8 CO 304/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa pro 50.222,77 Kč s příslušenstvím k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 21. 9. 2021, č. j. 116 C 421/2020-119,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně částky 38.496,14 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení potvrzuje, ohledně 1,75 % úroku z prodlení ročně z částky 38.496,14 Kč za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení se rozsudek mění tak, že v této části se žaloba zamítá.

II. V další napadené části, tj. v odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu ohledně částky 9.498,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.498,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 1,75 % úroku z prodlení z částky 9.498,72 Kč za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení a ohledně částky 1.836,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 38.496,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba ohledně zaplacení částky 11.335,63 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 11. 7. 2020 do zaplacení byla zamítnuta. Řízení o zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 49.831,77 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020, o zaplacení úroku ve výši 10 % ročně z této částky od 31. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2.320,89 Kč a částky 391 Kč bylo zastaveno. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla uzavřena rámcová smlouva [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a následně byl mezi stranami dne [datum] uzavřen dodatek [číslo] zřízen účet [číslo] dne [datum] dodatek [číslo] v rámci kterého žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu k běžnému účtu ve výši [částka]. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud nezjistil bližší informace o majetkových poměrech žalovaného, tedy jaké byly jeho příjmy a výdaje. Za dobu trvání smluvního vztahu čerpal žalovaný [částka] a uhradil [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl vyzván k úhradě dluhu, když zásilka byla odeslána doporučeně dne [datum] a dluh měl uhradit do [datum]. Z těchto zjištění okresní soud dovodil absolutní neplatnost dané smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku a nárok žalobkyně posuzoval dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že důvodný je nárok ohledně [částka], jakožto rozdíl mezi žalovaným čerpanou částku [částka] a uhrazenou částku [částka].

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku v odstavcích II. a IV., podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě v této části bude vyhověno a žalovanému uložena náhrada nákladů řízení. Uvedla, že předložila soudu přehled čerpání a splácení kontokorentu a výpis z účtu. V rámci přehledu čerpání a splácení kontokorentu je ze sloupce čerpaná jistina patrná výše čerpané jistiny vždy k danému datu, která se v průběhu času i snižovala, tzn. žalovaný v takovém případě uhradil část čerpané jistiny. V rámci sloupce obchodní úrok jsou patrné obchodní úroky naúčtované vždy za daný měsíc. V tomto přehledu čerpání a splácení kontokorentu jsou uvedena veškerá čerpání kontokorentu, přičemž tyto položky korespondují s pohyby na běžném účtu č. [bankovní účet], které jsou patrné z doloženého výpisu z účtu. Žalobkyně má za to, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je nepřezkoumatelné. Jediným zdůvodnění toho, jakým způsobem soud dospěl k částce [částka], je věta, že„ za trvání smluvního vztahu čerpal žalovaný [částka] a k rukám žalobkyně uhradil [částka]“. Z jakého důvodu žalobu v částce [částka] zamítl, není patrné. Rovněž není patrné, na základě jakých důkazů soud I. stupně dospěl k těmto částkám, jak tyto důkazy posoudil a z jakého důvodu žalobu v rozsahu částečného zpětvzetí částečně zamítl. Žalobkyně po poučení ze strany soudu uvedla, že žalovaný čerpal částku [částka] a uhradil částku v celkové výši [částka], což vyplývá i z popsaných transakcí. Rozdíl těchto částek odpovídá vyčerpanému kontokorentu ve výši [částka]. Pokud soud I. stupně zhodnotil, že žalobkyně nebyla oprávněna tyto úroky účtovat, měla být požadovaná jistina ponížena o úroky, které žalobkyně eviduje jako uhrazené, tj. o částku ve výši [částka]. Žalobkyně má za to, že měla být v řízení 100% úspěšná a měla být přiznána na náhradě nákladů řízení částka [částka].

