8 CO 312/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 26.177.615,88 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2021, č. j. 63 C 112/2020-137,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, že návrh společnosti [právnická osoba], aby byla společnosti [právnická osoba] uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 26.177.615,88 Kč spolu s příslušenstvím, se zamítá, a dále se tento rozsudek nahrazuje v rozsahu výroku I. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 17. 5. 2019, č. j. 06768-23/2018-ERU a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 25. 2. 2020, č. j. 06768-32/2018-ERU, a dále, že účastník je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před Energetickým regulačním úřadem. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Okresní soud při svém rozhodování o zamítnutí žaloby postupoval v souladu s ust. § 250i o. s. ř. Nárok žalobkyně posuzoval dle ust. § 28 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném do 1. 10. 2013, dále dle ust. § 28 ve znění účinném do 20. 5. 2014, § 1 odst. 1 vyhlášky č. 140/2009 Sb. a § 9b odst. 6 citované vyhlášky, přičemž podstatou sporu je v daném případě výklad ust. § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. ve znění účinném do 20. 5. 2014, tedy zda v rozhodném období měla žalobkyně povinnost platit příspěvek ve výši 583 Kč/MWh v souladu s platným cenovým rozhodnutím č. 5/2012 nebo příspěvek ve výši 495 Kč/MWh v souladu s platným a účinným zákonem. Okresní soud dospěl k závěru, že cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny (tj. příspěvek POZE) je dle zákona č. 165/2012 Sb. stanovena vždy pro celý regulovaný rok s nejzazším datem stanovení této ceny do dne 30. 11. roku předcházejícího, přičemž limitace dle § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném od 2. 10. 2013, se měla uplatnit až při stanovení ceny pro rok 2014, když předmětné ustanovení stanoví závazný pokyn pro ERÚ, jak má postupovat při cenové regulaci, nikoliv samotnou regulovanou cenu. Sporné ust. § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. tak nebylo adresováno jednotlivým účastníkům trhu s elektřinou, tedy ani žalobkyni, které tak z něj nemohla pro rozhodné období vyplývat žádná subjektivní práva ani povinnosti; jednalo se o pokyn adresovaný ERÚ. Nejde ani o spor mezi státem ve vrchnostenském postavení a soukromým subjektem, jak se snaží dovozovat žalobkyně, v němž by mohl být soukromý subjekt upřednostněn na úkor státu, nýbrž o spor mezi dvěma soukromými subjekty, ve zcela rovném postavení.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že návrh společnosti [právnická osoba], aby byla společnosti [právnická osoba], uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] částku [částka] s příslušenstvím, se zamítá a rozsudek nahrazuje v rozsahu výroku I. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 17. 5. 2019, č. j. 06768-23/2018-ERU a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 25. 2. 2020, č. j. 06768-32/2018-ERU. Uvedla, že otázkou není výklad obsahu práv a povinností účastníků trhu s elektřinou, pokud jde o povinnost placení příspěvku POZE, ale otázkou je posouzení souladu obsahu zákona o POZE ve znění novely a obsahu právního předpisu, který jej prováděl. Soud prvního stupně naprosto opomenul vypořádat se s aspektem ústavního pořádku a jím nastaveného legislativního rámce pro primární a sekundární normotvorbu. Pro posouzení předmětné otázky v řízení bylo rozhodující, kdy nabyla platnost, a hlavně účinnost novela, jakou právní sílu má novela a její obsah ve vztahu k vyhlášce č. 140/2009 Sb. a cenovému rozhodnutí č. 5/2012, které obojí jsou prováděcí předpisy nižší právní síly. Právní úprava byla z hlediska obsahu a systematiky zřejmá, tedy co je příspěvek POZE, z čeho se platí, z čeho se odvozuje jeho placení, kdo je plátcem, kdy a komu, a nebylo nutno ji podrobovat výkladu, který má v právní vědě za cíl ozřejmit právně obsah práv a povinností. Spor byl pouze o výši povinnosti, resp. o rozsahu v jakém je ERÚ vázán ukládat povinnosti subjektům v energetice, přičemž tato výše byla stanovena od 2. 10. 2013 jednoznačně zákonem, otázkou ale bylo, kdy byla tato výše po sekundární normotvorbu závazná. Nelze souhlasit, že koncepce novely by byla zamýšlena tak, že se nedotkne výše již upraveného regulovaného roku 2013, tj. cenového rozhodnutí, tím, že v jeho průběhu omezí maximální výši příspěvku POZE. Pokud soud zakládá svůj názor na formulaci § 28 odst. 2 a odst. 7, který předpokládá„ Při stanovení cen pro následující kalendářní rok…“ neměl by odhlížet od skutečnosti, že takto formulované právní normy nevážou aplikaci zákona pouze na rok 2014, jde o obecnou právní úpravu, která zakotvuje koncepci od účinnosti a na dobu následující, třeba i několika let. Zákon je obecným právním předpisem a novela tak nekonkretizovala období, kdy má být aplikována, novela obecně stanovila a) stanovení příspěvku POZE, nechť je provedeno ERÚ v předchozím roce na rok následující b) maximální výše příspěvku je 495 Kč/MWh, a to od 2. 10. 2013. Jakýkoli jiný výklad, který omezení výše vztahuje až na 1. 1. 2014 jde přímo proti obsahu novely. Současně z žádného právního předpisu stejné právní síly, jako je novela, nevyplývá, že by výše příspěvku POZE nemohla být měněna v průběhu roku, když sám § 28 je normou s relativně neurčitou hypotézou. Toto nelze určitě a kategoricky dovodit ani odkazem na odst.

