8 CO 249/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 164.791,10 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, ze dne 23. 6. 2021, č. j. 19 C 26/2019-216,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 19.360 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [anonymizováno], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 164.791,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 15. 5. 2018 do zaplacení (odstavec I. výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. Výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod z výrobního areálu právního předchůdce žalobkyně. Smluvní strany se dohodly na tom, že základní cena poskytnuté služby bude pro rok 2016 činit 40,70 Kč/m3 odvedených odpadních vod bez DPH a k tomu bude připočítán příplatek sjednaný v článku III. bod 3 písm. a) až c) smlouvy za překročení ukazatele CHSK - Cr, jehož výše bude stanovena výpočtem podle metodického pokynu k vypouštění a čištění odpadních vod s nadstandardním znečištěním vydaným Ministerstvem zemědělství ČR pod č. j. 44929/2011-15000, a to konkrétně za překročení limitu u posuzovaného ukazatele znečištění CHSK - Cr ve výši 1 000 mg/l. V článku III. odst. 6 se pak smluvní strany výslovně dohodly, že odběry vzorků pro účely sledování limitu podle odst. 3 písm. c) budou uskutečňovány na čistírně odpadních vod, přičemž odběry a rozbory vzorků bude zajišťovat akreditovaná laboratoř. Smlouva původně sjednaná na dobu určitou do [datum] byla následně prodloužena, a to minimálně na období leden až únor [rok], když až počínaje měsícem březnem [rok] žalovaný přestal respektovat smluvní ujednání a došlo ke spornému odstoupení od uvedené smlouvy. Žalovaný tedy v žalovaném období, tj. v měsících leden a únor [rok], v souladu se smlouvou prováděl odkanalizování a čištění odpadních vod z výrobního areálu právní předchůdkyně žalobkyně. V obou měsících vyúčtoval právní předchůdkyni žalobkyně cenu za poskytnuté služby, a to v měsíci lednu částku 375.661 Kč a v měsíci únoru částku 433.170,10 Kč. Obě tyto částky právní předchůdkyně žalobkyně uhradila.

3. Pokud se jedná o právní posouzení věci, okresní soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně plnila žalovanému za odvod znečištěných odpadních vod nad rámec dohodnuté ceny. Podstatné pro posouzení žalované věci byla skutečnost, že v souladu s uzavřenou smlouvou bylo možné provádět výpočet příplatku za nadlimitní znečištění pouze v případě, kdy výsledky rozboru byly nejen provedeny akreditovanou laboratoří, ale zároveň v případě, kdy shodná laboratoř, v konkrétním případě laboratoř [právnická osoba], provedla i odběr vzorků v čistírně odpadních vod provozované žalovaným. Nebylo tedy možné přihlížet k protokolům o provedení zkoušek, u nichž prováděl odběr vzorků žalovaný, a to bez ohledu na skutečnost, že sám žalovaný je držitelem tzv. akreditace pro vzorkování.

4. Jestliže žalovaný tvrdil, že údaje v protokolech nemusejí odpovídat skutečnosti a v tomto směru navrhoval provedení výslechu pracovnice laboratoře a dotaz na Českou inspekci životního prostředí či Státní fond životního prostředí (stran údajů uváděných v protokolech vyhotovených laboratoří pro tyto subjekty jako objednatele), pak tato argumentace nemá pro posouzení věci žádný význam. Pro objektivní posouzení věci jsou rozhodující protokoly, které při vyúčtování předložil sám žalovaný žalobkyni, a které jsou zcela shodné s protokoly předloženými k výzvě soudu samotnou laboratoří. Pro měsíc leden [rok] tedy bylo výchozí veličinou množství odvedených odpadních vod o objemu [číslo] m3 a z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] vyplývá zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 5.490 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 61.050 Kč bez DPH (1.500 * 40,70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 6.735 m3 (1.500 * (5.490/1.000) – 1.500) tedy příplatek ve výši 274.114,50 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 335.164,50 Kč bez 15 % DPH (s DPH 385.439 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému částku 432.010 Kč (s DPH), tedy v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 46.571 Kč. V měsíci únoru [rok] bylo výchozí veličinou množství odvedených odpadních vod o objemu 1.820 m3 a z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 4.460 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 74.074 Kč ([číslo] * 40,70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 4.460 m3 (1.820 * (4.460/1.000) – 1 820) tedy příplatek ve výši 256.296 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 330.370 Kč bez 15 % DPH (s DPH 379.924,90 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému částku 498.145 Kč (s DPH), tedy v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 118.220,10 Kč. Žalovaný pak byl vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení ve lhůtě do [datum] výzvou ze dne [datum], která mu byla doručena dne [datum], a tedy ode dne 15. 5. 2018 je s jeho vydáním v prodlení.

