8 Co 251/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupení advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o žalobě z rušené držby k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 11 C 115/2025-20,

I. Usnesení okresního soudu se v napadené části, to je v odstavci I. výroku, mění tak, že žalovanému se ukládá „zdržet se omezení vstupu a vjezdu“ přes pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, za účelem přístupu a příjezdu k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., vše v k. ú. a obci , adresa, za účelem přístupu a příjezdu k nim.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20.064,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 20.473 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalobce, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se provozování omezování vstupu a vjezdu přes pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, za účelem přístup a příjezdu k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. a k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., vše v k. ú. a obci , adresa, za účelem přístupu a příjezdu k nim, a aby mu bylo uloženo uvést pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, v předešlý stav, tedy „povinnost odstranit z tohoto pozemku veškeré tam umístěné zábrany vstupu a vjezdu“. Dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši 5.000 Kč a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem jak nádvoří, tak i pozemků a že v době od , datum, do , datum, užíval žalobce pozemky na základě nájemní smlouvy, dne , datum, byla mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě má být na žalobce převedeno vlastnické právo k pozemkům, avšak až po úplné úhradě kupní ceny, k čemuž doposud nedošlo. Kupní smlouva neobsahuje ustanovení, na jehož základě by byl žalobce oprávněn pozemky užívat i před převodem vlastnického práva. Dne 26. 3. 2024 žalovaný žalobce vyzval k vyklizení pozemku s tvrzením, že je užívá bez právního důvodu. Dne 21. 7. 2025 žalovaný na nádvoří instaloval uzamykatelnou závoru, která žalobci brání v příjezdu k pozemkům.

3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil v souladu s ust § 177 odst. 1, § 178 o. s. ř., dle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 1008 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba byla podána v prekluzivní lhůtě, žalobu zamítl z důvodu, že ze skutkových tvrzení a předložených důkazů není zřejmé, z jakého titulu žalobce pozemky užívá od doby, kdy přestal být nájemcem a netvrdil, že by byl vlastníkem pozemků. Patrně tak činil na základě konkludentního souhlasu žalovaného, který však podle výzvy k vyklizení ze dne 26. 3. 2024 byl odvolán. Je proto vyloučeno, aby se mohl úspěšně domáhat ochrany držby práva dle § 1003 o. z.

4. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud I. stupně zcela pominul smysl a účel žaloby o ochranu rušené držby, když v žalobě uváděl, že je uživatelem nemovitostí, a to pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, vše zapsáno na LV č. , hodnota, vedeném katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , katastrálním pracovištěm , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, . Formálně je vlastníkem žalovaný, dne , datum, však mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, na základě které žalovanému splácí kupní cenu a nemovitosti dlouhodobě užívá, a to již od roku 2017. Nemovitosti jsou součástí většího , Anonymizováno, areálu, který z větší části patří žalovanému, a to včetně parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na které se nachází příjezdová cesta k objektům v areálu, včetně nemovitostí, které užívá žalobce. Žalovaný dne 21. 7. 2025 na jedinou příjezdovou cestu k objektům v jeho užívání umístil uzamykatelnou závoru a tím znemožnil žalobci příjezd vozidly k jím užívaným objektům. Ze strany žalovaného šlo o zřejmý naschvál, neboť uživatelům jiných objektů předal klíče. Z tvrzení žalobce a důkazů jasně plyne, že nemovitosti užívá, což konec konců plyne i z výzvy žalovaného ze dne 26. 3. 2024, kterou ho žalovaný vyzývá k vyklizení. Tento druh žaloby chrání pokojný, tedy faktický stav. Nebezpečí zásahu ze strany žalovaného stále trvá. V tomto směru odkázal žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 4306/2018, ze kterého plyne, že právní stav věci ustupuje stavu faktickému, tedy faktický stav má přednost před stavem právním. Soud I. stupně toto pomíjí a odkazuje právě na stav právní. V rámci ochrany rušené držby má soud řešit faktický stav, nikoliv právní. Skutečnost, že nemovitosti užívá žalobce, žalovaný nezpochybňuje, tento stav trvá roky a žalobce tak prokázal pokojný faktický stav trvající dlouhodobě, kdy pozemek užíval pro přístup k nemovitosti, kterou užívá. Faktický stav začal žalovaný zpochybňovat poté, co mezi žalobcem a žalovaným vznikly spory o platnost dané kupní smlouvy.

