dne 19. 4. 2014 a v té době pohledávka žalované na zaplacení smluvní pokuty za shora uvedené období promlčena nebyla, neboť neuplynula čtyřletá promlčecí doba dle § 397 obchodního zákoníku. Smluvní pokuta byla sjednána pro případ nedodržení termínu dle čl. V. Smlouvy, dle kterého je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč za každý započatý týden prodlení. Okresní soud dovodil, že stranám Smlouvy záleželo na tom, aby se žalobkyně nedostala do prodlení s plněním termínů uvedených v čl. V., přičemž soud je přesvědčen, že uvedené termíny ve svém důsledku vyjadřovaly to stejné, tedy faktické předání díla, a tomu tedy odpovídají slova použitá ve Smlouvě „předložení“ a „zabezpečení“. Pokud by měl být akceptován výklad článku V. a VII. Smlouvy, jak jej prezentovala žalobkyně, tedy že „zabezpečení“ znamenalo pouhé „předání“ do dispozice žalované, kdežto předložení již „oficiálního“ předání po zásazích investora a společnosti právnická osoba, článek VII. by postrádal smysl, neboť ačkoliv by žalobkyně byla dle článku V. povinna „zabezpečit“ úplnou a bezchybnou projektovou dokumentaci, zároveň by se nikdy nemohla dostat do prodlení s jejím „předložením“, neboť by nemusely být dodrženy termíny uvedené v článku V. Okresní soud dospěl k závěru, že se žalobkyně dostala do prodlení v rámci etapy I. prováděného Díla, když vyšel z výpovědí jednotlivých svědků, zejména jméno FO, jméno FO a jméno FO, kdy tyto svědky nepovažoval za nevěrohodné, byť jsou zaměstnanci žalované. Ačkoliv žalobkyně v řízení namítala, že na kontrolních dnech byla dohodnuta změna rozsahu projektové dokumentace či případně posunutí termínu oproti Smlouvě, lze uzavřít, že za zápisu z kontrolních dnů toto nevyplývá, a především soud poukázal na článek I. Smlouvy, dle kterého jakékoliv práce navíc, změna předmětu Smlouvy, termínu nebo ceny musí být sjednány písemnou formou, tj. dodatkem ke smlouvě o dílo. I když se v listině označené jako Kontrolní den č. 45 dne 15. 1. 2014 uvádí, že protokol platí jako písemnost a termíny v něm jsou závazné, tento nelze považovat za dodatek Smlouvy, a tedy její změnu již z toho důvodu, že prezenční listina k tomuto kontrolnímu dni nezahrnuje podpis žalobkyně. Účastníci tak byli vázání Smlouvou ve znění jejích písemných dodatků a ze strany žalobkyně bylo třeba dodržet termíny Smlouvou určené. Žalované tak vznikl v souladu s ust. § 544 o. z. nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.200.000 Kč za první etapu, kdy pro předání díla v části etapy I. došlo nejdříve 2. 5. 2013. Okresní soud neshledal důvod pro moderaci této smluvní pokuty. Započtení považoval za platné, důvodné vůči pohledávce žalobkyně ve výši 583.341 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání proti výrokům v odstavcích I., III. a V. a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Namítala, že soud učinil závěr, že smluvní pokuta, kterou uplatnila žalovaná jako pohledávku k započtení, souvisí se zpožděním žalobkyně s etapou I. Díla, přitom předmětem řízení bylo zaplacení za projektovou dokumentaci na II. etapu Díla. Dokumentace na I. etapu byla zpracována, včas předána a byla zcela zaplacena v roce 2014, tedy dlouho před podáním žaloby na zaplacení II. etapy. Etapa I. byla jako ucelená část stavby dokončena a kolaudována před podáním žaloby. Dokazování k I. etapě, jejímu průběhu plnění a dalším okolnostem nebylo vedeno – nebylo to předmětem řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že pohledávka žalované uplatněná k započtení není nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Okresní soud uvedl, že výklad ust. § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami, ale právě to v důsledku rozhodnutí soudu nastalo. Soud také uvedl, že je třeba zkoumat, zda pohledávka, která má být způsobilá přivodit svým započtením zánik pohledávky uplatněné v řízení, není nesporná, jestli žalobce proti pohledávce k započtení má relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li její zjištění (prokázání) co do důvodu a výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení. V souladu s těmito jím vymezenými hledisky však soud nepostupoval a rozhodl v rozporu s nimi. Námitku započtení žalovaná uplatnila až podáním ze dne 14. 12. 2022, které bylo žalobkyni doručeno soudem až 3. 1. 2023, když soudní řízení probíhá již od roku 2015, tj. 8 let, přičemž kompenzační námitka byla učiněna až na konci řízení. Nesouhlasila také se závěrem soudu, že postačuje, aby se vyúčtování smluvní pokuty dostalo do sféry žalobkyně. Šlo o vyúčtování smluvní pokuty za prodlení s dokončením projektové dokumentace za I. etapu Díla za šest týdnů od 20. 3. 2013, tedy za šest týdnů prodlení ve výši 1.200.000 Kč a dále mělo jít o prodlení s dokončením II. etapy ve výši 1.200.000 Kč za dobu od 25. 12. 2013 do 8. 3. 2014, tedy za 10 týdnů prodlení ve výši 2.000.000 Kč, přičemž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.200.000 Kč měl být uhrazen okamžitě. Již jen toto nesprávné vyčíslení ve výši 1.200.000 Kč za dobu od 25. 12. 2013 do 8. 3. 2014, které mělo činit 2.000.000 Kč, činí vyúčtování smluvní pokuty neplatným, protože je zmatečné. Má-li být smluvní pokuta ve výši 3.200.000 Kč placena, navíc okamžitě, musí být její vyúčtování doručeno subjektu, který má platit, a nikoliv právnímu zástupci určenému pro tento spor s tím, že se o vyúčtování pokuty a povinnosti k jejímu zaplacení povinný subjekt dozví. Vyúčtování smluvní pokuty nebylo žalobkyni nikdy doručeno. Smluvní pokuta za dokončení projektové dokumentace nebyla nikdy sjednána, když v článku VII. Smlouvy o dílo bylo v druhém nečíslovaném odstavci sjednáno: „V případě nedodržení termínů předložení PD v části právnická osoba objednateli dle článku V. této Smlouvy je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč za každý započatý týden prodlení“. Soud dále v rámci zkoumání započtení pohledávky uvedl, že je třeba, aby byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti (okolnosti celého vztahu). To se však nestalo. Soud dospěl k jednoznačnému závěru (bod 64. rozsudku), že nelze dospět k neplatnosti jednostranného započtení. Tento závěr odůvodnil tím, že obě pohledávky vyplývají z jednoho smluvního vztahu a okruh dokazování odpovídal dokazování již provedenému, což žalobkyně zásadně popírá. Soud vychází z výpovědí svědků, kteří se vyjadřovali k první etapě, to však není dostačující dokazování. Kromě toho výpovědi svědků, kteří byli zaměstnanci žalované, jsou zcela nepřesvědčivé. Svědkové pouze uváděli, že bylo prodlení, pouze svědek jméno FO uvedl, že dokumentace byla předána až po dvou měsících, což není pravda. Je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že došlo ke změně soudce, když má význam i osobní vnímání výpovědí svědků pro to, aby si soud mohl učinit závěr o věrohodnosti svědeckých výpovědí. Svědkové lhali, když říkali, že stavěli bez dokumentace. To je naprostý nesmysl, který nikdy investor nepřipustil – bylo to prokázáno například zápisem z kontrolního dne č.

45. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila a opakovaně prokázala, že oproti smlouvě o dílo žalovaná požadovala, aby zpracovaná prováděcí projektová dokumentace, a to i její jednotlivé části nebo i jen dílčí výkresy, byly předloženy k vyjádření smluvním partnerům žalované, a to investorovi, kterým byla právnická osoba a společnost právnická osoba. Obě tyto společnosti měly své vlastní standardy a ve smlouvě o dílo nebylo sjednáno, že zpracovaná (zabezpečená) projektová dokumentace bude předkládána k vyjádření, připomínkám, doplnění právnická osoba a právnická osoba s následnou povinností. Nebyly sjednány ani žádné termíny pro připomínky. Povinností žalobkyně podle Smlouvy o dílo bylo zpracovat - zajistit pro žalovanou prováděcí projektovou dokumentaci v termínech dle článku V. Smlouvy o dílo. Po předání zpracované – zabezpečené dokumentace tato dokumentace byla žalovanou předložena k připomínkování právnická osoba a právnická osoba, připomínky a další požadavky právnická osoba prováděla tedy žalobkyně do předané prováděcí projektové dokumentace a činila tak na základě ujednání v článku IV. Smlouvy o dílo. Tento režim platil pro celou smlouvu o dílo, tedy i pro první etapu. právnická osoba, ani právnická osoba neměly žádný termín pro své vyjádření. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s výkladem ujednání ve smlouvě o dílo, kdy jsou uváděny termíny, tedy že žalobkyně jako zhotovitel projektové dokumentace je povinna tuto zabezpečit (článek V.), předložit (článek VII.), dát k dispozici (článek II.). Z toho okresní soud dovodil, že je zjevné, že stranám záleželo na tom, aby se žalobkyně nedostala do prodlení s plněním termínů uvedených v článku V. Smlouvy a že uvedené termíny vyjadřovaly to stejné, tedy faktické předání díla. Zvláštní postavení třetích stran (právnická osoba a právnická osoba) bylo ve smlouvě o dílo výslovně zdůrazněno, a to v článku IV., a to tak, že: „Objednatel si vyhrazuje právo v každé fázi prací ovlivňovat jak architekturu, tak provedení prací nebo stanovit architekturu a provedení prací, resp. stanovit jejich úpravu nebo k tomu stanovit podmínky. Přesto soud provedl vlastní výklad článku VII. Smlouvy o dílo, který je zcela v rozporu nejen s příslušným ustanovením Smlouvy, ale s konceptem Smlouvy jako celku a hlavně v rozporu s tím, jak bylo dílo po celou dobu I. a II. etapy oběma smluvními stranami skutečně realizováno. Soud nemůže ujednání smluvních stran měnit svým výkladem. Ve smlouvě o dílo nebylo sjednáno formální předání díla, které by mělo hmotněprávní důsledek. Formální protokol o předání nebyl ke splnění závazku žalobkyně třeba. Námitky ke kompenzační námitce vznesla žalobkyně v podání z 18. 1. 2023, když tyto byly v rozporu se smlouvou o dílo vadně, zmatečně a zcela nedůvodně vzneseny. Důvod vyúčtování smluvní pokuty neodpovídá důvodu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo, když smluvní pokuta nebyla sjednána za prodlení s dokončením díla. Vyúčtování smluvní pokuty je neplatné, nemůže být pohledávkou navrhovanou k započtení. Ze zápisu z kontrolního dne č. 20 ze dne 27. 3. 2013 vyplývá, že: „Anonymizováno. To potvrzuje, že až po 20. 3. 2013 žalovaná připojila k dokumentaci části, které nebyly předmětem Smlouvy o dílo. Předání dne 2. 5. 2013 tedy naprosto jednoznačně není předáním díla podle Smlouvy o dílo, ale jde o jinou – doplněnou a změněnou dokumentaci. Žalobkyni není známo, proč se soud vůbec nezabýval důkazem, který prokázal předání I. etapy nejpozději dne 20. 3. 2013, když toto je prokázáno předávacím protokolem z 20. 3. 2013. Není zřejmé, proč jako závěr o tom, že etapa I. nebyla předána v souladu s článkem V. Smlouvy o dílo, soud odkazuje na e-mail ze dne 18. 3. 2013, v němž jednatel žalobkyně přímo potvrzuje, že teprve předá 6 paré dokumentace I. etapy, příp. vyčíslí slevu 6 nevytištěných paré. Tento dopis nevylučoval předání dokumentace v souladu se smlouvou a také předání bylo předávacím protokolem ze dne 20. 3. 2013 oboustranně potvrzeno. Dne 18. 3. 2013 jednatel žalobkyně věděl, že dokumentace je připravena a bude předána, což se stalo. Soud I. stupně na podporu svého výkladu Smlouvy o dílo o závěru o prodlení žalobkyně s předáním I. etapy cituje z e-mailové komunikace z 24. 5. 2013, ve které zástupce žalované požaduje posunutí termínu splatnosti faktury. Nerozporuje, že by etapa I. nebyla předána, ani datum vystavení faktury z 11. 4. 2013. Požadavek na posunutí splatnosti nesporně souvisí s evidencí zakázky, kterou každý právní subjekt musí vést, a také jistě s obavou ze smluvní pokuty za prodlení se zaplacením. Soud odkazuje na listiny, které důkazem o prodlení nejsou, ale neuvádí zásadní důkazy, které předložila žalobkyně v podání ze dne 18. 1. 2023 a jimi nebyl proveden důkaz, a to protokol o předání ze dne 20. 3. 2013 a zápis z kontrolního dne č. 20 ze dne 12. 6. 2013, který včasné předání potvrzuje. Pokud se týká okresním soudem uvedené moderace smluvní pokuty, že smluvní pokuta ve výši 1.200.000 Kč je přiměřená mnohamilionové hodnotě stavby, skutečnost je taková, že to byla žalovaná, která sama, a také prostřednictvím svých smluvních partnerů, kterým byl investor stavby, ovlivňovala průběh zpracování projektové dokumentace. Hodnotu plnění žalobkyně nelze poměřovat hodnotou celé stavby, když hodnotu díla žalobkyně a díla zhotovené žalovanou nelze vůbec srovnávat. Žalobkyně za svoji dokumentaci na II. etapu nedostane zaplaceno vůbec nic a ještě má zaplatit statisíce na nákladech řízení. Výše smluvní pokuty nesmí být likvidační, přesto soud pro moderaci smluvní pokuty neshledal důvod. To je v rozporu se zásadou, že započtení pohledávky nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky. Soud se rovněž nevypořádal se závěrem odvolacího soudu, že v důsledku odstoupení od Smlouvy o dílo smlouva zanikla. Pokud zanikla smlouva o dílo, zanikly i sjednané termíny prodlení a je třeba provést mezi účastníky finanční vypořádání podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, když byly uplatněny dva nároky spadající každý do jiného zákonného režimu.