5. Pokud dále žalovaný proti uplatněnému nároku vznesl kompenzační námitku v rozsahu částky 116.544,80 Kč, a to přípisem ze dne 26. 4. 2021, kdy tvrdil, že v dubnu [rok] žalovaný fakturoval žalobkyni částku 715.414 Kč, ačkoliv mu mohl vyfakturovat 831.958,80 Kč, pak k tomuto tvrzení žalovaný nepředložil žádné důkazy, když pouze poukázal na dva protokoly o zkoušce č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno]. Nadto žalobkyně vznesla vůči tomuto nároku žalovaného námitku promlčení, která je důvodná. Tvrzený nárok žalovaného mohl být uplatněn v tříleté promlčecí době. Doba počala běžet od data vyúčtování chybně vyčíslené částky (fakturou za měsíc duben [rok], [číslo] se splatností do [datum]) a uplynula již před uplatněním kompenzační námitky, tj. přede dnem 26. 4. 2021. Tvrzený nárok totiž mohl ve smyslu ustanovení § 101 občanského zákoníku žalovaný uplatnit do [datum].

6. Pokud se jednalo o náklady řízení, okresní soud uzavřel, že žaloba sice byla původně podána pro částku 1.602.417 Kč, nicméně v rozsahu tohoto merita věci prokazatelně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Žalovaný byl právně zastoupen až od okamžiku, kdy soud rozhodl o pokračování v řízení, když řízení bylo po podání žaloby přerušeno. Dále byla předmětem řízení částka toliko ve výši 164.791,10 Kč. Ve věci, o níž bylo skutečně ve věci rozhodováno a k níž bylo vedeno řízení a dokazování, pak měla žalobkyně plný úspěch. Žalobkyně totiž vyčkala rozhodnutí soudů ve věci shodné, týkající se téhož nároku, pouze za jiné časové období mezi týmiž účastníky. Bylo by tedy nespravedlivé v tomto směru posuzovat úspěch a neúspěch ve věci zcela dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., proto v tomto případě okresní soud použil ustanovení § 150 o. s. ř. a žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

