8 CO 245/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , ulice republika zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 148.703,41 PLN k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 19. 2. 2021, č. j. 116 EVC 1/2018-286,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [příjmení] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 148.703,41 PLN (odstavec I. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení, na základě dlouholeté spolupráce, byly opakovaně uzavírány kupní smlouvy ve formě objednávek žalované prostřednictvím e-mailové pošty či telefonních hovorů a následně došlo k přijímání těchto objednávek žalobcem, ať již výslovně či jejich splněním. Předmětem jednotlivých kupních smluv byla koupě mražené zeleniny, jejíž sortiment byl v objednávce specifikován, přičemž cena byla sjednána pro jednotlivé případy v objednávce a při komunikaci mezi obchodními zástupci obou společností, a to paní [jméno] [příjmení] za žalovanou a paní [jméno] [příjmení], případně dalšími osobami. Sjednaná cena pak byla uvedena v jednotlivých fakturách. Tímto způsobem pak v souladu s čl. 11 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží vyhlášené pod č. 160/1991 Sb. ([příjmení] úmluvy) došlo k uzavření kupních smluv na dodávku mražené zeleniny. Následně v souladu s čl. 30 Vídeňské úmluvy došlo k dodání zboží prostřednictvím přepravní společnosti, kterou zajistila žalovaná, k čemuž byly předloženy listy CMR a přepravní listy. Splatnost faktur byla sjednána dle zavedené praxe 60 dnů ode dne jejich vystavení. V jednotlivých případech žalobce dodal žalované: 1) dne [datum] mraženou cibuli v množství 10.500 kg a ceně 0,32 EUR/kg, kdy cenu vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0025/07, splatnou dne 19. 9. 2017, znějící na částku [částka] (dle kurzu k danému dni [částka]) 2) dne [datum] mražený hrách v množství 1.900 kg a ceně 2,05 PLN/kg, mražené zelené fazole v množství 4.900 kg a ceně 2,05 PLN/kg, mraženou mrkev v množství 3.300 kg a ceně 1,11 PLN/kg, kdy cenu dodávky vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0021/08, splatnou dne 16. 10. 2017, znějící na částku [částka] 3) dne [datum] mraženou mrkev v množství 12.825 kg a ceně 1,10 PLN/kg, kdy cenu žalované vyúčtovala fakturou č. FUE/0011/10, splatnou dne 16. 12. 2017, znějící na částku [částka] 4) dne [datum] mraženou brokolici v množství 10.460 kg a ceně 0,3 EUR/kg, kdy cenu vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0003/11, splatnou dne 9. 1. 2018, znějící na částku [částka] (dle aktuálního kurzu k danému dni [částka]) 5) dne [datum] mražený hrách v množství 8.400 kg a ceně 1,95 PLN/kg, mražený hrách v množství 1.260 kg a ceně 1,95 PLN/kg, kdy cenu dodávky vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0004/11, splatnou dne 9. 1. 2018, znějící na částku [částka] 6) dne [datum] mraženou mrkev v množství 9.450 kg a ceně 1,10 PLN/kg, mražený hrách v množství 6.300 kg a ceně 1,95 PLN/kg, kdy cenu dodávky vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0018/11, splatnou dne 26. 1. 2018, znějící na částku [částka] 7) dne [datum] tzv. europalety v množství 31 ks a ceně 10 EUR/ks, kdy cenu vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0019/11, splatnou dne 11. 12. 2017, (kdy tato jediná faktura byla splatná v kratší lhůtě s ohledem na skutečnost, že se netýkala zboží žalobce, avšak dodacích prostředků/materiálu) znějící na částku [částka] (dle aktuálního kurzu k danému dni [částka]) 8) dne [datum] mraženou mrkev v množství 10.560 kg a ceně 1,11 PLN/kg, kdy cenu vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0006/12, splatnou dne 2. 2. 2018, znějící na částku [částka] 9) dne [datum] mraženou mrkev v množství 10.080 kg a ceně 0,31 EUR/kg, kdy cenu vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0007/12, splatnou dne 2. 2. 2018, znějící na částku [částka] (dle aktuálního kurzu k danému dni [částka]); 10) dne [datum] mraženou mrkev v množství 12.160 kg a ceně 0,31 EUR/kg, kdy cenu vyúčtovala žalované fakturou č. FUE/0001/01, splatnou dne 3. 3. 2018, znějící na částku [částka] (dle aktuálního kurzu k danému dni [částka]).