7. Den účinnosti § 28 zákona o POZE byl jednoznačně stanoven 2. 10. 2013 a jakýmkoli výkladem nelze účinnost posouvat. Pro srovnání lze odkázat na okamžik účinnosti samotného zákona o POZE, když jeho § 28 nabyl účinnosti až k 1. 1. 2013, tato skutečnost také nijak nebránila ERÚ, aby již 30. 11. 2012 vydal cenové rozhodnutí č. 5/2012. Pokud měl být příspěvek POZE dle novely stanoven až od 1. 1. 2014, proč tuto skutečnost zákonodárce nestanovil stejným způsobem, jako při přijímání primárního znění zákona o POZE. Neobstojí závěr soudu prvního stupně, že bez dalšího má být zřejmé, že zákonodárce zamýšlel, aby účinky pro prováděcí předpisy ERÚ nastaly až od 1. 1. 2014. Žalobkyně trvá na tom, že rozhodnou otázkou je, v jaké výši byla žalobkyně povinna příspěvek POZE platit v době od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013, dává porovnání obsahu zákona a provádějícího právního předpisu. Dále odkázal na ust. Ústavy čl. 79, 112, čl. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 Listiny, § 2 zákona č. 2/1969 Sb. Pokud účinný zákon od 2. 10. 2013 stanovil, že sekundární normotvorba může stanovit výši příspěvku POZE pouze do výše 495 Kč/MWh, jinými slovy, že ERÚ může uložit povinnost na základě zákona v mezích do této částky, nemohl být nadále aplikován prováděcí předpis stanovující tuto výši na 583 Kč/MWh. Nic jako předsunutá účinnost právního předpisu neexistuje, okamžik účinnost zákona nemůže být posunut výkladem, zákon má přednost před prováděcím právním předpisem, pozdější zákon má přednost před dřívějším zákonem natož dřívějším prováděcím právním předpisem, pozdější zákon vylučuje aplikaci předchozího prováděcího právního předpisu v rozsahu, ve kterém si odporují. Příspěvek POZE je z hlediska práva poplatkem stanoveným státem, v podstatě daní uvalenou za určitou činnost, v pochybnostech v neprospěch státu a v pochybnostech platí mírněji a dle čl. 95 Ústavy je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Dále žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí okresního soudu z hlediska nedostatku důvodů.