8. Rovněž žalovaná podala proti rozsudku okresního soudu odvolání, a to proti výrokům v odstavcích II., IV., V. a VI. rozsudku a domáhala se jeho změny tak, že co se týče vzájemné žaloby, uloží žalobkyni povinnost uhradit žalované částku dle vzájemného návrhu a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že žalované platně vznikl jí vzájemnou žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty, když byly pro vznik tohoto nároku splněny všechny předpoklady a prodlení žalobkyně nebylo způsobeno prodlením žalované, jak dovodil soud I. stupně. Pokud se týká žalobkyní namítaného prodlení žalované – objednatele s poskytnutím spolupůsobení nutného pro splnění závazku žalobkyně, pak na posouzení této otázky je nutno aplikovat ust § 365 a § 370 obch. zákoníku. Aby bylo možno uvažovat o uplatnění uvedených zákonných ustanovení, je potřeba, aby byly splněny stanovené podmínky vyplývající z judikatury a právních předpisů, kterými jsou: - že se jedná o spolupůsobení nutné, bez něhož je nemožné splnit závazek, takže jeho nedostatek je překážkou, která v plnění závazku brání - že žalobkyně žalovanou řádně vyzvala k poskytnutí tohoto spolupůsobení, když žalovaná by se ve smyslu § 340 odst. 2 do prodlení s poskytnutím nutného spolupůsobení mohla dostat nejdříve po řádné výzvě žalobkyně k jejímu poskytnutí, kdy na tuto povinnost se vztahuje obecná úprava času plnění dle ust. § 340 odst. 2 obch. zákoníku. Určení osoby jednoho z budoucích subdodavatelů stavby, který bude provádět realizaci opláštění zahradního centra právnická osoba nebylo nutné pro zaplacení dokumentace ve stupni dle provedení stavby na tuto část stavby, resp. že bylo možné projektovou dokumentaci zpracovat bez tohoto určení na základě sjednaných podkladů pro provedení díla. Žalobkyně nikdy žalovanou kvalifikovaně nevyzvala k tvrzenému nutnému spolupůsobení, tj. určení subdodavatele opláštění zahradního centra, tedy zejména neoznámila, že se jedná o spolupůsobení, bez něhož nelze dílo zhotovit a neučinila tak rozhodně před vznikem prodlení žalobkyně. Žalobkyně takovéto tvrzení uvedla až v rámci soudního řízení, tedy žalované nevznikla povinnost takového spolupůsobení v době, kdy vzniklo prodlení žalobkyně s prováděním díla, a tedy za vzniklé prodlení žalobkyně žalovaná neodpovídá, ani pokud by se jednalo o nutné spolupůsobení.

9. Žalovaná dále v doplnění odvolání uvedla, že v řízení je nesporné, že žalovaná řádně a důvodně odstoupila od Smlouvy o dílo z důvodu prodlení žalobkyně s prováděním díla, a z toho důvodu nebyly žalobkyní ani zahájeny práce na III. etapě díla a nebyla řádně dokončena a předána dokumentace II. etapy díla. Důvodem pro odstoupení od Smlouvy o dílo ze strany žalované tak bylo, že ke dni 1. 4. 2014 nebylo žalované předáno řádně ani plnění specifikované jako I. a II. etapa, byť tyto měly být dokončeny a předány v souladu se smlouvou o dílo již 19. 3. 2013, resp. část už 27. 2. 2013 (I. etapa) a 15. 8. 2013 (II. etapa). Do 1. 2. 2014 měla být žalovanému předána kompletní III. etapa, kdy však na této ke dni odstoupení od Smlouvy zřejmě nezačala žalobkyně ani pracovat a rovněž s touto částí plnění byla žalobkyně v prodlení. Žalovaná trvala na řádném dokončení a předání I. a II. etapy díla, které byly dle jejího mínění z velké části dokončeny, a tedy bylo dle jejího mínění vhodné tyto části ponechat pod sjednaným smluvním režimem. Žalovaná souhlasí s právním hodnocením odvolacího soudu, že odstoupením z její strany z důvodu prodlení žalobkyně s prováděním díla ohledně všech tří etap díla došlo ke zrušení celé Smlouvy. Pak je však zcela nepochybné, že se žalobkyně nemůže domáhat plnění žalobou z důvodu neuhrazení ceny díla. Z dokazování vyplynulo jednoznačně, že kompletní dokumentace ohledně II. etapy díla nebyla žalobkyní žalované předána. Jaká část, v jaké formě a kdy předána skutečně byla, je dle mínění žalované, a s ohledem na zcela chaotický přístup žalobkyně k plnění Smlouvy, jen velmi těžko zjistitelné a sama žalobkyně toto netvrdí ani neprokazuje, resp. tvrdí skutečnosti, které již zjevně nejsou pravdivé, nepravdivost těchto tvrzení je vyvrácena ostatními důkazy provedenými v řízení. Dle žalované nemohlo dojít k zániku závazku z důvodu na straně objednatele – žalované ve smyslu ust. § 544 odst. 2 obch. zákoníku, když ohledně I. a II. etapy díla sama žalobkyně tvrdí, že dílo dokončila a ohledně III. etapy díla nebyl nikdy spor o to, že v této části žalovaná odstoupila od Smlouvy platně a toto bylo ostatně žalobkyní také potvrzeno v řízení. Nelze uvažovat o zániku závazku pro následnou nemožnost plnění, když zhotovení dokumentace jedním zhotovitelem nebrání zhotovení dokumentace na stejnou stavbu a ve stejném stupni jiným zhotovitelem a nelze uvažovat, že by důvod zániku závazku mohl být z jakéhokoliv důvodu na straně žalované – objednatele ve smyslu ust. § 544 odst. 2 obch. zákoníku.