7. Proti tomuto rozsudku, podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Namítal, že nemůže obstát právní závěr okresního soudu o tom, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení za měsíce leden a únor [rok], v nichž nebylo prokázáno, že by všechny vzorky odebírala akreditovaná laboratoř. Z žalobkyní popsaného skutkového stavu nelze než učinit závěr o tom, že se domáhá nároku v souvislosti s vadným plněním ze smlouvy. Dle § 1925 občanského zákoníku právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Je tak zřejmé, že žalobkyně se mohla domáhat v rámci odpovědnosti za vady téhož, čeho se domáhá touto žalobou. Nárok z bezdůvodného obohacení tedy nemůže být přiznán, když se v daném případě jedná o obcházení zákona. Okresní soud rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci. Pokud totiž bylo dle závěru okresního soudu třeba, aby vzorky odpadních vod odebírala akreditovaná laboratoř, pak tuto svoji tezi okresní soud nenaplnil, když vůbec nezjišťoval, zda tomu tak skutečně bylo a spokojil se pouze s údaji na protokole o odebrání vzorku, kde bylo uvedeno buď vzorkoval zákazník nebo laboratoř. Toto označení se však nemuselo zakládat na pravdě. Na některých protokolech o převzetí vzorku je totiž uvedeno, že vzorkoval zákazník, přičemž tomu tak nebylo, když vzorky prokazatelně odebíral Státní fond životního prostředí. Laboratoř tedy mohla odebírat vzorky i tehdy, když je na protokolech uvedeno vzorkoval zákazník. Pokud se jedná o kompenzační námitku, touto se okresní soud vůbec nezabýval, když ji chybně vyhodnotil jako promlčenou. Pominul totiž ust. § 617 občanského zákoníku a okolnost, že započítávaná pohledávka se vztahuje ke stejné smlouvě, k níž se vztahuje i nárok žalobkyně. V takovém případě se žalovaný svého práva může dovolat, i kdyby byla jeho pohledávka promlčena, a soud ji nemůže ignorovat. Rovněž pak okresní soud ve vztahu k bezdůvodnému obohacení nesprávně posoudil nárok na plnění s DPH. DPH totiž nemůže představovat bezdůvodné obohacení, když se jedná o odvod státu. Naposledy pak okresní soud rozhodl nesprávně i o nákladech řízení, když aplikoval ust. § 150 o. s. ř. K tomuto však nebyl důvod, když zde nejsou žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné, které by jeho aplikaci odůvodňovaly. Je totiž faktem, že žalobkyně původně žalovala částku 1.602.417 Kč, a po určitých procesních peripetiích vzala žalobu zpět a omezila nárok pouze na částku 164.791,10 Kč. Žalovaný tak byl ve sporu převážně úspěšný a měly mu být přiznány náklady řízení.

