8 CO 277/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 139.440 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2021, č. j. 118 C 50/2020-85,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 139.440 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec I. výroku) a zavázal žalovanou k úhradě náhrady nákladů řízení žalobkyni v částce [částka] (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že dne [datum] podala [právnická osoba], s. r. o., zastoupená žalobcem [jméno] [jméno], který udělil plnou moc [titul] [jméno] [příjmení], u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti [titul] [jméno] [jméno] jakožto jedinému jednateli společnosti [právnická osoba] o zaplacení částky [částka] představující náhradu škody způsobenou porušením péče řádného hospodáře a bezdůvodné obohacení. Žalující [právnická osoba], s. r. o. byla v řízení o společnické žalobě dne [datum] vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši [částka], přičemž tento soudní poplatek uhradil dne [datum] na účet Krajského soudu v Ostravě žalobce. Dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] nejpozději do [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o zrušení účasti společníka [jméno] [jméno] v [právnická osoba], s. r. o., [IČO]. V uvedeném rozsudku bylo rovněž konstatováno, že žalovaná [právnická osoba], s. r. o. dlouhodobě a opakovaně porušovala práva žalobce na informace o hospodaření žalované. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil ve smyslu ust. § 157 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích ve znění pozdějších předpisů, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobce podal dne [datum] za společnost tzv. společnickou žalobu, kterou se domáhal náhrady újmy proti jednateli společnosti. V případě, že společník společnosti s ručením omezeným podá jménem společnosti žalobu o náhradu škody proti jednateli, je následně povinností společnosti soudní poplatek ohledně této žaloby zaplatit. Jestliže jej zaplatí sám společník jménem žalující společnosti, jedná se o bezdůvodné obohacení společnosti. Pokud tedy žalobce uhradil soudní poplatek v částce [částka] za řízení o společnické žalobě namísto [právnická osoba], s. r. o., je tato povinna uhradit mu částku odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku jakožto bezdůvodné obohacení (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Jeho splatnost nastala ke dni [datum], a to na základě výzvy k plnění odeslané jí ze strany žalobce dne [datum]. Ode dne [datum] tak žalované svědčí nárok i na zákonný úrok z prodlení. Pokud žalovaná namítala, že v rámci podané společnické žaloby žalobce zneužil svých společnických práv, pak v této souvislosti okresní soud zjistil, že žalobce podal za [právnická osoba], s. r. o. společnickou žalobu dne [datum] a vyměřený soudní poplatek uhradil dne [datum]. Žalobce učinil všechny tyto úkony v době, kdy byl společníkem ve [právnická osoba], s. r. o. a nelze mu tedy klást k tíži, že aktivně uplatňoval svá společnická práva. Účast žalobce ve [právnická osoba], s. r. o. byla zrušena až ke dni [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek krajského soudu o zrušení účasti žalobce [jméno] [jméno] ve [právnická osoba], s. r. o. V řízení o úhradě vzniklého bezdůvodného obohacení nelze posuzovat, zda byla společnická žaloba podána důvodně, či jak bude o této žalobě rozhodnuto. Žalobci nelze rovněž vytýkat, že nepožádal soud o osvobození od soudních poplatků a že aktivně nečinil kroky k tomu, aby krajský soud v řízení o společnické žalobě postupoval podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a uložil žalující [právnická osoba], s. r. o. povinnost zaplatit soudní poplatek až s rozhodnutím soudu o věci samé (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích). Žalobci jako menšinovému spoluvlastníkovi [právnická osoba], s. r. o., který nebyl ani jejím statutárním orgánem, nemusely být známy majetkové a výdělkové poměry [právnická osoba], s. r. o. pro podání odůvodněné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Žalobce přistoupil k úhradě vyměřeného soudního poplatku na základě výzvy soudu, aby se vyhnul nepříznivým následkům nezaplacení soudního poplatku, o nichž byl řádně poučen. Proto nelze jednání žalobce považovat za svévolné, nepoctivé či jinak nemravné.