4. Rovněž žalovaný podal proti danému rozsudku odvolání, a to proti odstavcům I. a IV. výroku, a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude plně zamítnuta. Žalovaný nesouhlasil s tím, že bylo prokázáno, že měl sklon k celoživotnímu [anonymizováno]. Žalovaný v lékařské zprávě konstatoval, že si sem tam vsadil, ale vždy malé částky a nikdy neprohrál větší sumu. Pokud by soud považoval takové chování za hráčství, musel by být za potencionálního hráče shledán každý, kdo si sází pravidelně sportku či např. tipuje výsledky fotbalové ligy. V tomto případě nelze absolutně přenášet jakoukoliv zodpovědnost na rodinu. Žalovaný až do zjištění [anonymizováno] neměl žádné pracovní či jiné problémy. Smlouvy byly uzavírány on-line a žalobkyně měla pečlivěji a obezřetněji v případě skutečného jednání s klientem zjišťovat jeho úvěruschopnost. Žalovaný nechápe, jak soud dospěl k závěru, že selhala kontrola rodiny, když odmítl provést výslech bývalé manželky, který byl navrhován nejen k popsání zdravotního stavu žalovaného, ale rovněž k tomu, aby popsala, jaké devastující účinky mělo jednání úvěrujících společností na jejich společný život, následný zdravotní stav jejího bývalého manžela. Kdyby ji aspoň jedna úvěrující společnost oslovila a požadovala její souhlas s uzavřením úvěrové smlouvy, nemusel by žalovaný upadnout na úplné finanční dno. Zásadní námitkou žalovaného je, že nalézací soud nesprávně věc právně posoudil, když nezamítl nárok žalobkyně s odkazem na ust. § 6 a § 8 občanského zákoníku. Žalobkyně nejednala při sjednání úvěru poctivě, absolutně se nezabývala tím, zda je žalovaný úvěr schopen splácet, kdy tuto povinnost mu přikazuje zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tuto činnost činí liknavě, ale zejména zcela formálně, aniž by zjišťovala reálný stav svých spotřebitelů. Nárok žalobkyně tedy měl být zamítnut s odkazem na ust. § 8 občanského zákoníku.

5. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že je přesvědčena, že při sjednávání smlouvy o kontokorentu nejednala nepoctivě, ani z její strany nedošlo ke zjevnému zneužití práva (jak tvrdí žalovaný a odkazuje na ust. § 6 a § 8 občanského zákoníku). Žalobkyně nejednala s žádným záměrem poškodit žalovaného, ale se záměrem poskytnout mu standardní bankovní produkt, což je jedním z předmětů podnikání žalobkyně. Pokud v souvislosti s tímto žalovaný odkazuje na skutečnost, že byla žalobkyně povinna se zabývat skutečností, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, upozorňuje žalobkyně, že sankcí za nenaplnění této povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy. Toto však již bylo v řízení před soudem I. stupně vyřešeno tím, že nárok byl posuzován z titulu bezdůvodného obohacení.

6. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že má za to, že soud zcela jasně v rozsudku vysvětlil, jak dospěl k přiznané částce [částka]. Až po podání žaloby zohlednila žalobkyně zdravotní stav žalovaného a následně požadovala plnění z titulu bezdůvodného obohacení.

7. Krajský soud z podnětu podaného odvolání obou účastníků řízení přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. vyjma odstavce III. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není, odvolání žalobkyně je v převážné míře důvodné.

8. Pokud se týká skutkových zjištění, jak je učinil okresní soud, na ta krajský soud zcela odkazuje jako na správná a úplná, vyjma zjištění okresního soudu ohledně částek čerpaných žalovaným na kontokorent a ohledně částek zaplacených žalovaným. Za tím účelem odvolací soud provedl důkaz u odvolacího jednání, a to přehledem účtu žalovaného č. [bankovní účet] (č. l. 97), když z tohoto účtu zjistil, že [datum] je uvedena platba kartou mínus [částka] a na účtu již nebyl dostatek finančních prostředků na pokrytí této transakce a došlo k počátku čerpání kontokorentu ve výši [částka]. S ohledem na další platby, jak jsou zde uvedeny, a to platby kartou, odvolací soud zjistil, že celkem byla čerpána částka [částka], když nelze na čerpání kontokorentu počítat poplatky za okamžité úhrady ve výši koruny a stejně tak odchozí úroky kontokorentu. Pokud se týká plateb žalovaného za dobu od [datum], tak celkem žalovaný uhradil, jak správně uvádí rovněž žalobkyně, [částka]. Ovšem k této částce je nutno dále připočíst příchozí úhradu dne [datum] ve výši [částka], [datum], což je [částka] a dále úhradu ve výši [částka] [datum] a [datum] [částka]. Žalovaný tak uhradil celkem částku [částka].