8. Žalobkyně v rámci svého vyjádření k odvolání uvedla, že se všemi odvolacími námitkami se obecné soudy vypořádaly již v rámci řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 113 C 13/2018. V nyní projednávané věci je předmětem řízení stejný nárok žalobkyně, když jediným rozdílem je období, za něž jej žalobkyně uplatňuje. Pokud se jedná o jednotlivé odvolací námitky, pak žalobkyně v předmětném řízení nikdy netvrdila, že uplatňované nároky byly zapříčiněny vadným poskytováním služeb ze strany žalovaného. Naopak, od počátku tvrdila, že nebyly naplněny smluvní podmínky pro vznik nároku na příplatek k základní ceně za služby. Důvodem pro vznik nároku na příplatek může být v daném případě pouze smlouva, tudíž musí být posouzeno, zda žalovanému v daném období nárok dle smlouvy vznikl či nikoliv. Námitky žalovaného o nesprávnosti údajů uvedených na protokolech o odběru vzorků jsou vágní a postrádají logické odůvodnění. Z ničeho, ani z protokolů o odběru vzorků s názvem Státní fond životního prostředí, na něž se žalovaný odkazoval, se totiž nepodává, že by si laboratoř dopisovala do protokolů libovolně údaje ohledně toho, kdo vzorek odebíral. Navíc tyto protokoly se ani netýkají předmětného období, za něž je bezdůvodné obohacení požadováno. Žalovaný nemohl ve smyslu smlouvy odebírat vzorky sám, byť k tomu mohl být akreditován, neboť zjevným důvodem pro stanovenou podmínku odběru vzorků laboratoří bylo, aby tyto odběry prováděla třetí, nestranná osoba. Jedině tak mohlo být zaručeno, že cena za služby bude řádně kalkulována. Pokud se jedná o kompenzační námitku, pak se žalobkyně plně ztotožnila se závěry o jejím promlčení, a to i s přihlédnutím k ust. § 617 občanského zákoníku. Navíc i nárok nemohl žalovanému nikdy vzniknout, jelikož výše ceny za služby poskytnuté v dubnu 2016 byla limitována částkou 450.000 Kč. Pokud by žalovaným uváděný nárok za duben [rok] vznikl, pak ani nebyl způsobilý k započtení, když žalovaný jej u žalobkyně, resp. jejího právní předchůdkyně neuplatnil, a to ani na základě faktury vystavené dle čl. IV. odst. 3 smlouvy. Tento nárok se tak nestal vůbec splatným. Námitka ve vztahu k posouzení bezdůvodného obohacení jako plnění s DPH rovněž nemůže obstát, když okresní soud správně vycházel z faktu, že předmětem posouzení je soukromoprávní závazek, jehož právním důvodem bylo bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému dostalo včetně DPH. Toto tedy bylo součástí plnění, které žalovaný přijal bez právního důvodu. Z hlediska soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nejsou daňové povinnosti obou stran relevantní. Co se týče náhrady nákladů nalézacího řízení, pak žalobkyně v průběhu řízení opakovaně uváděla důvody, pro něž je na místě aplikovat ust. § 150 o. s. ř. A žalovaný měl dostatek času se k nim vyjádřit, což také učinil i ve své závěrečné řeči. Žalobkyně v předmětném řízení postupovala v souladu se zásadou procesní ekonomie, aby předešla vzniku neúčelných nákladů. Nejprve proto okamžitě po podání žaloby požádala o přerušení řízení a v návaznosti na konečné rozhodnutí ve věci sp. zn. 113 C 13/2018 neprodleně upravila svůj žalobní petit. Ve skutečně projednávaném rozsahu žaloby pak měla plný úspěch.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přičemž při svém přezkumu postupoval dle ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], jako odběratelem a žalovaným jako provozovatelem byla dne [datum] v souladu s ust. § 8 odst. 6 a 17 zák. č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, uzavřena platná smlouva o odvádění odpadních vod z výrobního areálu předchůdkyně žalobkyně ve [obec], za které se předchůdkyně žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému jako vlastníku a oprávněnému provozovateli čistírny odpadních vod umístěné na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a vlastníku a oprávněnému provozovateli kanalizace připojené k nemovitosti provozované odběratelem cenu ve výši určené způsobem a za podmínek stanovených touto smlouvou (čl. II. bod 2 smlouvy). Smluvní strany se v čl. IV. bodu 1 smlouvy dohodly na tom, že základní cena poskytnuté služby bude činit 40,70 Kč za 1 m3 odvedených odpadních vod, a to bez DPH, k níž bude připočítán příplatek sjednaný v čl. III. bod 3 písm. a) - c) smlouvy za překročení ukazatele CHSK - Cr, jehož výše bude stanovena výpočtem podle metodického pokynu k vypouštění a čištění odpadních vod s nadstandardním znečištěním vydaným Ministerstvem zemědělství ČR pod č. j. 44929/2011-15000 (čl. III. bod 1 smlouvy), a to konkrétně za překročení limitu u posuzovaného ukazatele znečištění CHSK - Cr ve výši 1.000 mg/l. V čl. III. odst. 6 se pak smluvní strany dohodly, že odběry vzorků pro účely sledování limitu podle odst. 3 písm. c) budou uskutečňovány na čistírně odpadních vod, přičemž odběry a rozbory vzorků odpadních vod bude zajišťovat akreditovaná laboratoř. O zjištěném překročení stanovených limitů v přitékajících odpadních vodách se žalovaný jako provozovatel zavázal bez zbytečného odkladu informovat předchůdkyni žalobkyně a zjištění doložit kopií laboratorních rozborů, přičemž smluvní strany se zavázaly stanovit termín dalšího odběru vzorků odpadní vody pro provedení nového rozboru v době co nejkratší.

