8 CO 31/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 381.847,87 Kč s příslušenstvím k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2021, č. j. 31 C 196/2020-199,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 127.614,87 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částek a za dobu uvedenou v odstavci I. výroku rozsudku a dále částku 2.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 254.233 Kč, částky ve výši 13.200 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z částek a za dobu uvedenou v odstavci II. výroku rozsudku, zamítnuta. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do odstavců II. a III. výroku, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu, příp. navrhovala zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně nesouhlasila s názorem okresního soudu, že žalobkyně v rozporu s ust. § 1933 o. z. započetla platby žalované na úhradu závazků nejdříve splatných. Soud I. stupně nikdy ani náznakem nepoučil žalobkyni, že by případně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k tomuto započtení. Okresní soud pak postupoval v rozporu s ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť nevyzval žalobkyni, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodujících skutečností, i když měl za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle právního názoru žalobkyně. Podle žalobkyně z provedeného dokazování nelze mít za prokázané, že by žalovaná určila při plnění, na který dluh plnila. Toto nelze usuzovat ani z pravidelnosti jejích plateb, ani z toho, že oznámila žalobkyni, že bude hradit snížené nájemné. Žalobkyně má za to, že provedla řádné započtení v souladu s ust. § 1933 odst. 1 o. z. Žalobkyně pak nesouhlasila s tím, že okresní soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky pouze za dvě pohledávky, jednu ve vztahu k dlužnému nájemnému a druhou ve vztahu k dlužným nákladům za služby spojené s nájmem. Každá nezaplacená měsíční platba nájemného je jednotlivou pohledávkou a nelze dát okresnímu soudu za pravdu, že se liší pouze rozdílným obdobím a že jsou postaveny na stejném skutkovém základě. Žalobkyně pak vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl důkaz navržený žalobkyní, a to vyjádření k odmítnutí zápočtu a výzvy k úhradě dluhu z [datum] od [titul] [příjmení], který v té době zastupoval žalovanou. Žalobkyně přitom tento důkaz navrhovala v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř., ke kterému smí soud přihlédnout, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků a jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Žalobkyně hodlala tímto navrženým důkazem zpochybnit zejména tvrzení žalované a navržené důkazy k tomu, že se na předmětu nájmu vyskytovaly vady, jako zatékání, plíseň apod., a že tyto vady se zde vyskytovaly dlouhodobě, tedy až do doby skončení nájmu. Žalobkyně tento důkaz navrhla u jednání dne [datum], přitom u jednání samosoudkyně uvedla, že přihlédne k podání žalované z [datum], i když při předchozím jednání uvedla, že s ohledem na koncentraci řízení k [datum] k podání žalované z [datum] nepřihlédne. Okresní soud tedy přistupoval rozdílně k účastníkům tohoto řízení.

