8 Co 23/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 za účasti: vedlejší účastník , IČO IČO sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem advokát sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 938.662,56 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2023, č. j. 21 C 109/2020-513,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I., II. a III. výroku potvrzuje.

II. V odstavci IV. výroku se rozsudek mění tak, že žalobkyni se povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 31.071,20 Kč neukládá.

III. Žalobkyně a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 37.659 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem Kostelní 840, Stříbro.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 938.662,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 847.569,85 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení (odstavec I. výroku), dále rozhodl tak, že žalobkyně a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 58.167 Kč (odstavec III. výroku) a rovněž uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 31.071,20 Kč (odstavec IV. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uváděla, že vzhledem k tomu, že předmětem původního soudního řízení, v němž žalovaný porušil svou povinnost vyplývající mu ze zákona o advokacii, bylo uplatnění nároku na slevu z kupní ceny z titulu odpovědnosti za vady prodané věci, bylo dokazování v řízení před soudem prvního stupně zaměřeno na to, zda manželé , příjmení, coby žalobci v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku byli oprávněni požadovat slevu z kupní ceny a pokud ano, v jaké výši. V této souvislosti měla za to, že pokud jde o existenci skrytých vad (vada č. 4 a 5), které jsou pro posouzení věci podstatné, nebyla provedenými důkazy prokázána jejich existence v době prodeje domu a závěry znalce , znalec, , z nichž okresní soud vycházel, jsou do značné míry založeny na spekulacích a vycházejí z jednostranných tvrzení manželů , příjmení, . Pokud jde o vadu č. 4 (vada komínu), jsou závěry znalce o existenci vady založeny na nedoložení zpráv o pravidelných revizích. Závěr znalce přitom zcela přehlíží skutečnost, že dům byl řádně zkolaudován (což dokládá kolaudační rozhodnutí) a jedním z podkladů bylo také osvědčení o stavu komínů. Oba tyto listinné důkazy byly v řízení provedeny. V případě vady č. 5 (vada podlahového topení) znalec uvádí, že „nelze vyloučit vznik poruchy během užívání (například zvýšení tlaku v topném systému)“. To, zda vada existovala v době prodeje, tak nebylo postaveno najisto. V situaci, kdy soud dospěl k závěru, že manželé , příjmení, měli právo požadovat slevu z kupní ceny, jsou rovněž nesprávná skutková zjištění soudu vztahující se k výši slevy. Sleva ve výši 652.327 Kč, odpovídající nákladům nejdražšího z řešení, která dle vyjádření znalce přicházela do úvahy, neodpovídá požadavku přiměřenosti a není adekvátní rozsahu případného snížení funkčních vlastností domu či možností jeho využití. To zejména v situaci, kdy důsledkem vady je odpojení jedné větve topení, tedy nefunkční podlahové topení v jediné místnosti, a to v koupelně. Dle judikatury Ústavního soudu (viz nález ÚS sp. zn. III. ÚS 3432/15 ze dne 8. 8. 2017) je třeba v případě odstranění vady hledat řešení co nejméně nákladná, avšak přinášející adekvátní výsledek. Způsob odstranění vady, k němuž se přiklonil okresní soud, však požadavku neodpovídá. Tím spíše, že sami kupující vadu označovanou v posudku číslem 5. vyřešili tak, že postiženou větev podlahového vytápění pouze odpojili. Nesprávná skutková zjištění pak vedla okresní soud k nesprávnému právnímu posouzení věci, tj. že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou, a že žalovaný neodpovídá za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie dle § 24 zákona o advokacii. Uplatněný nárok pak zahrnoval rovněž úrok z prodlení a náklady exekuce, která byla proti žalobkyni vedena, kdy v této souvislosti byly soudu předloženy důkazy, které však v důsledku nesprávného právního závěru neprovedl jako nadbytečné. Rovněž pak je nesprávné rozhodnutí okresního soudu ohledně nákladů řízení mezi účastníky, když mělo být užito ust. § 150 o. s. ř. Ve vztahu k nákladům státu pak žalobkyně nemohla být k jejich úhradě zavázána, neboť usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 7. 2020, č. j. 21 C 109/2020100 jí bylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků.

