8 Co 3/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o výživné zletilé dcery k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2024, č. j. 63 C 621/2023-106,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I. a II. výroku, za dobu od 19. 10. 2023 do 31. 8. 2024 mění tak, že výživné stanovené žalovanému pro žalobkyni naposledy rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 3. 2018, č. j. 90 P 439/2018-29, 9 P a Nc 371/2018 v částce 4.500 Kč měsíčně, se s účinností od 19. 10. 2023 zvyšuje na částku 5.000 Kč měsíčně, ohledně výživného za dobu od 1. 9. 2024 nadále se rozsudek potvrzuje, když výživné je splatné vždy prvého dne v měsíci, přičemž nedoplatek na výživném za dobu od 19. 10. 2023 do 31. 7. 2025 v částce 21.710 Kč je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výživné splatné od 1. 8. 2025 do konce měsíce, v němž bude rozhodnutí doručeno, je povinen zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 47.796,21 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 17.316 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zvýšil výživné stanovené žalovanému pro žalobkyni naposledy rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 3. 2018, č. j. 90 P 439/2018-29, 9 P a Nc 371/2018, z částky 4.500 Kč měsíčně na částku 6.000 Kč, a to s účinností od 19. 10. 2023, kdy stanovil jeho splatnost vždy do 1. dne v měsíci (odstavec I. výroku), určil, že nedoplatek na výživném za období od 19. 10. 2023 do 31. 10. 2024 ve výši 18.650 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec II. výroku), zastavil řízení co do zvýšení výživného o dalších 1.000 Kč od 19. 10. 2023 (odstavec III. výroku), zamítl návrh žalovaného na snížení výživného pro žalobkyni na částku 4.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 5. 2024 (odstavec IV. výroku) a dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32.501 Kč (odstavec V. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal změny rozsudku soudu prvního stupně tak, že dojde ke zvýšení výživného pro žalobkyni pouze na částku 4.800 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 5. 2024. Namítal, že okresní soud chybně vyhodnotil jeho důvody odchodu ze zaměstnání. Povolání řidiče je náročné, žalovaný nebyl doma několik dní v kuse, někdy se stávalo, že byl v celém měsíci doma jen cca 4 dny. Proto již toto povolání vykonávat nechtěl, nebylo tomu tak, že by snad nebyla práce. Žalovaný chtěl mít normální rodinný život. S odkazem na čl. 3, 10, 26 a 32 Listiny základních práv a svobod namítal, že je jeho základním právem zvolit si povolání, jaké vyhovuje jemu a jeho rodinnému a soukromému životu a nemůže být nucen setrvat v povolání řidiče jen proto, že se jedná o povolání, kde jsou žalovanému vypláceny tzv. diety a je tedy finančně výhodnější. Žalovaný se nevzdal bezdůvodně lepšího povolání, nedal výpověď a nešel na úřad práce, naopak ukončil pracovní poměr až v době, kdy již měl smluvenou jinou práci, právě proto, aby rodina nezůstala bez prostředků. Našel si pak povolání se základní mzdou výrazně vyšší, než je povolání řidiče. Nadto namítal, že nebylo ani reálné, aby všechny diety ušetřil. U původního zaměstnavatele ukončil pracovní poměr rovněž z důvodu, že tento přišel o část zakázek, kdy takto jezdil do Švédska a Norska a dále byl nucen jezdit po západě a jihu Evropy. U současného zaměstnavatele má průměrný čistý příjem 26.058 Kč měsíčně. Pokud okresní soud vycházel z potencionality příjmu, měl zjišťovat, jakého příjmu dosahují v průměru zaměstnanci na pozici nástrojáře, kdy jejich mzda dosahuje cca max. 30.000 Kč čistého měsíčně a ne zjišťovat, jakého příjmu dosahují řidiči. Bylo potřeba přihlédnout i k tomu, že žalovaný má pouze základní vzdělání. Okresní soud chybně stanovoval výživné z příjmu, jakého dosahují řidiči, a to pouze z toho důvodu, že soud si změnu zaměstnání vyhodnotil jako účelovou. O takovouto změnu zaměstnání se však nejednalo. Okresní soud se pak rovněž nezabýval ani příjmy žalobkyně, kdy tato sice studuje, ale přivydělává si brigádně, kdy si takto vydělá okolo 8.000 Kč měsíčně, i více. I tato skutečnost by měla být zohledněna při stanovení vyživovací povinnosti. Žalovaný pak rovněž poukazoval na skutečnost, že ve věci nezletilého syna, bratra žalobkyně, byl u okresního soudu v Novém Jičíně uzavřen mezi matkou žalobkyně a žalovaným smír, kdy výživné bylo domluveno na částku ve výši 4.800 Kč. Měl pak za to, že náklady na výživu obou dětí jsou téměř shodné.