8 Co 277/2020

Plný text

USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: MamiArt s. r. o. , IČO 28611390 sídlem Politických obětí 118, Místek, 738 01 Frýdek-Místek zastoupená advokátem Mgr. Janem Medkem sídlem U Staré pošty 744, 738 01 Frýdek-Místek proti žalované: LBR EUROPE SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚIĄ , NIP 6762524992 sídlem Szlak 77/222, 311 28 Kraków, Polská republika o zaplacení částky 111.083 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 7. 2020, č. j. 10 C 179/2020-6, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje . Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením bylo řízení zastaveno a rozhodnuto, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud řízení zastavil z důvodu nedostatku pravomoci soudu jakožto neodstranitelné podmínky řízení.

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že Česká republika i Polská republika jsou členem Evropské unie, a proto je na problematiku poměřování aplikační přednosti mezinárodních smluv uzavřených mezi členskými státy EU a právními akty EU nutné nahlížet komplexněji, než tomu učinil soud I. stupně. Dle názoru žalobkyně je zde daná aplikační přednost právních aktů EU, zde konkrétně Bruselu I bis. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byl původně založen smluvní obchodní vztah, když následně došlo k odstoupení od dané smlouvy a tím vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované v podobě již žalobkyní na základě smlouvy uhrazené finanční částky (tedy kvazideliktní situace na straně žalované), lze dovozovat, že právě Brusel I bis měl být na případ žalobkyně aplikován. Otázka kvazideliktu je upravena v českém právním řádu v předpisech práva občanského, přičemž věcná působnost Brusel I bis je dle jeho článku 1 dána pro věci občanské a obchodní, kam svou povahou jistě spadá i závazek žalované k vrácení uhrazení zálohy jako bezdůvodného obohacení žalobkyni. Co do otázky příslušnosti soudů České republiky žalobkyně uvedla, že tuto založila svou volbou na základně článku 5 odst. 1 ve spojení s článkem 7 odst. 1, resp. především odst. 2 Bruselu I bis, neboť závazek žalované měl být splněn na území České republiky, shodné pak platí o místu vzniku škodní události. Vzhledem k tomu, že článek 7 odst. 1 Brusel I bis dává v případě vymáhání nároku z bezdůvodného obohacení jako kvazideliktu možnost žalovat v místě vzniku škodní události (v místě, kde bezdůvodné obohacení mělo být a nebylo vydáno) a dle § 1955 odst. 1 o. z. platí, že se peněžitý dluh plní v místě sídla věřitele, pak je dle sídla žalobkyně příslušný k projednání věci právě Okresní soud ve Frýdku-Místku.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno důvodně.

5. Z obsahu předloženého spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že předmětem žaloby žalobkyně je vrácení zálohy na cenu díla ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 17. 10. 2018, dle které se žalovaná zavázala k provedení díla - samolepky na kontejnery a žalobkyně k zaplacení ceny díla, avšak pro nesplnění závazku ze strany žalované žalobkyně odstoupila od smlouvy a požadovala vrácení požadované zálohy včetně přísl. v podobě zákonných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že za situace, kdy Česká republika i Polská republika jsou členy Evropské unie, je nutno aplikovat právní akty Evropské unie, v tomto případě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis).

6. Podle oddílu 1 článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 a 7 této kapitoly.

7. Podle oddílu 2 článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kde zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

8. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně se opírá o smlouvu o dílo, uzavřenou mezi účastníky 17. 10. 2018, od níž žalobkyně odstoupila, takže předmět sporu tvoří nároky ze smlouvy o dílo, když plněno mělo být v sídle žalobkyně, je zde dána pravomoc i příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení okresního soudu tak, že řízení v této věci se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání , jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky. Ostrava 8. prosince 2021 JUDr. Šárka Neuwirthová v. r. předsedkyně senátu