4. Účastnice navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že ERÚ i Rada ERÚ dospěly v přezkoumávaných rozhodnutí k závěru, že účastnice - ČEZ Distribuce v rozhodném období účtovala žalobkyni příspěvek POZE zcela v souladu se zákonem, ve výši platně stanovené CR 5/2012 ERÚ a Rada ERÚ se ztotožnily s názorem ČEZ Distribuce, že jeho postup při účtování příspěvku POZE byl správný. Soud prvního stupně relevantní právní úpravu vyložil správně, v souladu s úmyslem zákonodárce a se zohledněním kontextu právní úpravy jako celku. Výklad, který prosazuje žalobkyně, by byl vadný a nepřípustně formalistický. Účastnice odkázala na nález Pl. ÚS 33/97, na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3744/2017, kdy soudy při výkladu právních předpisů se nemohou omezovat na jejich doslovné znění, nýbrž jsou povinny je vykládat též podle jejich smyslu a účelu (podle jejich teleologie). V souladu s ust. § 28 zákona o POZE, ve znění do 1. 10. 2013, § 1 odst. 1 písm. a) a vyhlášky č. 140/2009 a § 9b odst. 1 a odst. 6 citované vyhlášky vyplývá, že pro rok 2013 platila právní úprava, která stanovila postup pro stanovení příspěvku POZE tak, že regulovaným rokem je kalendářní rok, výše příspěvku POZE má být stanovena koncem předchozího roku, postupem dále uvedeným, s účinností od 1. 1. regulovaného roku. Nejprve vláda stanoví nařízením ve lhůtě do 31. 10. předchozího roku limit dotace ze státního rozpočtu. Následně ERÚ se znalostí této částky učiní propočet (se zohledněním údajů o skutečně vynaložených nákladech a příjmech za předchozí rok), zda nařízením vlády stanovené rozpočtové prostředky budou postačovat pro úhradu nákladů operátora trhu spojených s podporou elektřiny. Pokud nikoli, vypočte výši příspěvku POZE pro následující rok, a to dle vzorce zakotveného v příloze č. 6 vyhlášky 140/2009 Sb. Výši příspěvku POZE musí ERÚ stanovit a příslušné cenové rozhodnutí vydat nejpozději do 30.

11. Výpočet musí být proveden tak, aby bylo naplněno ust. § 28 odst. 1 zákona o POZE, tedy, že náklady operátora trhu spojené s podporou elektřiny je třeba plně pokrýt sumou prostředků tvořenou dotací ze státního rozpočtu a příspěvkem POZE. ERÚ vydal dne 30. 11. 2012 cenové rozhodnutí 5/2012, kterým v souladu s výše uvedeným zákonným zmocněním, ve lhůtách a způsobem právní úpravou předvídaným, stanovil výši příspěvku POZE pro regulovaný rok 2013 v částce 583 Kč/MWh. I dle novelizovaného ust. § 28 zákona o POZE vyplývá, že na konci roku 2013 platila právní úprava, která i nadále stanovila tatáž pravidla postupu pro stanovení příspěvku POZE, a to tak, že regulovaným rokem je nadále kalendářní rok, výše příspěvku POZE má být stanovena koncem předchozího roku, s účinností od 1. 1. regulovaného roku. Vláda stanoví nařízením ve lhůtě do 31. 10. předchozího roku výši dotace ze státního rozpočtu. ERÚ se zohledněním údajů o skutečně vynaložených nákladech a příjmech za předchozí rok, vypočte výši příspěvku POZE pro následující rok, a to dle vzorce zakotveného v příloze č. 6 vyhlášky č. 140/2009 Sb. Výši příspěvku POZE musí ERÚ stanovit a příslušné cenové rozhodnutí vydat nejpozději do 30.