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uváděla, že o jejím výživném bylo naposledy rozhodováno více než před pěti lety v době, kdy byla žákyní 9. třídy základní školy. Aktuálně je však již studentkou druhého ročníku , Anonymizováno, , adresa, . Samotné uplynutí takto dlouhé doby zakládá právo požadovat revizi původního rozhodnutí. Žalovaný byl dlouhodobě, až do května 2024 zaměstnán na pracovní pozici řidiče u společnosti , Anonymizováno, , přičemž jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Pokud žalovaný jako důvod změny zaměstnání uvedl, že chtěl více času trávit s rodinou, pak v současné době pracuje ve 12 hodinovém směnném provoze a do jeho vztahu s žalobkyní se tato změna nijak nepromítla. Změna zaměstnání žalovaného se pak zásadním způsobem promítla do výše jeho příjmu, když u současného zaměstnavatele pobírá mzdu cca 20.000 Kč měsíčně čistého, přičemž z potvrzení o výši příjmu u společnosti , Anonymizováno, , založeném ve spise, vyplývá, že v období leden 2023 až srpen 2023 dosahoval průměrného čistého příjmu 24.297 Kč měsíčně a byly mu vypláceny diety 18.800 Kč měsíčně. Souhrnně tedy dosahoval příjmu 43.097 Kč měsíčně. Ze samotné výpovědi žalovaného vyplynulo, že po dobu 20 let jezdil pravidelnou linku z , adresa, do Švédska, kdy byl 2 noci na trajektu z Polska, Německa či Švédska, kde mu zaměstnavatel nad rámec diet hradil rovněž ubytování a stravu. S ohledem na uvedené je zjevné, že žalovaný byl schopen ušetřit podstatnou část diet. Pokud pak žalovaný argumentoval tím, že v předchozím zaměstnání dosahoval nižší hrubé mzdy a že diety se pro účely stanovení výživného nemohou započítávat v plné výši, pak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak ji citoval okresní soud, vyplývá, že zohlednění cestovních náhrad při určení příjmu povinné osoby pro stanovení její vyživovací povinnosti není excesivní úvahou soudu, pokud cestovní náhrady tvoří podstatnou část příjmu povinného, a dané náhrady zároveň nebyly pro svůj účel plně spotřebovány. Skutečnost, že žalovaný ušetřil diety téměř v plné výši pak vyplývá i z jeho výpovědi, kdy sděloval výši svých pravidelných měsíčních výdajů (bez výživného pro nezletilé děti v částkách 2x 4.200 Kč a dále nákladů na stravu), která odpovídá částce cca 31.000 Kč. Souhrnné měsíční výdaje žalovaného tedy korespondují s částkou příjmu cca 41.000 Kč. Lze tak uzavřít, že žalovaný se zcela dobrovolně vzdal vyššího příjmu a upřednostnil své osobní pohodlí. Zákon (§ 913 o. z.) pak výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z faktických příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale i z potenciality příjmů povinného. Nelze tedy automaticky bez dalšího vycházet z výše příjmu, kterého žalovaný aktuálně dosahuje. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi potvrdil, že téměř celou svou profesní kariéru pracoval jako řidič. Má tak v tomto oboru mnohaletou praxi, přičemž nemá žádné zdravotní problémy, které by mu ve výkonu této práce bránily. Z nabídek pro pracovní pozici řidiče skupiny C+E jednoznačně vyplynulo, že by žalovaný mohl být zaměstnán v Moravskoslezském kraji jako takovýto řidič s průměrným výdělkem 38.000 Kč až 60.000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud při stanovení výše výživného pro žalobkyni vycházel z příjmu žalovaného ve výši 40.000 Kč měsíčně, neboť žalovaný mohl i nadále pracovat u předchozího zaměstnavatele, případně mohl nastoupit k jinému zaměstnavateli na obdobnou pracovní pozici, pro niž je kvalifikován, s obdobným příjmem.

