8 CO 301/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 108.800 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 8. 2021, č. j. 19 C 28/2021-36,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa].

1. Rozsudkem pro uznání v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 108.800 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec I. výroku) a povinnost nahradit náklady řízení ve výši [částka] (odstavec II. výroku). To vše s odůvodněním, že žalobou ze dne 3. 3. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 108.800 Kč spolu s úrokem z prodlení, která měla představovat dluh vzniklý na základě kupní smlouvy, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], kdy žalobce dodal žalovanému zařízení [anonymizováno 5 slov] na adrese [adresa], nejpozději [datum]. Žalovaný však řádně kupní cenu neuhradil, když při uzavření kupní smlouvy uhradil částku [částka] a dále dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem tedy [částka].

2. Okresní soud ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 19 C 28/2021-5, kdy zároveň žalovaného dle ust. § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá proti němu odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň jej poučil o následcích nesplnění této výzvy, tj. že v opačném případě bude mít soud za to, že žalobou uplatněný nárok žalovaný uznává. Platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne [datum]. Žalovaný téhož dne podal proti platebnímu rozkazu včasný odpor, v němž uvedl, že nárok žalobce neuznává a že tvrzení žalobce obsažená v žalobě nejsou pravdivá. Dále se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Za daných okolností proto okresní soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání.

3. Včasným odvoláním napadl žalovaný rozsudek zcela a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k novému řízení. V prvé řadě namítal, že platební rozkaz spolu s výzvou dle ust. § 114b o. s. ř. byl vydán vyšší soudní úřednicí, přičemž však takovouto kvalifikovanou výzvu může vydat toliko předseda senátu, tudíž jde o úkon, který je vyloučen dle ust. § 11 písm. l) zák. č. 121/2008 Sb., z pravomoci vyšších soudních úředníků. Dále pak namítal, že v podaném odporu proti platebnímu rozkazu se vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznal a prohlásil, že tvrzení v žalobě nejsou pravdivá. Jde o jednoznačně a dostatečně formulovanou obranu. Uvedené vyjádření tak vylučuje vydání rozsudku pro uznání, když k tomuto odkázal i na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3207/20. V neposlední řadě pak namítal nedostatečnost žalobních tvrzení ve vztahu k uplatněnému nároku, kdy podle nich nebylo možno rozsudkem pro uznání rozhodnout. Žalobce totiž v prvé řadě v žalobě řádně nevymezil předmět kupní smlouvy, když se omezil pouze na neurčité označení - vybavení posilovny. Pokud se jedná o sjednanou kupní cenu, neuvedl, z čeho plyne, že by měla být navýšena o DPH. Splatnost kupní ceny byla rovněž stanovena zcela neurčitě, a to„ v co nejkratší době.“ Údajná dále tvrzená splatnost [datum] pak neodpovídá dataci předžalobních upomínek ze dnů [datum] a [datum]. V rozporu s tvrzením, že částka [částka] byla splatná nejpozději [datum], požaduje žalobce úroky z prodlení od [datum] z částky [částka] a od [datum] z částky [částka]. Žaloba musí mimo obecných náležitostí obsahovat též vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů, kterých se žalobce dovolává k prokázání oněch skutečností. V daném případě žalobce tvrdil existenci kupní smlouvy, ale k jejímu prokázání nenavrhl žádný důkaz.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že se v plném rozsahu ztotožnil s právním posouzením uvedeným v rozsudku okresního soudu, když měl za to, že v daném případě byly naplněny zákonné důvody pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaný měl možnost proti žalobě vznést skutkové a právní námitky, a to již v podaném odporu, přesto tak neučinil. Svým jednáním navíc uznal svou povinnost hradit kupní cenu, když její část uhradil. Předmět koupě rovněž převzal, po výměně zámků u provozovny fitnes nadále zakoupené vybavení užíval. Navrhoval tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Karviné se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] spolu s úrokem z prodlení, s tvrzením, že uvedená částka představuje dluh vzniklý na základě ústní kupní smlouvy, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], kdy žalobce dodal žalovanému zařízení [anonymizováno 5 slov] na adrese [adresa], nejpozději [datum]. Žalovaný však řádně kupní cenu neuhradil, když při uzavření kupní smlouvy uhradil částku [částka] a dále dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem tedy [částka]. Žalobou uplatněná částka [částka] potom představovala dosud neuhrazený dluh žalovaného vyčíslený spolu s úrokovým příslušenstvím běžícím od [datum] z postupně se snižující jistiny kupní ceny v návaznosti na jednotlivé platby ze strany žalovaného ve dnech [datum] a [datum].