10. Rozsudek okresního soudu je nesprávný v několika aspektech: 1) Je nesprávný, pokud se týče posouzení nároku žalované na zaplacení smluvní pokuty 1,2 milionu korun za prodlení žalobkyně s provedením projektové dokumentace v části II. etapy díla, v části právnická osoba, tj. ohledně zahradního centra, tzv. Anonymizováno. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prodlení s plněním této části díla, nicméně toto prodlení bylo způsobeno prodlením objednatele. Toto začala žalobkyně tvrdit až v průběhu soudního řízení. Žalobkyně měla jakožto tvůrce projektové dokumentace k dispozici všechny potřebné informace a podklady, byla detailně seznámena s danou stavbou, jejími technickými detaily a žalovaná byla přesvědčena, že žalobkyně disponuje všemi podklady potřebnými pro provedení díla. Tvrzení, že žalobkyni bránilo v provedení části díla tzv. Anonymizováno neurčení osoby poddodavatele, je zcela účelové. Žalobkyně mohla dle svých odborných znalostí a předchozího stupně projektové dokumentace tuto vytvořit. Žalobkyně žalovanou v tomto směru nevyzývala k jakémukoliv nezbytnému spolupůsobení. 2) Žalobkyní namítané prodlení žalované s poskytnutím spolupůsobení pro splnění závazku žalobkyně, na to je nutno aplikovat ust. § 365 a § 370 obch. zákoníku. 3) Ohledně spolupůsobení soud I. stupně odkázal pouze na zápisy z kontrolních dnů, z nichž však nic takového nevyplývá. Pokud by bylo pravdou, že žalobkyně se ocitla v prodlení s plněním svých povinností v důsledku neposkytnutí součinnosti žalovanou, ke které by byla žalovaná řádně vyzvána, pak by toto nepochybně strany zohlednily v následně uzavíraných dodatcích, což se však nestalo. 4) Určení osoby jednoho z budoucích subdodavatelů stavby pro realizaci opláštění zahradního centra právnická osoba nebylo nutno pro zpracování dokumentace ve stupni provedení stavby, resp. bylo možné projektovou dokumentaci zpracovat bez tohoto určení. 5) Je nesprávný zpracovaný znalecký posudek adresa, dle jehož závěrů nemohla žalobkyně dílo v části adresa dokončit z důvodu neurčení osoby dodavatele Anonymizováno. S námitkami žalované se okresní soud ve svém rozhodnutí nevypořádal, a to, že žádná z projektových dokumentací, které byly poskytnuty znaleckému ústavu jako podklad pro vypracování znaleckého posudku, nebyla provedena v řízení jako důkaz, když jak plyne ze znaleckého posudku, bod 3.3.1 a 3.3.3 posudku, byly znaleckému ústavu předloženy dokumenty, které žalobkyně doplnila do spisu 2. 10. 2019, tedy až po rozhodnutí odvolacího soudu. Nebyla tak zachována rovnost stran a bylo porušeno právo na spravedlivý proces, když znaleckému ústavu byly pro vypracování posudku předloženy podklady zpracované toliko žalobkyní bez toho, aby se s těmito předem mohla žalovaná seznámit. 6) V daném případě požadoval soud odpovědi na otázky, zda na základě podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, mohla provést dílo v části tzv. Anonymizováno. Logicky by v takovém případě měly být znaleckému ústavu předloženy tyto podklady, které byly rovněž vymezeny ve smlouvě o dílo. Soud I. stupně však předložil znaleckému ústavu již výsledek plnění žalobkyně a na jeho základě měl znalecký ústav posoudit, zda k tomuto výsledku mohla žalobkyně dojít na základě jí dostupných podkladů, které však naopak znalecký ústav k dispozici neměl. Takovýto postup je vadný. Znalecký ústav neměl k dispozici podklady pro provedení díla specifikované ve smlouvě o dílo. 7) Není správný závěr okresního soudu o následné nemožnosti plnění. 8) Není řádným způsobem zdůvodněn a podložen provedenými důkazy závěr ve vztahu k výši žalobkyní požadované částky ohledně II. etapy plnění dle Smlouvy o dílo, když smlouva o dílo žádným způsobem nediferencovala smluvní cenu mezi jednotlivé části plnění a byla sjednána jako celek pro všechny tři etapy.

11. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že nešlo pouze o nějaké opláštění zahradního centra, ale šlo o dodávku celé části stavby zahradního centra právnická osoba, o dodávku tzv. Anonymizováno včetně dodávky dokumentace ocelové konstrukce. Změnu dodavatele tzv. Anonymizováno na německou firmu Anonymizováno provedla žalovaná. Anonymizováno je začleněn do stavby Anonymizováno. Šlo tak o podstatnou změnu, která se týkala veškerých obecně technických požadavků na výstavbu. Nepravdivé je tvrzení, že žalobkyně neoznámila, že se jedná o spolupůsobení, bez něhož nelze dílo zhotovit, když to byla právě žalovaná, která ve Smlouvě o dílo (článek IV.) uvedla, že jde o komerční stavbu, která je určena výhradně zájmy uživatelů a objednatele a že žalovaná má právo v každé fázi zpracování projektové dokumentace provést změny a stanovit podmínky, které je žalovaná povinna dodržet. Ve smlouvě o dílo bylo rovněž sjednáno, že předmětem Smlouvy není projektová dokumentace, která nebyla součástí dokumentace pro stavební povolení (DSP) – tedy dokumentace dodavatele Anonymizováno – viz smlouva o dílo článek I.

12. Krajský soud z podnětu podaného odvolán přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, odvolání žalované důvodné není.

13. V dané věci již jednou rozhodoval odvolací soud, a to usnesením ze dne 12. 6. 2019, č. j. 8 Co 141/2019-238, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, a to rozsudek ze dne 12. 12. 2018, č. j. 27 C 317/2015-189. Odvolací soud v tomto rozhodnutí vyslovil právní názor, že pro posouzení důvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení žalované částky je rozhodující, která ze stran způsobila prodlení se splněním II. etapy, když od tohoto se odvíjí způsob vypořádání mezi stranami Smlouvy, a to buď dle ust. § 543 odst. 1 a § 544 odst. 1 obch. zákoníku v případě prodlení zhotovitele žalobkyně, nebo v případě prodlení žalované tím, že neposkytla součinnost k dodání díla, pak dle ustanovení § 545 odst. 2 obchodního zákoníku. V tomto směru odkázal odvolací soud na rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 5330/2017 ze dne 26. 3. 2018.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, tedy že dle Smlouvy o dílo uzavřené dne 23. 1. 2013 měla žalobkyně pro žalovanou uskutečnit dílo ve třech etapách – I. etapa měla být skončena do 55 kalendářních dnů od podpisu Smlouvy o dílo (tj. do 20. 3. 2013), II. etapa do 15. 8. 2013 a III. etapa do 1. 2. 2014. Celková cena byla sjednána částkou 1.710.000 Kč. Předmět Smlouvy byl vymezen v bodu I., zároveň je v bodu I. Smlouvy uvedeno, že jakékoliv práce navíc, změna předmětu Smlouvy, termínu nebo ceny musí být sjednány písemnou formou, tj. dodatkem ke smlouvě o dílo. Pokud se týká podstatného obsahu smlouvy o dílo, tento je uveden v bodu 5. odůvodnění rozsudku okresního soudu. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo se účastníci řízení dohodli na doplnění Smlouvy tak, že tato byla rozšířena o provedení přesunu Anonymizováno a Anonymizováno, kdy byla změněna odměna za provedené práce, stejně tak došlo k posunutí lhůt pro provedení jednotlivých prací s tím, že ostatní ujednání Smlouvy zůstávají nezměněna. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o dílo se účastníci dohodli na doplnění Smlouvy tak, že tato byla rozšířena o provedení dalších prací. Zároveň byla změněna odměna za provedené práce, stejně tak došlo k posunutí lhůt pro provedení jednotlivých prací. Hodnota celého díla byla dodatkem č. 2 stanovena na 1.656.000 Kč bez DPH. Pokud se týká částky 480.975 Kč, ta byla vyúčtována daňovým dokladem VS var. symbol, byla vyúčtována projektová dokumentace pro realizaci stavby pod názvem právnická osoba adresa Částce 102.366 Kč odpovídá Objednávka č. Anonymizováno, kdy žalovaná objednala u žalobkyně práce označené jako projektová dokumentace pro provedení stavby (DPS) na akci „OC právnická osoba adresa“, a to stavební část – Anonymizováno právnická osoba a ocelové konstrukce a statika v celkové ceně 84.600 Kč bez DPH s termínem dodání 27. 2. 2014. Tímto datem je také opatřena listina podpisem žalované s datem 27. 2. 2014. Provedené vyúčtování těchto prací nebylo žalovanou zpochybňováno, když tato částka byla vyúčtována daňovým dokladem s variabilním symbolem číslo hodnota. Okresní soud učinil zjištění z předávacích protokolů, jak je uvedeno v bodu 13. až 20. rozsudku. Dále odvolací soud odkazuje na zjištění, jak je učinil okresní soud ze znaleckého posudku č. Anonymizováno (bod 33. a 34. rozsudku), a stejně tak odkazuje na zjištění učiněná z kontrolního dne č. 45 (bod 22. rozsudku). Dle závěrů znaleckého ústavu bylo již ve fázi DSP, jakožto výslovně jmenovaného podkladu dle Smlouvy zjevné, že projektová dokumentace ocelových konstrukcí bude provedena v režii samotného dodavatele konstrukce, kdy zároveň dle zápisu z kontrolního dne č. 45 je zřejmé, že dodavatel Anonymizováno bude vybrán 24. 7. 2013. Znalecký ústav uzavřel, že žalovaná žalobkyni neposkytla řádně a včas podklady pro projektovou dokumentaci pro provedení stavby pro část Anonymizováno, neboť Anonymizováno byla vybrána až dne 24. 7. 2013. Žalobkyně tak nemohla dle Smlouvy řádně a včas vypracovat projektovou dokumentaci týkající se II. etapy díla do termínu 15. 8. 2013. Tyto závěry u jednání stvrdili zaměstnanci znaleckého ústavu, kteří se podíleli na vypracování znaleckého posudku. Ti také doplnili, že přímo ve Smlouvě je uvedeno, že konstrukce není její součástí a obě smluvní strany měly jasně nadefinováno, že taková konstrukce pro Anonymizováno bude vyhotovována jiným způsobem, mimo rozsah Smlouvy. Rovněž uvedli, že dokud není staticky ověřeno, že konstrukce odpovídají, nelze odevzdat bezvadnou dokumentaci. Zároveň také ve Smlouvě bylo dle znaleckého ústavu jasně uvedeno, co je předmětem díla, jaké podklady jsou k dispozici pro zpracování. Ve Smlouvě je také jednoznačně napsáno, že nějaká část projektové dokumentace není předmětem díla. Listinou označenou jako Příloha č. 1 zhotovitel výslovně zaručuje, že užitná plocha předmětu Smlouvy propočítaná dle technické normy platné ve Spolkové republice Německo, bude minimálně 12.876,45 m2. Žalovaná zaslala žalobkyni dopis – odstoupení od části Smlouvy o dílo z důvodu, že I. etapa měla být ze strany žalobkyně dokončena a předána do 20. 3. 2013 a II. etapa do 15. 8. 2013, k čemuž nedošlo, z toho důvodu odstupuje od Smlouvy a trvá na řádném dokončení a předání části díla, a to kompletní dokumentace pro realizaci stavby I. etapy.