9. Odvolací soud se plně ztotožňuje s právním hodnocením věci, jak ho učinil okresní soud, pokud na danou věc aplikoval ust. § 86 odst. 2, § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., § 580, § 588 a § 2991 a násl. občanského zákoníku Okresní soud zcela správně vyhodnotil, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když není zřejmé, jaké byly jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně tak před poskytnutím úvěru neposoudila s odbornou péčí dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. I při výkladu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Tento závěr rovněž vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018 a Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018.

10. Okresní soud tak správně dospěl k závěru, že daná smlouva o úvěru je absolutně neplatná v souladu s ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku Tomu konvenuje ustálená judikatura soudního dvora evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/2018 výslovně vyplývá, že směrnice evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23, musí být vykládané v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele a dovodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

11. Jestliže okresní soud dospěl k absolutní neplatnosti dané smlouvy, pak správně nárok žalobkyně posuzoval ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku, tedy z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud se však týče výše bezdůvodného obohacení, tu je nutno stanovit jako rozdíl mezi částkou, kterou žalovaný čerpal, tj. částka 195.392,32 Kč a částkou žalovaným zaplacenou, tj. částka 147.397,46 Kč. Žalobkyni tak náleží nárok na zaplacení částky 47.994,86 Kč.

12. Z toho důvodu tak odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 38.496,14 Kč a ohledně úroků z prodlení z této částky od 11. 7. 2020 ve výši 8,25 % ročně, neboť v době prodlení, tj. od 11. 7. 2020 činil úrok z prodlení 8,25 % ročně, nikoliv 10 % ročně, jak byl přiznán okresním soudem. Z toho důvodu tak byl rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku ohledně 1,75 % úroku z prodlení ročně z částky 38.496,14 Kč za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení změněn tak, že žaloba byla v této části zamítnuta (§ 220 odst. 1 o. s. ř).

13. Pokud žalobkyni náleží částka 47.994 Kč, tak rozdíl mezi částkou 47.994,86 Kč a již přiznanou částkou 38.496,14 Kč činí 9.498,72 Kč, na kterou náleží rovněž žalobkyni nárok, a to spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z této částky od 11. 7. 2020. Z toho důvodu byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. v odstavci II. výroku změněn tak, že žalobkyni byla tato částka přiznána a ve zbývající částce, tj. ohledně 1,75 % úroku z této částku od 11. 7. 2020 do zaplacení a ohledně částky 1.836,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

14. Nelze souhlasit s názorem žalovaného, že by žaloba měla být zamítnuta v celém rozsahu z důvodu nepoctivého jednání ze strany žalobkyně, a to s odkazem na ust. § 6 a § 8 občanského zákoníku. Žalobkyně nejednala se záměrem poškodit žalovaného, ale se záměrem, jak sama uvádí ve vyjádření k odvolání žalovaného, poskytnout mu standardní bankovní produkt, což je jedním z předmětu podnikání žalobkyně, tedy uzavřít s ním smlouvu o kontokorentu. Zdravotní stav žalovaného na tom nemůže nic změnit.

15. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. pak odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. S ohledem na měnící se rozsudek okresního soudu byla žalobkyně úspěšná co do částky [částka] včetně úroků ke dni rozhodnutí soudu I. stupně, tj. v 70 %, ve 30 % byla neúspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 40 %. V daném případě je také nutno přihlédnout ke skutečnosti, že pokud vzala žalobkyně žalobu zpět, nebylo to pro chování žalovaného, tedy že by došlo ze strany žalovaného k plnění. Žalobkyně tak zavinila částečné zastavení řízení. Pokud se týká výše náhrady nákladů řízení, žalobkyni za řízení před soudem I. stupně náleží náhrada za 2 cesty po [částka] k jednání konaným dne [datum] a [datum] a dále úhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], což je celkem [částka] 40% z této částky činí [částka] a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

17. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, předmětem odvolacího řízení byla celkem částka [částka], tedy jistina ve výši [částka] a úroky ve výši [částka]. Žalobkyni byla přiznána částka [částka] včetně úroků z prodlení ke dni rozhodnutí soudu I. stupně. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 95%, neúspěšná v rozsahu 5% a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 90%. Za odvolací řízení náleží žalobkyni cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Octavia [registrační značka] při ujetí 368 km kombinované spotřeby 3,8 l /100 km motorové nafty, vyhláškové ceně nafty [částka], paušální sazbě [částka]. Celkem činí cestovné [částka]. Kromě této částky náleží žalobkyni úhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] Celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku [částka]. Z této částky činí 90 % částku [částka], kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.