3. Povinností kupující, tedy žalované, bylo ve shora uvedených případech v souladu s čl. 53 Vídeňské úmluvy zaplatit za dodané zboží kupní cenu. Kupní cena za dodané zboží, která byla řádně vyfakturována, však uhrazena doposud nebyla.

4. Pokud žalovaná tvrdila, že mražená zelenina, resp. dodací prostředky (europalety) specifikované dle faktur pod body 4), 5), 7) a 8) nebyly ze strany žalobce dodány, okresní soud konstatoval, že žalovaná v rámci svých tvrzení nikdy nezpochybnila, že by si u žalobce objednala předmětné zboží. Navíc i z tohoto nedodaného zboží žalovaná požadovala snížení kupní ceny, což je v logickém rozporu s jejím tvrzením, že zboží nebylo dodáno. V řízení slyšená svědkyně [jméno] [příjmení], která byla v rozhodné době [zaměstnanec] žalované, uvedla, že dopravu si žalovaná zajišťovala sama, zejména prostřednictvím [právnická osoba] a [právnická osoba] [právnická osoba] a nikdy se nestalo, že by zboží, které bylo objednáno, nebylo dodáno, pouze někdy se stalo, že dopravce musel na nakládku čekat. S ohledem na shora uvedené, zejména CMR listy, které osvědčují přepravu, a je na nich potvrzeno předání zboží, dospěl okresní soud k závěru, že zboží bylo i v případě vystavených faktur pod č. 4), 5), 7) a 8) žalované dodáno. Vzhledem k tomu, že to byla výhradně žalovaná, která prostřednictvím dopravců zajišťovala převzetí zboží, lze rovněž uzavřít, že k převzetí zboží došlo již v okamžiku předání zboží žalobcem prvnímu dopravci, kterého zajistila sama strana žalovaná, a to ve smyslu ust. čl. 60 Vídeňské smlouvy.

5. Pokud se žalovaná dále žalobě bránila s poukazem na skutečnost, že pohledávka zanikla započtením, pak okresní soud v prvé řadě konstatoval, že otázka jednostranného započtení představuje mezeru v aplikaci Vídeňské úmluvy. Rozhodné právo se proto určí podle kolizních norem obsažených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). V dané věci tak je pro případnou otázku jednostranného započtení rozhodná kolizní norma obsažená v čl. 17 nařízení Řím I, dle kterého platí, že pokud se strany na právu započtení nedohodly, řídí se započtení právem rozhodným pro pohledávku, vůči které se uplatňuje započtení, tedy v daném případě Polským občanským zákoníkem. Podle § 498 odst. 1 tohoto zákona, pokud dvě osoby jsou vůči sobě současně dlužníky i věřiteli, každá z nich může odpočítat svou pohledávku od pohledávky druhé strany, pokud předmětem obou pohledávek jsou peníze, nebo věci stejné kvality označené pouze druhově a obě pohledávky jsou vymahatelné a je možné se jich domáhat soudně nebo u jiného státního orgánu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, v důsledku odpočtu obě pohledávky navzájem zanikají do výše nižší pohledávky. Aby tak mohlo dojít k jednostrannému zápočtu ze strany žalované, musí tu být pohledávka, která je k započtení způsobilá.

6. V tomto směru žalovaná po opakovaných poučeních dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. ze strany okresního soudu konkretizovala započítávanou pohledávku tak, že se mělo jednat o nárok na slevu z kupní ceny na základě vytčených vad předmětu koupě, kdy vady spočívaly v dodávkách jakostně horších surovin v porovnání s objednanými specifikacemi, kdy byly dodávány [anonymizována dvě slova], které nešlo z pytlů vysypat, resp. nevyhovující velikost [anonymizováno] Celkem nárok na slevu z kupní ceny žalovaná vyčíslila částkou [částka].