4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

5. Odvolací soud, poté co částečně zopakoval dokazování rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. 90P 436/2018-29 a částečně doplnil dokazování výplatními lístky manželky žalovaného za dobu od září 2024 do května 2025, souhlasí se skutkovými zjištěními okresního soudu, kdy ve věci bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni byla naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 3. 2018, č. j. 90 P 439/2018-29, 9 P a Nc 371/2018, tak, že žalovanému bylo stanoveno výživné pro žalobkyni ve výši 4.500 Kč měsíčně. Je přitom nutno zdůraznit, že v uvedené době žalobkyně bydlela ve společné domácnosti se svou matkou, bratrem a babičkou v rodinném domě, kdy matka žalobkyně byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, v , adresa, s průměrným čistým příjmem ve výši 19.580 Kč měsíčně. Náklady domácnosti na bydlení činily 8.000 Kč měsíčně a dále žalovaný a matka žalobkyně každý jednou polovinou hradili hypotéku na rodinný dům. Žalovaný pak byl zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, jako řidič kamionu s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 19.069 Kč k čemuž mu byly dále vypláceny cestovní náhrady (diety) ve výši 14.906 Kč měsíčně. Bydlel v pronajatém bytě 1+1 v , adresa, , kdy jeho náklady na bydlení činily 6.500 Kč měsíčně a dále matce žalobkyně hradil částku 20.000 Kč – v polovině výživné na děti a v polovině na hypotéku na rodinný dům. Mimo bratra žalobkyně neměl žalovaný žádnou jinou vyživovací povinnost. Žalobkyně byla žákyní 9. třídy Základní školy , adresa, s výborným prospěchem. Měla podanou přihlášku na Gymnázium v , adresa, . Ve volném čase hrála fotbal a dojížděla do , adresa, týdně na trénink. Docházela ke školnímu , Anonymizováno, (k tomu srov. rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 3. 2018, č. j. 90 P 439/2018-29, 9 P a Nc 371/2018).

6. Žalobkyně je v současné době studentkou , Anonymizováno, , adresa, , fakulty , Anonymizováno, , studijního programu , Anonymizováno, . Žije ve společné domácnosti se svou matkou, babičkou a bratrem, náklady na společnou domácnost dosahují cca 25.000 Kč měsíčně s tím, že dále má matka žalobkyně další pravidelné výdaje na úrazové pojištění (1.900 Kč měsíčně), náklady spojené s motorovými vozidly (cca 5.205 Kč měsíčně) či vyúčtování za telefon (3.100 Kč měsíčně), internet, televizi apod. Matka žalobkyně pobírá měsíční příjem ve výši 36 000 Kč čistého. Za koníčky žalobkyně a bratra žalobkyně platí částku ve výši 6.400 Kč měsíčně (každému 3.000 Kč + pojištění). Na společnou domácnost dále přispívá i babička žalobkyně důchodem ve výši 22.000 Kč (k tomu srov. potvrzení o studiu žalobkyně, výpověď matky žalobkyně, doložené trvalé příkazy k úhradě energií a potvrzení o úhradě nákladů na telefon a tréninků a pojištění). Po započtení výživného ve výši 4.800 Kč měsíčně na bratra žalobkyně (jak bylo naposledy stanoveno soudem schválenou dohodou) a 4.500 Kč měsíčně na žalobkyni, činí čistý měsíční příjem rodinné domácnosti žalobkyně 67.300 Kč. Z výpovědi matky žalobkyně pak rovněž vyplynulo, že žalobkyně si od září 2024 má přivydělávat brigádně cca 1.800 Kč týdně.