3. Vedlejší účastník a žalovaný se k podanému odvolání vyjádřili shodně tak, že navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Namítali, že ohledně skryté vady č. 4 (týkající se komína), není rozhodně pravdivé odvolací tvrzení žalobkyně, že závěry znalce jsou založeny na “nedoložení zpráv o pravidelných revizích ze strany žalobkyně“. Znalec v posudku a následně i při u jednání soudu řádně vysvětlil, že vada komínu existovala od počátku, tj. od postavení rodinného domu. Při opravě této skryté vady byla navíc novým majitelem domu pořízena fotodokumentace, která je přílohou znaleckého posudku. Pokud se znalec vyjadřoval k “nedoloženým revizním zprávám“, pak k dotazu právní zástupkyně žalobkyně výslovně uvedl, že pokud by mu byly doloženy revizní zprávy, pak by to bylo “na žalobu na revizního technika“, který by se podepsal pod to, že je komín v pořádku. Znalec jednoznačně uvedl, že při revizní prohlídce by muselo být zjištěno, že komín v pořádku není, že jsou tam obrácená hrdla, že není v pořádku zaústění do komína. Pokud se týká vady č. 5 (podlahové topení), pak žalobkyně závěry znalce opět interpretuje zavádějícím způsobem. Minimálně při jednání soudu dne 23. 8. 2023 znalec konstatoval, že lze učinit jednoznačný závěr, že stěny domu nesly známky nasákání vlhkosti a topení tedy muselo kapat již v době, kdy se dům prodával. Pokud se týká otázky výše přiměřené slevy, pak i zde soud dospěl ke správným závěrům, které řádně odůvodnil. Existence podlahového topení v nemovitosti je významným stavebnětechnickým prvkem, který při užívání nemovitosti poskytuje užívací komfort i energetické úspory. Pokud tedy noví majitelé kupovali od žalobkyně rodinný dům, předpokládali funkční podlahové vytápění. Žalobkyně rovněž argumentuje zavádějícím způsobem, když uvádí, že k nefunkčnosti podlahového topení došlo pouze v jediné místnosti, a to v koupelně, ačkoli ve skutečnosti je podlahové topení nefunkční rovněž v části obývacího pokoje. Žalobkyně opakovaně argumentuje tím, že kupující sami vyřešili vadu č. 5 tím, že odpojili jednu z větví podlahového topení a tím měli dosáhnout řešení, které z funkčního hlediska přináší adekvátní výsledek. Žalobkyně ovšem zcela pomíjí, že toto řešení kupující zvolili právě za situace, kdy se jim dostalo finanční kompenzace v podobě slevy z ceny předmětu koupě, tedy kupující obětovali komfort podlahového topení v koupelně a části obývacího pokoje za nižší cenu nemovitosti. Argumentace nálezem Ústavního soudu III. ÚS 3432/15 je pak nepřípadná, když naopak i v této Ústavním soudem posuzované věci bylo za rozhodující skutečnost pro stanovení výše přiměřené slevy považováno kritérium nákladů potřebných pro odstranění zjištěných vad. Okresní soud tedy věc nepochybně správně právně posoudil, pokud si vyřešil předběžnou otázku tak, že výše přiměřené slevy v původním řízení by činila částku 652.327 Kč a tedy, že žalobkyně by (jako žalovaná) v původním řízení bez ohledu na porušení povinnosti advokáta nebyla úspěšná, což znamená, že v nynějším řízení není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokáta a vznikem tvrzené škody. Stejně tak zde není ani příčinná souvislost ve vztahu k nákladům exekuce. Pokud totiž žalobkyně v původním řízení nemohla být úspěšná a byla by jí proto uložena povinnost zaplatit žalobou požadovanou částku s příslušenstvím, pak by k prodlení žalobkyně a vzniku nákladů exekuce došlo v každém případě, nikoli v důsledku porušení povinnosti žalovaným advokátem.