5. Žalovaný navrhl potvrzení usnesení okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že nejdříve žalobce užíval předmětné pozemky na základě nájemní smlouvy a tato byla jediným právním titulem, poté žalovaný s žalobcem uzavřel dne , datum, kupní smlouvu, kdy předmětem této kupní smlouvy byl prodej pozemků parc. č. St. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a nově vzniklého pozemku parc. č. , hodnota, . Na základě výslovné žádosti žalobce byla kupní cena rozložena na splátky a také bylo ujednáno, že návrh na vklad bude podán až po jejím úplném zaplacení. Nájemní smlouva byla současně ukončena a tím pozbyl žalobce právní titul k užívání těchto nemovitostí. Žalobce užívá nemovitosti již od roku , Anonymizováno, bez právního důvodu, tím výrazně omezuje výkon vlastnického práva žalovaného. Žalovaný vyzval žalobce k vyklizení pozemku. I přesto žalobce předmětné nemovitosti nadále užívá. Na pozemcích se nachází velké množství odpadu včetně odpadu nebezpečného. To byl rovněž důvod, proč byl žalobce vyzván k vyklizení nemovitostí. Žalovaný se po celou dobu snažil s žalobcem dohodnout na ukončení neoprávněného užívání nemovitostí, nicméně zcela bezúspěšně. Nejdříve mu sděloval ústně, aby vyklidil nemovitosti a nepoužíval ani příjezd k nim. Již v době existujícího nájemního vztahu se žalobce nechtěl spolupodílet na nákladech spojených s opravou příjezdu a při uzavírání výše zmiňované kupní smlouvy nechtěl odkoupit podíl na příjezdové cestě, z čehož je zjevné, že ji ani neměl zájem užívat. Pokud žalobce uvádí, že žalovaný na svůj pozemek instaloval závoru, pak toto tvrzení není pravdivé, žalovaný závoru neinstaloval a není ani v jeho vlastnictví. Instalaci provedla na své náklady společnost , právnická osoba, , a to z důvodu ochrany svého majetku a bývá uzavřena pouze přes noc a v neděli, tedy v době, kdy areál není užíván a hrozí vznik škody na majetku společnosti , právnická osoba, Tato společnost tímto reagovala na opakované krádeže kovů. Dále se žalovaný domnívá, že žaloba nebyla podána včas, když lhůta pro její podání začala běžet již od prvního projevu žalovaného, který dal najevo, že si nepřeje užívání svých pozemků ze strany žalobce a žalovaný takto se prokazatelně aktivně bránil minimálně od června 2023 nejdříve ústními výzvami a následně písemnou výzvou a předžalobní výzvou. Tyto závěry vyplývají z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2509/2023.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212 odst. 1 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zcela důvodné.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když rozhodující pro posouzení žaloby žalobce je, že žalobce užívá pozemky parc. č. St. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, , vydaném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, , jejichž součástí jsou rovněž stavby bez č. p./č. e., a že tak činí od roku 2017. To, že tyto pozemky a budovy na nich jsou žalobcem užívány, žalovaná ani nezpochybňuje. Dále je rozhodující zjištění, že dne 21. 7. 2025 byla na pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, instalovaná uzamykatelná závora, která žalobci brání v příjezdu k pozemkům.

8. Dle § 177 odst. 1 o. s. ř., domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

9. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

10. Dle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

11. Dle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu a o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do 1 roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

12. Dle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

13. Okresní soud správně vyřešil otázku včasnosti podané žaloby v prekluzivní lhůtě uvedené v ust. § 1008 odst. 1 o. z., když k rušebnímu jednání došlo 21. 7. 2025 a žaloba byla podána ve lhůtě 6 týdnů dne 28. 8. 2025. Nelze souhlasit s žalovaným, že k omezování držby již docházelo na základě výzev k vyklizení pozemků v užívání žalobcem. Pokud žalovaný odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2023, I. ÚS 2509/2023, toto rozhodnutí na daný případ nedopadá, když v bodu 10. odůvodnění je jednoznačně uvedeno, že „vedlejší účastnice zesilovala překážky a zábrany“, z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že byly dávány na pozemky překážky a zábrany, které následně byly stupňovány, což je jiný případ. Žalovaný žalobce vyzýval k vyklizení pozemku bez toho, že by na pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, dával jakékoliv zábrany. Ta byla na pozemek umístěna v podobě závory až 21. 7. 2025.