11. Změna po 2. 10. 2013 nastala pouze ve stanovení maximální částky 495 Kč/MWh, druhou změnou je, že primárním zdrojem úhrady nákladů na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů je právě příspěvek POZE, dotace ze státního rozpočtu je stanovena tak, aby pokryla zbývající výši nákladů na podporu. Teprve při tomto„ obráceném“ režimu lze zákonem limitovat výši příspěvku POZE, neboť právě s vědomím tohoto limitu stanoví vláda nařízením objem rozpočtových prostředků tak, aby byly uhrazeny veškeré náklady podpory obnovitelných zdrojů. Závěr žalobkyně o tom, že již od 2. 10. 2013 měl ERÚ stanovit novou výši příspěvku POZE maximálně v částce 495 Kč/MWh, je nesprávný. Samotný fakt rozdělení § 28 zákona o POZE do vícero odstavců nemá jakýkoli dopad do jeho obsahu a významu, tedy, že ERÚ při stanovení výše příspěvku POZE postupuje shodně jako doposud, pouze je nově omezen maximální výší částky příspěvku POZE. Novela nezavedla od 2. 10. 2013 novou, nižší výši příspěvku POZE, a cenové rozhodnutí 5/2012 nebylo po 2. 10. 2013 novelizovaným ust. § 28 zákona o POZE v rozporu. Jinými slovy novelizované ust. § 28 odst. 3 zákona o POZE závazné bylo, avšak obsahem relevantní právní úpravy bylo něco jiného, než svým účelovým výkladem dovozuje žalobkyně. Jednalo se o pokyn (omezení), jímž se měl ERÚ při každoročním stanovení cen řídit (poprvé tedy pro kalendářní rok 2014, ne už ale pro zbývající část roku 2013), nikoli o stanovení samotné výše příspěvku POZE zákonem.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací soud se plně ztotožňuje jak se skutkovými zjištěními, tak s právními závěry učiněnými okresním soudem.

7. Pokud se týká přezkoumávaných rozhodnutí, jejíchž změny se žalobkyně žalobou domáhala, rozhodnutím Rady ERÚ ze dne 25. 2. 2020, č. j. 06768-32/2018-ERU bylo potvrzeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. 06768-23/2018-ERU ze dne 17. 5. 2019. Rada ERÚ vyslovila závěr, že jak ve znění původním, tak ve znění novelizovaném bylo platné a účinné ust. § 28 odst. 7 zákona o podporovaných zdrojích (dříve odst. 5), které obsahovalo způsob stanovení příspěvku POZE. Z tohoto ustanovení je zřejmé jednak to, že Energetický regulační úřad stanovuje ceny pro následující kalendářní rok, tj. v roční periodicitě, přičemž má za tímto účelem zohlednit rozdíl mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok, dále to, že při stanovení ceny je Energetický regulační úřad povinen postupovat podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postup pro regulaci cen. Tímto předpisem je regulační vyhláška, jak napovídá i odkaz v příslušném ustanovení zákona. V § 1 odst. 1 regulační vyhlášky (vyhl. č. 140/2009 Sb.) bylo uvedeno, že regulovaným rokem je kalendářní rok, pro který jsou Energetickým regulačním úřadem regulovány ceny, což odpovídá tomu, co obsahuje zákon o podporovaných zdrojích. V § 9b regulační vyhlášky byl pak určen podrobný postup stanovení příspěvku POZE, včetně termínu dokdy musel Energetický regulační úřad tento příspěvek stanovit, konkrétně šlo o termín 30. 11. kalendářního roku předcházejícího regulovanému roku, a to s účinností od 1. 1. regulovaného roku. Rada tak souhlasila se závěrem prvostupňového orgánu, že maximální částka příspěvku na POZE mohla být zohledněna při nejbližším stanovení jeho výše v posuzovaném případě do 30. 11. 2013 s účinností od 1. 1. 2014. Na tomto závěru nemění nic ani účinnost předmětného ustanovení zákona od 2. 10. 2018, která byla stanovena na dobu předcházející okamžiku, kdy Energetický regulační úřad stanovuje novou výši příspěvku na POZE na další kalendářní rok, tj. aby maximální výši mohl Energetický regulační úřad zohlednit hned v nejblíže následujícím procesu stanovení příspěvku na POZE. Toto potvrzuje i důvodová zpráva k novele zákona, tak i vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, kterým Rada nijak nepřisuzuje normativní účinky, avšak jako podpůrný argument zcela nepochybně vyjadřují úmysl zákonodárce a skutečnou vůli autora právního předpisu a jsou neopomenutelným zdrojem teleologického a historického výkladu právního předpisu. K výše uvedenému závěru dospěla Rada na základě znění § 28 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích, ve znění účinném od 2. 10. 2013 a s ním souvisejících zákonných i podzákonných ustanovení. Postup tvrzený žalobkyní by byl ze strany zákonodárce nelogický v tom smyslu, že by v případě změny způsobu financování podpory výroby elektřiny z podporovatelných zdrojů v průběhu kalendářního (regulovaného) roku v systému financování podpory chyběly finanční prostředky. Z § 28 odst. 1 a 3 zákona o POZE ve znění účinném do 1. 10. 2013 se podávalo, že podpora je financována jednak z prostředků státního rozpočtu, pokud limit těchto prostředků nepostačuje, zahrne Energetický regulační úřad zbývající náklady spojené s podporou do složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Jak prostředky státního rozpočtu, tak i výše příspěvku na POZE musely být stanoveny v roce předcházejícím roku regulovanému, příspěvek na POZE do 30. 11., prostředky státního rozpočtu do 31.