4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tyto zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Pro stručnost na ně proto odvolací soud v celém rozsahu odkazuje. Na základě hodnocení těchto důkazů dospěl okresní soud ke zcela logickým a dostačujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci, které rovněž správně právně posoudil.

6. Platí to zejména ve vztahu k závěrům ohledně zastupování žalobkyně žalovaným v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 109 C 13/2019, a to na základě plné moci ze dne 30. 5. 2019. V uvedeném řízení se manželé , příjmení, domáhali po žalobkyni zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 652.327 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 652.327 Kč od 12. 3. 2019 do zaplacení. To vše s tím, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost předat jim nemovitosti převedené na ně podle kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2018 v ujednaném množství, jakosti a provedení, neboť nemovitosti vykazovaly vady, které vznikly před přechodem nebezpečí škody na ně jako kupující. Mimo jiné se jednalo o vadu označenou jako vada č. 4 (vada komínu), kdy při kontrole spalinových cest bylo zjištěno, že v kouřovodu chybí otvor pro čištění, a zaústění kouřovodu komína je chybně provedeno, v důsledku čehož dochází k úniku spalin do prostoru. Rovněž pak byly chybně osazeny komínové vložky ozuby nahoru a komín nebyl nad střechou dokončen. Dále se rovněž jednalo o vadu označenou jako vada č. 5 (vada podlahového topení), kdy při změření konstrukční vlhkosti konstrukčních vrstev podlah byly zjištěny hodnoty od 4,9 % po 6,5 %, kdy běžná hodnota má činit maximálně 1,8 % konstrukčních vlhkostí. V návaznosti na uvedené bylo po provedení tlakových zkoušek systému podlahového vytápění nemovitosti zjištěno, že daný systém je netěsný a uniká z něj topná voda a tato pak zasahuje do konstrukcí podlah. Manželé , příjmení, v této souvislosti tvrdili a prokazovali, že odstranění vad souvisejících s opravou komínového tělesa a spalinových cest a rovněž s opravou podlahového vytápění a souvisejících stavebních konstrukcí podlah je možno provést právě za částku 652.327 Kč. Okresní soud ve FrýdkuMístku dané žalobě vyhověl a vydal dne 21. 5. 2019 platební rozkaz č. j. 109 C 13/2019–22, přičemž žalovaný podal proti platebnímu rozkazu včas odpor ze dne 31. 5. 2019. Následně soud usnesením ze dne 13. 6. 2019, č. j. 109 C 13/2019-29 vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila ve věci samé k žalobě ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení a toto usnesení doručil soud žalovanému dne 17. 4. 2019 do jeho datové schránky. Poté soud ve věci samé rozhodl dne 6. 8. 2019, č. j. 109 C 13/2019-32 rozsudkem pro uznání, kterým uložil , Jméno zainteresované osoby 0/0, zaplatit žalobcům částku 652.327 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 652.327 Kč od 12. 3. 2019 do zaplacení a na nákladech řízení zaplatit částku 73.418 Kč. Rozsudek pro uznání vydal soud poté, co nastala fikce uznání nároku, neboť na výzvu soudu žalobkyně, zastoupená žalovaným, nijak nereagovala. Žalovaný zastupoval žalobkyni i v odvolacím řízení, poté podal za žalobkyni i dovolání a ústavní stížnost. S opravnými prostředky však žalobkyně neuspěla a vznikla jí povinnost hradit také náklady odvolacího i dovolacího řízení. Dlužnou částku podle exekučního titulu (rozsudku pro uznání) žalobkyně nezaplatila ve lhůtě, a vznikla jí povinnost zaplatit ještě náklady oprávněného podle exekučního příkazu. Celkově tak byla nucena zaplatit částku 938.662,56 Kč.

7. Předmětnou částku, představující škodu, pak žalobkyně požadovala k úhradě po žalovaném, a to nejprve dopisem ze dne 14. 11. 2019 a následně podanou žalobou z titulu odpovědnosti žalovaného za újmu, kterou jí způsobil výkonem advokacie, tj. porušením jeho povinnosti, kdy včasně nepodal vyjádření ve věci a Okresní soud ve Frýdku-Místku ve věci sp. zn. 109 C 13/2019 vydal rozsudek pro uznání.