7. Žalovaný je od května 2024 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , na pozici nástrojář, kde pobírá čistý měsíční příjem cca 23.000 Kč. Do uvedené doby pracoval stále jako řidič kamionu u společnosti , Anonymizováno, s průměrným čistým měsíčním příjmem od 10/2023 ve výši cca 24.000 Kč a průměrnou výplatou cestovních náhrad ve výši cca 20.000 Kč. Má základní vzdělání a jako řidič kamionu pracoval již pod dobu cca 20 let. Při hledání nového zaměstnání vzal první zaměstnání, kde byl přijat. Nechtěl pracovat na dílně, kde by dostával peníze bokem a chtěl mít nějakou jistotu, proto jiné zaměstnání ani nehledal. Má další vyživovací povinnost vůči dceři , jméno FO, . Je ženatý, jeho manželka byla do srpna 2024 na rodičovské dovolené, kdy do uvedené doby pobírala výživné na syna ve výši 1.500 Kč, dále pobírala příspěvek na bydlení ve výši 3.033 Kč, příspěvek na nezletilé dítě ve výši 2.910 Kč a rodičovský příspěvek ve výši 6.800 Kč. Od září 2024 nastoupila manželka žalovaného do zaměstnání, kdy je zaměstnána na částečný úvazek jako učitelka , Anonymizováno, na , Anonymizováno, , adresa, s čistým měsíčním příjmem cca 13.500 Kč a dále na částečný úvazek u společnosti , právnická osoba, jako , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem cca 13.200 Kč. Měsíční příjem rodinné domácnosti činil do dubna 2024 cca 58.000 Kč, od dubna 2024 do srpna 2024 cca 37.000 Kč měsíčně a od září 2024 cca 52.000 Kč (s odhlédnutím od rodičovského příspěvku a dávek sociální podpory). Výdaje rodinné domácnosti žalovaného pak činily 33.417 Kč (srov. výpověď žalovaného, doložené výplatní pásky žalovaného a jeho manželky).

8. Podle ust. ust. § 910 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Podle ust. § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

11. Pokud se jedná o právní hodnocení shora zjištěného skutkového stavu věci, odvolací soud má v prvé řadě ve shodě s okresním soudem za to, že ve vztahu k příjmu žalovaného je nutno přihlédnout k faktu, že žalovaný bez vážného důvodu ukončil dohodou své zaměstnání u posledního zaměstnavatele, kdy pracoval jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Z pracovních nabídek z portálu www.portalridice.cz (jak jsou založeny žalobkyní na č. l. 69 – 82 spisu) je pak nutno vzít za prokázané, že aktuální nabídky volných pracovních pozic pro řidiče v Moravskoslezském kraji nabízejí mzdu cca od 38.000 do 60.000 Kč měsíčně. Žalovaný přitom obdobného čistého výdělku (nad spodní hranicí daného rozpětí) dosahoval i u posledního zaměstnavatele. I nyní tak mohl dosahovat čistého výdělku nejméně ve výši cca 40.000 Kč měsíčně, když do dosavadního příjmu žalovaného bylo nutno zahrnout i vyplácené náhrady (diety), které tvořily podstatnou část jeho příjmu a které zjevně během cest do zahraničí nespotřeboval, jak ostatně vyplynulo i z jeho výpovědi před soudem prvního stupně. V tomto směru ve svém hodnocení okresní soud zcela správně odkázal na závěry již ustálené judikatury Ústavního soudu ČR jak je obsažena v jeho nálezech sp. zn. I. ÚS 966/11, I. ÚS 1012/15 a VI. ÚS 1790/21, které se plně prosadí i v projednávané věci. Neobstojí proto odvolací argumentace žalovaného, že by při hodnocení jeho dosavadních příjmů a současných příjmů mělo být vycházeno pouze ze základní mzdy.

