8 CO 223/2019

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 3. 2019, č. j. 14 C 78/2017-226,

I. Návrh na přerušení řízení podle ust. § 110 o. s. ř. se zamítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.

III. V odstavci III. výroku se rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady úroků z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítnuta. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to do odstavců II. a III. výroku a domáhala se zrušení rozsudku okresního soudu v této části a vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že mimo jiné uplatnila v návrhu zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum], když vyšla z toho, že peněžní prostředky poskytnuté na základě neplatné, resp. nicotné smlouvy o zápůjčce z [datum] představují bezdůvodné obohacení, k jehož vydání byl žalovaný vyzván dopisem z [datum], v němž mu byla poskytnuta lhůta do [datum], takže od [datum] byl žalovaný v prodlení. Okresní soud vycházel z toho, že bylo v řízení nesporným, že částka [částka] byla žalovanému poskytnuta, přičemž jelikož je smlouva o zápůjčce reálným kontraktem, došlo k jejímu uzavření, ať již bylo pohnutkou pro její uzavření cokoliv (bod 42. napadeného rozsudku). Žalobkyně v odvolání uvedla, že vznik smlouvy o zápůjčce nezahrnuje pouze poskytnutí peněžních prostředků (reálný prvek), ale právě i konsensus ohledně obsahu smlouvy. Jinak řečeno následně poskytnutí peněžních prostředků na základě nicotné, případně neplatné smlouvy o zápůjčce nemůže zhojit vady zakládající tuto nicotnost, případně neplatnost a založit platné právní jednání. Okresní soud tak neúplně zjistil skutkový stav věci, poněvadž neprovedl řadu žalobkyní navržených důkazů právě k tvrzení skutečností zakládajících nicotnost právního jednání, případně neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a svůj postup nikterak nezdůvodnil.

3. Žalovaný podal odvolání proti rozsudku okresního soudu, a to do odstavců I. a III. výroku a navrhoval zrušit rozsudek v této části a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaný uvedl, že okresní soud nevzal v úvahu veškeré důkazy a provedené svědecké výpovědi, které provedl k tomu, aby prokázal řádně skutkový stav věci a s ohledem na promlčení se již nezabýval dalšími náležitostmi kompenzačního projevu žalovaného, kdy žalobě bylo vyhověno z důvodu nezpůsobilosti započítávané pohledávky. Žalovaný poukazoval zejména na výpověď svědka, tehdejšího jednatele společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že společnost uznává výši úroků k půjčkám u všech tří společníků, tyto uváděla v účetních závěrkách, existovaly dohody, jimiž se prodlužovala splatnost jednotlivých úroků společníkům. Svědek [příjmení] zároveň uvedl, že veškeré doklady má k dispozici žalobkyně, rovněž při jednání u okresního soudu uvedl, že žalobkyně měla tyto doklady předložit, zejména dohody, které byly uzavírány mezi společníky a společností ohledně prodloužení splatnosti těchto úroků z půjček, neboť takto o nich společnost dále účtovala a byly uváděny v účetních závěrkách. Žalovaný předložil účetní uzávěrky za rok 2007, 2012 a 2013, kde v rozvaze jsou uvedeny jednak dlouhodobé závazky, tedy půjčky a dále potom úroky, které společníci měli vůči společnosti. Vzhledem k tomu, že tyto účetní uzávěrky byly předkládány všem třem společníkům při jednání valných hromad, kde odsouhlasili hospodářský výsledek, rozdělení zisku a daňová přiznání, vždy zde byla dohoda mezi společníky v tom smyslu, že splatnost těchto úroků, zejména vzhledem k nedostatku finančních prostředků ve společnosti, se prodlužuje na další období jednoho roku. Toto by bylo možné zjistit ze zápisů valných hromad, případně porad společníků, které však žalovaný nemá k dispozici a žádal, aby je žalobkyně soudu předložila. Pokud by byly pohledávky promlčeny, musely by být vyjmuty z účetní uzávěrky a nebylo by nutné o nich ani dále účtovat. Okresní soud považoval za vyřešenou otázku promlčení, proto se již nezabýval náležitostmi a dalšími argumenty žalovaného, zejména otázkou zjevného zneužití práva ze strany žalobkyně a další argumenty, které soud již dále nepřezkoumával. Z tohoto důvodu je rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný. Žalovaný také nesouhlasil s nákladovým výrokem, poněvadž žalobkyně nebyla v řízení zcela úspěšná, proto jí měly být náklady řízení přiznány pouze v poměrné části. Žalovaná dále namítala, že o předmětné věci bylo rozhodnuto věcně nepříslušným soudem, když o daném sporu měl rozhodnout krajský soud, a to podle ust. § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř.