11. Žalovaný v souladu se smlouvou prováděl v posuzovaném období měsíců ledna a února [rok] odkanalizování a čištění odpadních vod pocházejících z výrobního areálu předchůdkyně žalobkyně o objemu, který v měsíci lednu [rok] činil 1.500 m3 a v měsíci únoru [rok] činil 1.820 m3. V těchto měsících pak žalovaný vyúčtoval předchůdkyni žalobkyně cenu poskytnuté služby sestávající ze základní ceny, o jejíž výši stanovené součinem množství odvedených odpadních vod a částky 40,70 Kč bez DPH nebylo mezi účastníky sporu, a z příplatku za nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr, který právní předchůdkyně žalobkyně na základě fakturace provedené žalovaným uhradila, aniž by takto činila s výhradou, pokud jde o výši částek fakturovaného příplatku. Tato skutečnost však nezbavuje žalobkyni, jako právní nástupkyni odběratele, práva v tomto řízení tvrdit a prokazovat, že žalovanému poskytovateli služby na účtovaný příplatek nárok nevznikl, příp. vznikl v nižší než účtované částce.

12. K odvolací argumentaci žalovaného o tom, že podanou žalobou žalobkyně obchází právní úpravu odpovědnosti z vad, které žalobkyně ani její předchůdkyně v případě plnění poskytnutého žalovaným včas neuplatnila, je nutno v souladu s argumentací žalobkyně uvést, že žalobkyně netvrdila žádné vady plnění poskytnutého žalovaným, tedy že by služba žalovaným byla poskytnuta v nižší kvalitě či jiném než sjednaném množství, namítala pouze, že jí žalovaný vyúčtoval částky, na které mu podle smlouvy nárok nevznikl. V žádném případě tedy předmětem řízení nebyl nárok žalobkyně z odpovědnosti žalovaného za vady poskytnutého plnění ve smyslu ust. § 1916 a násl. občanského zákoníku a požadované plnění nebylo uplatněno z titulu slevy z ceny díla, jak namítal žalovaný.

13. Jak vyplývá ze shora citovaného obsahu posuzované smlouvy, smluvní strany si v čl. III. odst. 6 smlouvy pro účely sledování limitu, za jehož překročení vznikl žalovanému jako provozovateli nárok na příplatek k základní ceně plnění dle čl. IV. odst. 1 smlouvy, ujednaly, že odběry vzorků podle odst. 3 písm. c) smlouvy budou uskutečňovány na ČOV, odběry a rozbory vzorků odpadních vod bude zajišťovat akreditovaná laboratoř, o zjištěném překročení stanovených limitů v přitékajících odpadních vodách se provozovatel zavazuje bez zbytečného odkladu informovat odběratele a zjištění doložit kopií laboratorních rozborů, přičemž smluvní strany se zavázaly stanovit termín dalšího odběru vzorku odpadní vody pro provedení nového rozboru v době co nejkratší.

14. Podkladem pro zjišťování překročení limitů znečištění odpadních vod i pro výpočet samotného příplatku za toto překročení měly sloužit pouze odběry a rozbory vzorků provedené akreditovanou laboratoří, a to v případě, kdy tato laboratoř provedla nejen rozbor vzorků, ale i jejich odběr na čistírně odpadních vod provozované žalovaným. Kdo odběr provedl, je pak patrno z údajů uvedených v protokole o zkoušce. Podle smluvního ujednání stran za podklad pro výpočet příplatku naopak nemohly sloužit výsledky rozborů akreditovanou laboratoří v případě, kdy odběry na ČOV provedl sám žalovaný, a to bez ohledu na skutečnost, zda měl pro odběr vzorku požadované znalosti, včetně příslušné certifikace.

15. Pokud žalovaný v této souvislosti zpochybňoval údaje o osobě označené v protokolech o zkoušce vzorků, která měla provádět odběr vzorků v uvedeném období ledna a února 2016 s tím, že tyto údaje nemusí být pravdivé, pak k tomu v prvé řadě nedoložil žádná relevantní tvrzení, proč by tomu tak mělo v dané věci být. Okolnost, že na jiných protokolech o zkouškách prováděných pro jiný subjekt tomu tak být mohlo, nemůže pravdivost protokolů rozhodných v projednávané věci, na nichž je jako osoba, která odebírala vzorek, uveden žalovaný, vyvrátit. Okresní soud proto správně již pro nadbytečnost neprováděl další žalovaným navrhované důkazy v podobě výslechu svědků - zaměstnanců laboratoře provádějících zkoušky, když těmito důkazy nelze nahrazovat povinnost tvrzení, která musí povinnosti důkazní předcházet.