12. Byť lze mít na jedné straně pochopení pro důvody, kterými se žalovaný při rozhodnutí o změně zaměstnání řídil (trávení více volného času s rodinou), nelze na druhou stranu pominout, že žalovaný má tři vyživovací povinnosti vůči dvěma nezletilým dětem a jednomu zletilému dítěti a jak správně podotkl okresní soud, měl se minimálně pokoušet ucházet o zaměstnání, jehož výdělkové podmínky by odpovídaly jeho dosavadním poměrům a tedy potřebám finančně zajistit své potomky a další členy své rodinné domácnosti, což se nestalo. V souladu s ust. § 913 odst. 1 a 2 o. z. proto lze s ohledem na vzdělání žalovaného, jeho dlouhodobou praxi a rovněž s ohledem na to, že žalovaný netvrdil a neprokazoval žádné vážné zdravotní obtíže v souvislosti s vykonávanou prací řidiče kamionu vskutku uzavřít, že se bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání a je tedy třeba vycházet z jeho příjmové potenciality, tj. z příjmu, kterého by mohl dosahovat v souvislosti s nabídkou a poptávkou na regionálním trhu práce řidičů MKD (k tomu srov. stanovisko občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012 či též nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 1356/16 ze dne 12. 9. 2016).

13. S ohledem na aktuální příjmovou a výdajovou situaci na straně žalovaného (jak byla shora popsána) a skutečnost, že od posledního stanovení výživného uplynula doba více než 5 let, kdy poměry účastníků a zejména žalobkyně se podstatně změnily (žalobkyně studuje již na vysoké škole), žalovaný se s žalobkyní nestýká a nad rámec výživného na úhradu jejích potřeb nijak nepřispívá, přičemž matka žalobkyně poskytuje žalobkyni bydlení, stravu, platí jí koníčky, dopravu na vysokou školu, telefon, ošacení, přispívá žalobkyni na penzijní připojištění, platí žalobkyni úrazové pojištění apod., bylo zcela na místě výživné žalovaného pro žalobkyni zvýšit již od října 2023, jak žalobkyně požadovala. V uvedené době, a to až do září 2024, bylo ovšem nutno také přihlédnout k tomu, že žalovaný měl novou vyživovací povinnost nejen k nezletilé dceři , jméno FO, , nýbrž i k manželce, která byla v uvedené době s nezletilou na rodičovské dovolené a její příjem v omezené míře tvořily pouze dávky sociální podpory. Od září 2024 pak manželka žalovaného nastoupila do zaměstnání, čímž dále podstatně příjem domácnosti žalovaného vzrostl. Odvolací soud proto uzavírá, že v období od 19. 10. 2023 do 31. 8. 2024 bylo na místě zvýšit výživné pro žalobkyni na částku 4.500 Kč měsíčně a dále od 1. 9. 2024 do budoucna na požadovanou částku 6.000 Kč měsíčně. Pokud pak žalovaný argumentoval, že žalobkyně si má od září 2024 brigádně přivydělávat, tato skutečnost, i s ohledem na minimální výši přivýdělku, nemůže nijak ovlivnit výši jeho vyživovací povinnosti. Takto stanovené výživné se pak rovněž přibližuje i doporučující tabulce Ministerstva spravedlnosti (s ohledem na věk žalobkyně a počet vyživovacích povinností žalovaného, tj. 16 % potenciálního příjmu rodiče měsíčně).

14. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle ust. 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, ohledně zvýšení výživného za dobu od 1. 9. 2024 byl rozsudek v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a proto jí náleží náhrada nákladů řízení. Žalobkyně původně požadovala výživné v částce 7.000 Kč měsíčně od 19. 10. 2023, nicméně úspěšná byla pouze v rozsahu 5.000 Kč měsíčně za dobu od 19. 10. 2023 do 31. 8. 2024 a v rozsahu částky 6.000 Kč měsíčně od 1. 9. 2024 do budoucna (když žalobu u posledního jednání soudu prvního stupně vzala rovněž co do částky 1.000 Kč měsíčně zpět, čímž zavinila zastavení řízení). Počítáno ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně tedy žalobní požadavek představuje celkem částku 81.709 Kč, úspěch žalobkyně částku 61.580 Kč, tj. 75 % a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně pak odpovídá 50 % (75 – 25).