8. Na daném místě je v prvé řadě nutno souhlasit se závěry okresního soudu, že bylo prokázáno, že žalovaný jako advokát zmeškal lhůtu pro vyjádření se výzvě soudu, což mělo za následek vydání rozsudku pro uznání, kterým byla žalobkyni (jeho klientovi) uložena povinnost k peněžitému plnění a žalovaný tedy porušil povinnosti stanovené mu v ust. § 16 zákona o advokacii, dle kterého je advokát povinen jednat čestně a svědomitě, je povinen využít důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

9. Nicméně zbývalo vyřešit otázku, zda povinnost žalované zaplatit manželům Smelíkovým částku 652.327 Kč s příslušenstvím, náklady řízení a náklady exekuce vznikla v příčinné souvislosti s porušením shora uvedené povinnosti žalovaného, tj., jak uvedl okresní soud, zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž žalobkyni zastupoval, by totiž žalobkyně byla ve sporu úspěšná a nemusela by tak danou pohledávku uspokojit.

10. V této souvislosti je nutno vzít za prokázané, že manželé Smelíkovi vytkli žalobkyni jak vady komínu a vady podlahového topení (tj. vady č. 4 a č. 5) v písemné výzvě ze dne 22. 1. 2019. Učinili tak tedy bez zbytečného odkladu ve smyslu ust. § 2129 odst. 2 o. z., když tyto vady zjistili ze znaleckého posudku , znalec, ze dne 15. 1. 2019.

11. Ze znaleckého posudku , znalec, , jakož i z jeho výslechu u jednání soudu pak vyplynulo, že vada komínu (tj. vada č. 4) je vadou skrytou, která vznikla při výstavbě a projevila se ihned. Při zhoršených povětrnostních podmínkách docházelo ke vnikání kouře do interiéru (spotřebič kouřil, komín měl špatný tah). Kondenzát, případně déšť stékající po stěně komínové vložky vytékal v opačně uložených hrdlech do prostoru mimo průduch a mohlo dojít k projevům zatékání formou map na zdivu. Vady se musely projevovat od prvopočátku, tedy prvních dnů topení. Jedná se o vadu stavby, konkrétně v důsledku technologické nekázně stavebních prací anebo běžného lajdáctví. Tato vada pak nemohla být zřejmá při prohlídce nemovitosti a bylo možno ji odhalit pouze destruktivní činností. Vada jednak snižuje funkčnost i estetické vnímání, a jednak skýtá nebezpečí pro zdraví a životy lidí a zvířat. V této souvislosti je pak nutno odmítnout odvolací námitky žalované, že by snad závěry znalce nebyly dostatečné a byly založeny pouze na nedoložení revizních zpráv, když znalec jednoznačně uvedl, že se jedná o špatnou konstrukci komínu. Vada podlahového topení (tj. vada č. 5) je vadou, která vznikla s největší pravděpodobností již při výstavbě, ale nelze vyloučit vznik poruchy během užívání (například zvýšení tlaku v topném systému). Vada se musela projevit prakticky ihned s prvním použitím podlahového topení. Projevem vady bylo nasávání vody do stěn a vzlínání topné vody nad úroveň podlahy. Jedná se o vadu stavby, konkrétně v důsledku technologické nekázně stavebních prací. Jednalo se rovněž o vadu skrytou, která nebyla zřejmá při prohlídce nemovitosti. Vadu je možno odhalit nedestruktivně. Vada snižuje funkčnost i estetické vnímání interiéru a nedestruktivní „opravou“ (tj. odstavením netěsné větve) snižuje komfort bydlení. Správné vyřešení problému spočívá v rozsáhlém destruktivním provedení konstrukce podlahového vytápění nově. U svého výslechu pak znalec potvrdil, že se jedná o konstrukční vadu a doplnil, že s ohledem na to, že stěny domu nesly známky nasákání vlhkosti, topení muselo kapat již v době, kdy se dům prodával. V tomto směru proto rovněž nemůže obstát odvolací argumentace žalované o možném pozdějším vzniku vady.