3. Odvolání proti rozsudku okresního soudu podala také žalovaná, a to do odstavce I. výroku rozsudku, kdy navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že žalobu zamítne a příp. aby rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a III. výroku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná v odvolání uvedla, že okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl žalovanou navržený důkaz znaleckého posudku ke zjištění stavu předmětu nájmu a jeho způsobilosti k užívání sjednaným způsobem, a výši přiměřené slevy z nájmu. Dále vytýkal soudu I. stupně, že nezohlednil rozpor uplatnění práva žalobkyně k příslušenství nájemného, tedy smluvního úroku z prodlení s dobrými mravy, stejně jako samotnou výši smluvních úroků v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná trvala na tom, že na předmětu nájmu byly vady, které vytkla žalovaná žalobkyni nejpozději dopisem z [datum], ale z výpovědi svědkyně [příjmení] i výpovědi jednatelky žalované [příjmení] [příjmení] vyplynulo, že po zjištění vad tyto vytkla žalobkyni telefonicky a teprve tehdy, když nedošlo ze strany žalobkyně k odstranění vad, tyto vady uplatnila včetně nároku na slevu z nájmu dopisem ze dne [datum] Okresní soud pak rezignoval na charakter vad předmětu nájmu za dobu trvání nájemního vztahu, a to především s ohledem na charakter podnikání žalované, kdy tyto vady byly rizikovější pro zdraví a bezpečí klientů žalované. Soud I. stupně došel k závěru o absenci nároku žalované na slevu z nájemného i přes odporující si svědecké výpovědi svědků navržených žalobkyní o neexistenci vad předmětu nájmu, přičemž tyto osoby byly v minulosti, či stále jsou, pracovně či jiným vztahem zainteresované s žalobkyní. Žalovaná trvala na tom, že nárok žalobkyně na placení nájemného i na smluvní úroky ve výši 0,2 % denně z dlužných částek odporují dobrým mravům, když aktuálně významně převyšují jistinu. Žalobkyně pak podala žalobu až skoro 3 roky ode dne uplatnění práva žalované na slevu z nájemného a vyčkávala bez rozumného důvodu s podáním žaloby. Za takových okolností nemůže mít žalobkyně nárok na smluvní úroky z prodlení, když takové jednání je v rozporu s dobrými mravy a zásadou poctivosti. V tomto směru odkazovala na rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 31 Cdo 717/2010. Právě pro postoj věřitele, resp. žalobkyně, která odmítá odstranit žalovanou vytýkané vady, byl důvodem k uplatnění nároku žalované na slevu z nájemného. Pokud by před jednáním uvedenými vadami netrpěl, jistě by žalovaná slevu z nájemného neuplatnila. I kdyby žalovanou uplatněná sleva z nájemného nebyla uplatněna řádně a včas, není toto důvodem, aby žalobkyně měla nárok na smluvní úroky z prodlení ve výši jí přiznané výrokem I. rozsudku, když otálela bez rozumného důvodu s uplatněním nároku na zaplacení žalobkyní tvrzeného dlužného nájemného. Dále žalovaná namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, poněvadž není řádně odůvodněn.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ani jednoho z účastníků důvodné není.

5. V řízení bylo učiněno nesporným, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání - provozování [anonymizována dvě slova] na dobu určitou - 5 let, a že nájem skončil ke dni [datum]. Dále bylo v řízení nesporným, že nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně, a dále bylo v souladu se smlouvou navyšováno, kdy od dubna 2015 činilo [částka] měsíčně, od dubna 2016 činilo [částka] měsíčně, od dubna 2017 činilo [částka], od dubna 2018 činilo [částka] měsíčně a od dubna 2019 činilo [částka] měsíčně. Splatnost nájemného byla sjednaná vždy k 5. dni v daném kalendářním měsíci. Pro případ neplnění platební povinnosti ze strany žalované byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Odvolací soud přejímá zjištění okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že listiny o navýšení nájemného byly řádně doručeny žalované, nicméně jednatelka žalované [titul] [příjmení] ve své výpovědi potvrdila, že tyto listiny byly žalované doručeny a totéž platí o faktuře z [datum], kterou byly žalované vyúčtovány služby za dobu leden až říjen 2019 Odvolací soud dále přejímá správná skutková zjištění okresního soudu, že dne [datum] dopisem vytkla žalovaná vady žalobkyni a oznámila jí, že uplatňuje právo na slevu z nájmu, kdy od března 2017 fakticky hradila nájemné toliko ve výši [částka]. V tomto dopise vytkla tyto vady: 1. zatékání vody do místnosti č. 1, 2. plíseň na zdech v místnostech č. 1 a 1.10, 3. nefunkční klimatizace v hlavní místnosti 1.10, 4. nefunkční osvětlení chodby a 5. nefunkční hlavní brána. Odvolací soud pak přejímá zjištění soudu I. stupně, že žalovaná neprokázala, že by řádně a včas vytkla žalobkyni další vady, a že by z tohoto důvodu uplatnila slevu z nájmu, a to písemně, ani telefonicky, jak tvrdila. Pokud žalovaná odkazovala na výpověď jednatelky žalované [příjmení] [příjmení] a výpovědi svědků, pak tyto byly toliko obecné, nekonkrétní. Kromě toho nedostatečná tvrzení nemohou být nahrazována v řízení důkazy. Lze souhlasit i se závěry okresního soudu, že pokud žalovaná namítala, že žalobkyně neudržovala trampolínu v provozuschopném stavu, pak nebylo prokázáno, že by trampolína byla majetkem žalobkyně a navíc tuto vadu žalovaná řádně nevytkla, ani neuplatnila nárok na slevu z nájmu.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud věc správně posoudil po právní stránce.

7. Podle ust. § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místností, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího k podnikání obecná ustanovení o nájmu.