16. V měsíci lednu [rok] z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] vyplývá zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 5.490 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 61.050 Kč bez DPH (1 500 * 40.70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 6 735 m3 (1 500 * (5.490/1.000) – 1.500) tedy příplatek ve výši 274.114,50 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 335.164,50 Kč bez 15 % DPH (s DPH 385.439 Kč). Pokud právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému částku 432.010 Kč (s DPH), pak v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to ve výši 46.571 Kč. V měsíci únoru [rok] z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 4.460 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 74.074 Kč (1.820 * 40,70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 4.460 m3 (1.820 * (4.460/1.000) – 1.820) tedy příplatek ve výši 256.296 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 330.370 Kč bez 15 % DPH (s DPH 379.924,90 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému částku 498.145 Kč (s DPH), tedy v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 118.220,10 Kč. Zbývá dodat, že bezdůvodné obohacení odpovídá skutečně vyplacené částce, kterou žalobkyně poskytla žalovanému nad rámec smlouvy. Pokud její součástí byla i částka odpovídající hodnotě DPH, je žalovaný povinen ji žalobkyni vydat, bez ohledu na to, kdo je jejím daňovým subjektem.

17. Jestliže žalovaný dále proti tomuto nároku uplatnil kompenzační námitku, kdy tvrdil, že za měsíc duben [rok] mohl žalovanému za provedené služby dle smlouvy o odvádění odpadních vod doúčtovat částku 116.544,80 Kč, kterou chtěl tímto (podáním ze dne 26. 4. 2021) započíst na uplatněnou pohledávku žalobkyně, pak aniž by se odvolací soud dále zabýval vznesenou námitkou promlčení, je nutno konstatovat, že předmětná pohledávka není v prvé řadě ve smyslu uvedených tvrzení a předložených důkazů kompenzabilní, když doposud není splatná, neboť žalobkyně nebyla vyzvána k její úhradě, a to ať již příslušným daňovým dokladem ve smyslu smlouvy o odvádění odpadních vod, či prostou výzvou k úhradě pro případ, že by dané plnění již nebylo předmětnou smlouvou kryto. Zápočet nesplatné pohledávky na pohledávku splatnou jednostranným úkonem věřitele je ze zákona vyloučen (srov. § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 občanského zákoníku). Úkon směřující k započtení pohledávky, který žalovaný učinil v průběhu řízení, aniž předtím vyzval žalobkyni k jejímu zaplacení, nemůže tedy mít žádné právní účinky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006).

18. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu v odst. dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen jako věcně správný, a to včetně nákladového výroku, když odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že v projednávané jsou naplněny okolnosti zvláštního zřetele hodné, které odůvodňují aplikaci ust. § 150 o. s. ř. a výjimečně nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů nalézacího řízení. Žalobkyně sice původně žalovala částku 1.602.417 Kč, kterou omezila až na částku 164.791,10 Kč, nicméně stalo se tak poté, co bylo řízení okamžitě po podání žaloby přerušeno, kdy žalovanému v souvislosti s původně uplatněnou částkou žádné náklady nevznikly a kdy žalobkyně vyčkala výsledků souvisejícího sporu vedeného u téhož soudu.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v této fázi řízení plně úspěšná. Náklady odvolacího řízení žalobkyně pak ve smyslu ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tvoří odměna za 2 úkony právní služby á 7.700 Kč (z tarifní hodnoty sporu ve výši 164.791,10 Kč) a to za sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání = 15.400 Kč, 2x 300 Kč režijní paušál = 600 Kč, celkem 16.000 Kč. K tomuto je nutno připočíst náhradu za 21% DPH ve výši 3.360 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení představuje částku 19.360 Kč, kterou je žalovaný povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.