15. Žalovaná fakturou č. Anonymizováno vyúčtovala žalobkyni 1.200.000 Kč představující smluvní pokutu za prodlení v rozsahu 6 týdnů s dokončením projektové dokumentace II. etapy díla dle Smlouvy. Žalovaná vyzvala žalobkyni v listině označené jako Výzva k úhradě smluvní pokuty k zaplacení částek 1.200.000 a právnická osoba.000 Kč z důvodu, že I. etapa díla ve smlouvě měla být předána do 27. 2. 2013, II. etapa do 15. 8. 2013 a III. etapa do 1. 2. 2014, přičemž k předání I. etapy nedošlo včas, tudíž žalovaná požaduje smluvní pokutu za dobu od 20. 3. 2013 do 2. 5. 2013 za 6 týdnů prodlení, tj. 1.200.000 Kč a za prodlení s předáním II. etapy za 10 týdnů prodlení, a to od 25. 12. 2013 do 8. 3. 2014 požaduje právnická osoba.000 Kč. Tato výzva je ze dne 13. 12. 2022.

16. Dle názoru odvolacího soudu okresní soud zcela správně vyhodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 odst. 1 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti a zcela logicky a dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, jak je uvedeno v bodu 44. rozsudku. Správně také vyhodnotil věrohodnost svědků, coby zaměstnanců žalované, když pouhá skutečnost, že tito svědkové byli zaměstnanci účastníka řízení, samo o sobě nemůže bez dalšího vést k závěru o nevěrohodnosti takového svědka (např. NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3838/2019).

17. Pokud se týká právního hodnocení věci, okresní soud správně nárok žalobkyně na zaplacení částky 480.975 Kč posuzoval s ohledem na přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle zákona č. 513/91 Sb., obch. zákoník, a to konkrétně § 536 a násl., jako nárok z titulu smlouvy o dílo, nárok žalobkyně na zaplacení částky 102.366 Kč, který vznikl na základě Objednávky ze dne 27. 2. 2014 okresní soud správně hodnotil jako smlouvu o dílo dle ust. § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

18. Pokud se týká částky 480.975 Kč, která byla vyúčtována za II. etapu díla, okresní soud správně dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl na tuto částku nárok, když prokázala jednotlivými předávacími protokoly a fakturou, že takové práce byly provedeny (předávací protokoly bod 17. až 20. rozsudku). Pokud se týká výše této částky, okresní soud správně pro oprávněnost vyúčtování této částky vyšel z hlediska poměru užitné plochy, když ze Smlouvy o dílo nevyplývá, jakou částku si sjednaly strany za splnění jednotlivých etap, cena byla stanovena za celé dílo, přičemž zároveň bylo sjednáno, že splatnost faktur je 30 dnů od předání díla jednotlivých etap. jméno FO tak zřejmé, že smlouva o dílo v článku VI. počítala s postupnou splatností ceny dle jednotlivých etap a hledisko užitné plochy odpovídá tomu, jak bylo účtováno.

19. Ohledně správnosti vyúčtování a nároku na zaplacení částky 480.975 Kč je podstatné, z jakého důvodu došlo k odstoupení od Smlouvy ze strany žalované a zda se vypořádání provede podle ust. § 544 odst. 1 nebo odst. 2 obch. zákoníku. Toto ustanovení řeší vypořádání smluvních stran při zániku závazku provést dílo.

20. Dle ust. § 548 odst. 1 obch. zákoníku je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Dle odst. 2 odstoupil-li zhotovitel od smlouvy pro prodlení objednatele a nespočívá-li překážka pro splnění povinnosti objednatele v okolnostech vylučujících odpovědnost (§ 374), náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy. Od této ceny se však odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu.

21. Dle § 544 odst. 2 obch. zákoníku, zanikl-li závazek v případech uvedených v odst. 1 z důvodu, za nějž odpovídá objednatel, může zhotovitel požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřil a jež se zpracováním staly součástí zhotovované věci, pokud cena těchto věcí není zahrnuta v nároku zhotovitele podle § 548 odst. 2.

22. Jak se uvádí v komentáři k ust. § 544, pro případ, že závazek zanikl z důvodu, že za něj odpovídá objednatel, zákon poněkud nelogicky přiznává zhotoviteli pouze právo na náhradu materiálu, který se stal součástí zhotovované věci. To neplatí v případech, kdy zhotovitel odstoupil od smlouvy pro prodlení, za které objednatel odpovídá. Pro tyto případy stanoví obchodní zákoník právo zhotovitele na zaplacení ceny díla po odečtení toho, co ušetřil neprovedením díla v celém rozsahu (§ 548 odst. 2). Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5330/2017, odkazuje-li § 544 odst. 2 in fine na § 548 odst. 2 obch. zákoníku, je třeba tento odkaz vyložit tak, že neodkazuje na samotný upravený nárok, vázaný výslovně toliko na odstoupení zhotovitele od smlouvy pro prodlení objednatele, nýbrž na způsob vypořádání tam upravený. Jinak řečeno, již zmíněný odkaz na § 548 odst. 2 obch. zákoníku se týká způsobu vypořádání (rozsahu úhrady) a není tedy vázán na předpoklad odstoupení od smlouvy. Za podmínek stanovených v § 544 odst. 2 obch. zákoníku náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy s tím, že od této se odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu.