16. Náklady prvostupňového řízení žalobkyně tvoří odměna jejího právního zástupce za devět úkonů právní služby po 8.300 Kč (z tarifní hodnoty sporu 180.000 Kč, tj pětinásobek ročního plnění z částky navýšení výživného, tj. z 3.000 Kč), a sice za převzetí a přípravu věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 19. 1. 202 4, sepis vyjádření ze dne 31. 7. 2024, sepis vyjádření ze dne 18. 9. 2024, účast na jednání 9. 8. 2024, účast na jednání 20. 9. 2024 a účast na jednání 18. 10. 2024, celkem tedy 74.700 Kč. To vše dle ust. § 6 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 a § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Dále do náhrady nákladů patří paušální hotové výdaje za 9 úkonů právní služby á 300 Kč, tj. 2.700 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč), náhrada cestovného právního zástupce žalobkyně za cestu z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět dne 9. 8. 2024 osobním vozidlem zn. , Anonymizováno, (44 km, průměrná spotřeba 5,1 l/100 km, cena nafty – 38,70/l, paušální náhrada – 5,60 Kč/km) ve výši 334 Kč, náhrada cestovného právního zástupce žalobkyně za cestu z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět dne 20. 9. 2024 osobním vozidlem zn. , Anonymizováno, (44 km, průměrná spotřeba 5,1 l/100 km, cena nafty – 38,70/l, paušální náhrada – 5,60 Kč/km) ve výši 334 Kč, náhrada cestovného právního zástupce žalobkyně za cestu z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět dne 18. 10. 2024 osobním vozidlem zn. , Anonymizováno, (44 km, průměrná spotřeba 5,1 l/100 km, cena nafty – 38,70/l, paušální náhrada – 5,60 Kč/km) ve výši 334 Kč a DPH ve výši 21 % v částce 16.590 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku 95.592 Kč, přičemž dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (50 %) je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně částku 47.796,21 Kč.

17. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když i zde byla žalobkyně převážně úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byl nárok na zaplacení částky 6.000 Kč měsíčně od 19. 10. 2023, což ke dni rozhodnutí odvolacího soudu představuje částku 122.903 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do nároku na zaplacení částky 5.000 Kč měsíčně za dobu od 19. 10. 2023 do 31. 8. 2024 a dále co do částky 6.000 Kč měsíčně do budoucna, což ke dni rozhodnutí odvolacího soudu představuje částku 102.419 Kč. Úspěch žalobkyně v odvolacím řízení tak po zaokrouhlení představuje 85 % a její poměr úspěchu a neúspěchu odpovídá 70 % (85 – 15).

18. Účelně vynaložené náklady žalobkyně na odvolací řízení se sestávají z odměny jejího právního zástupce za 3 úkony právní služby po 5.900 Kč (z tarifní hodnoty sporu 120.000 Kč, tj. pětinásobek ročního plnění z částky navýšení výživného soudem prvního stupně, tj. z 2.000 Kč), a sice za sepis vyjádření k odvolání a 2x účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 10. 6. 2025 a 2. 7. 2025, celkem tedy 17.700 Kč. To vše dle ust. § 6 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 a § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Dále do náhrady nákladů patří paušální hotové výdaje za 3 úkony právní služby á 450 Kč, tj. 1.200 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč), náhrada cestovného právního zástupce žalobkyně za 2x cestu z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět ve dnech 10. 6. 2025 a 2. 7. 2025 osobním vozidlem zn. , Anonymizováno, (2x 62 km, průměrná spotřeba 5,2 l/100 km, cena nafty – 34,70/l, paušální náhrada – 5,80 Kč/km) ve výši 2x 472 Kč, tj. 944 Kč a náhrada za DPH ve výši 21 % v částce 4.293,24 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů odvolacího řízení činí částku 24.737,24 Kč, přičemž dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (70 %) je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně částku 17.316 Kč.