8. Podle ust. § 2208 odst. 1 o. z. oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.

9. Podle odst. 3 téhož právního ustanovení neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do 6 měsíců ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li pronajímatel jeho opožděné uplatnění.

10. Podle ust. § 2214 o. z. nájemce oznámí pronajímateli, že věc má vadu, kterou má odstranit pronajímatel, hned poté, kdy ji zjistí nebo kdy ji při pečlivém užívání zjistit mohl.

11. Okresní soud dospěl ke správnému právnímu závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání podle ust. § 2302 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že v žalovaném období, tj. od listopadu 2017 do skončení nájmu, tj. do října 2019, hradila žalovaná žalobkyni nájem toliko ve výši [částka] měsíčně. Pokud žalobkyně platby žalované použila na úhradu plateb nejdříve splatných, pak odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu, že se tak stalo v rozporu s ust. § 1933 o. z., když v dopise ze dne [datum] sdělila žalovaná žalobkyni, že bude platit nájemné ve výši [částka] měsíčně z důvodu uplatněné 30% slevy z nájmu pro vady předmětu nájmu a soud I. stupně tedy postupoval správně, když přiznal žalobkyni dlužnou částku nájmu ve výši [částka] měsíčně za dobu od prosince 2018 do března 2019 a ve výši [částka] za duben až říjen [částka s příslušenstvím]. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu, bod 48. a 49. Odvolací soud se také ztotožňuje se závěry okresního soudu ohledně nájmu za měsíc listopad 2018, kdy plně odkazuje na bod 50. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

12. Soud I. stupně pak postupoval správně, když přiznal žalobkyni také úhradu služeb ve výši [částka] za rok 2019 a lze souhlasit také s tím, že do prodlení se žalovaná s plněním dostala až od [datum] na základě upomínky žalobkyně, v níž byla stanovena lhůta žalované k plnění do [datum].

13. Odvolací soud shodně s okresním soudem má za to, že žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 513 o. z. ve spojení s § 3 vládního nařízení č. 351/2013, protože se jedná o vzájemný závazkový vztah dvou podnikatelů, jehož obsahem je úplatné poskytování služeb a lze souhlasit také s výší náhrady nákladů, kterou okresní soud přiznal pouze ve výši [částka] ve vztahu k dlužnému nájemnému a ve výši [částka] ve vztahu k úhradě poskytnutých služeb. Pohledávky uplatněné na dlužném nájemném ze strany žalobkyně vycházejí z jedné smlouvy a jedná se o dlužné měsíční nájemné, lišící se toliko rozdílným obdobím, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Odvolací soud shodně s okresním soudem má za prokázáno, že žalovaná poprvé uplatnila vady u žalobkyně dopisem z [datum]. V případě zatékání vody do místnosti 1.14 vzal okresní soud z výslechu jednatelky žalované [titul] [příjmení] za prokázáno, že toto bylo zjištěno žalovanou pár měsíců po nastěhování žalované a pokud byla vada vytčena a sleva uplatněna až v dubnu 2017, tak se tak stalo opožděně, po uplynutí 6 měsíční promlčecí doby ve smyslu ust. § 2208 odst. 3 o. z., kdy žalobkyně se tohoto promlčení dovolala. V případě výskytu plísně se tato vada dle tvrzení žalované měla vyskytovat od počátku nájmu, za situace, kdy vadu žalobkyně prokazatelně vytkla až v dubnu 2017, bylo to opožděně, kdy žalobkyně se tohoto promlčení dovolala. Pokud se týká nefunkční klimatizace, tak okresní soud správně neprováděl žádné dokazování, kdy žalovaná tuto vadu předmětu nájmu v rámci své procesní obrany ani netvrdila. V případě nefunkčního osvětlení chodby byla tato vada odstraněna, což bylo potvrzeno žalovanou dopisem z [datum]. Opakovaný výskyt této vady pak prokázán nebyl. Pokud se týká nefunkční hlavní brány objektu nereagující na čidlo, pak z výpovědi [titul] [příjmení], jednatelky žalované, bylo prokázáno, že tento problém řešili po celou dobu nájmu, od počátku, pokud tedy byla sleva uplatněna a vada vytčena až v dubnu 2017, stalo se tak po uplynutí 6 měsíční lhůty, kdy žalobkyně se tohoto promlčení dovolala. Navíc, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, brána se dala otevřít také fyzicky, kdy se dala odemknout i zamknout klíčem, takže omezení funkčnosti brány nelze považovat za vadu, která by způsobila, že lze předmět nájmu užívat jen s obtížemi. Pokud žalovaná tvrdila, že došlo ke zborcení stropu na [anonymizována dvě slova] v důsledku zatékání, pak v řízení žalovaná neprokázala, že by tyto vady žalobkyni řádně a včas vytkla a uplatnila z tohoto důvodu slevu z nájmu. Pokud se tak stalo až v průběhu tohoto řízení, bylo to po uplynutí lhůty stanovené v § 2208 odst. 3 o. z. a žalobkyně se promlčení dovolala.