23. Okresní soud tak při stanovení ceny za dílo, na kterou má žalobkyně nárok, vyšel z tohoto rozhodnutí a uvedl, že má žalobkyně nárok na cenu díla dle Smlouvy s tím, že od této ceny se odečte to, co se ušetřilo neprovedením díla v plném rozsahu. Žalobkyně přitom prokázala, že pro žalovaného provedla část díla za 480.975 Kč, což se podává i z jednotlivých stranami podepsaných předávacích protokolů, faktury a rovněž z toho, že došlo k předání samotné stavby, jíž se zpracování projektové dokumentace týkalo.

24. K námitce žalované, že pokud došlo k odstoupení od Smlouvy z důvodu prodlení na straně žalobkyně, nemůže se žalobkyně domáhat zaplacení ceny díla, okresní soud na základě závěrů znaleckého posudku dovodil, že to nebyla žalobkyně, která se dostala do prodlení s plněním II. etapy. Okresní soud správně dovozuje, že k odstoupení od Smlouvy ze strany žalované došlo následně k nemožnosti plnění ze strany žalobkyně, a tedy ve smyslu ust. § 544 odst. 2 zanikly-li závazky z důvodu, za nějž odpovídá objednatel (tím, že odstoupil od Smlouvy, aniž by pro to byly důvody), pak se žalobkyně mohla domáhat úhrady ceny, a to ve výši, jak ji stanovil okresní soud tak, že náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě Smlouvy a od této se odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu. Navíc smlouva o dílo v článku VI. upravovala splatnost faktur do 30 dnů od předání díla dle jednotlivých etap a faktura byla vystavena ještě před odstoupením žalované od Smlouvy. U obchodních závazků při odstoupení od smlouvy dochází ke zrušení závazku ex nunc, nikoliv ex tunc, jak to je dle ustanovení občanského zákoníku.

25. Pokud se týká započtení, okresní soud nesprávně vycházel z ustanovení § 1987 odst. 2 o. z.

26. Pro způsobilost pohledávek ze smluv k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený závazkový poměr, z něhož pohledávka vznikla (NS ČR sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017). Pro způsobilost pohledávek k započtení řídících se různými právními úpravami (jedna pohledávka právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013 a druhá pohledávka právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014), je vždy rozhodná právní úprava týkající se dané pohledávky. Žalovaná uplatňuje k zápočtu smluvní pokutu a rovněž ohledně ní platí, že pro podřízení smluvní pokuty příslušnému právnímu režimu je významný nikoliv okamžik, kdy porušením smluvní povinnosti vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, nýbrž to, jakou právní úpravou se řídí závazkový právní poměr založený smlouvou, v níž byla smluvní pokuta sjednána. Smluvní pokuta byla sjednána smlouvou o dílo, uzavřenou dne 23. 1. 2013, a tedy pro způsobilost pohledávky k započtení je rozhodná právní úprava obchodního zákoníku, nikoliv zákona č. 89/2012 Sb. Jak pohledávka ve výši 480.975 Kč, tak pohledávka ze smluvní pokuty jsou vzájemnými pohledávkami ze Smlouvy uzavřené za účinnosti předchozí právní úpravy. Totéž ovšem musí platit i pro pohledávku nárokovanou žalobkyní dle Objednávky, kdy započítávaná pohledávka (smluvní pokuta) vznikla za účinnosti předchozí právní úpravy.

27. Zápočet se tak bude řídit ustanovením obchodního zákoníku.

28. Okresní soud se správně zabýval tím, zda vůbec vznikl žalované nárok na smluvní pokutu, kterou uplatnil k zápočtu. Smluvní pokuta byla sjednána v případě nedodržení termínů dle článku V. Smlouvy ve výši 200.000 Kč za každý započatý týden prodlení. Okresní soud pak správně vyložil že termín předložení je shodný s termínem faktické předání díla, a pokud k předání nedošlo včas, je žalobkyně v prodlení a žalované náleží smluvní pokuta ve výši 200.000 Kč za každý započatý týden prodlení. V této souvislosti se okresní soud zabýval otázkou promlčení této smluvní pokuty, přičemž splatnost smluvní pokuty nastává vždy následující den po jednotlivých týdnech prodlení, a to za dobu od 20. 3. 2013 do 2. 5. 2013. Okresní soud správně dovodil, že od tohoto dne započala běžet promlčecí lhůta. Obě pohledávky účastníků řízení byly k započtení způsobilé 19. 4. 2014, k promlčení dojít nemohlo rovněž s ohledem na ust. § 388 odst. 2 písm. a) obch. zákoníku. Promlčecí doba tak začíná běžet vždy dnem, za který věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu dle § 393 odst. 1, § 387 odst. 1 a § 397 obch. zákoníku, přičemž ust. § 393 odst. 1 obch. zákoníku se vztahuje především na právo odstoupit od Smlouvy a na právo na smluvní pokutu a toto ustanovení nespojuje počátek běhu promlčecí doby s dobou splatnosti, ale s dnem porušení povinnosti.

29. Pokud se týká náležitostí zápočtu ze strany žalované, toto je nutno hodnotit ve smyslu ust. § 358 a násl. obch. zákoníku. Kdo se domáhá započtení, musí prokázat existenci kompenzačního projevu. Musí být tedy prokázána pohledávka, kterou žalovaná uplatnila k zápočtu a ta se musí dostat do dispozice druhé strany. Aby mohlo být započtení vzájemných pohledávek provedeno řádně, je nutné započítávané pohledávky dostatečně určitě identifikovat, aby bylo zřejmé, které pohledávky a do jaké výše provedeným započtením zanikají (NS ČR sp. zn. 32 Odo 1498/2006). Odvolací soud má za to, že zápočet ze strany žalované není určitý, když žalovaná započítává vůči pohledávce žalobkyně ve výši 583.341 Kč vyšší částku, a to celkem 3.200.000 Kč. V daném případě není zřejmé, v jaké výši zaniká pohledávka žalované ohledně jednotlivě započítávaných částek, a zejména pak ohledně doby, za kterou si žalovaná smluvní pokutu započítává. Pro neurčitost zápočtu ze strany žalované nedošlo k zániku žalobkyní žalobou uplatněné pohledávky. S ohledem na tento závěr odvolacího soudu bylo pak nadbytečné zabývat se opodstatněností pohledávky určené k zápočtu a stejně tak námitkami žalobkyně v tomto směru.