7. Pokud se jedná o vytčení vad a uplatnění nároku z vad, žalovaná uvedla, že nejprve bylo neprodleně po dodání zboží požadováno bezvadné plnění. Žalovaná zboží potřebovala, jelikož potřebovala splnit závazky vůči svým dodavatelům, proto zboží zaplatila a využila, přičemž následně oficiálně dopisem ze dne [datum] uplatnila slevu z kupní ceny v dané výši, tj. [částka], a to za období dodávek od prosince 2015 až do ledna 2018, přičemž zároveň uvedeným dopisem započítala částku [částka] s částkou [částka], která vznikla taktéž na základě dodávky jakostně špatných surovin. Součástí dopisu je pak faktura [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] a seznam faktur.

8. K další výzvě soudu pak žalovaná svá tvrzení doplnila s tím, že jednotlivé kupní ceny, z nichž je nárokována sleva, jsou specifikovány v tabulce faktur ze dne [datum], kdy u každé faktury jsou uvedeny vady dodaného zboží, jejich rozsah, a požadovaná výše slevy. Zboží bylo ve všech případech zkontrolováno okamžitě po dodání zboží. Pokud bylo zjištěno, že jakost dodaného zboží neodpovídala sjednané kvalitě, postupovalo se tak, že pokud byly nějaké jakostní vady, tyto se reklamovaly telefonicky, nebo ústně u žalobce. K výslovné výzvě soudu pak žalovaná uvedla, že nemůže konkrétně uvést den a konkrétní způsob reklamace u jednotlivých faktur, buď byla reklamace provedena ústně či telefonicky, v den dodávky, nebo v den následující po dodávce, přičemž žalovaná uplatnila slevu z kupní ceny. Po takto doplněném tvrzení okresní soud konstatoval, že tvrzení k započítávané pohledávce ohledně vzniku nároku na slevu z kupní ceny jsou i nadále nedostatečná, neboť jsou pouze obecná a postrádají konkretizaci ve vztahu k jednotlivým nárokům, které žalovaná uplatnila v rámci své procesní obrany. Ve vztahu k uplatněnému započtení tedy žalovaná neunesla břemeno tvrzení.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Namítala, že její procesní obrana spočívala především v tom, že nárok žalobce neexistuje, když zanikl započtením. Soud prvního stupně vyzval žalovanou v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů, kdy tak učinil u jednání dne [datum]. Žalovaná doplnila svá tvrzení podáními ze dne [datum] a ze dne [datum], ovšem i přesto ji soud prvního stupně opětovně vyzval u soudního jednání dne [datum]. Žalovaná tak u jednání dne [datum] učinila a měla za to, že výzvu soudu prvního stupně splnila. Pokud se jedná o částku [částka], jednalo se o konečnou dlužnou částku, která byla způsobena dodávkou jakostně horších surovin v porovnání se zaslanými specifikacemi, přičemž tato částka byla započtena s žalovanou částkou (viz poslední odstavec čl. I. vyjádření žalované ze dne [datum]). K této částce dospěla součtem všech slev z kupní ceny, kterou určila žalovaná na základě vad jednotlivých dodávek zboží, přičemž jednotlivé dodávky a jednotlivé slevy z kupní ceny jsou uvedeny v tabulce ze dne [datum], kterou žalovaná předložila s podáním ze dne [datum]. U každé dodávky tabulka zobrazuje zejména číslo faktury, částku, na jakou byla faktura vystavena, druh dodaného zboží, snížení kupní ceny v procentech, rozdíl mezi fakturovanou částkou a částkou, kterou žalovaná považovala za oprávněnou vzhledem k vadnosti dodaného zboží, vady dodaného zboží. Vady zboží pak byly také popsány ve vyjádření žalované ze dne [datum]. Pokud se jedná o otázku postupu žalované při reklamaci vad, tj. kdy a jak reklamace proběhla a jaké nároky z vad byly z její strany uplatněny, pak okamžitě po dodání zboží, pokud bylo zjištěno, že jakost dodaného zboží neodpovídala sjednané kvalitě, se vady reklamovaly telefonicky, nebo ústně u žalobce a žalovaná u žalobce uplatnila požadavek na dodání bezvadného zboží, resp. slevu z kupní ceny, kdy oficiálně bylo započtení celé slevy z kupní ceny uplatněno dopisem ze dne [datum]. Zápočet pak byl proveden dopisem ze dne [datum], kdy splatnost byla dne [datum], což bylo doloženo důkazy. Pokud se jedná o způsob reklamace, měl okresní soud, dle přesvědčení žalované, nahlížet na věc reálným pohledem dle praxe, která v obchodě s daným zbožím probíhala. V daném případě se nemohlo čekat na to, až bude reklamace vyřízena. I přesto, že zboží nebylo dodáno v bezvadné kvalitě, muselo být v řadě případů žalovanou použito, neboť by žalovaná nesplnila svoje závazky ve vztahu ke svým odběratelům. Cenou za takové využití však bylo to, že žalovaná musela kupř. použít zboží do zcela jiných produktů, než prvotně zamýšlela, s čímž souvisely peněžní ztráty. Soud prvního stupně nadto na str. 7 odůvodnění napadeného rozsudku vzal za prokázané, že v období od prosince 2015 do ledna 2018 byly žalobcem dodávány suroviny, které neodpovídaly požadovaným specifikacím. Dále žalovaná namítala, že pokud by soud prvního stupně náležitě předloženou tabulku ze dne [datum] prozkoumal, zjistil by, že tabulka neobsahuje faktury, jejichž dodání žalovaná rozporuje, a neuvedl by takový závěr v bodě 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Ve vztahu k sporným dodávkám z faktur označených žalobcem pod [číslo]), 5), 7) a 8) si soud prvního stupně vystačil pouze s výslechem jediné svědkyně [jméno] [příjmení], kdy tato uváděla, že přepravu si žalovaná zajišťovala většinou sama, nicméně soud prvního stupně učinil závěr, že se tak dělo vždy. Navíc soud prvního stupně provedl toliko důkazy navržené k provedení žalobcem, vyjma výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]. Není zřejmé, proč dále neprovedl výslechy navrhovaných svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] [jméno]. Soud prvního stupně nebral v potaz jakékoliv vytčené vady, jakoukoliv reklamaci, jakýkoliv důkaz navržený žalovanou k prokázání jejího nároku. Všechny rozhodné tvrzené skutečnosti by byl schopen prokázat zejména navržený svědek [jméno] [příjmení] [příjmení].

10. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že okresní soud se řádně vypořádal se všemi tvrzeními žalované, když poukázal na jejich obecný charakter a na rozpory v nich. Je pravdou, že mezi účastníky probíhala obchodní spolupráce delší dobu, nicméně první problémy s hrazením dodávek vznikly až v průběhu roku 2017. V daném případě však nelze dojít k závěru o tom, že by žalovaná dodávky [zboží] [anonymizováno] řádně reklamovala. O tomto nemohou vypovídat ani předložené e-maily, když neobsahují žádnou konkrétní reklamaci. Naopak to, že veškeré zboží tak, jak bylo specifikováno ve fakturách, označených pod [číslo] bylo dodáno, bylo prokázáno jednak mezinárodními nákladními listy CMR a rovněž i výpovědí svědkyně, kterou navrhla sama strana žalovaná. Dokladem o vadách zboží pak není ani předložená tabulka ze dne [datum], jak ji zpracovala samotná žalovaná. Žalovaná na jednu stranu neustále obecně vytýkala žalobci vady dodaného zboží, nicméně toto zboží dále zpracovávala a prodávala s tím, že požaduje další a další dodávku zboží, což se jeví jako velice zvláštní. Takovýto postup považuje žalobce za ryze účelový. Žalovaná navíc přes opakované poučení nedoložila žádné důkazy, kterými by koncoví odběratelé snad reklamovali vadnost dodávek, přestože se v e-mailové komunikaci oháněla milionovými ztrátami.

11. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci se jedná o vztah mezi subjekty, které mají sídlo na území různých států Evropské unie, když žalobce má sídlo v Polské republice, zabýval se odvolací soud nejprve otázkou mezinárodní příslušnosti soudu, kdy dospěl k závěru, že ve smyslu čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel bis I) ve spojení s čl. 26 odst. 1 citovaného Nařízení je k řízení příslušný obecný soud České republiky, když sice závazek ze smlouvy byl zjevně plněn na území Polské republiky (zboží bylo předáno již na území Polska, a to dopravci, kterého zajišťovala sama žalovaná), nicméně žalováno bylo u obecného soudu České republiky (ČR) a žalovaná se účastnila daného řízení, aniž by nepříslušnost soudu namítla.

13. Za dané situace, s ohledem na mezinárodní prvek v řízení, zabýval se rovněž odvolací soud otázkou aplikace rozhodného hmotného práva, když účastníci právního vztahu z kupních smluv, z něhož předmětný spor vznikl, volbu rozhodného práva neprovedli. V této souvislosti lze poukázat na správný závěr okresního soudu, že vztah mezi účastníky vzniklý z uzavřených kupních smluv se v daném případě řídí Vídeňskou úmluvou, když jak Česká republika, tak [ulice] republika jsou jejím smluvním státem (k tomu srov. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 427/2017).

14. Pokud se dále jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tyto zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil zcela v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Pro stručnost na ně odvolací soud v celém rozsahu odkazuje. Na základě hodnocení těchto důkazů dospěl okresní soud ke zcela logickým a dostačujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci.

15. Platí to zejména ve vztahu k uzavření jednotlivých kupních smluv na dodávku zboží - [anonymizována čtyři slova] popsaných dle výčtu dodávek pod body 1) - 10), tj. ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy způsob uzavření smluv byl mezi účastníky nesporný, neboť tito potvrdili, že mezi účastníky probíhala dlouholetá spolupráce a obchodní praxe byla taková, že žalovaná objednávala požadované množství zboží na základě e-mailové či telefonické komunikace, přičemž rovněž bylo zvykem, že dopravu si zajišťovala sama žalovaná (srov. jejich vyjádření u jednání soudu prvního stupně dne [datum]) a že sjednanou cenu žalobce žalované vždy vyúčtoval příslušnou fakturou, která byla splatná ve lhůtě 60 dnů od vystavení. Tomuto pak odpovídají nejen předložené faktury, jak jsou shora pod bodem 2 odůvodnění citovány, ale především ke všem jednotlivým deseti sporným dodávkám doložené mezinárodní nákladní listy CMR ze dnů uskutečněných dodávek, jakož i výpověď svědkyně [příjmení], které zároveň potvrzují i dodání a převzetí objednaného zboží. Svědkyně [příjmení] v rozhodné době, kdy byly kupní smlouvy uzavřeny a dodávky realizovány, pracovala u žalované jako [anonymizováno] a její věrohodnost nebyla v řízení zpochybněna. V tomto směru proto neobstojí tvrzení žalované, že zboží specifikované pod body 4), 5), 7) a 8) nebylo dodáno a tedy ze strany žalované převzato, neboť toto tvrzení vyvrací potvrzená zavedená obchodní praxe účastníků, kdy zboží bylo předáno přepravci, kterého zajišťovala sama žalovaná. Pokud žalovaná v odvolání namítala, že z výslechu svědkyně [příjmení] je možno dovodit, že přepravu měl v některých případech zajišťovat žalobce, neuvedla v tomto směru žádné relevantní tvrzení a nenavrhla důkazy, které by snad měly v těchto konkrétních případech výjimku potvrzovat.

16. Pokud se jedná o právní posouzení věci, okresní soud náležitě posoudil věc dle ve smyslu čl. 30, čl. 60 a čl. 53 Vídeňské úmluvy, kdy se lze jednoznačně zastat závěru okresního soudu o uzavření kupních smluv, jejichž předmětem byla dodávka zboží za sjednanou cenu, jak byla uvedena v jednotlivých shora specifikovaných fakturách, a rovněž i o dodávce a převzetí uvedeného zboží, když mechanismus dodání a převzetí zboží spočíval v jeho převzetí třetí osobou, kterou žalovaná zajistila k přepravě zboží a kdy žalobce tímto způsobem umožnil žalované se zbožím nakládat. Tímto tedy žalobce splnil svou povinnost zboží dodat a žalovaná naopak svou povinnost zboží převzít.

17. Pokud se žalovaná bránila žalobnímu nároku námitkou započtení, pak oproti poučení soudu prvního stupně ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v této souvislosti tvrdila, že započítávaná pohledávka představuje nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny, a to ve výši [částka], který žalovaná vůči žalobci uplatnila z důvodu reklamovaných vad dodávaného zboží.

18. K prokázání existence daného nároku (pohledávky) bylo třeba, aby žalovaná v prvé řadě označila konkrétní vadné dodávky zboží z jednotlivých uzavíraných kupních smluv, dále aby tvrdila a prokázala, kdy, kde a jakým způsobem reklamovala tyto konkrétní dodávky a jaký nárok z vadného zboží zvolila a jak jej uplatnila, to vše ve smyslu hmotněprávní úpravy obsažené v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 odst. 1 a 2 a čl. 50 Vídeňské úmluvy, která ve vztahu k odpovědnosti za vady prodávajícího, povinnosti prohlídky zboží kupujícím v nejkratší době, včasnosti oznámení vad pod sankcí zániku nároku z vad a ve vztahu k právu na přiměřenou slevu z kupní ceny, na daný případ rovněž dopadá.

19. Žalovaná po poučení okresního soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v této souvislosti s odkazem na tabulku zpracovanou ke dni [datum] tvrdila vady dodaného zboží celkem ve dvaceti případech označených fakturami s datem dodání zboží - [anonymizována dvě slova] ve dnech [datum], [datum], [datum], 2x [datum], [datum], [datum], 2x [datum], 2x [datum], 3x [datum], 2x [datum], [datum], [datum], 2x [datum], [datum], 2x [datum], 3x [datum], 2x [datum], [datum] a [datum]. Zde jsou pak dále popsány vady v podobě jakostně nedostatečného zboží, kdy v sloupcích jsou zvýrazněné vady, a to tak, že vždy v levém sloupci je uvedeno, jaké odchylky zboží mohlo mít a jaké ve skutečnosti zboží vady mělo. Zároveň je pak u každého případu vyčíslena sleva z kupní ceny. Žalovaná však nebyla schopna konkrétně uvést den a konkrétní způsob reklamace v případech dodávek dle označených faktur. Uvedla pouze, že pokud byly jakostní vady, tyto se reklamovaly bezodkladně po dodávce zboží e-mailem či telefonicky. Dále svá tvrzení konkretizovala tak, že uvedené jakostní vady byly oficiálně reklamovány u žalobce dopisem ze dne [datum], a co se týče uvedených dvaceti případů, bylo postupováno tak, že na základě parametrů, které měly být, ale ve skutečnosti byly jiné, žalovaná stanovila a uplatnila nárok na snížení ceny, kterou přepočetla na Kč s kurzem ke dni [datum], celkem tedy částka slevy odpovídala [částka]. K tomuto pak žalovaná doložila reklamační dopis ze dne [datum], kterým byly vytknuty vady dodaného zboží spočívající v jeho nedostatečné jakosti za období od prosince 2015 do ledna 2018 a zároveň započtena částka [částka] na žalovanou pohledávku, dále fakturu [číslo] ze dne [datum] kterou byla žalobci vyúčtována částka [částka] jakožto cenový rozdíl za dodávky od prosince 2016 do ledna 2018, jakož i doklad o odeslání dopisu dne [datum].