10. S účinností od 2. 10. 2013 byl princip financování do jisté míry obrácen, kdy prostředky státního rozpočtu spolu s příspěvkem na POZE stanoveným Energetickým regulačním úřadem maximálně ve výši 495 Kč/MWh měly zajistit pokrytí celkových předpokládaných finančních prostředků na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a provozní podporou tepla. Termín stanovení finančních prostředků do 31. 10., resp. do 30. 11. roku předcházejícího roku regulovanému zůstal zachován. Navíc od 1. 1. 2013 nedošlo ze strany zákonodárce ke konkrétnímu stanovení okruhu subjektů, na které se povinnost platit příspěvek na POZE měl vztahovat. Bylo zřejmé, že provozovatelé distribučních soustav a přenosové soustavy neměli tyto prostředky hradit z vlastních zdrojů, novela zákona upřesnila okruh subjektů, resp. rozsah spotřeby elektřiny zpoplatněné příspěvkem na POZE, přičemž z novelizovaného ust. § 28 odst. 4 zákona o podporovaných zdrojích vyplývá s účinností od 2. 10. 2013 přímo práva a povinnosti jednotlivých subjektům na energetickém trhu. Oproti § 28 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích ve znění účinném od 2. 10. 2013 je zjevný rozdíl, neboť tato ustanovení pouze určila materiální podmínky pro stanovení příspěvku na POZE, aniž by změnilo způsob stanovení příspěvku Energetickým regulačním úřadem.

8. Z ust. § 28 i § 1 vyhlášky č. 140/2009 Sb. vyplývá, že regulovaným rokem je kalendářní rok, výše příspěvku má být stanovena koncem předchozího roku s účinností od 1. 1. regulovaného roku. Na konci roku 2013 platila právní úprava, která i nadále stanovila táž pravidla postupu pro stanovení příspěvku POZE. § 28 novelizovaného znění přitom nezavazuje ERÚ změnit cenové rozhodnutí 5/2012. Novela nezasahuje do platnosti cenového rozhodnutí 5/2012. Maximální výše příspěvku na POZE mohla být zohledněna při nejbližším stanovení jeho výše, v daném případě tedy do 30. 11. 2013 s účinností od 1. 1. 2014. Důvodová zpráva k tomuto novelizovanému ustanovení hovoří o tom, že výši podpory a výši ceny na další rok je nutno předsunout účinnost některých ustanovení tak, aby se nová úprava odrazila v cenových rozhodnutích ERÚ vydaných v listopadu na rok 2014. Rovněž z vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu k termínu uplatnění snížení výše ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny vyplývá tento závěr. § 28 odst. 7 jednoznačně hovoří o stanovení ceny pro následující kalendářní rok, úřad bere v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok. ERÚ pak v souladu se zákonem vydal cenové rozhodnutí č. 5/2012, kterými se stanoví ceny regulovaných služeb související s dodávkou elektřiny, jímž stanoví výši poplatku POZE pro dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, pro rok 2014 pak byl stanoven příspěvek pro rok 2014 rozhodnutím č. 5/ 2013. Ustanovení § 28 pak pro ERÚ stanoví to, že výše příspěvku nesmí překročit částku 495 Kč/MWh, ne že by ERÚ byl v souladu s touto změnou povinen vydat změnové cenové rozhodnutí. ERÚ tak příspěvek jednoznačně stanovuje pro následující kalendářní rok, tedy z hlediska periodicity ročně.

