8 CO 22/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o 23.964 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 12. 10. 2022, č. j. 106 C 215/2022-70,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II. a IV. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 8.200 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla co do částky 15.764 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9.341,48 Kč od 18. 3. 2022 do 27. 5. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 1.141,48 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 9.341,48 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 586,08 Kč, zamítnuta. Řízení bylo co do úroku ve výši 44,25 % ročně z částky 9.341,48 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení zastaveno. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to odstavců II. a IV. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že proces zkoumání úvěruschopnosti je třeba v každém konkrétním případě posuzovat individuálně. Žalobkyně je toho názoru, že soud I. stupně v tomto případě nedostatečně zohlednil okolnosti konkrétního případu, který danou situaci doprovázel. V daném případě byla datum uzavřena smlouva o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně, kdy celková půjčená částka byla ve výši 10.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala uhradit v rámci 52 týdenních splátek. Jedná se tedy zcela jistě o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů pod zákonným dokladem ČNB. Před poskytnutím úvěru byla s vázaným zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně sepsána žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta. Vázaný zástupce měl oprávnění zprostředkovat spotřebitelský úvěr, jak žalobkyně doložila v rámci řízení před soudem I. stupně. Vázaný zástupce pak ověřil příjmy a výdaje žalované, a to prostřednictvím potvrzení o příjmu z 15. 1. 2020, dále byly ověřeny zdroje těchto příjmů, tedy, že žalovaná je zaměstnána u pana titul jméno příjmení Okresní soud věc nesprávně právně posoudil, když nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty při rozhodování ve skutkově i právně shodných věcech ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 3236/2018 ze dne 9. 4. 2019. Jedná se v daném případě o shodnou skutečnost, že daný úvěr poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, jednalo se o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, byla vyplněna totožná zákaznická karta, byly tvrzeny naprosto obdobné skutečnosti, tedy byly doloženy výplatní pásky, resp. potvrzení o příjmu, a dále byl doložen a ověřen zdroj příjmů žalovaného. Dále byla provedena lustrace v rámci insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kdy v rámci obou lustrací nebyly nalezeny žádné aktivní insolvenční nebo exekuční řízení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích II. a IV. výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu, na základě níž jí poskytla v hotovosti zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se zavázala žalovaná uhradit spolu s poplatkem, úroky a administrativním poplatkem v celkové výši 19.554 Kč v 52 týdenních splátkách po 327 Kč. Žalovaná celkem uhradila 1.800 Kč. Při uzavření smlouvy jednala žalovaná s obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně panem jméno příjmení, který s ní sepisoval smlouvu i zapisoval údaje do zákaznické karty. Vycházelo se přitom z příjmů žalované ve výši 13.680 Kč měsíčně, které byly doloženy jednak pracovní smlouvou na dobu určitou, a jednak potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů. Dále soud vyšel z příjmů, které tvrdila žalovaná v zákaznické kartě ve výši 19.200 Kč, které však nebyly ověřeny, a dále z výdajů, které byly uváděny žalovanou ve výši 8.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných částek, dosud však ničeho nezaplatila.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak odvolací soud má za to, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust § 2390 o. z., která podle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podléhá režimu zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Dále se okresní soud správně zabýval tím, zda před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty, ani z výpovědi svědka příjmení nebylo prokázáno, že by kromě příjmů žalované a pracovní smlouvy, které byly žalovanou doloženy, byly ověřeny další příjmy žalované tvrzené v zákaznické kartě ve výši 19.200 Kč. Pokud by tomu tak bylo, byly by tyto údaje uvedeny v zákaznické kartě. Kromě toho podle ust. § 78 odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud se týká výdajů, tak sám zprostředkovatel - svědek uvedl, že vycházel toliko z údajů, které mu sdělila žalovaná, aniž by si je ověřil. Pokud žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně prováděla lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v BRKI, v NRKI apod., tak tato tvrzení před poučení okresního soudu neprokázala. I když se v daném případě jednalo o zápůjčku s nízkou nominální hodnotou, pak v tomto konkrétním případě se právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zabývala úvěruschopností žalované před poskytnutím zápůjčky, tak jak okresní soud správně uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a proto byla smlouva uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou neplatná podle ust. § 580 odst. 1 o. z. V tomto směru lze odkázat na již konstantní judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 a rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C -679/2018.

8. Soud I. stupně tedy postupoval správně, když zavázal žalovanou uhradit žalobkyni rozdíl mezi tím, co jí bylo poskytnuto a mezi tím, co skutečně uhradila, a to v souladu s ust. 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., včetně úrokového příslušenství.

9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích II. a IV. výroku, jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalované prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.