4. Zástupci účastníků řízení navrhli shodně přerušení řízení podle ust. § 110 o. s. ř., odvolací soud však návrh na přerušení řízení podle tohoto ustanovení zamítl, poněvadž odporuje účelu řízení, když faktickým důvodem pro přerušení řízení bylo vyčkání rozhodnutí o dovolání, které žalobkyně podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci 2 Cm 349/2020.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ani jednoho z účastníků řízení není důvodné.

6. Pokud se týká námitky věcné nepříslušnosti, pak z obsahu předloženého spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že okresní soud předložil věc Vrchnímu soudu v Olomouci s tím, že má za to, že není k projednání věci věcně příslušný ve smyslu ust. § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2017, č. j. NCP 105/2017-128 bylo rozhodnuto tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 78/2017, je příslušný okresní soud. Tímto rozhodnutím pak byl okresní soud vázán.

7. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky v částce [částka], kdy žalovaný se zavázal částku s úrokovým navýšením ve výši 2,8 % p.a. vrátit do 2 let od jejího poskytnutí, to je do [datum]. Žalovaný pak na dlužnou částku ve výši [částka] započetl dopisem ze dne [datum] za prvé svou pohledávku proti žalobkyni v částce [částka] ze smlouvy o zápůjčce poskytnuté žalobkyni dne [datum], za druhé svou pohledávku proti žalobkyni v částce [částka] jako jistinu ze smlouvy o zřízení zástavního práva k zaknihovaným cenným papírům a za třetí svou pohledávku proti žalobkyni v částce [částka] jako kapitalizované úroky za období let 1995 [číslo]. V tomto prohlášení žalovaný uvedl, že nesplacená výše dlužné částky ke dni [datum] činila [částka] a tuto částku žalovaný zaplatil žalobkyni dne [datum]. Pokud se jedná o částku, která je předmětem žaloby, na kterou žalovaný započetl úroky z půjčky, bylo zjištěno, že půjčená částka uvedená v písemné smlouvě ve výši [částka] neodpovídá skutečně poskytnuté půjčce. Splatnost půjčky byla prodloužena naposledy dodatkem [číslo] do [datum] s tím, že od [datum] nebyla půjčka úročená.

8. Odvolací soud pak doplnil dokazování obsahem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, č. j. 49 Cm 42/2016-390, z něhož zjistil, že tímto rozsudkem zamítl žalobu žalobkyně - [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] o povinnosti žalovaného vydat (převést) žalobkyni [číslo] [anonymizováno 9 slov] [částka] [anonymizováno] [právnická osoba], a. s. a zaplatit částku [částka] a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. V tomto rozsudku pak Městský soud v Praze učinil závěr, že žalovaný nabyl [anonymizováno] od žalobkyně na základě smlouvy o úplatném převodu z [datum] a dospěl k závěru, že tato smlouva není zdánlivá, jelikož byť obsahuje nepřesnosti, je z ní jednoznačně patrný úmysl řádně označených stran převést specifikované [anonymizováno] za danou cenu, není tedy neurčitá či nesrozumitelná. Žalovaný jednoznačně projevil vůli [anonymizováno] nabýt a v řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] nabyl a část [anonymizována dvě slova] zcizil. Při uzavření smlouvy za společnost jednal řádně zvolený jednatel, v řízení toto nebylo nikdy rozporováno. K tvrzení žalobkyně, že jeho dlouhodobou snahou bylo držet co největší [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], pak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by jednatel, jemuž náleží obchodní vedení společnosti včetně správy jejího majetku, obdržel takový pokyn od nejvyššího orgánu, navíc takové pokyny nejsou pro statutární orgán závazné. Nelze tedy tvrdit, že by strany smlouvy neprojevily vážnou vůli k jejímu uzavření. Relativní neplatnost je pojmově vyloučena, neboť veškeré jednání jednatele při uzavření smlouvy se přímo přičítá žalobkyni, důvod absolutní neplatnosti spočívající v porušení zákona a zjevného narušení veřejného pořádku nebyl v řízení tvrzen, ani zjištěn skutkovým stavem, ani prokázán. Smlouvu o provedení [anonymizováno] tedy považoval za platnou. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, č. j. 2 Cmo 349/2020-474 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. V tomto rozsudku vrchní soud uvedl, že závěr soudu I. stupně, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že cílem uzavřené smlouvy bylo účelové vyvedení majetku ([anonymizováno]) ze společnosti žalobkyně a že žalovaný o tomto účelu věděl, lze považovat za správný.

9. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud postupoval správně, když smlouvu o půjčce ze dne [datum] včetně započtení a promlčení posoudil podle dosavadních předpisů v souladu s ust. § 3028 odst. 3 OZ (zákona č. 89/2012 Sb.).

10. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle ust. § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

12. Podle ust. § 358 obchodního zákoníku k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže je pohledávka promlčená, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

13. Pokud se týká smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], tuto okresní soud správně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.

14. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Pohledávka žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] v částce [částka] splatné dne [datum] byla žalovaným uhrazena pouze v částce [částka] tak, že částka [částka] byla uhrazena zápočtem ze dne [datum] a částka [částka] byla zaplacena dne [datum]. Pokud se týká částky [částka], pak tuto částku žalovaný započetl dopisem ze dne [datum], když v tomto dopise je mimo jiné uvedeno, že započítává nevyplacený úrok z let 1995 [číslo] ve výši [částka]. Z tohoto právního jednání však není patrné, o jaký konkrétní úrok se jedná, zda a z jaké částky, není zde také uvedeno za jakou dobu a v jaké výši byl úrok započten. Není zde ani odkaz např. na smlouvu, které se má zápočet týkat. Nelze také přehlédnout tu skutečnost, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, že ve smlouvě o půjčce ze dne [datum] je uvedeno, že byla zapůjčena částka [částka], což neodpovídá reálně poskytnuté půjčce. Započtení je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek dlužníka a věřitele. Mezi předpoklady započtení patří vzájemnost pohledávek, stejný druh plnění způsobilost pohledávek k započtení a právní úkon směřující k započtení. Z obsahu projevu započtení je třeba, aby druhému účastníku bylo zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení, tj. musí být splněny náležitosti právního úkonu stanovené v § 34 a násl. obč. zák., zejména musí být náležitě identifikovány tak, aby byly dostatečně určité a nezaměnitelné. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 5453/2014, 23 Cdo 1212/2007, 23 Cdo 1363/2009. Právní jednání žalovaného, kterým započetl nevyplacený úrok z let 1995 [číslo] ve výši [částka] považuje odvolací soud jako zápočet neurčitý.

16. Lze tedy shrnout, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne [datum] je platným právním jednáním. Zápůjčka ve výši [částka] byla žalovanému fakticky poskytnuta, když sama žalobkyně připustila, že část závazků zanikl započtením na základě dopisu z [datum]. V řízení bylo prokázáno, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena na základě shodného projevu vůle obou stran, ať již pohnutkou účastníků pro její uzavření bylo cokoli, jak správně dovodil soud I. stupně. Tyto závěry také vyplývají z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 49 Cm 42/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cmo 349/2020.

17. S ohledem na shora uvedené závěry se již odvolací soud nezabýval námitkou promlčení vznesenou žalobkyní.

18. Vzhledem k závěrům odvolacího soudu také není potřeba provádět další důkazy k tvrzení k prodlužování splatnosti zápůjček.

19. Správný je také závěr okresního soudu, že splatnost zápůjčky byla sjednaná na [datum], proto je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky od [datum], a proto má nárok na zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení v souladu s ust. § 1970 OZ za použití ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Soud II. stupně pak postupoval správně, když zamítl žalobu ohledně zákonných úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], poněvadž nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu zápůjčky, nikoli jako nárok z bezdůvodného obohacení.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Pokud se týká náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně, pak žalobkyně měla úspěch toliko částečný, proto jí náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 66,4 % podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud vypočetl náhradu nákladů řízení žalobkyně ve správné výši, proto lze na výpočet i specifikaci náhrady nákladů řízení odkázat. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl rozsudek okresního soudu v odstavci III. výroku změněn v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 66,4 % z částky [částka], tj. částku [částka] Odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyni požadovala celkem částku [částka] včetně úrokového příslušenství ke dni rozhodnutí okresního soudu a přiznána jí byla částka [částka] včetně úrokového příslušenství.

23. Poměr úspěchu a neúspěchu byl stejný v průběhu odvolacího řízení, proto žalobkyni náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 66,4 % v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když tyto náklady sestávají z odměny za 2 úkony právní služby, to je za odvolání proti rozsudku, za účast u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 AT, takže zástupce žalobkyně má nárok na 2 úkony a [částka], dále má nárok na 2 režijní paušály á [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále má nárok na cestovní výdaje z [obec] do [obec] a zpět v částce [částka], což doložil jízdenkami, za ubytování mu náleží částka [částka], což doložil hotelovým účtem, na náhradu za ztrátu času za 20 půlhodin po [částka], tj. [částka], na 21% DPH z těchto částek, tj. [částka] a za zaplacený soudní poplatek z odvolání [částka] Náklady odvolacího řízení činí celkem [částka], 66,4 % z této částky pak činí [částka].