20. Po takto doplněných tvrzeních lze v souladu s právním hodnocením okresního soudu uzavřít, že žalovaná neodstranila nedostatky svých tvrzení ve vztahu k uplatněné reklamaci konkretizovaných 20 dodávek zboží, když neuvedla kdy, kde a jakým konkrétním způsobem bylo zboží reklamováno, tj. jak konkrétně byly žalobci vytknuty vady dodaného zboží a jak byl uplatněn nárok na požadovanou slevu z kupní ceny. V tomto směru jsou tvrzení žalované obecná a neurčitá, nepostačí totiž obecné tvrzení, že zboží bylo reklamováno bezodkladně po dodávce zboží, když konkrétní data, okolnosti a rozsah reklamace, zda se tak dělo ústně či písemně, není žalovaná schopna uvést. Tato nutná tvrzení pak nelze zjišťovat až z navrhovaných důkazů, tj. v daném případě zjevně z navrhované výpovědi svědků a nahrazovat tak povinnost tvrzení povinností důkazní. Na daném místě proto okresní soud pro nadbytečnost výslechy navrhovaných svědků správně neprováděl. Ostatně nad rámec uvedeného lze připojit, že obecně ve vztahu k reklamacím dodaného zboží potvrdila svědkyně [příjmení], že reklamace byly prováděny maximálně v době 2 týdnů od dodání zboží, přičemž je prováděla ona na pokyn kvalitářky. K uvedeným dvaceti případům tvrzené nedostatečné jakosti zboží a jeho reklamaci se však nebyla schopna vyjádřit. Rovněž pak ani z odkazované e-mailové komunikace mezi účastníky založené ve spise ze srpna až prosince 2017, ledna až března 2018 a ledna 2019, ohledně dodávek mražené zeleniny se konkrétní reklamace ve vztahu k tvrzeným dvaceti dodávkám nepodává, resp. takovouto komunikaci ze strany žalované nelze v žádném případě považovat za reklamaci, když je v ní pouze obecně (bez dalšího) vytýkána nedostatečná kvalita dodávek.

21. Jediné konkrétní okolnosti vztahující se k reklamaci vad dodaného zboží lze shledat v tvrzení žalované, že zboží oficiálně u žalobce reklamovala dopisem ze dne [datum]. Nicméně ani tento dopis nelze považovat za řádnou reklamaci vad dodaného zboží u daných 20 případů dodávek, neboť obsahuje pouze obecné a neurčité označení dodávek za období od prosince 2015 do 2018 a ve vztahu ke konkrétním vadám oněch 20 dodávek individuálně určených fakturami neobsahuje ničeho. I kdyby pak bylo možné uvedený dopis hodnotit tak, že jím došlo k řádnému oznámení vad a zvolení si nároku z vad v podobě slevy z kupní ceny, pak toto jednání nelze považovat za včasné, a to ve smyslu ust. čl. 39 odst. 1, kdy oznámení vad z označených dodávek za dobu od [datum] do [datum] žalovaná učinila v případě první dodávky téměř po třech letech a v případě poslední dodávky v době více než jednoho roku a devíti měsíců po dodání zboží. V takovém případě pak právo žalované jakožto kupujícího z vad zboží zaniklo, přičemž soud je nucen přihlížet k této okolnosti ex officio, tj. i v případě, že prodávající nenamítal, že vada nebyla oznámena včas (k tomu srov. např. Kučera Z., Pauknerová M., Růžička K. a kol. Právo mezinárodního obchodu, Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, str. 234).

22. S ohledem na uvedené lze konstatovat, že žalovaná ve vztahu k jí namítané vlastní pohledávce za žalobcem, kterou započetla na žalovanou pohledávku, neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a) o. s. ř., § 120 o. s. ř.) a proto nemohla být ve věci úspěšná. Pro nadbytečnost se pak odvolací soud již nezabýval dalším posuzováním kompenzability namítané protipohledávky.

23. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku.

24. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl ve věci převážně úspěšný a proto mu náleží poměrná náhrada nákladů řízení.

25. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný, proto mu v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Účelně vynaložené náklady žalobce na odvolací řízení se sestávají z odměny za zastupování žalobce advokátem. Právní zástupce žalobce v odvolacím řízení učinil 1 úkon právní služby, za nějž náleží odměna vypočtená z tarifní hodnoty [částka] (přepočtené na české koruny dle kurzu ČNB platného v den učinění úkonu), a to za účast u jednání odvolacího soudu ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]; kurz ČNB platný v den učinění úkonu [datum] činí 5, [částka] [částka]). To vše dle ust. § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. g) advokátního tarifu. [příjmení] výdaje představují částku nákladů [částka] na úkon právní služby. Protože zástupce žalobce prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty je nutno výslednou částku [částka] navýšit o náhradu za 21 % DPH, tj. o částku [částka] Celkem tak činí náklady žalobce za odvolací řízení [částka], které je žalovaná povinna zaplatit na účet právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).