8 Co 260/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 120.973 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 9. 2024, č. j. 8 C 281/2022-345,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2.147,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba žalobkyně na zaplacení částky 120.973 Kč s přísl. zamítnuta, žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 3.582,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a České republice – okresnímu soudu náklady státu ve výši 2.648 Kč v téže lhůtě.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaný v řízení neprokázal, že náležitý dohled nezanedbal. Naopak v řízení vyšlo najevo, že žalovaný ve vztahu k padlému stromu nejenže nejednal coby specializovaný státní podnik jako odborník v oboru lesního hospodářství s náležitou odbornou péčí, ale nevykonával ve vztahu k tomuto konkrétnímu stromu ani dohled, který lze s ohledem na povahu věci a všechny okolnosti případu rozumně požadovat od osoby běžně pečlivé a opatrné. Navíc soud I. stupně dospěl ke skutkovému závěru o vedení evidence odstraněných nebezpečných stromů na revíru , adresa, ze dobu od let 2012 až 2022 za použití listin, které k prokázání těchto skutečností v řízení nebyly způsobilé. Z obsahu spisu, zvláště z předložených fotografií místa dopravní nehody, ze znaleckého posudku, ze spontánní svědecké výpovědi svědka , Anonymizováno, se podává, že kořenový systém padlého , strom, viditelně pouhým okem zasahoval do vodoteče vodního toku nazývaného , Anonymizováno, . Soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo v řízení v rámci znaleckého posudku a provedených znaleckých výslechů opakovaně potvrzeno, že expozice kořenového systému padlého , strom, do vodoteče , Anonymizováno, mohla v důsledku jeho mechanického poškozování vodou a vodou unášeným materiálem vytvořit vstupní bránu pro infekci dřevomorem kořenovým. Pravděpodobnost infekce dřevomorem kořenovým bylo vzhledem k okolnostem, tj. zejména vzhledem k expozici kořenového systému do vodoteče, možno vyhodnotit jako vysokou. Tím, že dřevina rostla v těsné blízkosti vodního toku, v hraně břehu, tak zde kořeny rostly až do vodního toku a žádná z dřevin nesnáší zamokření, tudíž dřeviny v blízkosti vod jsou ohroženy případným vývratem. Znalec sám uvedl, že výskyt takto rostoucí dřeviny v blízkosti vodního toku nebo poblíž komunikace zasluhuje zvláštní pozornost, protože jde o dřeviny náchylné k poškození a že vzhledem k samotné expozici stromů do vodoteče je tu předpoklad, že kořenový systém bude poškozený, ať už samotnou vodou nebo vodou unášeným materiálem. Poškození stromu trvalo podle znalce minimálně 5 let. , strom, v podstatě neměl žádný kořenový systém a tím, jak rostl v hraně vodoteče, muselo být jednoznačně viditelné poškození kořenového systému stromu. Znalec v rámci výslechu uvedl, že je-li zřejmé chřadnutí stromu, popř. je-li na stromě shledáno poškození, má se přistoupit ke zjištění, zda má vliv na nebezpečnost dřeviny. Svědek , jméno FO, během jednání na místě samém uvedl, že přímo předmětný padlý , strom, na podzim 2020 kontroloval a neoznačil jej k vytěžení, neboť podle jeho názoru neměl příznaky, že by byl zasažený chorobou nebo nebyl stabilní. Současně připustil, že kořenový systém padlého stromu byl poškozený, že to bylo čitelné na vývratu. Žalobkyně má za to, že zadávací listy ze dne 25. 11. 2020 a 14. 12. 2020 neprokazují, že žalovaný nezanedbal náležitý dohled a že dohled vykonával řádně. Za dané důkazní situace mohl soud I. stupně v rámci volného hodnocení důkazů buďto uvěřit svědkovi , Anonymizováno, žalované panu , jméno FO, , který však je zaměstnancem žalovaného, když tento svědek sám tvrdil, že prováděl kontroly, pak taková kontrola nemohla být důsledná. Podle názoru znalce musel být předpoklad poškození kořenového systému v důsledku toho, kde a jakým způsobem strom rostl. Nešlo tu tedy jenom o hrozící poškození právě dřevomorem kořenovým, mohlo jít o poškození jiné. Za dané situaci tedy mělo dojít k bližšímu prozkoumání stromu. Pokud by výpověď svědka , jméno FO, nebyla shledána pravdivou a prokazující tvrzené skutečnosti, pak žalovaný neprokázal, že nezanedbal náležitě dohled nad škodícím stromem, resp. nad předmětným pozemkem.