9. Je tak nutno dospět k závěru, že na konci roku 2013 platila právní úprava, která nadále stanovila táž pravidla postupu pro stanovení příspěvku POZE. Regulovaným rokem je nadále kalendářní rok, výše příspěvku má být stanovena koncem předchozího roku s účinností od 1. 1. regulovaného roku. Vláda stanoví nařízením ve lhůtě do 31. 10. předchozího roku výši dotace ze státního rozpočtu, ERÚ se zohledněním údajů o skutečně vynaložených nákladech a příjmech za předchozí rok vypočte výši příspěvku POZE pro následující rok dle vzorce zakotveného v příloze č. 6 vyhlášky č. 140/2009. Výši příspěvku musí ERÚ stanovit a cenové rozhodnutí vydat nejpozději do 30. 11. běžného roku, ale pro rok následující. Změna po 2. 10. 2013, jak uvádí okresní soud za prvé - nastala pouze ohledně omezení příspěvku maximální částkou 495 Kč/MWh. Při stanovení výše příspěvku postupuje ERÚ stejně, za druhé - primárně zdroj úhrady nákladů na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů je příspěvek POZE, dotace ze státního rozpočtu je stanovena tak, aby pokryla zbývající výši nákladů na podporu. S vědomím tohoto limitu stanoví vláda nařízením objem rozpočtových prostředků, aby byly uhrazeny veškeré náklady podpory. ERÚ v souladu se zákonným zmocněním vydal 28. 11. 2013 cenové rozhodnutí 5/2013 pro regulovaný rok 2014 v částce 495 Kč/MWh. Samotný fakt rozdělení novelizovaného ust. § 28 zákona o POZE do vícero odstavců nemá jakýkoli dopad do jeho obsahu a významu, tedy že ERÚ při stanovení výše příspěvku POZE postupuje shodně i jako doposud, nově je omezena pouze výše částky.

10. Nelze se tak ztotožnit s argumenty žalobkyně o rozporu zákona, resp. právního předpisu nižší právní síly s ustanovením zákona. Navíc je nutno zdůraznit, že ust. § 28 odst. 3 není adresováno účastníkům trhu a skutečným adresátem této normy je ERÚ, který pak vydává v listopadu cenové rozhodnutí pro následující rok, v tomto konkrétním případě pro rok 2014, který plně respektoval novelizované ust. § 28 odst. 3 citovaného zákona. Přestože novelizované ustanovení nabylo účinností 2. 10. 2013, nestanovilo jakákoli práva či povinnosti soukromoprávních subjektů, zavazoval ERÚ, jak postupovat při stanovení ceny pro další regulované období. Novelizované ust. § 28 odst. 3 nemohlo nahradit cenové rozhodnutí č. 5/2012.

11. S ohledem na shora uvedené tak jsou závěry přezkoumávaných rozhodnutí zcela správné, s těmito závěry se rovněž ztotožnil okresní soud a správně v souladu s ust. § 250i o. s. ř. žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

12. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku.

13. V odvolacím řízení byla účastnice zcela úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení učinila účastnice 2 úkony právní služby, a to vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání, za což jí náleží odměna ve výši [částka] za každý úkon této právní služby, tj. za 2 úkony [částka], 2 režijní paušály po [částka], tj. [částka] (§ 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 13 odst. 3 citované vyhlášky). Celkem tak činí odměna advokáta [částka], z této částky náleží zástupci účastnice 21% DPH, což je částka [částka] a celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku [částka], kterou je žalobkyně povinna zaplatit účastnici do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.