12. Uvedené skryté vady snižují hodnotu rodinného domu a částka nutná k uvedení do bezvadného stavu odpovídá částce 652.327,32 Kč s DPH.

13. Lze se pak rovněž ztotožnit i se závěrem okresního soudu, že v daném případě uvedená částka zároveň odpovídá i nároku na přiměřenou slevu z kupní ceny, když takovýto závěr neodporuje judikatuře Nejvyššího soudu. Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy je zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, výše nákladů potřebných k odstranění vad věci a jak vada omezuje či komplikuje užívání věci nebo snižuje životnost věci, případně další okolnosti. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku , znalec, , obě skryté vady podstatným způsobem omezují komfort a užívání nemovitosti (v případě vady komína je tato přímo zdraví ohrožující), a proto okresní soud nepochybil, pokud jako hlavní hledisko pro určení přiměřené slevy z kupní ceny považoval náklady na jejich odstranění.

14. Na základě shora uvedeného je tedy zjevné, že manželé , příjmení, byli v původním řízení oprávněni požadovat slevu z kupní ceny ve smyslu § 2106 o. z. a § 2107 o. z. ve výši 652.327 Kč a žalobkyně by tedy i v případě nevydání rozsudku pro uznání byla povinna zaplatit nárokovanou slevu z kupní ceny včetně příslušenství, nákladů řízení a nákladů exekuce. Je proto rovněž správný závěr okresního soudu, že porušením povinnosti žalovaného v souvislosti s výkonem advokacie žalobkyni žádná škoda nevznikla, tj. že není dána ani příčinná souvislost mezi jednáním (opomenutím) žalovaného a vzniklou škodou ve smyslu § 24 zákona o advokacii.

15. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně nákladového výroku mezi žalobkyní a žalovaným a žalobkyní a vedlejším účastníkem.

16. Pokud snad žalovaná namítala, že ve věci nákladů řízení mělo být z důvodů nedobré finanční situace žalobkyně aplikováno ust. § 150 o. s. ř., je nutno zdůraznit, že je povinností žalobkyně za tímto účelem náležitě tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti, včetně okolností na straně žalobkyně, což se však nestalo. Pouhá skutečnost, že žalobkyně byla osvobozena od placení soudních poplatků není sama o sobě důvodem zvláštního zřetele hodným, pro který byl mělo být ust. § 150 o. s. ř. užito.

17. Pokud se jedná o rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů státu, bylo nutno jeho výrok korigovat, když ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, jen pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na to, že procesně zcela neúspěšná žalobkyně byla v řízení na základě usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 7. 2020, č. j. 21 C 109/2020100 osvobozena od placení soudních poplatků, nemůže být ani zavázána k úhradě nákladů státu.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl plně úspěšný i v této fázi řízení, nicméně práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se vzdal.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem je rovněž odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšný vedlejší účastník má právo na náhradu nákladů právního zastoupení. Náklady odvolacího řízení vedlejšího účastníka pak ve smyslu ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tvoří odměna za 2 úkony právní služby á 12.060 Kč (z tarifní hodnoty sporu 938.662,56 Kč), a to za sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne 10. 7. 2024, tj. celkem 24.120 Kč, dále 2x paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému úkonu á 300 Kč (§ 13 téže vyhlášky), náhrada jízdného na trase , anonymizováno, a zpět ve výši 5.503 Kč (jízda vozidlem , Anonymizováno, při ujetí 758 km, spotřebě 4,3 l motorové nafty na 100 km, vyhláškové ceně 38,70 Kč/l a amortizaci 5,60 Kč na 1 km dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhrada za ztrátu času á 100 Kč za 9 půlhodin strávených cestou v celkové výši 900 Kč a náhrada za 21 % DPH ve výši 6.536 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení představuje částku 37.659 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta vedlejšího účastníka.