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Soud I. stupně se vyčerpávajícím způsobem vypořádal s důkazy předloženými jak žalobkyní, tak žalovaným. Soud I. stupně se řídil zásadou volného hodnocení důkazů, tudíž pokud vycházel z faktu, že výpověď svědka pana , jméno FO, byla pravdivá a přiložil jí při svém hodnocení váhu, nelze jeho rozhodnutí sporovat. Žalovaný pak uvedl, že závěry znalce p. , jméno FO, nikdy nedoložily, že by v případě p. , jméno FO, došlo k zanedbání jeho povinností, neboť tento závěr by nikdy ze znaleckého posudku zpracovaného dle zadání žalobkyně znalec učinit nemohl. Pokud žalobkyně namítala účelovost vytvoření evidence odstraněných stromů, vypořádal se s touto námitkou soud tak, že k předmětné evidenci vyslechl svědka p. , jméno FO, , který vysvětlil, že se jedná o interní povinnou evidenci , adresa, , která slouží pro přehled lesním správcům o stavu porostů v blízkosti státních silnic či železničních tratí. Pokud , jméno FO, neoznačil předmětný padlý , strom, k vytěžení, a to i po jeho opakované důkladné kontrole, která byla důkazy v řízení doložena, činil tak podle svých letitých zkušeností, vysoké odbornosti v oboru lesnictví a s péčí řádného hospodáře. Je porušením zákona č. 289/1990 Sb., o lesích, vyznačovat stromy pro nahodilou těžbu na základě pouhé potencionálně vysoké pravděpodobnosti infikace dřevomorem kořenovým, pokud strom nevykazuje jinak žádné znaky chřadnutí či jiné vizuálně identifikované znaky, které by měly vést k vyznačení stromu jako nahodilé těžby. Pokud znalec hovořil o cca pětiletém napadení stromu dřevomorem kořenovým, je s ohledem na život , strom, (až 200 let) tato doba de facto krátkým časovým úsekem. Stromy napadené dřevomorem kořenovým mohou žít mnohdy i stovky let, aniž by ztratily vitalitu nebo měly vůbec jakékoliv viditelné projevy dřevomoru kořenového. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by projevy dřevomoru kořenového u padlého , strom, byly vizuálně zřejmé, když ještě předmětný , strom, rostl. To, že předmětný strom rostl na kraji vodoteče, nelze v žádném případě považovat za důvod pro to, aby byl vyznačen pro nahodilou těžbu nebo snad bez dalšího předpokládán jako infikovaný. Obzvláště pak na pozemku, který spadá , Anonymizováno4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že vlastníkem lesního pozemku parc. č. , Anonymizováno, je Česká republika a že právo hospodařit na něm má žalovaný. Pozemek je součástí rozsáhlého , Anonymizováno, území, je nemovitou kulturní památkou, je určený k plnění funkcí lesa. Přes pozemek vede silnice II. třídy č. , hodnota, a protéká jím , Anonymizováno, . Dne 9. 4. 2021 projíždělo po silnici II. třídy nákladní vozidlo ve vlastnictví žalobkyně zn. , Anonymizováno, , na které spadl strom, který rostl na pozemku parc. č. , Anonymizováno, na hraně břehu vodního toku s názvem vodní linie , Anonymizováno, . Strom poškodil vozidlo žalobkyně a výše částky na opravu, kterou uhradila pojišťovna, byla ve výši 1.088.759 Kč, žalobkyni pak nebyla pojišťovnou uhrazena spoluúčast ve výši 10 %, tj. částka 120.973 Kč. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že na vyvrácené dřevině, tj. zbývající části kořenových náběhů a pařezu, se nacházela dřevokazná houba dřevomor kořenový. Bylo také zjištěno (znalecký posudek a výslech znalce), že dřevina byla poškozena delší dobu a dřevokazná houba napadla celý kořenový systém. Poškození kořenového systému dřeviny bylo natolik rozsáhlé, že k pádu mohlo dojít i za bezvětří. Soudní znalec uvedl, že plodnice jsou viditelné pouze na podzim a mohou být přikryté listím nebo mechem, někdy plodnice chybí. Co se týká hniloby, může probíhat skrytě, bez přítomnosti plodnic, rozklad dřeva způsobený dřevomorem kořenovým není příliš intenzivní. Nejdřív probíhá v kořenech a ve vnitřní kořenové části kmene, později se šíří vyzrálým dřevem kuželovitě nahoru do kmene. U stromu ještě mnoho let po infekci chybějí symptomy napadení. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalovaný prováděl kontrolu porostů v dané lokalitě a prováděl hospodářská opatření, tedy komplexní lesnické činnosti dle smlouvy uzavřené s žalobkyní, byla předložena jednak smlouva uzavřená mezi účastníky, porostní mapa, předávací protokol k mapovým podkladům, příslušné zadávací listy a číselníky. V daném úseku pak vyznačoval a zadával těžbu pravidelně , jméno FO, , čemuž odpovídá i evidence odstraněných nebezpečných stromů.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud tuto věc posoudil také správně po právní stránce.

7. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona, pokud jde o lesy ve vlastnictví státu (dále jen „státní lesy“), vztahují se práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona na právnickou osobu, které svěřil nakládání s těmito lesy, pokud tento zákon nestanoví jinak.

8. Podle ust. § 22 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona, vlastníci nemovitostí nebo investoři staveb a zařízení jsou povinni provést na svůj náklad nezbytně nutná opatření, kterými jsou nebo budou jejich pozemky, stavby a zařízení zabezpečeny před škodami způsobenými zejména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určenými k plnění funkce lesa; tato opatření jsou oprávněni provést i na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Rozsah a způsob zabezpečovacích opatření stanoví orgán státní správy lesů, pokud není podle zvláštních předpisů příslušný jiný orgán státní správy. Vlastník pozemků určený k plnění funkcí lesa je povinen provedení opatření strpět. Vyžaduje-li zajištění bezpečnosti osob a majetku kromě opatření uvedených v odst. 1 i změnu ve způsobu hospodaření v lese nebo omezení ve využívání pozemků určených k plnění funkce lesa, rozhodne orgán státní správy lesů o dalších opatřeních a určí, kdo ponese náklady s tím spojené a kdo nahradí vlastníku lesa případnou újmu. Ustanovení zvláštních předpisů zůstávají nedotčena.

9. Podle ust. § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

10. Podle ust. § 2901 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměrů mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

11. Podle ust. § 2937 odst. 1 o. z., způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.

12. Za této situace okresní soud správně aplikoval ust. § 2900 o. z. a odkazoval na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí 25 Cdo 2508/2012, 25 Cdo 2471/2000, 25 Cdo 3354/2011, z nichž vyplývá, že prevenční povinnost se vztahuje na všechny subjekty a znamená pro vlastníka nebo správce nemovitostí povinnost užívat a spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému, tedy dbát i o to, aby na jeho pozemku byla provedena opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody na zdraví, na majetku a jiných hodnotách, a pokud škoda hrozí, učinit opatření k jejímu odvrácení. Judikatura NS také dovodila povinnost vlastníka pozemku řádně pečovat o porosty, rostoucí na jeho pozemku.

13. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně v pravidelných kontrolách kontroloval stav lesního porostu, a to i v předmětné lokalitě padlého stromu. Bylo prokázáno také to, že žalovaný provedl opatření k tomu, aby zabránil ohrožení bezpečnosti pohybujících se v dané lokalitě, když učinil opatření, která snížila možnost event. škody. Danou oblast v pravidelných periodických kontrolách procházel odborný zaměstnanec žalovaného, , Anonymizováno, , který vyznačoval na předmětném pozemku nebezpečné stromy k pokácení, kdy naposledy prováděl prohlídku cca 2 měsíce před škodní událostí. Bylo prokázáno, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že v dané lokalitě probíhala těžba. Soud I. stupně tedy správně dovodil, že s ohledem na okolnosti případu postupoval žalovaný dostatečně obezřetně, žalovaný nezanedbal náležitou péčí a dohled nad majetkem, který spravoval. Správně poukazoval soud I. stupně na to, že prevenční povinnost žalovaného kontrolovat a udržovat stromy nelze vykládat jako povinnost počínat si tak, aby v každém okamžiku vyloučil nebezpečí vzniku jakékoliv škody. Také správně přihlédl k výpovědi soudního znalce, že plodnice dřevomoru kořenového nemusí být na poškozené dřevině patrné v celém ročním období, a to dokonce ani na podzim, kdy mohou být přikryté mechem a listím. Pokud se týká hniloby, pak ze znaleckého posudku i výpovědí znalce bylo prokázáno, že tato rozkládá kořenový systém zevnitř a postupuje vnitřkem kmenů nahoru a kořenový systém poté úplně odpadne. Znalec tedy nevyloučil, že hniloba nebyla viditelná v tomto konkrétním případě.