7. Okresní soud ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 19 C 28/2021-15, ve kterém uložil povinnost žalovanému uhradit žalobci požadovanou částku spolu s úrokovým příslušenstvím běžícím od [datum] do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, nebo aby podal odpor proti platebnímu rozkazu do 15 dnů od jeho doručení (odstavec I. a III. výroku) a dále pro případ podání odporu uložil žalovanému povinnost, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Ve vyjádření byl povinen uvést, zda nárok uplatněný žalobou uznává zcela či zčásti a pro případ, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, byl povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení (odstavec II. výroku). Žalovaný byl v platebním rozkaze zároveň poučen o tom, že podá-li proti platebnímu rozkazu včas odpor a nevyjádří-li se písemně bez vážného důvodu ve věci samé a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Předmětný platební rozkaz byl žalovanému doručen dne [datum], přičemž téhož dne ([datum]) podal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce u okresního soudu proti platebnímu rozkazu odpor, ve kterém uvedl, že žalobní nárok neuznává a že tvrzení obsažená v žalobě se nezakládají na pravdě. Dále již však ani ve stanovené lhůtě neuvedl ničeho. Dne [datum] okresní soud vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

8. Podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

9. Podle ust. § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

10. Podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

11. Pokud žalovaný brojil proti napadenému rozsudku argumentací, že rozsudek pro uznání nemohl být ve věci vydán, neboť platební rozkaz spolu s výzvou dle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. vydala vyšší soudní úřednice v rozporu se zákonem, pak je nutno uvést, že okresní soud zde postupoval v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť i Nejvyšší soud ČR již dříve vyslovil, že vyšším soudním úředníkům takové oprávnění náleží (srov. rozsudek ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4259/2011 nebo usnesení ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3295/2016). Argumentace žalovaného ustanovením § 11 písm. l) zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve spojení s textem § 114b o. s. ř., jenž hovoří o„ předsedovi senátu“, není přiléhavá, neboť § 11 písm. l) zákona č. 121/2008 Sb. míří na případy, kde by výlučná pravomoc soudce byla dána zákonem ve vztahu lex specialis vůči tomuto zákonu. Občanský soudní řád je však vůči zákonu o vyšších soudních úřednících zákonem obecnějším (lex generalis).

12. Pokud dále žalovaný namítal, že podaným odporem naplnil podmínky pro náležité zdůvodnění svého nesouhlasu s žalobním nárokem, pak je třeba odkázat na ustálené judikatorní závěry, z nichž se podává, že žalovaný se ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává, a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem žalobcovým tvrzením, není hodnocena ani kvalita nebo obšírnost jeho vyjádření, vyjádření ale nemůže být obecné a vágní, protože jinak by smysl usnesení vydaného podle § 114b odst. 1 o. s. ř. nemohl být naplněn. Pouhý nesouhlas s žalobou nelze považovat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4000/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2632/2018). Jak poukázal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2883/2015, zákon v § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil (Bureš, J. § 114b (Usnesení o výzvě k vyjádření). In: Drápal, L. a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 788 a násl.).