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Namítala, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, když neposoudil jednání žalobce jako svévolně poškozující společnost, když toto jednání je v rozporu se zásadou loajality a obecnou povinností neškodit. O tom, že žalobce v rámci podané společnické žaloby jednal nikoliv v dobré víře a v rozporu s uvedenými zásadami, svědčí to, že při hrazení soudního poplatku zvolil ze tří nabízených možností jedinou, která zatěžuje společnost, když tento zlý úmysl následně podpořil okamžitou žalobou na zastupovanou společnost. Žalobce měl při hrazení soudního poplatku postupovat ve prospěch společnosti a, jsa zastoupen advokátem, měl několik možností. První, aprobovanou ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, tj. zaplatit soudní poplatek až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 14 Cmo 258/2014. Druhou možností bylo zaslání návrhu o prominutí celého či alespoň části soudního poplatku. Nelze souhlasit s tím, že by žalobce neměl přehled o finančním stavu společnosti, neboť měl možnost společnost požádat o umožnění přístupu k dokumentům, které byly potřebné k doložení finančního stavu společnosti. Třetí možnost pak byla zatížit bezdůvodně společnost tím, že za ni soudní poplatek uhradí a obratem vůči ní podá žalobu na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Pokud žalobce zvolil třetí možnost, zvolil jedinou, která zatěžuje společnost a je v rozporu s jejími zájmy. To vše umocňuje skutečnost, že žalobce podal společnickou žalobu a uhradil soudní poplatek za společnost v době, kdy již nehodlal být společníkem a dále bylo rozhodnuto o ukončení jeho účasti ve společnosti, a kdy existoval předpoklad, že řízení o společnické žalobě bude zastaveno. Následná žaloba na vydání bezdůvodného obohacení má charakter šikanózního výkonu práva dle ust. § 8 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná se pak rovněž vyjádřila k podanému odvolání žalobce do nákladů řízení, kdy v prvé řadě měla za to, že náklady řízení byly přiznány nesprávně, když ve věci měla být zcela úspěšná ona. Pokud by však přesto k takovémuto závěru odvolací soud nedospěl, zcela se ztotožnila s argumentací okresního soudu, kdy zamítl nárok žalobce na část účtovaných nákladů pro jejich neúčelnost.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že okresní soud se plně vypořádal s námitkami žalované, správně zjistil skutkový stav věci a věc rovněž správně právně posoudil s přihlédnutím k aktuální judikatuře, to vše s výhradou výroku o náhradě nákladů řízení. Měl za to, že na nákladech řízení mu nad rámec přiznaného měla být rovněž přiznána částka 2x [částka] (celkem [částka]) za cestu ze sídla advokáta k soudu osobním automobilem, byť má advokát sídlo v městě, kde rovněž sídlí okresní soud. Cesta ze sídla advokáta k soudu prostřednictvím MHD vždy zabere více než 30 minut, přičemž ze závěrů rozhodnutí Ústavního soudu ČR (např. nález Ústavního soudu ČR IV. ÚS 215/05 ze dne [datum]) vyplývá, že pokud cesta advokáta z jeho sídla na soud prostřednictvím MHD přesáhne půl hodiny, pak je využití vozidla účelné a má být jako náhrada vždy přiznáno. Pokud by advokát musel jet ze svého sídla na soud prostřednictvím MHD, musel by účtovat částku nejen na jízdné MHD (2x [částka]), ale i částku 4x [částka] za každou započatou půlhodinu strávenou cestou, tj. celkem [částka]. Dále namítal, že mu měla být rovněž přiznána částka [částka] představující odměnu [částka] a režijní paušál [částka] za repliku učiněnou advokátem dne [datum] Touto replikou bylo reagováno na šestistránkové vyjádření žalované ze dne [datum]. Žalobce měl právo se k tomuto vyjádřit, když vyjádření žalované z jeho pohledu obsahovalo řadu nepravd a on nemohl vědět, jak se okresní soud k argumentaci žalované staví. Naposledy pak měl za to, že mu měla být přiznána i náhrada nákladů ve výši [částka] představující odměnu, tj. [částka] a režijní paušál [částka] za vyjádření ze dne [datum], kdy namítal, že i tento úkon byl účelný, neboť se jednalo o vyjádření k procesnímu návrhu žalované na nařízení mediace, kdy zároveň reagoval na výzvu soudu, aby se k uvedenému postupu vyjádřil. Vyjádření se netýkalo věci samé, a proto mělo být posuzováno analogicky dle ust. § 11 odst. 2, písm. c) advokátního tarifu.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. V prvé řadě je třeba uvést, že skutková zjištění učiněná okresním soudem odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil zcela v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Platí to zejména ve vztahu k zjištěním ohledně podané společnické žaloby, zaplaceného soudního poplatku za tuto žalobu, ukončení účasti žalobce v žalované společnosti, jakož i výzvě k vydání bezdůvodného obohacení. Pro stručnost na ně proto odvolací soud v celém rozsahu odkazuje.

8. Pro posouzení pravosti žalobního nároku bylo v projednávané věci rozhodující vyřešení otázky, zda žalobce má na základě svého postupu, kdy vůči jednateli žalované podal za žalovanou společnickou žalobu (§ 157 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), právo vůči žalované na náhradu nákladů, které v rámci takového řízení vynaložil (v daném případě uhrazený soudní poplatek).

9. Judikatura Nejvyššího soudu ČR je v této souvislosti ustálena v závěru, že v případě, že společník společnosti s ručením omezeným podá jménem společnosti žalobu o náhradu škody proti jednateli, je povinností společnosti soudní poplatek ohledně této žaloby zaplatit. Jestliže jej zaplatí sám společník, žalující jménem společnosti, jedná se o bezdůvodné obohacení společnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 871/2002). Zároveň pak platí, že v řízení o úhradě takto vzniklého bezdůvodného obohacení přitom nelze posuzovat, zda byla žaloba podána důvodně, neboť takové posouzení přísluší soudu v rámci rozhodování o podané žalobě. Zneužije-li však společník společnosti s ručením omezeným své právo podat společnickou žalobu, resp. toto své právo vykonává v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku, není možné jeho právu na náhradu nákladů zastoupení, jež za společnost vynaložil v řízení o společnické žalobě, poskytnout právní ochranu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5944/2016).

10. Dále Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1767/2020 formuloval a odůvodnil závěr, že není žádný důvod, pro který by měly být společnické žaloby en bloc - bez dalšího a automaticky -„ osvobozovány“ od poplatkové povinnosti s tím, že povinnost zaplatit soudní poplatek bude uložena teprve v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Nastavení vycházející z toho, že poplatková povinnost za řízení vzniká v případě společnických žalob (stejně jako u jiných návrhů na zahájení řízení) již podáním žaloby a že poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je sama společnost, je vhodným a proporčně vyváženým řešením, které požadavkům regulační funkce soudního poplatku nejlépe odpovídá. Společníkům totiž na jedné straně umožňuje podat společnickou žalobu, a to aniž by nesli náklady soudního poplatku; na druhé straně však s tím, že společníci budou v mnoha případech via facti přinuceni (nemá-li být řízení zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) zaplatit soudní poplatek namísto společnosti a teprve následně uplatnit svůj nárok na vrácení takto vynaložených prostředků.

11. Promítnuto do projednávané věci tedy odvolací argumentace žalované nemůže obstát. Namítaný postup dle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích se v řízení o společnické žalobě nemůže prosadit a k postupu ve smyslu žádosti o osvobození od soudních poplatků žalobce neměl žádného důvodu. Žalovanou totiž v uvedeném řízení stíhala povinnost zaplatit soudní poplatek již při podání žaloby a žalobce se zároveň nemohl spolehnout na přístup k informacím ohledně hospodaření žalované. Rovněž pak ani v přidružených okolnostech, tj. že po podání společnické žaloby žalobce přestal být společníkem žalované a že v řízení o společnické žalobě existoval předpoklad, že řízení bude zastaveno, nelze spatřovat důvody pro hodnocení jednání žalovaného jako rozporného se zásadami poctivého jednání či dobrých mravů a loajality, když ve smyslu ust. § 160 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, lze pokračovat v řízení o společnické žalobě i poté, co společník, který žalobu podal, přestal být společníkem bez právního nástupce, přičemž výsledek řízení o společnické žalobě není pro vznik nároku žalobce na bezdůvodné obohacení rozhodný.

12. S ohledem na shora uvedené jsou tedy právní závěry okresního soudu vyjádřené v napadaném rozsudku správné a odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku jako věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

13. Pokud se jedná o náhradu nákladů prvostupňového řízení, pak okresní soud správně vyšel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého náhrada nákladů řízení náleží plně úspěšnému žalobci. Náhrada nákladů řízení v daném případě odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši [částka] a odměně a náhradě hotových výdajů právního zástupce žalobce, kdy se lze plně ztotožnit se závěry okresního soudu ve vztahu k provedeným šesti úkonům právní služby za něž náleží odměna v plné výši á [částka] (z punkta [částka]) a přináležející režijní paušály á [částka] (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], další porada s klientem dne [datum], účast u jednání dne [datum]) a k provedeným dvěma úkonům právní služby za něž náleží odměna ve výši ½ á [částka] a přináležející režijní paušály á [částka] (sepis vyjádření k věcné příslušnosti ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum], při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí) - srov. § 8 odst. 1 ve spojení, § 7 bod 5., § 11 odst. 1, písm. a), d), g), § 11 odst. 2, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

14. Nicméně nad tento rámec považuje odvolací soud za nutné dále právnímu zástupci žalobce přiznat i odměnu ve výši ½, tj. [částka], a režijní paušál [částka] za úkon právní služby spočívající ve vyjádření se k procesnímu návrhu na nařízení mediace ze dne [datum], k němuž byl žalovaný vyzván ze strany samotného nalézacího soudu.

15. Pokud se žalobce ve svém odvolání dále domáhal přiznání odměny a režijního paušálu za sepis vyjádření ze dne [datum], pak je nutno konstatovat, že v něm nepřináší ve věci žádné nové skutečnosti a toto podání okresní soud správně hodnotil jako neúčelné. Rovněž pak odvolací soud zastává s okresním soudem shodný závěr o neúčelnosti výdajů právního zástupce spojených s cestou osobním vozidlem ve výši 2x [částka] za cestu k jednání nalézacího soudu a zpět, když sídlo právního zástupce je v [obec] - [část obce], přičemž náklady na účast u jednání nalézacího soudu se sídlem ve stejném městě ([obec] - [část obce]) jsou v daném případě s ohledem na vzdálenost i promeškaný čas minimální (cesta MHD včetně pochůzky dle údajů [webová adresa] trvá 22 minut) a jsou tak pokryty režijním paušálem, který náleží k příslušnému úkonu poskytované právní služby.

16. Celková výše náhrady nákladů nalézacího řízení na straně žalobce tak představuje částku [částka] a žalovaná je povinna ji podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

17. V odvolacím řízení byl dále žalobce plně úspěšný, proto mu v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Zástupce žalobce učinil v řízení 2 úkony právní služby, za které náleží odměna po [částka] (sepis vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u odvolacího jednání dne [datum]) dle ust. § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a 1 úkon právní služby za který náleží odměna ve výši ½, tj. [částka] (sepis odvolání do nákladů řízení) dle ust. § 11 odst. 2, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. K nákladům řízení dále patří 3x režijní paušál po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení tak představuje částku [částka], kterou je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.