14. Dále posuzoval okresní soud věc správně podle ust. § 2937 odst. 1, kdy se jedná o situaci, kdy věc působí sama od sebe, tj. z vnitřních důvodů, okolností či vlastností, které nejsou vyvolány způsobem jejího užívání, jedná se o objektivně postavenou povinnost k náhradě škody, kdy se nepočítá s porušením zákonné povinnosti či zaviněním. Škůdce může tvrdit a prokazovat naplnění liberačních důvodů a tak se tomu stalo i v tomto případě. V řízení bylo prokázáno, že na strom dlouhodobě působila dřevokazná houba, což způsobilo změnu ve složení, konstrukci a struktuře stromu, došlo k uhnití kořenů a poté strom spadl. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalovaný prokázal v řízení, že na jeho straně je dán liberační důvod, jednak listinnými důkazy a jednak svědeckou výpovědí , jméno FO, , že předmětný úsek byl pravidelně kontrolován. S ohledem na množství kontrolovaného porostu a jeho velkého rozsahu pak nelze mít námitky proti způsobu provádění prohlídek, tedy vizuálních prohlídek. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, v dané věci nebylo možno znalecky zkoumat kmen a korunu stromu, poněvadž tento se na místě nehody už nenacházel, takže již nebylo možné zjistit, zda na kmenu, příp. větvích stromu, byly patrné známky napadení dřevokaznou houbou. Postižení stromu, tedy napadení houbou, bylo zjištěno až při zkoumání znalcem a na místě samém, kdy ve vývratu na zbytcích kořenů byla patrná plíseň, avšak jednalo se pouze o zbytky kořenového systému, kdy navíc pro zjištění, že kořeny byly napadeny dřevomorem kořenovým, bylo nutné tyto i při jednání na místě samém vyhrabat. Z fotodokumentace pořízené v době nehody pak není zjevné, zdali před vyvrácením byly kořeny pokryty mechem nebo listím, příp. zda na nich v té době byly viditelné plodnice dřevomoru kořenového. Závěry soudu I. stupně jsou správné i v tom směru, že v řízení nebylo prokázáno, že by na stromu byl viditelný nějaký defekt, nějaké poškození, a proto zde nebyla dána povinnost žalovaného vykácet veškeré stromy v dosahu silnice a v blízkosti vodního toku.

15. Odvolací soud se ztotožňuje také s právními závěry okresního soudu, že odpovědnost u žalovaného nebyla zjištěna dle ust. § 22 odst. 1 lesního zákona a při posouzení dle ust. § 2937 odst. 1 o. z. a § 2900 a násl. o. z. zde existovaly liberační důvody tak, jak je uvedeno shora.

16. Pokud žalobkyně v odvolání argumentovala tím, že z důvodu umístění stromu (v blízkosti potoka a komunikace) měl žalovaný přistoupit k bližšímu prozkoumání stromu, pak odvolacímu soudu není jasné, jakým způsobem by k tomu mělo dojít.

17. Žalobkyně dále argumentovala výpovědí znalce Martiníka ohledně umístění a rizika výskytu hniloby v případě, kdy strom se nachází blízko vodního toku a komunikace, pak k tomu odvolací soud podotýká, že znalec sám při jednání na místě samém uvedl, že on sám jako správce zeleně v , adresa, by se na takovou dřevinu zaměřil a že se nemůže vyjadřovat k tomu, jak je to u , Anonymizováno, .

18. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že zvýšený dohled měl být věnován předmětnému stromu již proto, že se nacházel v blízkosti potoka a komunikace, pak odvolací soud souhlasí s názorem žalovaného, že z důvodu prevence nelze vykácet všechny stromy, které se nacházejí v blízkosti potoka, příp. komunikace, aniž by jevily známky poškození, což by bylo i v rozporu s ust. § 28 zákona č. 254/2001 Sb.

19. Žalobkyně dále nesouhlasila s hodnocením důkazů okresním soudem. Odvolací soud má za to, že okresní soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Zcela správně pak vycházel i z výpovědi svědka , jméno FO, , když pouhá skutečnost, že je zaměstnancem žalovaného, nezpůsobuje sama o sobě jeho nevěrohodnost.

20. Odvolací soud tedy uzavírá, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by poškození stromu bylo možné rozpoznat pouhým okem, tedy vizuálně, když strom se v době znaleckého zkoumání již na místě nehody nenacházel a z fotografií pořízených z místa nehody postižení kmene, větví apod. zjištěno nebylo.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroků o náhradě nákladů řízení, které jsou rovněž správné.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl úspěšný v odvolacím řízení, byly mu přiznány v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 náklady odvolacího řízení, a to paušální náhrada za vyjádření k odvolání žalobkyně a za účast u odvolacího jednání, tj. 2x 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a dále cestovné z , adresa, do , Anonymizováno, , při ujetí celkem , hodnota, km autem , Anonymizováno, , při průměrné spotřebě 5, 7 l/100 km, ceně paliva 34,70 Kč/l a paušální sazbě 5,80 Kč/km, tj. celkem 1.547,80 Kč. Náhrada odvolacího řízení činí 2.147,80 Kč.