30. Ohledně vzájemné žaloby žalované na zaplacení částky 1.200.000 Kč jako smluvní pokuty za opožděné předání části díla za II. etapu oproti sjednaným termínům, tj. konkrétně termínu 15. 8. 2013, zde okresní soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku a správně dovodil, že pozdní předání II. etapy díla nebylo způsobeno žalobkyní, ale žalovanou, a to absencí dílčí projektové dokumentace týkající se Skleníku. Okresní soud správně dovodil, že žalobkyně II. etapu nemohla zpracovat v důsledku chybějící dílčí projektové dokumentace týkající se Skleníku. Podklady, které měl znalecký ústav, byly dostatečné pro zodpovězení otázek soudu, přičemž relevantní bylo posouzení objektivní situace, jak správně dovozuje okresní soud v bodu 58. odůvodnění rozsudku. V rozhodné době, kdy žalobkyně měla etapu II. díla zpracovat, projektovou dokumentaci stran Skleníku k dispozici neměla, v té době teprve probíhal výběr dodavatele takové části díla. Jak uvedl okresní soud, jeho závěr nevyplývá pouze ze závěrů znaleckého posudku, je podložen i jinými důkazy, především výslechem svědka jméno FO, jméno FO či zápisem z kontrolního dne č.

45. Okresní soud se rovněž zcela správně vypořádal s námitkou žalované ohledně součinnosti žalobkyně dle ust. § 370 obch. zákoníku. Za situace, kdy probíhal výběr subdodavatele na projektovou dokumentaci ohledně Anonymizováno, což je zřejmé ze zápisu z kontrolního dne č. 45, a kdy teprve k datu 24. 7. 2013 má být vybrán dodavatel Anonymizováno, pak není na místě se nad absencí výzvy ke spolupráci pozastavovat. Vzhledem k tomu, že s II. etapou se žalobkyně nedostala do prodlení, nemohl tak žalované vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty za opožděné plnění této etapy, jak ho požaduje vzájemnou žalobou. Jedná se přitom o nárok na smluvní pokutu dle článku VII. Smlouvy za 6 týdnů prodlení s etapou II. Z toho důvodu okresní soud správně vzájemnou žalobu žalované zamítl v odstavci II. výroku.

31. Nelze pominout rovněž, že dodatkem č. 1 a dodatkem č. 2 ke Smlouvě došlo k posunu lhůt pro provedení jednotlivých prací.

32. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku změněn tak, že žalobkyni byla přiznána částka 583.341 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím za dobu od 15. 2. 2014 z částky 480.975 Kč a z částky 102.366 Kč od 19. 4. 2014, kdy od těchto dat byla žalovaná v prodlení se zaplacením těchto částek (§ 220 odst. 1 o. s. ř).

33. V odstavci II. výroku byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

34. V souladu s ust. § 244 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

35. Žalobkyně byla úspěšná jak stran své žaloby, tak stran vzájemné žaloby a náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

36. Za řízení o žalobě náleží zástupci žalobkyně odměna za 19 úkonů právní služby po 10.660 Kč, tj. 202.540 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, sepis odvolání ze dne 7. 2. 2019, účast u ústního jednání konaného dne 8. 3. 2017, 23. 8. 2017 (účast u dožádaného soudu), 7. 2. 2018, 5. 12. 2018, 4. 6. 2019 v rozsahu 2 úkonů právní služby, 9. 11. 2022 v rozsahu 2 úkonů právní služby, 3. 5. 2023 v rozsahu 2 úkonů právní služby, 2. 8. 2023 a 17. 4. 2024, dále za vyjádření ze dne 18. 5. 2016, 18. 1. 2023, 16. 7. 2023 a 25. 9. 2023.

37. Za řízení o vzájemné žalobě náleží zástupci žalobkyně odměna za 17 úkonů právní služby po 13.100 Kč, tj. 222.700 Kč, a to za účast na jednáních shodně jako v řízení o žalobě, tj. 12 úkonů právní služby po 13.100 Kč, dále 4 úkony právní služby za písemná vyjádření shodně jako v řízení o žalobě a za podané odvolání dne 7. 2. 2019.

38. Jak v řízení o žalobě, tak o vzájemné žalobě, náleží zástupci žalobkyně celkem 19 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 5.700 Kč, náhrada za ztrátu času, tj. 9.000 Kč, dále za vzájemnou žalobu za zaplacenou zálohu na znalečné ve výši 15.000 Kč a náhrada za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 29.168 Kč a za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 29.168 Kč.

39. Celkem tak činí odměna advokáta žalobkyně za žalobu a za vzájemnou žalobu částku ve výši 222.700 Kč + 202.540 Kč, tj. 425.240 Kč, 19 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 5.700 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 9.000 Kč, tj. celkem 439.940 Kč. Z této částky jí náleží 21% DPH, tj. 92.387,40 Kč. Spolu se zaplacenou zálohou na znalečné ve výši 15.000 Kč a soudními poplatky v celkové výši 58.336 Kč činí celkem náklady řízení před soudem I. stupně 605.663,40 Kč.

40. V odvolacím řízení byla rovněž žalobkyně zcela úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 o. s. ř.

41. Celkem tak zástupci žalobkyně náleží odměna za řízení o žalobě za 2 úkony právní služby po 10.660 Kč, tj. 21.320 Kč, a to za podané odvolání a účast u odvolacího jednání dne 18. 3. 2025.

42. Za řízení o vzájemné žalobě náleží zástupci žalobkyně odměna za 2 úkony právní služby po 13.100 Kč, tj. 26.200 Kč, a to za vyjádření k odvolání o vzájemné žalobě a za účast u odvolacího jednání dne 18. 3. 2025.

43. Za obě tato řízení pak náleží 1 režijní paušál po 300 Kč a 1 režijní paušál po 450 Kč, tj. celkem 48.270 Kč a z této částky náleží 21% DPH, tj. 10.136,70 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení 58.406,70 Kč.

44. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za podání ze dne 27. 4. 2018, když se jednalo toliko o důkazní návrh, a za podání dne 2. 9. 2019, kdy se jednalo o návrh otázek pro znalecký ústav, na kterých žalobkyně později netrvala, a dále za podání z 16. 7. 2023, když šlo pouze o vyjádření k výslechu znaleckého ústavu. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.