13. V již zmíněném rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2883/2015 Nejvyšší soud rovněž poukázal na zásady, které Ústavní soud podrobně rozvedl v nálezu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 1024/15, a sice že fikce uznání dle § 114b odst. 5 o. s. ř. nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Fikcí uznání a následně vydáním rozsudku pro uznání také nelze fakticky sankcionovat žalovaného, zejména jde-li o osobu právně neznalou, za to, že sám neví, jaké jsou správné právní argumenty a námitky proti žalobě, s nimiž by mohl být v řízení úspěšný. Naopak je tato právní úprava vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 o. s. ř. vede k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

14. V nyní projednávané věci byl žalovanému doručen elektronický platební rozkaz spojený s kvalifikovanou výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a ten na něj ve stanovené lhůtě reagoval, zastoupený advokátem, odporem se shora uvedeným odůvodněním. Argumentace žalovaného obsažená v podaném odporu je však pouhým vyjádřením nesouhlasu se žalobou a nelze hovořit o tom, že žalovaný touto argumentací naplnil podmínku alespoň v základních obrysech vylíčit rozhodující skutkové či právní skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Jeho vyjádření není možno hodnotit jako kvalifikované ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. a podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. v dané věci tedy byly naplněny, a to i s přihlédnutím k tomu, že podle obsahu spisu žalovaný po podání odporu až do vynesení rozsudku pro uznání byl tři měsíce nečinný.

15. Žalovaný rovněž namítal, že rozsudek pro uznání nemohl být v daném případě vydán pro absenci dostatečných skutkových tvrzení, z nichž by bez důvodných pochybností žalobní nárok vyplýval. Ani zde však nemůže být jeho odvolací argumentace úspěšná. Dle žalobních tvrzení odpovídá dlužná částka dosud neuhrazené části kupní ceny z kupní smlouvy ze dne [datum]. Pokud se jedná o předmět kupní smlouvy, tento byl v žalobě konkretizován dostatečně, a to výslovným odkazem na inventární soupis vybavení [anonymizováno], který byl rovněž k žalobě přiložen. Sjednaná kupní cena byla jednoznačně tvrzena tak, že se mělo jednat o částku [částka] + 21 % DPH. Splatnost kupní ceny byla v žalobě konkretizována v návaznosti na datum [datum]. Rovněž pak uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení běžícího z postupně snižované částky dosud neuhrazené kupní ceny byl v žalobě konkretizován zcela správně s ohledem na žalobní tvrzení o splatnosti kupní ceny a s ohledem na postupnou úhradu kupní ceny ze strany žalovaného, kdy tento uhradil při uzavření smlouvy částku [částka], dále dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (tj. k prvnímu dni prodlení - [datum] - představoval dluh částku [částka], k datu [datum] částku [částka] a k datu [datum] částku [částka]).

16. Zbývá dodat, že Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 26 Cdo 390/2003 či v usnesení ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2112/2010 opakovaně vysvětlil, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován (§114b odst. 5 o. s. ř.) uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání. Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy, a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné.

17. Okresní soud proto na daném místě rozhodl zcela správně rozsudkem pro uznání, aniž by k jeho vyhlášení nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.).

18. S ohledem na uvedené byl proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož zdůvodnění lze pro stručnost odkázat, když okresní soud správně stanovil počet úkonů právní služby, tarifní hodnotu, sazbu a navýšení o DPH.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce byl úspěšný i v této fázi řízení. Náklady odvolacího řízení žalobce pak ve smyslu ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tvoří odměna za 2 úkony právní služby á [částka] (z tarifní hodnoty sporu ve výši [částka]) a to za sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání = [částka], 2x [částka] režijní paušál = [částka], cestovné za cestu k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 280 (ujeto 36 km vozidlem s průměrnou spotřebou 7,4 litrů benzinu 95 okt. na 100 km, základní sazba opotřebení [částka] za 1 km, cena [částka] za 1 litr dle doloženého daňového dokladu) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou za 2 započaté půlhodiny á [částka], celkem [částka]. K tomuto je nutno připočíst náhradu ve výši 21% DPH z odměny, hotových výdajů a ztráty času ve výši [částka]. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení tak představuje částku [částka], kterou je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce.