8 Co 238/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 249.460,92 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 9. 2025, č. j. 16 C 59/2025-67,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně zaplacení 11,50% úroku z prodlení ročně z částky 157.097,32 Kč za dobu od 29. 10. 2025 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 157.097,32 Kč za dobu od 29. 10. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 157.097,32 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do 28. 10. 2025 a ohledně 3,25% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 29. 10. 2025 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 570,74 Kč, částku 145.594,68 Kč, částku 3.206,18 Kč, částku 573,74 Kč, částku 3.362,61 Kč a částku 3.789,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 92.363,60 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku) a žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 2.495 Kč (odstavec IV. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku, co do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí z částky 570,74 Kč, z částky 145.594,68 Kč, z částky 3.206,18 Kč, z částky 573,74 Kč, z částky 3.362,61 Kč a z částky 3.789,37 Kč rovněž úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení. Namítala, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnuté jistiny až rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale již před podanou žalobou, a to na základě výzev k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nemohl by soud žalobě vyhovět. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli - žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2024, které mu bylo odesláno dne 8. 10. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 22. 10. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Přičemž však břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka.

3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud pro stručnost v celém rozsahu odkazuje, kdy ve shodě s okresním soudem je nutno uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným bylo uzavřeno celkem 8 smluv o úvěru. Jednalo se o smlouvy:a) ze dne 8. 6. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 24 splátkách po 591,67 Kč, celkem tedy částku 12.129,99 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky téhož dne vyplaceny na jeho účet vedený u této banky. Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 9.429,26 Kč.b) ze dne 26. 10. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 220.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 108 splátkách po 2.263,25 Kč, celkem tedy částku 311.170,11 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet č. , č. účtu, vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 74.405,32 Kč.c) ze dne 22. 2. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 30 splátkách po 806,37 Kč, celkem tedy částku 22.769,92 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 16.793,82 Kč.d) ze dne 7. 3. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 24 splátkách po 565,23 Kč, celkem tedy částku 11.925,85 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 9.426,26 Kč.e) ze dne 7. 2. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 30 splátkách po 903,35 Kč, celkem tedy částku 22.678,11 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 16.637,39 Kč.f) ze dne 15. 12. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 40 splátkách po 967,91 Kč, celkem tedy částku 34.302,79 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet č. , č. účtu, vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 26.210,63 Kč.g) ze dne 29. 9. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 30 splátkách po 1.089,28 Kč, celkem tedy částku 34.848,47 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet č. , č. účtu, vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 35.807,55 Kč.h) ze dne 29. 4. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 50.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 40 splátkách po 1.345,33 Kč, celkem tedy částku 59.371,68 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 51.125,17 Kč.Ve všech případech žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, přičemž žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 20.980 Kč, že je na dobu neurčitou zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, a dále měl žalovaný měsíční splátky vůči , právnická osoba, (postupně až do výše 9.885,70 Kč a vůči jiným subjektům ve výši 5.608 Kč. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně odhadla na základě historických dat ČSÚ a z interních a externích zdrojů si zjistila výši měsíčních splátek závazků žalovaného. Dále vycházela z procentuálního podílu na nákladech na bydlení. Pokud jde o příjem žalovaného ze zaměstnání, tento vyplynul z výpisu z bankovního účtu žalovaného, který si soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. opatřil k ověření, zda je žalovaný skutečně majitelem účtu č. , č. účtu, . Pokud jde však o výdaje žalovaného, nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně vůbec zjišťovala, natož ověřovala skutečné výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení a živobytí, a spokojila se pouze s údaji, které uvedl žalovaný. Nadto právní předchůdkyně odhadla v procentech výdaje žalovaného na bydlení, kdy tato procenta jsou navíc v každém jednotlivém případě rozdílná, aniž by zkoumala skutečné výdaje žalovaného.

6. Odvolací soud pak rovněž souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny ve všech případech smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., které současně podléhají právnímu režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když byly uzavřeny mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotných smluv. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedených smluv v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrových smluv ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětných smluv žalobkyně ničeho nenamítala.

7. Za dané situace tak má žalobkyně nárok dle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na vrácení bezdůvodného obohacení, a to pouze ve výši rozdílu skutečně vyčerpaných a vrácených částek.

8. Jak vyplynulo z přehledu čerpání úvěrů, žalobkyně prokázala, že žalovanému její právní předchůdkyně poskytla:1) dne 8. 6. 2022 částku 10.000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 9.429,26 Kč, zbývá mu tak k úhradě částka 570,74 Kč2) dne 26. 10. 2021 částku 220.000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 74.405,32 Kč, zbývá mu tak k úhradě 145.594,68 Kč3) dne 22. 2. 2022 částku 20.000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 16.793,82 Kč, zbývá mu tak k úhradě 3.206,18 Kč4) dne 7. 3. 2022 částku 10.000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 9.426,26 Kč, zbývá mu tak k úhradě 573,74 Kč5) dne 7. 2. 2022 částku 20.000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 16.637,39 Kč, zbývá mu tak k úhradě 3 362,61 Kč6) dne 15. 12. 2021 částku 30.000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 26.210,63 Kč, zbývá mu tak k úhradě 3 789,37 Kč7) dne 29. 9. 2021 částku 30 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 35 807,55 Kč, nezbývá mu k úhradě již ničeho8) dne 29. 4. 2021 částku 50 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 51 125,17 Kč, nezbývá mu tak k úhradě již rovněž ničeho.

9. Pokud žalobkyně v podaném odvolání brojila proti nepřiznání úroků z prodlení z dlužných částek běžících již od 22. 10. 2024, je třeba v prvé řadě zdůraznit, že tímto svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

10. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Pokud se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno splatnost stanovit úvahou soudu, a to do budoucna, neboť žalovaný se nemůže dostat do prodlení, aniž by mohl o splatnosti svého dluhu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ vědět, přičemž tato se ve smyslu uvedené judikatury nemůže odvíjet ani od výzvy věřitele k plnění. Na daném místě pak lze souhlasit s úvahou okresního soudu, že je v možnostech žalovaného uhradit dluh ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku (k tomu srov. rovněž závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025).

11. Ze shora uvedeného je tedy zjevné, že žalovaný se v době vydání rozsudku nemohl dostat do prodlení s plněním dluhu. Jiná situace však již nastala v průběhu odvolacího řízení. Rozsudek okresního soudu již byl žalovanému doručen uložením na poště, přičemž tento proti vyhovujícímu výroku v odstavci I. nepodal ve lhůtě odvolání. V uvedeném rozsahu již tedy rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci, přičemž žalovaný do 3 dnů od jeho právní moci neplnil a dostal se tak do prodlení. Podle ust. § 1970 o. z. má tedy žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, ovšem pouze ve výši 11,50 %, a to podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, tj. k 1. 7. 2025, činila repo sazba ČNB 3,50 %.

12. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil tak, že přiznal žalobkyni 11,50 % úrok z prodlení ročně z celkové částky 157.097,32 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbývající části, tj. ohledně 14,75 % úroku z prodlení ročně z této částky za dobu od 22. 10. 2024 do 28. 10. 2025 a ohledně 3,25% úroku z prodlení ročně z této částky od 29. 10. 2025 do zaplacení rozsudek jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný byl v obou fázích řízení ve věci převážně úspěšný, přičemž však z obsahu spisu se jeho náklady na řízení nepodávají.