15. Pokud žalovaná namítala, že okresní soud měl nechat vyhotovit znalecký posudek ke stavu předmětu nájmu s ohledem na tvrzené vady a uplatňovanou slevu, pak soud I. stupně postupoval správně, když tento důkaz neprovedl, poněvadž odvolací soud ho považuje za nadbytečný s ohledem na zjištění okresního soudu, že vady nebyly uplatněny žalovanou řádně a včas a žalobkyně namítala promlčení nároku na slevu z nájmu. Pokud žalobkyně namítala, že okresní soud neprovedl důkaz vyjádřením k odmítnutí zápočtu ze dne [datum], pak odvolací soud považuje důkaz za nadbytečný s ohledem na zjištěný skutkový stav věci.

16. Podle názoru odvolacího soudu hodnotil okresní soud důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, to, že někteří svědci byli osobami v minulosti spojenými s žalobkyní, neznamená samo o sobě, že jejich výpovědi jsou nevěrohodné.

17. Pokud žalovaná namítala, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy stejně jako sjednaný smluvní úrok ve výši 0,2 % z dlužných částek denně, pak i podle názoru odvolacího soudu není nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného v rozporu s dobrými mravy, ani s poctivým obchodním stykem, když oba účastníci jsou podnikateli, předpokládá se u nich určitá erudovanost, zkušenost při uzavírání smluv a na tom nemůže nic změnit ani pozdější inzerce žalobkyně s nižším nájmem.

18. Při posouzení sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužných částek, vycházel odvolací soud z toho, že se jedná o vztah mezi podnikateli, kdy se jedná o profesionály, kdy vnímání hranice jednání, které již není z pohledu dobrých mravů akceptovatelné, je odlišné od vztahů nepodnikatelských. Dále bylo přihlédnuto k tomu, že ve smlouvě o nájmu není jiná finanční sankce pro případ porušení platební povinnosti žalované. Sjednaná výše úroku tak odpovídá rizikovosti sjednané smlouvy, navíc sjednaný úrok z prodlení měl motivovat žalovanou k včasnému a řádnému plnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o nájmu. Odvolací soud také přihlédl k tomu, že sjednaný úrok z prodlení plní i určitou reparační funkci pro případ škody, kdy úroky z prodlení představují jakýsi základní paušál náhrady škody. Ten se hradí vždy, nepodmíněně, bez ohledu na to, zda a jaká škoda vznikla. Právě v úrocích z prodlení se již realizuje zákonný reparační mechanismus, který vytrpěnou škodu kompenzuje. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 32 Cdo 1490/2019.

19. V odvolání žalovaná namítala, že žalobkyně otálela úmyslně s podáním žaloby. Za situace, kdy žaloba byla u soudu podána dne 23. 6. 2010 a kdy nájemní vztah skončil v říjnu 2019, nelze dovodit, že by žalobkyně úmyslně otálela s uplatňováním svého nároku s cílem navyšovat příslušenství pohledávky.

20. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolací soud podotýká, že není nepřezkoumatelný takový rozsudek, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práva odvolatele. V tomto směru lze odkázat např. na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1343/2014. Rozsudek okresního soudu tedy nelze považovat za nepřezkoumatelný, když žalované umožňoval vymezit odvolací důvody.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn částečným úspěchem žalované v tomto řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla úspěšná z 31,38 % Náklady odvolacího řízení žalované představují celkem částku [částka], když sestávají z odměny za 2 úkony právní pomoci á [částka], a to za odvolání a účast u odvolacího jednání, ze 2 režijních paušálů á [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z 21% DPH z těchto částek, což je [částka] a ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] 31,38 % z této částky činí [částka].