14. Pokud se týká dalšího posouzení věci, jak správně uvádí odvolatel, okresní soud především odkazuje na stav právní, z toho důvodu také žalobu z rušené držby zamítl. V případě žalob z rušené držby právní stav věci ustupuje stavu faktickému a soud v souladu s ust. § 178 o. s. ř. zkoumá pouze existenci poslední faktické držby a jejího svémocného rušení, tj. vypuzení z ní. Jde tedy o spor o poslední držbu, nikoliv práva. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty dle § 1008 odst. 1 o. z., neexistence žalobcovy držby, příp. popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. Při vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru nejsou tedy v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu podstatné (např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, IV. ÚS 4306/18 a ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3474/21).

15. Žalobce v daném případě prokázal, že je držitelem práva, což žalovaný ani nezpochybňuje, důkazem toho je, že vyzýval žalobce k vyklizení předmětných pozemků. Dále žalobce prokazuje, že ho žalovaný vypudil, což rovněž je prokázáno zřízením závory na pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , když právě tento pozemek slouží jako přístupová cesta k pozemkům v užívání žalobce, tj. parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. a pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. Soud v daném případě není oprávněn zkoumat právní otázky, soustředí se jen na zjištění skutkového stavu.

16. Obrana žalovaného, že na pozemku, který je v jeho vlastnictví, nezřídil závoru on, ale jiná firma, nemůže obstát. Vlastník pozemku odpovídá za stav svého pozemku, pokud tam byla zřízena závora, byť třetí osobou, neobstojí jeho obrana, že tímto nedochází k svémocnému rušení držby žalovaným.

17. Je to právě žalovaný, kdo svémocně ruší poslední držbu žalobce, z toho důvodu bylo na místě žalobě žalobce vyhovět. Odvolací soud proto změnil v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. usnesení okresního soudu tak, že žalovanému uložil zdržet se provozování omezení vstupu a vjezdu přes pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, za účelem přístupu a příjezdu k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. a k pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., vše v k. ú. a obci , adresa, , za účelem přístupu a příjezdu k nim. Odvolací soud má za to, že nebylo na místě uložit žalovanému povinnost uvést pozemek parc. č. , Anonymizováno, do předešlého stavu, když bude na žalovaném, jak vyřeší otázku zdržení se provozování omezování vstupu a vjezdu. Toto může také učinit tím, že předá žalobci klíče od dané závory.

18. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobce byl v řízení úspěšný, proto mu za oba stupně náleží náhrada nákladů řízení v souladu s ust § 142 odst. 2 o. s. ř.

19. Odměnu advokáta je nutno stanovit v souladu s ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích a za tarifní hodnotu se považuje částka 30.000 Kč. Odměna advokáta za 1 úkon právní služby tak činí částku 3.700 Kč, zástupci žalobce pak náleží odměna za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby, tj. 3x 3.700 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, tj. celkem 12.450 Kč, z této částky 21% DPH, což je částka 2.614,50 Kč, tj. celkem 15.064,50 Kč. Dále mu náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Celkem tak činí náklady řízení před soudem I. stupně částku 20.064,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

20. Za odvolací řízení náleží zástupci žalobce odměna ve výši 3.700 Kč za 1 úkon právní služby. Zástupce žalobce v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, tj. podané odvolání a účast u odvolacího jednání. Za to mu náleží odměna 2x 3.700 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, tj. 8.300 Kč, cestovné ve výši 3.287,60 Kč za cestu z , adresa, a zpět, při užití vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , při ujetí 340 km, při spotřebě benzínu Natural 6,1 l/100 km, vyhláškové ceně 34,30 Kč/l a paušální sazbě 5,90 Kč/km. Dále mu náleží náhrada za promeškaný čas (tj. § 14 odst. 3 AT), a to 8 půlhodin po 150 Kč, tj. 1.200 Kč, tj. celkem 12.787,60 Kč. Spolu s 21% DPH ve výši 2.685,40 Kč činí odměna advokáta 15.473 Kč. Dále náleží žalobci náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 5.000 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 20.473 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.